Málokdo by této stále šarmantní dámě hádal, že víc jak šedesát let života má už za sebou. Její živá vystoupení baví, energie nechybí, a kdyby se náhodou dostavovala únava, na kterou už má Lenka Filipová právo, mladistvého elánu se jí dostane od stále úspěšnější dcery Lenny, která je v mnohém klonem zatím slavnější mámy.

Minulost Lenky Filipové je hodně barevná. Neměla vždy na růžích ustláno, ten nahoře ji nechal projít i silnými životními lapáliemi. Kytara jí byla předurčena odmalička, protože maminka pracovala jako učitelka hudební výchovy. Vystudovala hru na kytaru na konzervatoři v Praze a už během studií vyjela s BROLNem (Brněnský Rozhlasový Orchestr Lidových Nástrojů) do Kanady a USA. Spolu s Miloslavem Šimkem se objevila na prknech Divadla Semafor, zahrála si se Spirituál kvintetem, Orchestrem Karla Vágnera, kapelou Flop Karla Zicha a v mezidobí absolvovala kurzy hry na kytaru v Mezinárodní hudební akademii v Paříži. Natočila tam i dvě SP desky, nejznámější skladbou z té doby je "Zamilovaná" s původním textem Francise Cabrela. Česká slova jí dodal Zdeněk Rytíř, proto je dodnes na koncertech ke slyšení kombinace obou verzí.

Nemůže chybět ani na této kompilaci. Až na jednu výjimku chronologicky sestavený výběr písní startuje skladba "Časně ráno" z pera autorů Štěpána Raka a Zdeňka Rytíře. Slavný český textař s Filipovou strávil podstatnou část kariéry a svými slovy doplnil významnou část její zlaté pokladnice hitů. Vzpomeňme "Věnování", "Prý se tomu říká láska", "Pondělí ráno", "Za všechno může čas" a mnohé další. Zajímavostí je, že v roce 1988 měla Filipová startovat na dnes ne moc dobře vnímané soutěži Eurovize s písní "Ne partez pas sans moi". Zastupovat měla Švýcarsko. Tehdejší vládní garnitura však o tom nechtěla ani slyšet, proto ji nahradila Céline Dion. Celou soutěž s tou samou písní vyhrála a odstartovala svou zářnou kariéru.

Filipová ale rozhodně nemusí litovat. V Česku si na svou stranu získala početnou základnu fanoušků, které se zalíbilo její pojetí popu. V něm nechybí přesahy do jazzu a sólové kytarové party přibližující klasickou hudbu mainstreamově laděným posluchačům. Hudebnice působí mile, nekonfliktně, málokdo ji zná jinak než usměvavou a pohodovou. Když má chuť, nebojí se natočit celé album lidových písní, skladeb pro děti nebo naopak desky s vážnou muzikou. Sáhne i po irských lidovkách a na poslední studiovce "Tisíc způsobů, jak zabít lásku" využila i služeb elektrické kytary, která jí také hodně sluší.

Problém tohoto kompletu může být v něčem jiném. Pomiňme poměrně strohý booklet s chabou dokumentací. Ten zachraňují ještě povedené fotky z ateliéru Lucie Robinson. Výběr písní je také v naprostém pořádku, skladby jsou v původních verzích (s čestnou výjimkou "Za všechno může čas") a nechybí opravdu nic podstatného. Horší je absence novinek. Poslední již zmiňované regulérní řadové album "Tisíc způsobů, jak zabít lásku" se datuje už do roku 2003. Během posledních dvanácti let nevyšla jediná nová píseň této zpěvačky, ale reedic, výběrů a živých nahrávek přehršel. Proto jaksi uniká smysl po povedeném "The Best Of" z roku 2006 vydávat výběr další, který reflektuje v podstatě ty samé milníky kariéry. Jasně, 3CD je širší obsahově a nechybí na něm žádný hit, přesto bychom více ocenili další řadový materiál.