Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Rozhovory

Kurtizány z 25. Avenue - Vykročení z mrtvého bodu

06.06.2002 05:00, Antonín Kocábek

O pražské rockové čtveřici Kurtizány z 25. Avenue nebylo v poslední době příliš slyšet. O to víc asi potěší jejich fanoušky informace, že většinu dubna a prakticky celý květen strávila skupina ve studiu, kde vznikala jejich nová, celkem již pátá, deska s názvem "Medium". Koupit si ji budete moci až za pár dnů, prozatím nabízíme nahlédnutí pod "tvůrčí pokličku".

S Kurtizánami (během pár dnů jim vyjde nové album "Medium"), které jsou součástí naší rockové scény už od počátku devadesátých let, jsem si povídal ve vyhlášeném smíchovském podniku "U Brouka". Za kapelu střídavě odpovídali zpěvák Simon, kytarista Tomáš Vartecký a bubeník Bohouš alias Viking. Chyběl jen basista Jirka Tille.

Nové album jste točili ve Studiích Sono. Bylo to jen proto, že na to byly finance, nebo jste uvažovali i o jiných eventualitách?

Tomáš: Byla úvaha, že to bude jinde než v Sonu, protože jsme chtěli být ve studiu co nejdéle. Je to logické - v jiném studiu bychom za ty peníze mohli být dvakrát dlouho. Nicméně Milan Cimfe nám vyšel vstříc, řekl, že do studia Sono patříme, a udělal nám cenu. Mám pocit, že jsme tam byli nesmírně dlouho, nejdéle v životě. Nahrávalo se na Nouzově a v Řepích se míchalo - nadvakrát, deset a deset dní.
Simon: U téhle desky jsme taky poprvé udělali změnu, v minulosti jsme vždycky točili pohromadě. Ale tady jsme se ve studiu vůbec nesešli.
Tomáš: Všichni čtyři jsme tam nebyli ani jednou (smích).
Simon: Nejdřív se točily bicí a basa, to já jsem tam vůbec nebyl, pak já jsem přijel a Viking už byl pryč.

Proč jste se tak rozhodli? Ten trend je přece dnes přesně opačný, spíš všichni začínají točit dohromady.

Tomáš: My už jsme tu zkušenost měli s albem "Strach", a ta zkušenost nebyla dobrá. Stejně, pokud nahráváš dohromady, máš na hlavě sluchátka. A to já naprosto nesnáším. Pro mě je mnohem lepší stát ve studiu před bednama, ze kterých to hraje nahlas a já hraju normálně do toho. Pro mě je to daleko živější, než když mám sluchátka, kde je lež. Z beden slyším pravdu, tak to bude hrát. Navíc základní problém u živýho nahrávání je jasný - zvuk je nepochybně horší. Není to tady ještě na takové úrovni, abys mohl nahrávat tvrdou hudbu dohromady a nebyl jsi omezený zvukově. Nebo může každý nahrávat ve svý kukani, ale pak už je to jedno, jestli to je naživo nebo ne.

Jak dlouho vznikal materiál? Je tam i něco staršího - třeba něco, co byste nově oprášili a přearanžovali?

Tomáš: Vznikalo to pět let a asi tři skladby jsme udělali, až když už jsme věděli, že půjdeme do studia. A je tam jedna coververze od Abraxas, "Každý den je to jinak".
Simon: Ty demáče vznikaly u Tomáše v domácím studiu.
Tomáš: Spousta je toho jen vzatá z toho domácího studia a přetočená do pásu. Spousta kytar a dokonce i některý zpěv.

Kde jste vlastně po té celkem dlouhé době vzali impuls k tomu jít nahrávat?

Tomáš: Minulý léto ke mně přijel Simon a říkal: "Tak co...? Co bude...? Budeš točit ještě novou desku s Annou K., nebo něco uděláme?"
Simon: Byli jsme dost na mrtvým bodě.
Tomáš: ... a já jsem řekl, že jsou pro mě nejdůležitější, takže uděláme demáč a zkusíme obejít vydavatele, protože v dnešní době vydat desku není sranda. Takže jsme udělali demáč a hned první koho jsme zkusili - Sony Music - nám řekli, že jo. Což nám trochu vyrazilo dech.

Kdyby vás hypoteticky žádná firma nechtěla, byli byste si to ochotni vydat sami?

