Sziget potřetí: Avicii, Kasabian, Jamie Woon a rozpačitá Ellie Goulding

17.08.2015 15:02 - Tereza Vavroušková a Jan Trávníček | foto: facebook interpreta

Na Szigetu účinkovaly v první řadě extrémní teploty, úpaly, úžehy a spáleniny, zdatně jim však sekundovali Kasabian, Avicii, Ellie Goulding, Interpol či Jamie Woon. Která vystoupení se povedla a která méně, si přečtěte v reportu z dalších dvou dnů festivalu.

Live: Ellie Goulding, Ella Eyre, The Ting Tings, Dropkick Murphys, Foals, Kasabian, Marina & The Diamonds, Interpol a další

místo: Óbudai island, Budapešť, Maďarsko
datum: 13. - 14. srpna 2015

Letošní Sziget měl díky extrémnímu horku svá specifika. V MHD jste mohli provádět saunové ceremoniály, z jógy v divadelním stanu se stala hot jóga a z areálu se s přibývajícími dny díky zvířenému prachu stával Mordor s klimatem uhelných dolů. Pokud jste si tak chtěli odpočinout od svých kamarádů, stačilo se od nich na metr vzdálit a už vás v prachovém oparu neměli šanci zahlédnout. Návštěvníci proto po areálu chodili v rouškách či šátcích přes obličej, alternativou bylo festival strávit v Zorba kouli s implementovanou klimatizací.

Čtvrtý den festivalu zahájily na hlavní stagi britské kapely The Maccabees, The Ting Tings a Foals:

The Maccabees, The Ting Tings a Foals očima Jana Trávníčka

The Maccabees jsou nejen v našich končinách dlouhodobě nedoceněnou skupinou. Přitom jejich s vervou odehrané indie-rockové písničky s nenápadnými, ale o to návykovějšími refrény mají co říct i fanouškům skupin jako Two Door Cinema Club nebo Bombay Bicycle Club, které představovat jistě nemusíme. Na Mercury Prize nominovaná formace, jejíž název vznikl prolistováním Bible a zapíchnutím prstu do jedné ze stránek, ačkoliv její členové věřící nejsou, sbírala stejně jako před třemi lety na FM4 Frequency body zejména svým skromným přístupem a jemným, skoro až kňučícím zpěvem principála Orlanda Weekse, který šel do protipólu k hlučným nářezovým pasážím tří zvonivých kytar a kulometných bicích, které z jejich hudby dělají hodně naléhavý zážitek. Snad se o nich díky pár dní nazpět vydané novince "Marks To Prove It" bude mluvit čím dál více.

The Ting Tings, Sziget
© Sziget festival official Facebook
Kdo byl na na The Ting Tings v Plzni, toho jejich vystoupení nepřekvapilo. Setlist, tanečky, násilně vložené pasáže s DJem, na něž publikum reagovala stejně nechápavě, přednahrané vokální a kytarové pasáže, nasazení a dokonce i většina garderoby byly totožné jako v areálu DEPO2015, přibylo však velké žluté logo na projekci za nimi. A také problémy s nástroji - nejdříve odešla kytara, o chvíli později během "Wrong Club" i mikrofon. Alespoň že "That's Not My Name" znělo stále dobře.

Foals své příznivce rekrutující se zejména z řad hipsterů zaskočili. Pod největším pódiem jste tou dobou mohli potkat spoustu lidí oblečených do pestrobarevné/havajské/hippiesácké volné košile, podobné té, kterou na sobě frontman Yannis Philippakis měl na předloňském Rock For People (a vlastně i zbytku turné). Fanoušci, kteří tak chtěli dát najevo svou spřízněnost s kapelou, však nepočítali s tím, že jim zpěvák oblečen do obyčejného bílého trička dá na srozuměnou, že barevné košile už jsou "too mainstream" a nová éra s chystanou novinkou "What Went Down" bude zase vypadat trochu jinak. To ostatně potvrdily i tři ukázky, přičemž tu nejlepší z nich, tvorbě Imagine Dragons podobný singl "Mountain At My Gates", přerušil krátký výpadek proudu. Zpěvák si ale dal rychlou cigaretu, plechovkou piva polil první řady a hit z velmi slibné desky spolu se svou skvadrou dokončil. Jinak se ale Foals během hodinu a půl trvají show ani jednou nezasekli a popové ztřeštěnosti typu "My Number" střídali s dlouhými nájezdy, bublajícími klávesami a exponovonaným vokálem, který z nich v kombinaci s drtivými riffy v "Inhaler" udělal kapelu, na kterou se může rozjet i moshpit.

Ellie Goulding, Sziget
© facebook interpreta
Zatímco doposud headlineři Szigetu předvedli vynikající výkony, vystoupení hlavní hvězdy čtvrtečního dne Ellie Goulding byl vyloženě průšvih. Zpěvaččin specifický hlas sice zaujme, pokud slyšíte jednotlivé písně, po půl hodině poslechu si však připadáte, že z Ellie fouká spíše horký vzduch než zpěv a mladá Britka celý set absolutně neutáhne. Její kontakt s fanoušky je zároveň více než chladný, a ačkoliv během setu zazněly hity jako "Anything Could Happen", "Burn", "Love Me Like You Do" či cover "Your Song" od Eltona Johna a songy z produkce Calvina Harrise, z vystoupení zbyl velmi rozpačitý a vlažný dojem.

Na vedlejší stagi mezitím vystoupila Ella Eyre. Ella má neuvěřitelný pódiový drive a skvělý hlas, škoda jen, že se svým potenciálem nezabředla do vod hiphopu či r'n'b a vydala se směrem letních tanečních songů. Během setu zazněl i hit "Changing", jenž Ella spolu se Sigmou napsala pro Palomu Faith, která na festivalu vystoupila v neděli, a song jsme tak mohli slyšet v podání obou zpěvaček. Na Ellu Eyre v A38 stanu navazovali rockoví Interpol:

Interpol očima Jana Trávníčka

O Interpol píšeme na musicserveru v poslední době poměrně často, po dalším z řady jejich nudných koncertů na letošním ##Rock im ParkuX## ale jejich příznivcům konečně můžeme zahrát alespoň trochu na pozitivní strunu. Paul Banks se nejspíš po několikadenním volnu a pražském večírku dal trochu dohromady a ve stanu A38 hrál jako vyměněný. Slovy tentokrát nešetřil tak jako dříve, sem tam i slušně poděkoval za potlesk a post-punk lezoucí ze stínů převážně modrých světel byl tentokrát doplněn o další kousek z "El Pintor", konkrétně o "My Blue Supreme". Lepší než The Horrors to sice pořád nebylo, ale na poměry newyorského tria šlo určitě o posun.

Páteční program se nesl opět ve znamení silných jmen. Na hlavní stagi vystoupila zpěvačka řeckého původu Marina & The Diamonds, která se v odpoledních hodinách potýkala se spalujícími horky, a publikum tak raději vyčkávalo na večerní hvězdy. Mezi nejočekávanější interprety celého festivalu patřili skvělí Kasabian:

Kasabian očima Jana Trávníčka

Kasabian, koncert číslo 7. I tak by se daly shrnout dojmy z jedné z největších britských kapel současnosti. To by se ale ústřední dvě postavy, Tom Meighan a Sergio Pizzorno, nesměly nacházet v tak dobrém rozmaru. Když vidíte jedny z headlinerů letošního Glastonbury v průběhu čtyř let tolikrát, začnete si všímat maličkostí. Třeba že od koncertu číslo 6 (tj. na Colours of Ostrava) byly "Thick As Thieves" a cover The Doors vyměněny za "Goodbye", že do setlistu přibyly i skladby "Pinch Roller" a "Empire" nebo že se Tom Meighan oproti minulosti docela zklidnil. Pořád sice dokáže své písně vyburcovat s energií skalního příznivce Manchesteru United, což názorně předvedla například pecka "Fire", v mezičase ale schovává hlavu do dlaní a místo plivání kolem sebe se raději pokřižuje. Změnil se ale i jeho přístup ke spoluhráči Pizzornovi. Zatímco dříve oba působili jako sourozenci Gallagherovi, kteří se na jednom hřišti perou o to, kdo si pro sebe urve více pozornosti, v Budapešti si dávali high five a dokonce se i spontánně objali. Velmi pěkný byl i moment, kdy si oba sedli na schůdky na molu a během "Praise You" Fatboye Slima si se smíchem ukazovali na exoty v publiku. Jako by zase byli jen dva malí kluci, kteří na zápraží oprýskaného domu v Leicesteru tráví svůj volný čas.

Sziget
© Sziget festival official Facebook
Ve stanu A38 ve stejnou dobu vystoupil Jamie Woon, který ten den ohlásil vydání své nové desky "Making Time" a postaral se o jedno z nejlepších vystoupení na festivalu. Jeho set přinesl porci groovy rytmů, ve které spojuje experimentální postupy s popovým a r'n'b žánrem. Britský zpěvák se dočkal největšího potlesku po svém hitu "Lady Luck" a představil i svou novinku s názvem "Sharpness". Na Woona ve stanu navázalo další zajímavé vystoupení americké kapely Dropkick Murphys:

Dropkick Murphys očima Jana Trávníčka

Dropkick Murphys se momentálně řadí k předním ikonám celtic punku. Možná jsou dokonce jeho nejvýraznějšími představiteli, spolu s Flogging Molly totiž hlavně v německy mluvících zemích získávají stále větší nápisy v line-upech tamních festivalů a jejich koncerty patří k nejnavštěvovanějším vůbec. Vidět to bylo i na Szigetu, kde se na ně přišlo z Aviciiho podívat tolik lidí, že se do stanu A38 už nevešli, zatímco jen pár minut po nich vystupující Gramatik měl pro svůj mix hip hopu a dubstepu publikum sotva třetinové. Píšťaly, akordeon a banjo tak za pomoci rychlé, skočné muziky rozhýbaly nejen přítomné Němce a hity jako "The Boys Are Back", "Rose Tattoo" nebo "I'm Shipping Up To Boston" s nimi zpíval celý stan.

Zatímco ve stanu A38 probíhalo umění, na hlavní stagi probíhala Aviciiho diskotéka. DJ má zřejmě tajný recept jak mixovat skladby a přitom máchat tři čtvrtiny času rukou hore. Švédská DJská hvězda byla nejdražším interpretem celého festivalu hlavně díky nákladné pódiové show, která spočívá v tom, že malá postavička stojí za pultem velikosti paneláku, mává rukou a zpívá si texty, do toho všeho vybuchují ohně a konfety v pozadí s propracovanými vizualizacemi na plátně. Pokud jste na jeho vystoupení namířili přímo z koncertu Jamieho Woona, připadali jste si, asi jako kdyby vám někdo po steaku z hovězí svíčkové donesl na stůl růžové amarouny s glutamátem.

V závěru festivalu dále vystoupili Kings Of Leon, Paloma Faith, Major Lazer či Limp Bizkit, reporty z jejich koncertů vám přineseme zítra.

Setlisty

setlist The Maccabees: Wall Of Arms, Feel To Follow, Something Like Happiness, Young Lions, Love You Better, Kamakura, WW1 Portraits, William Powers, Latchmere, Precious Time, Can You Give It, Marks To Prove It, Spit It Out, No Kind Words, Pelican, Grew Up At Midnight
setlist The Ting Tings: Great DJ, Hang It Up, Do It Again, Shut Up And Let Me Go, Wrong Club, Give It Back, Fruit Machine, That's Not My Name, Hands
setlist Foals: Snake Oil, Balloons, Olympic Airways, My Number, Mountain At My Gates, Blue Blood, Providence, Spanish Sahara, Red Socks Pugie, Late Night, Inhaler, Two Steps, Twice, What Went Down
setlist Ella Eyre: Comeback, Don't Follow Me, Deeper, Changing (Sigma cover), Waiting All Night (Rudimental cover), Good Times, Even If, All About You, Gravity, If I Go, Together
setlist Ellie Goulding: Outside (Calvin Harris cover), Ritual, Goodness Gracious, Animal, Starry Eyed, Stay Awake, Midas Touch (Midnight Star cover), Where Are Ü Now (Jack Ü cover), Your Song (Elton John cover), Joy, My Blood, Powerful (Major Lazer cover), Figure 8, Only You, Anything Could Happen, I Need Your Love (Calvin Harris cover), Lights, You My Everything, Burn, Love Me Like You Do
setlist Interpol: Say Hello To The Angels, Anywhere, Narc, My Blue Supreme, Evil, Length Of Love, Rest My Chemistry, Everything Is Wrong, The New, Take You On A Cruise, Not Even Jail, Pioneer To The Falls, Slow Hands, PDA, Untitled
setlist Marina & The Diamonds: Bubblegum Bitch, Forget, Mowgli's Road, I Am Not A Robot, Savages, Happy, Froot, Can't Pin Me Down, Lies, Hollywood, Primadonna, Blue, I'm A Ruin, Radioactive, How To Be A Heartbreaker
setlist Kasabian: Bumblebeee, Shoot The Runner, Underdog, Days Are Forgotten, Eez-Eh, Club Foot, Re‐Wired/Word Up, Goodbye Kiss, Treat, Switchblade Smiles, Pinch Roller, Empire, Stevie, Fire, Vlad The Impaler, Praise You (Fatboy Slim cover), L.S.F. (Lost Souls Forever)



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY