Nebývá zvykem, aby si světové hudební hvězdy vybíraly Prahu, potažmo Českou republiku, coby místo pro natočení koncertních DVD. Vlastně je spočítáte na prstech jedné ruky - Radiohead, Gregorian, metalový zpěvák Blaze Bayley, Heritage či jazzman George Duke. Možná si vzpomenete ještě na někoho, ale v zásadě jich není moc a není se co divit. Až na určité výjimky, jako jsou třeba fanoušci Linkin Park, bývá české publikum dosti statické a jaksi málo nadšené. A pak názvy jako "Live In Paris", "Live In Berlin" nebo třeba "Live In Tokyo" znějí o něco světověji než "Live In Prague". Nicméně Lara Fabian si ani jedno z toho zjevně nemyslí. Dva vyprodané koncerty v říjnu loňského roku ji přesvědčily, že právě ve Foru Karlín našla to nejlepší publikum a také prostor pro natočení svého prvního DVD po dlouhých devíti letech.

Páteční koncert se prakticky nelišil od toho, který jsem měl možnost vidět v říjnu - stejná scéna, až na dvě písničky stejný setlist, a dokonce stejné šaty Lary Fabian a pochopitelně její krystalicky čistý a naprosto precizní zpěv, který z ní dělá už léta jednu z nejlepších popových zpěvaček současnosti. Dalo by se říct, že by v tuto chvíli stačil onen výše uvedený odkaz na říjnový report, ovšem to by úplně nevypovídalo o atmosféře.

Třetí pražská zastávka byla totiž úplně posledním koncertem turné a tomu odpovídala i celková nálada - na jednu stranu uvolněná, lehce melancholická, že už vše končí, a přitom, díky natáčení, poměrně slavnostní. Ačkoli je Lara Fabian precizní zpěvačka, nedá se říct, že by člověk, který navštívil oba koncerty, měl pocit, že se dívá na opakované záběry. Své písničky dokáže prodat pokaždé trošku jiným způsobem a bylo vidět, jak si to neskutečně užívá. Každou chvilku do publika házela srdíčka a polibky, a ačkoli měl koncert spíše intimní charakter, občas si i zatancovala.

Pokud by vás zajímalo, jak bude vypadat záznam z tohoto koncertu, to pochopitelně úplně přesně nikdo neví, nicméně prozradit jistě můžeme, že se o něj postaral francouzský štáb, takže by to nemělo dopadnout jako u řady českých koncertních DVD, kde má člověk pocit, že kouká spíše na sportovní přenos. Zcela určitě se ale nebude blížit tomu, co známe z "Un regard 9 Live" a už vůbec ne z "Live 2002", kde celý pařížský Zénith s Larou Fabian dýchá a zpívá. Od doby těchto dvou záznamů uplynulo ve Vltavě i Seině hodně vody. Změnila se sama Lara a jistě i její publikum. Ona už neběhá po pódiu jako dříve, je daleko vážnější a navíc při tomto turné vsadila na o něco intimnější ladění.

Pražské publikum, které, ač namixované z nejrůznějších národností, pak určitě nevládlo francouzštinou tak, jak by bylo potřeba, čili více jak desetiminutová "Humana" odzpívaná z třetiny pouze lidmi byla v pátek utopií. Upřímně řečeno, většina měla problém uzpívat i notoricky známou "I Will Love Again". Navíc koncerty na sezení, stejně jako ty, kde je stání před pódiem výrazně dražší, ty největší, ale často méně majetné fanoušky odsunují od kontaktu s interprety. Doby, kdy ti nejvěrnější dokázali čekat i několik hodin před halou jen proto, aby byli v první řadě, jsou už asi v nenávratnu a celková atmosféra koncertů se změnila.

Rozhodně to ale neznamená, že by návštěvníci, kteří v pátek opět vyprodali karlínský sál, byli chladní. Naopak. Bouřlivým potleskem i pokřikem dávali najevo své nadšení nejen mezi jednotlivými písničkami, ale i spontánně uprostřed nich, a to klidně několikrát ze sebou. Byly chvíle, kdy dokázali na chvíli i přehlušit Lařin doprovod, nemluvě o tom, že ačkoli byl koncert na sezení, poprvé se stálo už po několika skladbách.

Ostudu si ani tentokrát pražské publikum neuřízlo a bylo opravdu příjemné být součástí něčeho, co jistým způsobem vstoupí do historie. Od teď většina návštěvníků, včetně mě, bude napjatě sledovat zprávy, kdy půjde záznam z tohoto koncertu do prodeje, a budeme nesmírně zvědaví, jak na něj budou reagovat fanoušci po celém světě. Bude to taková naše vizitka. Nechme se tedy překvapit.