Tomáš: Já myslím, že sami bychom to nevydali.
Simon: Asi ne. Na to nikdo z nás nemá.
Tomáš: Ono tý energie do toho vložený je tolik, že ten návrat - když si to vydáš sám - je nijaký. Protože abys půl roku dělal desku, vydal ji a druhý den tě potkal člověk a ptal se: "Co děláte? Budete něco vydávat?" - to je strašně zdrcující. My jsme chtěli velkou firmu hlavně kvůli tomu, abychom mohli být v dobrým studiu a aby pak každý věděl, že ta deska vyšla. Z žádnýho jinýho důvodu. Navíc to je firma, která nás nikam netlačí. Demáč se jim líbil a už nikdy nechtěli nic dalšího slyšet.

Kdy album vyjde?

Tomáš: Na začátku června, křest je 12. června v Paláci Akropolis. Snad bude už i deska... (smích...)

Připadne mi, že jste v posledních letech ustoupili trochu od klubového hraní, spíš vás vídám na plakátech festivalů, v programech klubů jen výjimečně. To souvisí s tou deskou?

Tomáš: Já myslím, že to je logický. Sedm let jezdit dokola republikou unaví. Teď to vypadá tak, že nám volá Cyril (manažer) a říká: "Kluci, mám tady nabídku na šest koncertů." A my řeknem: "Hmmm, tyhle dva. V těch městech se nám líbí." Na podzim už jsme jezdili jen pro radost. A protože jsme neměli novou desku, je to i logický.

Byla to jen otázka hraní pro radost, nebo tam byl nějaký - třeba jen v podvědomí - kalkul s tím, aby to nebylo často, a tak tam bylo hodně lidí?

Simon: Já myslím, že to je spíš otázka motivace. Ten kalkul je takový, že když se vydá nová deska, tak jde o to ji prezentovat před co nejvíc lidmi. Nejsme typy, který hrajou někde ve sklepě a mají radost, že se jim povedlo složit novou písničku. To ne. Ale jde o to vydat desku tak, aby to bylo v pohodě, a z tý radosti, že se začne něco dít novýho, pak hrát.
Tomáš: Než došlo na ten demáč, tak ty koncerty za moc nestály. Už jsme hráli pět let ty samý věci. Od okamžiku, kdy jsme si řekli, že jdeme do toho a udělali demáč, to byla nádhera. Vlije to krev do žil.
Simon: Každý má motivaci jinde, my ji máme v tomhle.
Tomáš: Když jsi dlouho nic nevydal a jezdíš pořád dokola, je to nuda.

Měli jste nějaké soustředění, nebo nové skladby vznikaly průběžně?

Tomáš: Měli jsme soustředění, ale to už jsou dva roky a na to nikdy nezapomenu. Týden soustředění a tři týdny lízání se z toho. Rovnou z toho soustředění jsme jeli na Trutnov, tam nám řekli, že hrajeme ve čtyři ráno, tak jsme zase odjeli.
Simon: To bylo předloni. V neděli ve čtyři ráno, to fakt ne. Navíc jsme se pak dozvěděli, že tam dost pršelo.
Tomáš: A vyplatilo se. Rok poté - v šest v sobotu večer. To je jiný kafe. Letos by to měl být podobný čas. A to je masáž, v sobotu v šest, to je nejvíc.

Vnímáte nějak, resp. projevily se v nových skladbách současné módní směry? Myslím třeba nu-metal.

Tomáš: My jsme nad tím nikdy nepřemýšleli, co zrovna hrajem. Já osobně mám třeba pořád rád The Cure, to je pořád pro mě víc než nu-metal. To je prima vidět klip, ale doma to neposlouchám. Z těch nových kapel mám rád třeba Radiohead, ale tak my zas nehrajem. Ale ta atmosféra by mohla být podobná, protože ty věci jsou smutný. Trošku mám z týhle desky pocit, že se to vrátilo zpátky k tý gotice, ne že Sisters Of Mercy nebo Mission, to vůbec ne, ale pocitově je to taková zadumanější deska.
Simon: Je to tak. Udělali jsme čtyři desky a každá je jiná. U některých kapel to funguje, že hrajou furt to samý, ale mně se líbí spíš, že deska bude jiná než ta předchozí.
Tomáš: Helmet vydali poslední desku, a pak se rozpadli. Co bys chtěl v týhle hudbě ještě dál dělat? Buď změna, což my jsme udělali nebo... A ne změna úplně jinam. Ta deska začne, pak tě překvapí, pak budeš koukat, no a pak budeš koukat hodně.
Simon: Je hodně kompaktní. Měli jsme i věc, kterou jsme pak vyřadili. Ale ne pro to, že by byla špatná, ale že se nehodila do toho konceptu, je to uzavřený celek.

