Jak se cítíte před koncertem?

Pokaždé je to skvělé. Lidé jsou velmi spokojení, šťastní a dávají vám energii. Je to geniální!

Míváte někdy trému?

Jasně, ale spíše je to takové to vzrušení, adrenalin. Je to prostě cool a já to miluju! Mám prostě takovou povahu - chci lidem dávat, dělám to nejlíp, jak umím, s láskou, a proto se snažím sama sebe nesoudit.

Já také vystupuji a někdy se před koncertem bojím, že zapomenu slova. Stává se to i vám?

Toho se moc nebojím. Když zapomenu slova, tak se to prostě stane, to je život. Ale jasně, že se mi to stává, třeba včera v Bratislavě. Ale lidé byli skvělí. Je to dva měsíce, co jsme měli v Paříži plno koncertů, promo pro televizi a tak dále, ale pak jsme chvíli nekoncertovali a včera jsem zapomněla plno slov. Ale zdejší lidi francouzsky tolik neumí, takže dobrý. Ne, to byl samozřejmě vtip, zapomenout je prostě normální a nic se neděje, není to důležité.

Jaké bylo zpívání na ulici a co vám to dalo? Jaká byla vaše cesta z ulice na koncertní pódia?

Já pracovala jako profesionální zpěvačka a po deseti letech jsem přišla do Paříže, kde jsem v této práci pokračovala, a najednou jsem se to rozhodla opustit. Měla jsem prostě místo zpěvačky, které mi vydělávalo, ale přestalo mě to bavit, a tak jsem si řekla: "Půjdeš! Nebudou sice peníze, ale zas najdeš určitě něco nového, lepšího, co tě bude naplňovat."

Vždycky jsem to tak v životě měla, že něco pustím proto, abych našla něco jiného. Jasně, nemáš jistotu, nemáš peníze na nájem, ale stojí to za to. Takže jsme s přáteli začali hrát na ulici s tím, že najdeme nějakého patrona, a vyděláme tak peníze. Prostě to bylo stále lepší než ta původní práce.

Takže předpokládám, že vaše koncerty jsou pro vás teď uspokojující.

Jo, koncerty jsou OK. Mám je ráda. I když se opakují, jsou pokaždé jinde, s jiným publikem. Je to zábavné. Důležité je pro mě se při práci bavit a vydělávat. Ale vydělávat něčím, co mě nebaví, to bych nemohla. V té předchozí práci už to pro mě ztratilo smysl. První měsíce mi to přišlo super, ale třeba poslední tři už mě vysloveně nebavily.

Pojďme se chvíli pobavit o vašem novém albu "Paris". Už jsem jej slyšela, dokonce jsem na něj napsala pro náš server kladně hodnotící kritiku...

Wow, skvělý!

..a to album je dobré, protože přesto, že obsahuje covery, je tam slyšet váš styl a do písní zase vkládáte něco nového. Jak ho vnímáte vy sama?

Je fajn, že to říkáte. Toto album bylo zas jiné, ale bylo to moc zábavné. Zavřeli jsme se na týden do studia a po kouscích jsme to skládali dohromady, ale opravdu jsme se tím bavili. A vždy jsme se těšili i na každou tu scénu, na Big Band. Ten byl skvělý a geniální.

A jak se tedy podle vás práce na tomto albu lišila od příprav těch předchozích?

Předchozí desky obsahovaly vlastní skladby a to je naprosto odlišná práce. U vlastních nahrávek dáváte dohromady texty, musíte vše nějak uchopit, správně pak chápat text. Musíte tam dát kus sebe. Skládání je prostě zrození něčeho nového.

Tak třeba když vezmu druhou řadovku - na začátku jí bylo potřeba vdechnout život, vytvořit písně, scénu. Vše od základu a kromě práce s textem a hudbou je to práce s emocemi. Je jednodušší věci převzít a dát jim jen svůj styl. Pro "Paris" jsme vzali písně, které už se zpívaly a líbily se.

Pojďme tedy k vlastní tvorbě. Jak tvoříte své písně?

No, to je někdy vtipný. Já mám prostě nějaký blok tvořit pořád. Mám prostě období, kdy skládám. Když není můj čas, tak to neumím. Například na debutu se mi to hodně dařilo, i když na druhém albu jsem se také podílela. Při přípravě toho prvního jsem vzala kytaru a na dva dny se do toho úplně ponořila a pak jsem třeba nějakou dobu nemohla. Ale věděla jsem, že to musím dodělat, a dala se zas do toho.

Takže tvoříte spíše s kytarou?

Jak kdy, v tom žádné pravidlo nemám. Někdy stačí, že mám kousek textu a melodie. Od toho se pak odpíchnu. Jindy kolegové složí hudbu a já píšu text na již danou melodii, s pianem.

Je to jako když kreslím a pak se na to podívám "Uáááá, to jsem snad nebyla já, kdo to vytvořil?" A jsem překvapená. Když bych to chtěla a připravovala se na to, budu si myslet, že to nedám. Kolikrát mám pochybnosti, ale pak to vytvořím a vidím, že je to dobré, a skoro pak nevěřím, že jsem to vytvořila já. Je to fakt někdy překvapení, a proto to miluju!

Ve tvoření je plno energie. Tou kreativní energií jsem totálně pohlcená. Když se do toho ponořím, nesleduji čas a pak třeba zjistím, že uplynulo šest hodin a já jsem nic nepila a vůbec nedělala nic jiného.

Zaz, díky moc za rozhovor a přeji, ať se dnešní koncert zdaří a pořádně si ho užijete!