Sufjan. Carrie. Lowell. Smrt. Naděje. Láska. Pokora. Povinnost

04.06.2015 08:30 - David Věžník | foto: facebook interpreta

Všichni umřeme. To se ví. Ale když vám to svým šeptavým falzetem několikrát po sobě zazpívá do ucha Sufjan Stevens, jde to přímo do středu srdce. Tam, co to nejvíc bolí. Všichni umřeme. A někdy jediná cesta, jak se s tímhle faktem smířit, je nahrát to na desku. "Carrie & Lowell" je touhle deskou.
8/10

Sufjan Stevens - Carrie & Lowell

Skladby: Death With Dignity, Should Have Known Better, All Of Me Wants All Of You, Drawn To The Blood, Eugene, Fourth Of July, The Only Thing, Carrie & Lowell, John My Beloved, No Shade In The Shadow Of The Cross, Blue Bucket Of Gold
Vydáno: 30.03.2015
Celkový čas: 44:35
Vydavatel: Asthmatic Kitty
"Carrie & Lowell" je albem o smrti, o naději i o lásce. Je jednou z nejsilnějších desek, co letos uslyšíte. Příští rok čtyřicetiletý písničkář se na ní vyzpívává ze smrti své matky v roce 2012 a vlastně i z celého života s ní i bez ní. Alkoholička, závislačka a schizofrenička Carrie a její partner, Sufjanův nevlastní otec Lowell, mimochodem současný ředitel "Sufjanova" vydavatelství Asthmatic Kitty, tvořili bizarní pár, jehož příběhy ovlivňují život Sufjana Stevense dodnes. Smrt.

Víc než kdy jindy tak jde v případě jeho sedmé studiovky o texty. Střípky ze života malého Američánka ("When I was three, three maybe four / she left us at that video store") i z jeho aktuálních pocitů vyrovnávajících se s jejím odchodem ("Yes every road leads to an end / your apparition passes through me in the willows / five red hens - you'll never see us again") se skládají v obraz, který ukazuje Sufjana ve světle, ve kterém jsme ho dosud neviděli. Obraz plný protikladů. Obraz pěkných výletů do Oregonu, pojídání banánů u stolu (viz booklet), lámání končetin během alkoholových excesů, hádek, odcizení, myšlenek na sebevraždu, lítosti i smíru. Naděje.

Neměl to vůbec jednoduchý, kluk jeden, a přitom v žádné z písní není ani náznak pohrdání. Oslovení typu "my firefly" nebo "my little Versailles" v nádherné "Fourth Of July" popisující okamžiky Cariiny smrti jsou plné lásky, vzpomínek, smíření, sebelítosti a uzavření. A dost tomu napomáhají i biblické odkazy. Čím víc věříte, tím víc chápete. A když nevěříte, chápete taky. Láska.

Hudebně tentokrát Sufjan Stevens vsadil na jednoduchost a střídmost. Album tak mnozí popisují jako jeho návrat ke kořenům. Kytara, piano, sem tam smyčce, jeho hlas a decentní množství elektroniky (pokud vůbec) jsou ty jediné nástroje, které na nahrávce uslyšíte. A přitom to vůbec není málo. Album vychází v okamžiku, kdy svět už zná elektronicko-orchestrální opusy typu "Age Of Adz" i (třeba) dvě vánoční sbírky. O všechny tyhle zkušenosti je jedenáct nových písní obohaceno. Pokora.

"Není to umění, je to můj život," řekl Sufjan v rozhovoru pro Pitchfork. Je tak jasné, že z hlediska produkce tentokrát nelze čekat žádné zázraky, někomu se může zdát deska až příliš jednotvárná. Na druhou stranu - kolik toho zvládnou jednoduché ozvěny a dozvuky, hm? Ve své jednoduchosti a křehkosti kombinovanými se silnými melodiemi a všudypřítomným srdce drásajícím konceptem je však přesto "Carrie & Lowell" výjimečným albem. Povinnost.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY