Dvacet nejlepších domácích alb roku 2014 (15-11)

12.01.2015 08:00 - Redakce | foto: facebook interpreta

Rok se s rokem sešel a musicserver je tu opět s přehledem nejlepších alb, která se loni donesla k našim uším. Dvacítka vybraných českých či slovenských desek je i letos různorodá a doufáme, že si z naší nabídky svého favorita vybere každý. Pokračujeme s pořadovými čísly patnáct až jedenáct.
Osmnáct hlasujících redaktorů musicserveru navrhlo celkem padesát sedm českých či slovenských alb a konečný žebříček dvaceti nejlepších nabízí řadu zajímavých výsledků. Pokud se do něj váš favorit za rok 2014 nevešel, budeme rádi, když se o něj podělíte v komentářích.

20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1

15. místo: Václav Neckář - Mezi svými


Václav Neckář - Mezi svými
"Nahrát vánoční album bez patosu, s novými autorskými skladbami a zároveň potenciálem zaujmout posluchače interpreta, který zpíval padesát let pop, je pořádný kumšt."

-- Milan Menčík

profil interpreta | recenze | album na Deezeru

Snad žádný jiný interpret ze staré hudební generace let šedesátých nezažívá v poslední době takový comeback jako Václav Neckář. Celé to odstartovala skladba "Půlnoční", jež se stala megahitem. Právě ona zapříčinila vznik vánočního alba "Mezi svými". Celá nahrávka je doprovázena silnými melodiemi s propracovanými aranžemi různorodých hudebních nástrojů a texty k zamyšlení. Není nad to hudbu dělat postaru se živými smyčcovými či dechovými orchestry a sbory. Neckář může být rád, že má po boku svého bratra Jana, který nikdy na svého úspěšnějšího sourozence nežárlil, ale naopak se jej snažil hudebně dostat výše na vrchol. Svou práci na novém albu odvedl jako dirigent sborů a autor několika skladeb perfektně. Skvěle dopadla i spolupráce s producentem Dušanem Neuwerthem, který propojil dvě generace k dokonalosti. Mezi nejlepší skladby patří jednoznačně "Noc" s Martou Kubišovou, "Ježíšku z dávných dní", "Andělé strážní" nebo melodická "Tak mi ruku dej". Pokud patříte mezi ty posluchače, které už nebaví o Vánocích stále dokola poslouchat tradiční koledy nebo stokrát převzaté sváteční hity, bude pro vás "Mezi svými" příjemným překvapením. (Martin Kocián)


14. místo: Schwarzprior - IDDQD


Schwarzprior - iddqd
"Schwarzprior vydali v minulém roce jednu z nejzajímavějších českých elektronických desek. 'iddqd' je temná, syrová, svým způsobem zvrhlá a také náročnější na poslech."

-- Jaroslav Hrách

profil interpreta | recenze | album na Bandzone

Dlouhodobě platí, že nezpíváte-li o alkoholu, v libozvučných metaforách či alespoň do melancholických, středoproudých melodií, těžko se na české scéně prosadíte. O to příjemnější je každé jméno, které se z prošlapené cestičky vydá do nepříliš probádaných vod a zkouší zaujmout jinak. Ostravští Schwarzprior jsou často přirovnáváni k elektronicky industriální Vanesse, na rozdíl od ní se ale nesnaží udržovat kariéru jen na vyumělkovaných skandálech a na svém debutu nabízí syrový, jednotný a ucelený zvuk. Záměrně absurdní texty plné nesouvisejících výkřiků sice ještě trochu haprují (třeba bez třetího tracku bychom se klidně obešli), ale je fajn slyšet, že partě kolem Tomáše Motala není celá mainstreamová scéna jen ukradená - oni se jí přímo vysmívají. Mrazivě atmosférické kousky na pomezí EBM, gotiky a industriálu kašlou na vytříbený zpěv i běžné hudební postupy a značně elitářským pojmenováním alba k sobě volají každého, kdo navzdory všem dobrým mravům v šesti letech vášnivě střílel potvory v nestárnoucím Doomu. Já byl mezi nimi, takže se v tom jejich apokalyptickém pop-kulturním marastu docela chytám. Co vy? (Jan Trávníček)


13. místo: Boris Carloff - Morphosis


Boris Carloff - Morphosis
"'Morphosis' je velkým manévrem již ostříleného lodivoda. Oproti 'The Escapist' je střídmější k ruchovým experimentům a pevněji stojí na základech melodií. Pryč je tak rozmáchnutá zvuková komplikovanost a košatost, ta sice byla cílevědomě sestavena do jednoho funkčního celku, nebyla však stravitelná pro všechny, kteří ji zkoušeli pochopit a ponořit se do ní..."

-- Dan Hájek

profil interpreta | recenze | album na Deezeru

Boris Carloff po vyhlášení nominací na ceny Apollo prohlásil, že si myslel, že jeho deska "Morphosis" jen tak proletí a že si jí pomalu nikdo nevšimne. A proto je za nominaci rád. Jak hluboce se může člověk mýlit! Nepostřehnout a neocenit překrásnou hudbu tohoto vynikajícího producenta a houslisty by znamenalo přijít o jedinečný zážitek, který jeho druhá řadová deska nabízí. "Morphosis" je přímo severskou lahůdkou, která je chladná i žhavá zároveň. Možná někomu vadí zvláštní vokální exhibice, jinému zase nesedí stylová jednotnost, další nerozumí mudrlantským textům Carloffa. Ale to je jako s hamburgrem. Buďto ho rovnou milujete, nebo ho ignorujete a je jen otázkou času, kdy se připletete do cesty omamné vůni masa. A podobné nebezpečí hrozí právě i s tímto hudebníkem. Bude vám nejdřív připadat přeceňovaný, přehnaně sebevědomý, divný, nebudete chápat, co na něm ostatní vidí. Ale jen si zapněte "Morphosis". Nejenže všechno pochopíte, ale už se z jeho spárů nevymaníte. (Marta Šindlauerová)


12. místo: Prodavač - Malý ráje


Prodavač - Malý ráje
"Osmdesátkové syntezátory dodávají meditativním niterným textům hloubku, elektrická kytara zase potírá jejich případnou bezednost, načež společně vykrystalizují v trojrozměrný zvukový úkaz. Zároveň se střídají v udávání tanečního tempa. Nikdy však nepokoří hranici podbízivosti."

-- Andrea Šafářová

profil interpreta | recenze | album na Deezeru

Prodavač byl původně sólový projekt Pavla Kabelíka neboli Šampóna z již neexistující kapely Sporto. Po vydání EP "Duchové" se však rázem z Prodavače stala skupina. K Šampónovi se přidali hudebníci Pe.Klo, Kluk a Stejky a společně nahráli desku "Malý ráje", která vyšla začátkem minulého roku. Album se nese v podobném duchu jako tvorba Sporto, ale na rozdíl od ní je kompletně v češtině, což výsledku moc sluší. "Malý ráje" v sobě ukrývají pouze osm malých tracků, ale každý z nich je opravdu rájem. Skladby mají i přes značně introvertní texty nemalý hitový potenciál, což je především důsledkem nápaditých popových melodií s elektronickým zvukem. Prodavač je přesně ten druh (alternativního) popu, který bych rád slyšel v našich mainstreamových rádiích. Mám ovšem pocit, že na to posluchači těchto rádiových stanic stále ještě nejsou připraveni. A to je škoda. (Jaroslav Hrách)


11. místo: Traband - Vlnobeat


Traband - Vlnobeat
"Hudebně je 'Vlnobeat' nesmírně osvěžující a zábavný. Při poslechu se těším, až se vynoří ti Stouni, Doors, Beatles, Francis Lai a další. Dětinsky se z těch okamžiků raduji. Užívám si je v tom jejich přirozeném propojení s trabandí poetikou."

-- Honza Průša

profil interpreta | recenze | album na Deezeru

Traband je u nás skutečně zavedenou značkou, která hudební kluby a festivaly objíždí již neuvěřitelných dvacet pět let a baví fanoušky svým veselým smutkem a hloubavými texty. Trabandí tvorba naštěstí nerezaví a každé jejich album je trochu jiné a originální. Ani "Vlnobeat" neušel jemné progresi, kterou nastavil lídr skupiny Jarda Svoboda. Novinka je beatovější, rockovější a přímočařejší. Zvuk navíc oživil nový člen, který skladby obohatil o banjo. I proto rozhodně "Vlnobeat" za uplynulý rok patří k nejzajímavějším počinům na tuzemské scéně. Skladby na něm jsou velmi silné jak svou úderností, tak chytrostí a neopakovatelnou poetikou. A hitové písně "Trofeje", "Kabát 66" či "Úhel pohledu" budou pravděpodobně brázdit pódia spolu s Trabandem ještě hodně dlouho. (Ondřej Hricko)


20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY