Noblesně šarmantní i buransky povznášející. Taková je "Zlatá kolekce" Petra Hapky

04.12.2015 19:00 - Milan Menčík | foto: facebook interpreta

Supraphonská série "Zlatá kolekce" běží dál zběsilým tempem. Pětadvacátého listopadu 2015 uplynul rok od smrti Petra Hapky, jednoho z nejvýznačnějších skladatelů české hudební historie. Jak se tento komplet popasoval s jeho dílem, na to se podíváme v naší recenzi.
8/10

Petr Hapka - Zlatá kolekce

Skladby: CD1: Malá píseň, Temný stín, Kázání v kapli Betlémské, Obraz Doriana Graye, Píseň o malíři, Oříšek pro Popelku, Žít, jen žít, Pohrdání (Zpověď herečky), Svět je místo k radování, Tak být madonou, Tanečnice, Srdcová dáma, Píseň pro Joriku, Poslední noc, Můj stín, Kouzelný dědeček, Rozvod, Penzion na předměstí, Půlnoční koncert, Lásko, neodcházej. CD2: Já mám pár tónů, Já se znám, Kdybych byl malířem, Řeka zázraků, Já ráda vzpomínám, Klaudie, Lorelay, Motiv Panny, Vším byl bych rád, Dům na prodej, On je náš pán, Už svítá, Windsurfing, Mít svůj kout, Beh času, Levandulová, Potměšilý host, Vana plná fialek, S cizí ženou v cizím pokoji, Milostný dopis Haně Z., V penziónu Svět. CD3: Benefice černých koní, Rozeznávám, Stáří, Štěstí je krásná věc, Buřty, pivo, nenávist, Obludárium, Vítejte v Absurdistánu, Dívám se, dívám, Kocour se schoulil na tvůj klín, Bude mi lehká zem, Unesený, Parník se potápí, kapela hraje, Se třemi slepci v bufetu, Strážce plamene, Na hotelu v Olomouci, První noc v novém bytě, Nemůžeš usnout, Tante cose da veder
Vydáno: 06.11.2015
Celkový čas: 76:26 + 79:51 + 78:29
Vydavatel: Supraphon
Především mladší generace bude mít Hapku spojeného hlavně s textařem Michalem Horáčkem a projekty, které tito dva pánové dělali od poloviny osmdesátých let. Jenomže v době, kdy mladý pan textař přinesl Hapkovi své první výtvory, byl už tehdy šedovlasý bard velkou skladatelskou hvězdou na tuzemském poli.

Už v roce 1964 totiž nenazpíval jeho "Malou píseň" nikdo menší než tehdy také ještě stále začínající Karel Gott. V té době Hapka komponoval především na texty Petra Rady a psal pro opravdu velmi pestrou paletu umělců - Milanem Chladilem počínaje, přes Milana Drobného, Hanu Zagorovou a mnohé další, Karlem Zichem konče. Jedna umělkyně se však už tehdy objevovala za mikrofonem při zpívání jeho písniček až podezřele často - Hana Hegerová.

Nikdo dřív ani později nedokázal Hapkovy písně interpretovat přesvědčivěji a důvěrněji než tato původem herečka, která velmi působivě excelovala v písních (či spíš hraných příbězích) "Pohrdání", "Tak být madonou" nebo v neskutečně mrazivém a emotivním "Rozvodu". Tam rozehrála všechny své emoce naplno. Rozhodně se však nedá říct, že by ostatní zpěváci a zpěvačky působili jako stafáž. Rázná odpověď (i když konkrétně v této skladbě romanticky něžná) se nachází v Neckářově "Písni pro Joriku", Matuškově orchestrální "Žít jen žít" nebo Kornově "Klaudii". Hapka dokázal napsat velkopanské filmové dílo i obyčejný popový hit, který však nepůsobil lacině. Jeho hudba se line snímky "Panna a netvor", "Tisícročná včela", "Fany" či "Léto s kovbojem".

Svého životního souputníka však našel až s Michalem Horáčkem. Společně se pak orientovali na velké projekty za účasti první ligy českého a slovenského popu, v jejich písních se objevovali snad všichni lidé, kteří v té době něco v tomto oboru znamenali, a vzniklo velké množství hitů. Je s povděkem, že díky mnoha licencím se editor Miloš Skalka nemusel na nic ohlížet a na tomto kompletu jsou opravdu prakticky všechny důležité písně, které Hapku jeho životem provázely.

V několika z nich se zde skladatel objevuje i jako sólový zpěvák. V tomto oboru sice není geniální, ať už kvůli drobné vadě řeči (vyslovování š, ž), nebo rozsahu, všechno však hravě přebíjí autenticitou, tím, že si každou slabiku a notu písně odžil. Milovník života a znalec žen dopřál dle svých vlastních slov vyjma jediného každému svému dítěti komfort své vlastní matky a i třeba z tohoto důvodu je dobře, že zde nechybí jeden z největších hitů "Kocour se schoulil na tvůj klín".

Maximálně je možná trochu škoda, že kvůli spolupráci s Horáčkem netvořil Hapka v pozdějším věku i s jinými, třeba mladšími, autory. Možná by to také bylo ku prospěchu věci. O tom už nyní ale můžeme jenom spekulovat. Fakt je takový, že bez Petra Hapky by byla historie české a slovenské populární hudby výrazně chudší a tento výběr jasně odpovídá na otázku: "Proč?"


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY