Putovní podnik jménem Ozzfest vznikl roku 1996 v hlavě manželky muže, který dal celému kolotoči jméno, Ozzyho Osbourna. Jeho choť Sharon měla odjakživa manažerské schopnosti a teprve život se slavným rockerem jí umožnil se plně realizovat. Ani v tomto případě nešlápla vedle. Ze San Franciska se festival postupně stěhoval do dalších a dalších měst Ameriky, pak se přehoupnul i do Evropy a dnes již nikdo nepochybuje, že se jedná o jeden z mamutích podniků rockové hudby současnosti. O jeho kvalitách se mohlo české publikum (a s ním i fanoušci z dalších zemí střední a východní Evropy) přesvědčit ve čtvrtek 30. května na Strahovském stadionu.

Ozzfest v Praze začal před čtvrtou hodinou odpolední, kdy první tisícovky zahřáli "čeští reprezentanti" Škwor. Jejich energický nu-metal se setkal s až překvapivě vřelým přijetím a dokonce se zdálo, že kotel si s Petrem Hrdličkou zpíval refrény některých písní. Vzhledem k tomu, že i kapela sama byla před vystoupením smířena s osudem jakýchsi hudebních roztleskávaček, výsledná atmosféra a celkový zvuk musely být pro hudebníky hotovým balzámem na duši. Ač Škwor nehrají nikterak originální muziku, ve srovnání se skupinou, která po nich následovala, měli velkou výhodu - nesnažili se na sebe upozorňovat přitroublými klauniádami, pestrobarevnou image a vodovkami na tváři.

Lehce jsem naznačil, že dvojka v pořadí, britští AntiProduct, jsou z těch kapel, které se alespoň na koncertech halí do prazvláštních kostýmů (tentokrát to byly sporé latexové oblečky) a obličeje zdobí klaunsko-indiánskými malůvkami (další tací jsou třeba Mudvayne). Bohužel, dost často je volba podobného vzezření racionálním kalkulem - když už nemáme co nabídnout, alespoň se pokreslíme a budeme dělat šílence. AntiProduct tuto cestu nastoupili a dle živelnosti vystoupení jim asi i vyhovuje. Nicméně pro posluchače z toho vyjde nemastný neslaný punk-metal, který absolutně ničím nevybočuje z řady a ještě k tomu je velice monotónní a nudný.

První dvě skupiny hrály pro relativně prázdné prostory, ale v době příchodu Astro Metro, festivalové trojky, se už Strahov počínal plnit. To bylo něco po páté. Astro Metro je česko-australská skupina, pro níž bylo vystoupení na Ozzfestu teprve druhým koncertem! (Alespoň dle slov jednoho ze členů kapely.) Nebylo to ale vůbec znát, protože jejich rock řezaný hip-hopem, funky a blues se nesl na velice uvolněné, oddechové linii, která přišla pro výplaších z dílen Škworu a AntiProductu k dobru. Po půl hodince na pódiu se však zase začalo schylovat k pořádně ostrým kytarám...

Na scénu totiž vtrhli Američané Royal Playboy Cartel, přímočaří rockeři, kterých po světě běhají spousty. Když se do toho ovšem newyorští RPC opřeli, když spustili svůj nu-metalový nářez (ne nepodobný produkci Korn nebo Deftones), strahovský kotel se řádně rozdováděl, k čemuž jej ostatně po celých třicet minut vystoupení charismatický zpěvák květnatě vyzýval ("Are You Having Fun? That’s Fucking Cool! "). Při tomto setu se k předním řadám začínaly stahovat zlověstné davy, které nevěstily nic jiného než blížící se nástup prvních hvězd pražské zastávky, Slayer.

A stalo se. Slayer i s Davem Lombardem spustili ohlušovací hodinovou jízdu spartakiádním areálem ve tři čtvrtě na sedm. Během těch šedesáti minut se v podstatě nedalo vydechnout, protože impulzivní trash metal, jehož jsou Slayer čelní představitelé, je naživo výrazně agresivnější a snad i rychlejší, než jak jej známe z desek. A téhle partičce to 30. května šlapalo perfektně - vystoupení Slayer oplývalo již ideálně vyváženým zvukem, výtečnou návštěvou (tou dobou cca 20 tisíc lidí) a krásným počasím.

Skvělé počasí a houstnoucí návštěva zůstaly i pro Tool, po Ozzym asi největší hvězdy letošního Ozzfestu. Zásadní rozdíl spočíval v hudbě. Tam, kde Lombardo a spol. sázejí na údernost a rychlost, Keenan a spol. rafinovaně vrství hudební roviny, kde Slayer štěkavě křičí, Tool nastolují nadvládů dlouhých, složitých melodií. O Tool se právem říká, že jsou jakýmisi metalovými intelektuály dneška. Kupodivu bych řekl, že hudba z jejich desek (poslední "Lateralus" byla v prestižním britském časopisu Kerrang! vyhlášena albem roku 2001), zní živě intenzivněji a, řekl bych, přístupněji. Během koncertu se John Maynard Keenan vyhříval na stupínku, který byl umístěn nad úrovní ostatních spoluhráčů, přičemž celou dobu mohli návštěvníci sledovat i nesmírně propracované promítání, které veškerá zpěvákova gesta doprovázelo. Asi nejsilněji na mě zapůsobila sedmiminutová instrumentálka, při níž si s Tool zahrál na perkuse i výše zmiňovaný Dave Lombardo.

Všichni ti staří páprdové, všichni ti echtovní, džínoví rockeři, kteří vyrostli na Black Sabbath a kteří v průběhu vystoupení Tool jen pohulákávali nadávky směrem ke skupině, se dočkali po desáté hodině. Tehdy se před již notně rozteklý dav (můj definitivní odhad je 30 tisíc lidí) postavil sám velký Ozzy se svou bandou. A v následujících zhruba osmdesáti minutách ukázal, že je sice vratký, že špatně běhá a že už to vůbec není jako dřív, ale že také pořád pekelně dobře zpívá a že stále dokáže dostat publikum do varu. Když se hrály pecky jako "No More Tears", "Gets Me Through" nebo "Mama I’m Coming Home", lidé křičeli jako o život nehledě na to, jestli se jedná o ploužák (to se u toho pohupovali), nebo o metalovou vypalovačku (to u toho skákali). Pochopitelně nemohla chybět nesmrtelná sabatovská klasika "Paranoid". Nebyla to však jen hudba, čím Ozzy diváky bavil. Krom zpěvu také hojně kropil hadicí fotografy a následně i první řady publika, často říkal, že nikoho neslyší, a že je to "fucking". V čem však zklamal, byla skutečnost, že nepřidal byť jedinou písničku. Jak uběhl čas, jakmile si odehrál připravený playlist, sbohem a rychle do šatny! To mi přijde od takové legendy poněkud nesympatické.

Pražský Ozzfest se tedy po sečtení všech faktů; všech kladů (návštěva, počasí, logické složení festivalu, zvuk, závěrečný ohňostroj) a záporů (určitá neosobnost, žádné přídavky, malá zpětná vazba na publikum) vyjeví jako nesmírně povedená akce, která by se klidně mohla zase opakovat. A příště už by to nemusela být verze okleštěná, ale kompletní, tzn. včetně všech účastníků, kteří jsou k vidění v Německu nebo na Ostrovech.

Ozzfest, Strahovský stadion, Praha, 30.5.2002

Další fotografie z Ozzfestu: