V časech tuhé normalizace byli ledoborcem, který v naší muzice a kultuře vůbec prorážel ledové kry zkostnatělého komunistického režimu a mnozí lidé pouze díky nim měli možnost slyšet žánry, které jinak skrz cenzorskou síť nemohly proklouznout. V sedmdesátých letech se kvůli nim zavíraly hudební kluby, byla jim dočasně zastavena činnost a studenti bohosloví byli za propagaci jejich muziky vyhazováni. Byly to boje velmi tvrdé. Soudruhům vadily duchovně laděné texty a písně, kterých měl Spirituál kvintet v repertoáru přehršel. A je to jasně patrné i v tomto rozsáhlém boxu, obsahujícím deset CD a jedno DVD. Mnohé amatérské kostelní sbory dodnes čerpají nejen z vánočních skladeb, které Jiří Tichota a spol. přepracovali do českého jazyka.

Prakticky všichni členové, kteří dřív či později prošli souborem, se stali nebo už předtím byli velkými osobnostmi. O vedoucím Jiřím Tichotovi netřeba mluvit. Je jediným původním členem skupiny, která si na začátku říkala Spirituál kvartet. Ale podívejme se dál a najdeme skvělého textaře a překladatele Dušana Vančuru, vynikající zpěvačky Irenu Budweiserovou a Zdenu Tichotovou, z nichž prvně jmenovaná nyní slaví úspěchy sólově s už devátou deskou "Hold On".

K bratrům Nedvědům netřeba cokoli dodávat. Vždyť v roce 1996 vyprodali strahovský stadion. Karel Zich si cestu brázdil původně rokenrolovými vodami, aby se pak naplno prosadil i coby popový zpěvák. Pořád však udržoval kontakt i s folkovou písní a svojí geniální hrou na dvanáctistrunnou kytarou a svojí barvou hlasu spoustu let nezaměnitelně doplňoval tento soubor. A to jsme zdaleka nevyjmenovali všechny členy, co prošli sestavou, ale pouze ty nejvýraznější.

Velká část v tomto boxu naskládaných desek vyšla po revoluci v reedici, některé i víckrát, přičemž mnohé z nich už byly v recenzích na musicserveru ohodnoceny. Těmito esejemi se táhne jako červená nit poselství, které nelze než zopakovat. Hudba Spirituál kvintetu není pro povrchní poslouchání. Je absolutně nevhodná být jen jakousi zvukovou kulisou. Obsahuje texty, které v sobě skrývají hloubku. Jasné vzkazy posluchačům zpívají interpreti, kteří se dokážou prosadit i jako sólisté, zde však své ego potlačili ve prospěch kapely a vrstevnatých vícehlasů. Kdo někdy zkoušel takový vícehlas byť je napsat do not, ví, jak je to těžké hlavně nacvičit tak, aby zněl ladně a aby vše do sebe zapadalo jak ozubená kolečka.

Pokud se vše povede, jak má, častokrát člověku běhá mráz po zádech. Příklad? Jako jeden z mnoha třeba "Zahrady v Moorlough Shore". Hudební doprovod je vesměs velmi sporý. Jako nástroje jsou zde brány hlavně hlasy, které suplují různé rejstříky, zvukové odchylky a různorodosti.

Zmiňovanou píseň nalezneme na posledním CD "Post scriptum", které však rozhodně není regulérním albem, svojí stopáží a počtem šesti písní spíš připomíná dnes tak moderní formát EP. Ani úplně první stříbrný kotouček kompletu žádní fanoušci nemohou mít. Je tvořen skladbami z úplně dřevních začátků a těmi, které se na desky z různých důvodů nedostaly. Nechybí však mezi nimi ani mluvené slovo, které ukazuje kapelu neškrobenou, naopak se schopností udělat si legraci sama ze sebe i z věcí, které tehdy patřily ke koloritu doby.

Během loučení s Karlem Zichem v roce 1974 došlo na čtení telegramů. "Mám zájem o vaši desku. Nicolae Ceaušescu," předčítal Jiří Tichota v jednom z nich. Málokdo už dnes ví, že Ceaušescu byl rumunským diktátorem se jménem v naší totalitou zmítané zemi tehdy častokrát skloňovaným. Kvintet ukázal, že i humor nemá uřvaný, agresivní, ale decentní, inteligentní, dnes by se řeklo svěrákovský.

Ke svým padesátinám vydal Spirituál kvintet komplet "Sto nejkrásnějších písní (+1)", který by se dal charakterizovat jako takové The Best Of, a hodí se proto těm, kterým stačí mít doma jen výběr toho nejlepšího. Zato recenzovaný box cílí spíš na skalní fanoušky a fajnšmekry. Původní řadová alba byla řádně digitálně opečována a vyčištěna, došlo i na zbrusu nové písně a není možné zapomenout ani na grafickou stránku. Ta obsahuje původní obaly desek, rozsáhlý booklet a prvotřídní grafiku.

Spirituál kvintet si tento komplet prostě zaslouží. Za to, co udělal pro folkovou muziku u nás, za to, kolik radosti přinesl svojí tvorbou do mnoha srdcí, za inspiraci a také za nebojácnost, se kterou svoji muziku prezentoval i v dobách těžkých a zlých. Písněmi a texty "Za svou pravdou stát" nebo "Až se k nám právo vrátí" mluvil prostřednictvím hudby za velkou část tehdejší společnosti. Historie už sama dala kapele vysvědčení za její veskrze kladné působení. Tento box má velký smysl také pro mladší generaci, která není s tvorbou kvintetu tolik seznámena a neměla by velkou šanci se ke starším deskám dopracovat.

Nejedná se tedy o zbytečnou reedici, jako tomu bylo v případě titulů "Za svou pravdou stát 30 let/ Sauzení lásky/ctwero pjsnj" či "Spirituály a balady/Hallelu/Spirituals gospels". Dokladem toho je i výpravný booklet, který opravdu slouží jako knížečka, kterou je možno číst během poslechu desek. Veškeré faktografické údaje jsou na obalech jednotlivých alb, proto je celý prostor věnován průvodnímu textu Jiřího Tichoty a zajímavým fotografiím. Na osmadvaceti stranách nechybí ani názory Jiřího Černého, Milana Uhdeho, Františka Horáčka či anonymních fanoušků a vše je zakončeno soupisem mimořádných vstoupení, nejrůznějších ocenění, zájezdů a čísly prodejů některých titulů. Na úplný závěr nesmí chybět přepis z jednání ZKNV ve věci vystoupení kapely na hradě Švihov. Udání soudružky Stuchlové už nemělo vzhledem k roku 1989 a blížící se revoluci žádné negativní dopady na působení formace.

Vše je tak dotaženo prakticky do puntíku. Majitelé předchozích reedic se možná budou rozmýšlet, zdali si koupit komplet, jehož část už mají ve svých fonotékách, neměli by se ale rozhodovat dlouho. Z výše napsaného lze soudit, že motivací nebylo znovu vytáhnout peníze z kapes natěšených fanoušků, ale jaksi definitivně se ohlédnout za tou nejdůležitější etapou a stopou, kterou Spirituál kvintet v českém folku zanechal. Poslouchat ho je radost, pohlazení po duši, povzbuzení, kterého se dnes mnoho nedostává. V rámci určitého omlazení a neustálé skladatelské i muzikantské vitality zúčastněných se nelze než těšit na to, s čím nás Jiří Tichota a spol. potěší i v budoucnu. Třeba při šedesátce.