Promítlo se vám do nové desky působení ve vedlejších projektech? Tomáš produkoval a nahrával s Decline, s Annou K. nebo Danielem Landou, Simon s Vikingem mají projekt Parabellum.

Simon: Myslím, že ne. Tohle jsme dělali čistě jako Kurtizány, koncentrovali jsme se na to.
Tomáš: Jediný, co se do toho může promítnout, je, že je člověk zkušenější, co se týče skládání. Myslím, že tam bude míň mrtvých míst než na předchozích deskách.
Simon: Možná i charakteristika bude čitelnější, když Bohouš hraje nebo, i můj zpěv.
Tomáš: Zrovna Simonův zpěv bude asi dost překvapením. Těch poloh je v něm strašně moc, což nebývalo - to byl od začátku do konce jeden výraz. Tady jich je několik. Už jen tím, že to - díky těm domácím nahrávkám - vznikalo v průběhu roku.

Budete hrát na koncertech tu desku celou, nebo tam jsou i skladby, které nejsou naživo hratelné?

Tomáš: Je to tak. Budeme z ní hrát asi půlku a ještě k tomu po svém. Bude to tvrdší.
Simon: Chceme tam mít tu sílu.

Produkci desky obstaral Tomáš. Zhodnotil jsi tu svoje producentské zkušenosti?

Tomáš: Myslím, že velmi (smích k ostatním). To šlapalo jak hodinky, co? Poprvé ve studiu neexistovala nervozita, všichni už jsou natolik zkušení, že to bylo bez problémů. Největší spolupráci jsme měli se Simonem. Nejvíc lidi osloví zpěv, a to je to nejdůležitější. Oproti minulým deskám byl na zpěv kladen největší důraz.
Simon: Některý Tomášovy producentský požadavky byly fakt hustý! "Zazpívej, jako že jsi naštvanej!" nebo "Zazpívej jako že jsi ožralej!" Ale díky tomu, že to bylo v pohodě, tak se všechno zvládlo.
Tomáš: A skvělá byla ta disciplinovanost, že tam byl většinou jen ten, kdo točil. Byl klid. Když točíš první desku, tak tam sedí všichni a všichni mají ke zvukařovi poznámky, každej něco mele...

Máte hosty?

Simon: Máme hosty!
Tomáš: A pěkný!
Viking: Super! Fakt je to sestava!
Tomáš: Jeff z Jeff Biograf bandu s trumpetou. To byla nejhustší návštěva. Přijeli, za dvě hodiny vykouřili dvě krabičky cigaret, jednu šošolku trávy a vypili asi osmdesát piv. Odjeli, my jsme tam stáli s Andym (Andy Lažo - zvukař studia Sono, pozn. red.), a Andy povídá: "To není možný! Takovej bordel!". Dalším hostem byl Dan Landa v roli bláznivýho tankisty. Je tam písnička, jmenuje se "Alzheimer č. 505", a je to o veteránovi z druhý světový války, který je v blázinci, sedí na lavičce, je hezky a najednou se mu to vždycky celé vrátí... v refrénu. A potřebovali jsme hlášení tankisty v němčině, varování pro ostatní, že se blíží velké seskupení tanků. Dan umí velice dobře německy. No a pak Robert Kodym, protože je to velký fanoušek Abraxas a Kurtizán, nepohrdnul a zpíval vokály v "Každý den je to jinak", a pak ještě v jedný věci, "V peřinách", hluboký hlas v refrénu. To je asi nejgotičtější písnička na desce.
Simon: Ale všichni ti hosti byli spontánní. Nikdy to nebylo tak vykalkulovaný, že bychom volali na firmu a říkali, že chceme toho a toho.
Tomáš: A ještě jsme mohli mít čtvrtého hosta - každý ráno se mi nabízí (smích).
Simon: Kdo?
Tomáš: No Lucka! (přítelkyně, které jsou zároveň zpěvačkami, to mají holt těžké - pozn. red.)

Jak bude vypadat obal?

Tomáš: Obal je už hotový. Dělal ho Maťo Mišík z Tata Bojs a je to comics. Bude s vymyšlenou legendou, potom bude i stejný klip, bude tam i CD-ROM s hrou, že jsi zvukař a zvučíš Kurtizány. Je to, myslím, hezký a vtipný. Klip ale nebude na CD-ROMU, protože se to už nestihne. K desce tak budou dva singly, první bude bez klipu a druhý - ten by měl být v září - bude s klipem. To už by měl fungovat nový hudební kanál, stanice O, takže... No a přes léto festivaly a na podzim kluby. Nechceš taky nějakou zajímavost z natáčení?

No povídej!

Tomáš: Náš basák má hospodu a den předtím, než šel do studia, skládal sudy a přirazil si prst. Takže přišel do studia s obrovskou bambulí, natočil všechny basy a druhý den už měl prst v sádře, protože se ukázalo, že ho má zlomenej. Ale ještě k tomu obalu. Je skvělý, že jsme narazili na Maťa. On vždycky přišel do studia, plnej nadšení a nápadů a tam našel čtyři mrtvoly. Na to bychom už asi fakt neměli, vymýšlet, co bude na obalu. Ale máme pěkný fotky z Podolský vodárny. Fotil je Ondra Pýcha. Máme štěstí, že jsme se s ním seznámili, když mu bylo ještě jen asi patnáct.
Viking: On byl tehdy ještě ve škole. A nafotil nám fotky už na první desku.
Simon: Legrace byla, když mu Maťo vykládal charakteristiky jednotlivých postaviček.
Tomáš: Maťo vymyslel legendu s člověkem, co to zpracovává na počítači, takový příběh k tomu comicsu. Je skvělý, když je tam někdo další kreativní, a ty už nemusíš zasahovat. Simon jako robot... (smích).
Simon: Hlavně neříkej k čemu! To jsem nejdřív chtěl být vzteklej. (Později to mezi řečí bylo prozrazeno. Simon je v comicsu ztvárněn coby bývalý - a nyní vyřazený - bojový robot, přestavěný na ...mobilní pisoár... - pozn. red.)

Teď mě napadlo, když vydáváte u velké firmy. Co vy a ochrana proti kopírování?

Tomáš: Ochrana proti vypalování je, myslím, jen taková radost pro ty, co ty kódy rozlouskávají. Ta ochrana zatím fakticky neexistuje. Ale řešit to bude potřeba - kopírování je věc, která hrozně ohrožuje existenci skupin samotných.

A co nový zákon o kriminalizaci za propagování drog?

Tomáš: Potkal jsem Martina Fořta (pořadatel festivalu Rock For People v Českém Brodě - pozn. red.) a on mi říkal, že chtějí pořádat nějaký koncert na protest proti tomu zákonu na Staroměstském náměstí. Tak jsem přislíbil účast za celou kapelu.

Související články

Oslavy dvacetin Kurtizán z 25. Avenue jsou za dveřmi (Novinky)
Kurtizány z 25. Avenue vyrážejí opět na pódia (Novinky)
Rock For People, Festival Park, Hradec Králové, 5.-6.7.2010 (Naživo)
Kurtizány z 25. Avenue vyrážejí na jarní turné (Novinky)
Punková knížka o punku pro punkery (Publicistika)
Kurtizány z 25. Avenue - Teorie morfické rezonance (Recenze CD)
Kurtizány z 25. Avenue, Imodium, Palác Akropolis, Praha, 19.11.2009 (Naživo)
Nové desky pro 47. týden (Nové desky)
Kurtizány z 25. Avenue - Ubiquity 5 (Video Jukebox)
Kurtizány z 25. Avenue představují nový singl (Novinky)

Názory

chyba!!! (Mára, 06.06.2002 18:04) Reagovat

čau, opravte si chybu - Martin Fořt není pořadatel Rock For People, ale je to Petr! Jen pro zajímavost Martin má MAFO ... ahoj, m.
Ano, chyba se vloudila... (autor Tonda Kocábek, 08.06.2002 11:42) Reagovat

Mára má pravdu:
Skutečně jsem při přepisu přehlédl chybu. A opravdu jde o PETRA Fořta z Ameba production, a ne o Martina Fořta z MAFO Agency. Čili omluva všem čtenářům. A nádavkem přidám informaci, že ta akce, o které hovoří Tomáš se bude konat 1.července na Štvanici. Krom Kurtizán vystoupí i třeba Vladimír Mišík, Hudba Praha, Tři sestry, Švihadlo, Echt!, Plexis, Divoký srdce, Tichá dohoda, Jan Sahara Hedl a další.

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »