Kapely Nebe a Jelen spolu vyrážejí na turné. Co vás vedlo k tomu, abyste se vydali na společnou koncertní šňůru?

Jindra Polák (Jelen): Hodně jsme jezdili po festivalech, kde se naše kapely často potkávaly, ať už na pódiích nebo třeba v šatnách, a jak jsme se stále vídali, zjistili jsme, že si rozumíme. A že i naše hudba má k sobě blízko - Nebe jsou sice vnímáni jako poprocková kapela a my máme blízko k folku, ale spojuje nás, že hrajeme písničky s českými texty a silným melodickým základem. Nakonec se to tedy ukázalo jako logický krok.

Petr Harazin (Nebe): Hlavní myšlenka společného turné vězí v tom, že chceme spojit síly. Jedeme poprvé svoje vlastní turné, kdy nejsme předskokani, zároveň jsme se ale nechtěli stavět do role hlavní kapely. Věřím, že spojení s kluky z Jelena, kteří jsou nám hudebně i lidsky moc sympatičtí, prospěje oběma skupinám - můžeme totiž oslovit některé jejich fanoušky a naopak.

Loňský rok byl pro obě kapely poměrně zlomový. Jelen objeli třeba turné s Divokým Billem, Nebe se zase představili na velké putovní akci, jakou byly Kryštof Kempy, vyšly vám nové a úspěšné desky. Cítíte to také tak - že uplynulý rok znamenal jistý zlom?

Petr: Určitě. Co se týče Nebe, dá se říct, že každý rok od doby, kdy jsme před deseti lety jako kluci začínali, byl zlomový, protože každý rok nás posunul zase někam výš. A od doby, kdy jsme vydali první desku "Legosvět", se nám změnil život. Momentálně věřím, že pokud nezačneme psát najednou špatné písničky či nenastane žádná pohroma, jdeme do budoucnosti správným směrem. A pak si snad budeme moci na konci každého roku říct, že byl zlomový.

Jindra: Nám se v minulém roce ustálilo složení kapely, vydali jsme první desku, skvěle jsme si sedli lidsky i muzikantsky a vše začalo fungovat. Když jsme na jaře vydali album, říkali jsme si, že by bylo super, kdybychom se dostali na nějaké festivaly a někde si zahráli. Nakonec jsme hráli skoro na všech velkých festivalech, na podzim jeli turné s Divokým Billem, nahráli jsme singl s Janou Kirschner, byli jsme nominováni na Objev roku v Českém slavíku... Jsme pořád v úžasu, co se vše stalo. Pro nás to byl jednoznačně zlomový rok.

Jak se vám podařilo dostat Janu Kirschner do vaší písničky?

Jindra: Oslovila nás televize Prima s tím, že by potřebovali písničku do nového seriálu "Všechny moje lásky". Já jsem zrovna měl rozpracovanou skladbu "Co bylo dál?" a Jana mě v tu dobu hodně inspirovala. Její tvorbu mám rád, považuji ji za jednu z nejlepších česko-slovenských zpěvaček. Když jsme tedy řešili, kdo by měl obstarat ženský vokál, byla přirozeně první volba. Nás manažer Martin Červinka jí zkusil nahrávku poslal a Jana řekla, že by do toho opravdu šla.

Nepřekvapilo vás, že na nabídku kývla? V poslední době se věnuje spíš alternativní hudbě a možná by si kdekdo myslel, že se seriálovou písničkou u ní nepochodí.

Jindra: Samozřejmě, byl to doslova šok, v pozitivním smyslu. Člověk ji v jednu chvíli poslouchá a sní o spolupráci a najednou opravdu přijede a nazpívá to! Bylo to něco neuvěřitelného.

Obě kapely loni vydaly nové desky, přičemž se v obou případech zadařilo i singlům v rádiích. Vnímáte vliv rádií v kontextu dnešní české populární hudby stále jako zásadní, nebo myslíte, že díky streamovacím službám a celkovému vlivu internetu už se dnes muzika k posluchačům šíří spíš jinými cestami?

Saša Šťastný (Jelen): Co se týče Jelena, mohu říct, že hlavní jsou pro nás koncerty. Tam pozorujeme, že rádia stále sílu mají - když jsme jeli turné s Divokým Billem, byli jsme překvapení, jak publikum, které primárně ani nepřišlo na nás, dobře znalo "Magdalénu" a zpívalo ji s námi.

Jindra: Řekl bych, že zatímco v zahraničí už rádia přestávají být tak významnou hybnou silou, v naší zemi mají stále obrovský vliv. Ale jsou i různé jiné cesty, jak se hudba šíří, a možná si je už čeští posluchači začínají postupně nacházet.

Petr: Za Nebe musím říct, že pro nás je úspěch v rádiích tím úplně nejdůležitějším. Od toho se totiž pak odvíjí vše ostatní. Když vám rádia žádnou písničku nezahrají, máte cestu, jak oslovit posluchače, mnohem těžší. Vzpomínám si, co jsme prožívali v období první desky. Tehdy se dařilo singlu "Legosvět", pomohli nám Richard Krajčo nebo Boris Carloff, byli jsme nadšení, že se nám povedla skvělá deska. A mysleli jsme si, že teď už to půjde samo. Jenže když zjistíte, že se z deseti písniček, z nichž každé jste věnovali stejné úsilí a jsou pro vás stejně dobré, chytne jedna, vrátí vás to zpátky na zem. Pro menší kapely jsou rádia hrozně důležitá, protože tím pak oslovíte posluchače, aby šli na váš koncert, aby si poslechli vaši desku. Když si stojím za svou písničkou, chci, aby ji slyšelo co nejvíce lidí, aby si ji na koncertech zpívali. Alespoň já to tak cítím - chci dělat hudbu tak, aby se dostala k co nejvíce lidem, a ne třeba dělat něco, co bude výjimečně originální, ale poslechne si to pět lidí v klubu.

Co říkáte na šíření hudby prostřednictvím streamovacích služeb? Před rozhovorem jsem se díval na Deezer a reedice desky "Světlo ve tmě" Jelena tam byla úplně nejpřehrávanější, "Než se rozední" od Nebe boduje v první dvacítce. Zdá se tedy, že i touto cestou lze oslovit další posluchače. Souhlasíte?

Petr: Naše deska tam byla dlouhou dobu dokonce druhá nejpřehrávanější, přičemž na prvním místě byli Kryštof, které jsme porazit nemohli (smích). Bylo to pro nás ohromné překvapení. V zahraničí jsou streamovací servery už na hodně vysoké úrovni, u nás jsme stále na začátku, ale je vidět, že se to postupně rozvíjí.

Jindra: Je super, že se to rozvíjí. Podle mě je to ideální nástupce CD. Je to pro lidi finančně dostupné a posluchač tím může objevovat novou hudbu mnohem snadněji.

Petr: Pamatuji si, jak jsem si před lety chtěl koupit novou desku Coldplay. Přišel jsem do obchodu a ta deska stále 650 Kč. Přitom v Británii, kde je průměrný plat daleko vyšší než v Česku, bylo CD dvakrát levnější, což mi přišlo paradoxní. Proto si myslím, že ta finanční dostupnost, kterou zmínil Jindra, kdy se za nízký měsíční poplatek posluchači otevírají k dveře k takřka neomezenému množství hudby, je důležitá.

Petře, vy se účastníte i besed IFPI, které se zabývají touto problematikou a jsou určeny pro základní školy. Jaké jste zaznamenal od školáků zpětnou vazbu?

Petr: Já jsem ohledně technických věcí doslova maník (smích). Spotify a Deezer jsem předtím vůbec neznal, takže když jsem dostal tuto nabídku, rychle jsem si stáhl aplikaci Deezer do mobilu, abych vůbec věděl, o čem mám se školáky diskutovat. A nakonec jsem si tu službu naprosto zamiloval. Je skvělé, že když dnes přijedu do škol, řada dětí už streamovací servery zná a třeba je i běžně používá. Překvapilo mě to, a i když u nás tyhle služby fungují relativně krátce, je vidět, že už stihly slušně zafungovat. Určitě bude do budoucna zájem o tuto formu poslechu hudby růst.

Když jsem hledal pojítka mezi vašimi kapelami, zjistil jsem, že jednou z věcí, která vás spojuje, je to, že jste hodně srovnáváni s určitými vzory. Nebe jsou stále přirovnáváni ke Kryštofu, Jelen zase hodně lidem připomínají Mumford & Sons. Jak se vám daří se z těchto škatulek vymanit?

Jindra: My škatulky moc neřešíme. Lidi říkají, že jsme podobní Mumford & Sons, jenže ve skutečnosti je podobně dobrých akustických kapel v současnosti spousta. Mumford & Sons jsou jen určitá špička ledovce, ale existují stovky kapel, které jsou stejně skvělé, jen je nikdo nezná. Mumford & Sons na nás měli největší vliv v tom, že když jsme dávali dohromady kapelu, na jedné zkoušce jsem ze srandy řekl baskytaristovi Ondrovi Málkovi: "Hele, když máš tu basu, tak si k tomu klidně kopej šlapák, když to zvládne Marcus Mumford, zvládneš to taky." On to zkusil a zůstalo nám to (smích). To byl největší přínos Mumford & Sons do naší hudby a děkujeme jim za to (smích).

Saša: Je to styl hudby, který se nám líbí. Já jsem se původně zajímal spíš o klasickou hudbu, a když jsme začali koncertovat, Mumford & Sons jsem ani neznal. Líbil se mi celkově žánr akustických kapel a až postupně jsem začal všechny skvělé skupiny, které se v něm pohybují, objevovat.

Petr: Já to vnímám tak, že kdyby nás někdo srovnával s Mumford & Sons, bral bych to jako kompliment. Stejně tak to vnímám i u nás - vždyť jsme srovnávání s Kryštof, s jednou z našich nejúspěšnějších kapel, to je přece skvělé! Stejně tak si pamatuji, že když začínal Tomáš Klus, každý ho přirovnával k Nohavicovi. A podívejte se, kam to dotáhl. Vnímám to jako určitý trend - když se v Anglii o někom řekne, že hrají podobnou hudbu jako Coldplay, každý si z toho sedne na zadek. A zaráží mě, že u nás je to vnímáno jako určitý problém. Je pravda, že jsme na Kryštofu vyrůstali a hodně nás ovlivnili, a netvrdím, že třeba v některých ohledech se jim naše tvorba nepodobá, ale věřím, že když se kapela postupně vyprofiluje a půjde si dál svou cestou, za pár let už si na takové srovnání nikdo ani nevzpomene. Možná už tady za pár let budou zavedené kapely Jelen a Nebe a pak X dalších kapel, které budou znít jako Jelen a Nebe (smích).

Saša: Lidé mají pořád potřebu srovnávat a častokrát se objeví přirovnání, které člověka překvapí. Třeba Jindra se nedávno dozvěděl, že jeho hlas se podobá Petru Hapkovi.

Petr: Máte song s Janou Kirschner, nedivte se! (smích)

Jindra: A navíc je písnička do šansonu. Uzavřel bych to tak, že škatulky zkrátka neřešíme.

Petře, vy jste navíc Kryštofu na albu "Inzerát" pomáhal s texty, že?

Petr: Nebylo to tak, že bych ty texty psal celé, ale u některých jsem je pomáhal Richardovi Krajčovi dodělat. Oslovil mě s tím, že po šesti deskách by těm písničkám možná prospělo, kdyby se na ně podíval i někdo jiný. Ale vždy to bylo tak, že Richard přišel s texty, které byly z drtivé většiny hotové, a já jsem jen něco doladil.

Vystupovali jste s Nebe také na Kryštof Kempech. Jak jste tu akci vnímali? Média si ji hodně spojovala s politikou, dost se o tom diskutovalo. Jaký máte vy jako přímý účastník Kempů na celou věc názor?

Petr: Já jsem si to moc užíval. Každý koncert byl úžasný. Myslím si, že to, co se Kryštofu povedlo, jim může každý, kdo chce dělat hudbu a předávat ji co nejvíce lidem, jen závidět. Měli svůj vlastní festival, jednotlivé zastávky byly vyprodané, atmosféra byla úžasná, fanoušci skvělí. Nad tím, jak se lidé obouvali do Babiše, jsem se musel smát. Zarazilo mě, že některé lidi na celé té akci zajímalo jen to, že Babiš točil zmrzlinu. Přijde mi, že se kolem toho strhlo hrozné haló, zbytečné hašteření mezi kapelami a nejen mezi nimi. Přitom o tom Kryštof Kempy vůbec nebyly. Byla to skvělá akce pro lidi a tím to pro mě končí.

Teď otázka pro Jelen: Už jste zmínili, že jste byli koncem minulého roku nominovaní na Objev roku v rámci Českého slavíka. Jak vaše folková kapela prožívala návštěvu nablýskaného galavečera ve Státní opeře?

Jindra: Měli jsem velkou radost, že jsme byli nominovaní. Je pravda, že to prostředí pro nás bylo nezvyklé a cítili jsme se tam trochu jako jelen v Opeře (smích). Ale užili jsme si to a zažili zase něco jiného. Po takové akci se pak ale člověk těší, když se může vrátit zpět do klubů a koncertovat (smích). To je pro nás totiž to hlavní.

Jak vůbec vnímáte v českém prostředí různé hudební ceny a ankety? Mají pro lidi stále váhu a mohou pomoci mladým kapelám, nebo už se o nich mluví jen díky různým kontroverzním kauzám?

Saša: Je určitě rozdíl mezi anketou jako Český slavík, která je spíš oceněním popularity, a pak cenami typu Anděl, Apollo, Vinyla. Ty mají přece jen tu hodnotu posunutou jinak a cílí spíš na hudebně zaměřené fanoušky, kdežto Slavík je spíš společenská akce. Ale o vítězích rozhodují lidé a úspěch v každé anketě je určitě příjemný.

Petr: Podle mě každé ocenění musí mladé kapele pomoci. Pokud někdo vyhraje Českého slavíka za Objev roku, je to určitý kredit, za který bych se já rozhodně nestyděl, naopak bych byl pyšný, že nám fanoušci poslali tolik hlasů. O kapele se tak dozví zase více lidí, kteří pak mohou chodit na koncerty, a ta skupina by celkově měla jít postupně nahoru. A trochu mě štve, že u nás tomu tak často není. Někdo vyhraje Anděla nebo Slavíka a za rok o něm nikdo neví. Pak se není čemu divit, když se lidé na hudební ceny tváří nevrle.

Saša: Myslím, že pomoci to může, ale spíš je to nějaký bonus, něco navíc. Nemůže na tom kapela postavit všechno. Nejdřív musí mít co nabídnout a pak až dostane nějaké ocenění. A chleba se většinou stejně láme na koncertech.

Napadá mě ještě jedno pojítko mezi Jelenem a Nebe - pro obě skupiny jsou typické české texty, což už dnes není samozřejmostí. Uvažovali jste i o textech v angličtině, nebo je pro vás zpívání v mateřském jazyce, kterému rozumí celé vaše publikum, něčím, přes co nejede vlak?

Petr: Mně se líbí i angličtina, ale anglické texty budu psát jen tehdy, až si s Nebe splníme sny a cíle tady v Česku. Přijde mi hezké, když česká kapela zpívá jazykem, kterému všichni rozumí. Písnička přece není jen o nějaké melodii a hudebním podkladu, ale padesát procent z prožitku podle mě znamená právě text. To je přidaná hodnota, kterou české texty mají. V hudbě je podle mě nejdůležitější předávat emoce a zatím to jinak než v češtině neumím. Do budoucna se ničemu nebráníme, ale momentálně jsou pro nás české texty - přesně, jak jste řekl - něčím, přes co nejede vlak.

Jindra: Já to mám v podstatě obráceně. Když jsem začínal psát písničky, psal jsem je v angličtině, protože jsem vyrůstal na anglicky zpívajících rockových kapelách. Mé první texty tedy byly v angličtině a některé jsem pak přepisoval do češtiny. Zjistil jsem, že mám češtinu rád, a dnes naopak vnímám jako daleko těžší napsat písničku v češtině, která má hlavu a patu. Momentálně už ambici psát anglické texty nemám.

Některé texty z desky "Světlo ve tmě" tedy původně byly v angličtině?

Jindra: Byly. Třeba první verze písně "Listopad" byla původně v angličtině.

Vraťme se k vašemu společnému turné. Chystáte se vystupovat opravdu společně, nebo se budete držet dvou oddělených setů?

Petr: Jak už jsem říkal na začátku, hlavní myšlenka turné je ta, že spojíme síly. Chystáme vzájemná hostování, u některých písniček se třeba prohodí zpěváci a já budu zpívat s Jelenem a Jindra zase naopak zazpívá něco s Nebe. Chceme, aby si návštěvníci z koncertů odnesli něco víc než jen šedesát minut koncertu Jelena a šedesát minut koncertu Nebe. Máme radost, že se lístky na koncerty dobře prodávají, a zároveň chceme, aby si to diváci opravdu užili a přišli na nás i příště. Těšíme se, až po vystoupeních půjdeme mezi lidi a užijeme si to s nimi.

Přichystali jste i speciální vstupenky, které si mohou zájemci zakoupit. V čem jsou speciální?

Jindra: Jsou k zakoupení přes eventim.cz a mají sloužit jako památka. Jsou barevné, hezky graficky zpracované a je na nich připraveno místo na případný podpis.

Na turné s vámi pojede i Kateřina Marie Tichá, kterou návštěvníci koncertů Jelena už dobře znají. Jak ta se do chodu koncertů zapojí? Zazpívá si třeba za Janu Kirschner "Co bylo dál?"

Jindra: Ano, "Co bylo dál?" si zazpívá, bude vystupovat také s Nebe, a dokonce máme s Káťou pro diváky nachystanou i novou společnou písničku.

Otázka na závěr: Začínáte už zároveň pracovat na dalších písních?

Petr: My máme pořád něco v zásobě. Když jsme natáčeli desku "Než se rozední", vybírali jsme ze třiceti písniček. Pořád máme něco rozpracovaného, když se nám nějaká skladba zamlouvá, rovnou si ji zaranžujeme, nahrajeme a pak z toho můžeme vycházet. Skladby časem zrají a je dobré mít pořád něco v záloze.

Jindra: My se také snažíme nové písně připravovat, ale je pravda, že času máme v poslední době málo. Jelen jde prakticky z jednoho turné do druhého a stále se něco děje. Skladeb sice nemáme třicet jako Nebe, ale něco se už přece jen rýsuje. Pokud se bude dařit, rádi bychom zase něco vydali buď letos na podzim, nebo příští rok na jaře.

Saša: Něco vzniká také tím, jak nacvičujeme na turné a zkoušíme. Člověk občas něco zahraje jinak a vznikne z toho nápad. Zrovna, když jsme zkoušeli zmíněnou novou písničku s Katkou Tichou, se něco takového přihodilo. Třeba z toho bude úplně nová píseň.