Zahraniční část

NOVÉ SINGLY A VIDEOKLIPY

Přehlídku singlových novinek zahájíme s Gwen Stefani, která po dva roky starém návratu No Doubt zkouší oprášit také sólovou kariéru. Na osm let starý počin "The Sweet Escape" naváže novou řadovkou, kterou uvádí chytlavý singl "Baby Don't Lie" doprovázený mimořádně barevným vizuálem. "Klip krom šílených polygonových kreací a pohledné zpěvačky nic extra zajímavého nepřináší. Místy dokonce pouze připomíná halucinogenní verzi Madonnina videa 'Love Profusion' z roku 2005," usoudil Lukáš Boček. A co myslíte vy? Hlasovat pro Gwen můžete níže.

Výrazným hitem října se stala balada "Thinking Out Loud" Eda Sheerana, která po zveřejnění tanečního klipu vyletěla na vrchol britské singlové hitparády. Snímek se dokonce stal nejsledovanějším hudebním videem Warner Music na YouTube za prvních dvacet čtyři hodin. "Nač nějaký nastrčený příběh, když někdy vzájemná výměna energií mezi zúčastněnou dvojicí řekne víc než milion slov," praví recenze. (Josef Martínek)

Spolupráci s Ellie Goulding oprášil Calvin Harris a po úspěchu hitu "I Need Your Love" mají britské hvězdy šanci znovu zabodovat v hitparádách. "Song samozřejmě přináší vše, co klasická hitovka musí mít - tedy nápaditou a líbivou melodii, příjemný vokál, a hlavně nekonfliktní sound," shrnul Jaromír Koc.

Na další hit zadělala Ariana Grande, které v "Love Me Harder", dalším reprezentantovi letní desky "My Everything", sekunduje The Weeknd. "Píseň, kterou pro jednadvacetiletou zpěvačku napsal Max Martin, se nese ve středním tempu, odkazuje na zvuk popových songů osmdesátých let," napsali jsme o ní. (Jaromír Koc)

Kampaň k nové desce rozjela i Cheryl, jejíž skladba "I Don't Care" už stihla vyhrát britský singlový žebříček, což dokládá, že se jedná o hitový počin. "Když k tomu přihodíme ještě bezkonfliktní vizuál plný sluníčka, pláží a jachet, který si permanentně rozesmátá rodačka z Newcastlu zaletěla natočit do Španělska, máme tu opravdu velkého adepta na jeden ze zásadních hitů tohoto podzimu," uvedl kolega Koc.

Vysoké ambice nechyběly ani druhému singlu z říjnové nové desky "Sweet Talker" Jessie J, rozjetému "Burnin' Up", jenž se minulý měsíc dočkal videa v americkém stylu. "Čekejte tedy čtyři minuty plné krásných ženských i mužských těl, perfektně sehrané taneční kreace, trošku toho product placementu a nablýskaného luxusu," mohli jste si u nás o klipu přečíst. (Jaromír Koc)

O návrat na pozici producentské jedničky by se chtěl pokusit David Guetta, a protože předchozí singl "Lovers On The Sun" bortil hitparády, vokály v aktuálním "Dangerous" znovu obstaral Sam Martin. "Novinka si sice hraje stále na electro, ale místo tvrdých beatů se dočkáte downtempového čajíčku, který je někde na hraně s popem," zněl náš verdikt. (Jaromír Koc)

Už pouze jako trio vyslali mezi fanoušky novou hudbu Take That. "Novinka by se dala označit za klasický pop v rychlém tempu s chytlavým refrénem a více než pozitivní náladou. Jak je vidět, když už Take That došli na konec, rozhodli se vrátit zase na začátek, ale s dvaceti lety zkušeností," chválil písničku "These Days" Honza Balušek.

Chvály se dočkala i Taylor Swift: skladba "Out Of The Woods" sice hrála v propagaci desky "1989" jen roli promosinglu, Lukáše Bočka však nadchla. "Nijak zvlášť rychlá, přesto až nečekaně taneční písnička by vcelku bez problémů mohla zapadnout do diskografie švédské královny elektropopu Robyn," vysekl ex-reprezentantce country poklonu. Tu jí můžete složit i vy, a to svým hlasem do ankety.

Desátý měsíc roku 2014 toho ale pochopitelně nabídl ještě mnohem víc. Pokusili jsme se vytáhnout to nejdůležitější a připomenout ještě spolupráci švédského DJe Alessa s jeho krajankou Tove Lo, další pokus Clean Bandit o navázání na "Rather Be", v duchu retra roztančené The Ting Tings v "Do It Again", koncertní Foster The People, energického Jamese Blunta, tentokrát nikterak oslňujícího Pharrella Williamse v doprovodu Daft Punk či dalšího zástupce skandinávské produkce, Švéda Aviciiho, kterému v "The Days" vypomohl Robbie Williams. Charli XCX pokračovala v krasojízdě novinkou "London Queen" a z nové krve nás potěšil klip Ryn Weaver.

DESKY

Co se alb týče, jistě nebudeme lhát, když napíšeme, že nejvíc se mluvilo o páté studiovce Taylor Swift. Ta se na "1989" definitivně vzdálila od světa country a vrhla se do víru popových hitů. Prodejní triumf v USA, kde si desku hned v prvním týdnu pořídilo 1,287 milionu Američanů, je zpětnou vazbou, kterou si jistě přála. Do obchodů koneckonců museli běžet i ti, co jinak alba poslouchají na Spotify a v dalších streamovacích službách, jelikož Taylor nechala z těchto míst svou tvorbu odstranit. A jak dopadla nahrávka v naší recenzi? Očima popaře skvěle ("Pátá řadovka Taylor Swift je poctivě vypiplanou popovou deskou se zřetelnými odkazy na pozdní osmdesátá léta, na jejichž konci, v prosinci 1989, se zpěvačka narodila" - Josef Martínek), pohledem vyznavače jejího předchozího country stylu o dost hůře ("Melodicky předvádí svůj standard, pouze se nechala příliš ovlivnit producenty. Ti ji uvrhli do zvuku, který můžeme slyšet na současné americké scéně od každé třetí zpěvačky" - Tomáš Parkan). A co na "1989" říkáte vy?

V říjnu jsme se vrátili i k velmi povedenému debutu Tove Lo, z kterého jsme v popové části redakci nadšeni snad všichni. "Švédská hvězda natočila na první dobrou logicky promyšlené album s příměsí osobních zkušeností složených z vášně, touhy, chtíče, bezhlavého zamilování, ale také na*rání, zklamání, smutku a agónie, které vás budou zásobovat potřebnými hudebními electro/popovými živinami minimálně do příštího roku," pěl ódy Vojtěch Drobík. Jestli se vám "Queen Of The Clouds" také tolik líbí, můžete ho zvolit albem měsíce svým hlasem níže.

Další deska, pro kterou můžete hlasovat, sice není popová, ale žánrovým fanouškům nejspíš díky jménu Pink neunikla. Počinem "rose ave." totiž debutuje folkové duo You+Me, jehož členy jsou kanadský písničkář Dallas Green a právě Alecia Moore, kterou až dosud fanoušci znali spíš jako divošku létající po arénách. A jak folk této dvojice zní? "'rose ave.' za poslech určitě stojí. Je to soběstačná deska, na které si oba umělci dělají, co chtějí, bez znatelných zásahů ziskuchtivých vydavatelů," padlo v recenzi navzdory drobné výtce, že je materiál trochu monotónní. (Josef Martínek)

Vysoká očekávání naopak podle recenzenta Martina Spurného nenaplnila Britka Jessie Ware. "Na 'Tough Love' rozhodně nehledejte majestátní hitovky, jež by na první poslech porazily každého, kdo stojí v cestě. Druhé 'Wildest Moments' neuslyšíte," shrnul a na závěr vyjádřil přání: "Nezbývá než doufat, že příště nepůjde Jessie Ware tolik na jistotu."

Další britská Jessie, tedy Jessie J, si od nás vysloužila o něco příznivější hodnocení. "Sweet Talker" je čistým hitparádovým produktem, a i když na něm zpěvačka složila některé své dřívější zbraně, David Böhm je s výsledkem spokojen. "'Sweet Talker' je velmi povedeným albem. A že bylo z větší části vytvářeno podle učebnic? Nevadí, daleko horší by totiž bylo, kdyby Jessie J z hudební scény zmizela."

Do třetice všeho britského - Ella Henderson vyslala do světa svůj debut "Chapter One" a dočkala se vesměs velmi vlídného přijetí. Kromě ostrovních kupujících, kteří bývalou účastnici X Factoru dostali až na vrchol albového žebříčku, desku ocenila i naše recenze. "I běžný pop bez elektronických orgií či éterických vzdechů může v početné ženské konkurenci stále obstát. V posledních letech je totiž tak utiskován, že když se v rámci něj urodí kvalitativně vyvážená deska plná silných písniček s osobitou interpretkou za mikrofonem, lze to vlastně považovat za vzácnost," zní závěr. (Josef Martínek)

Pozornost jsme na webu věnovali i The Ting Tings, kteří sice mají největší komerční úspěchy za sebou, jejich tvorba má však popovým příznivcům stále co nabídnout. "Deska s krátkou dobou spotřeby to rozhodně není, do vytříbenosti jí však pár lesknoucích se flitrů a zaječích úmyslů v podobě větších hudebních experimentů chybí. Ačkoli retro uhlazenost kupodivu Katie a Julesovi hodně sluší, pro příště by neuškodilo více odvázanosti a pikantní šťávy," upozornil však Vojtěch Drobík.

K výraznějším deskám měsíce určitě patří i novinka "Motion" Calvina Harrise, na kterou skotský DJ znovu dostal řadu zvučných jmen. Mluvilo se také o debutantce Kiesze, jejíž "Sound Of A Woman" vám již brzy v recenzi představíme. Svůj slušný standard si drží Macy Gray. Která z nabízených nahrávek se vám líbila nejvíc? Těšíme se na vaše názory.

KONCERTY ZAHRANIČNÍCH HVĚZD V ČESKU

Tahákem měsíce byl druhý pražský koncert Lady Gaga. Ta tentokrát O2 arenu nevyprodala a ani ohlasy nebyly nijak oslnivé. Co o show k loňské desce "ARTPOP" napsal Jan Trávníček? "Místo všech těch obleků ze židlí a třesoucího se pozadí by úplně stačilo těch pár hitů prostě jen dobře odzpívat." Marta Šindlauerová byla ve druhém pohledu o něco shovívavější, přesto nadšením rovněž neoplývala. "Ti, kteří nepatří do řad příšerek, měli možná i rozpačitý zážitek, neboť čekali mnohem, mnohem víc," dodala s obavami, aby k nám excentrická Američanka vzhledem ke slabší návštěvnosti ještě někdy přijela.

Plno ale neměla ani Kylie Minogue. Její třetí pražské dostaveníčko si od nás ale přece jen vysloužilo pozitivnější hodnocení: "Pražská zastávka 'Kiss Me Once Tour 2014' kvůli chudší výpravě a několika drobnostem nejspíš nezůstane nezapomenutelnou, ale pokud byste se zeptali přítomných, zda Kylie Minogue odehrála dobrý a ceně lístků odpovídající koncert, odpovědí by vám nejspíš bylo zpívané 'Jo-o-o-ó, jo-o-o-ó.'"

Víc ale nadchly koncerty v o něco menších prostorech. Lara Fabian zavítala hned dvakrát do Fóra Karlín a Tomáš Parkan nešetřil komplimenty. "Publikum ji miluje, jaká je, jaké písničky si vybírá, jaké skládá, doslova hltá každý její tón a ona na oplátku miluje jeho. Takže: Au revoir madame Lara a zase brzy v Česku," uzavřel reportáž z prvního z obou vystoupení.

Podobné nadšení nechybělo ani Janu Trávníčkovi, když čtenáře seznamoval s atmosférou koncertu Passengera. "Jakmile své myšlenky dokážete přetavit do smysluplných písniček a svou rozpolcenou duši bez póz a pozlátka naservírujete lidem, dřív nebo později se o vás začne psát, že jste odehráli jeden z koncertů, který aspiruje na hudební událost roku. Večer s Passengerem budiž skvělým příkladem."

Zmínku o možném koncertu roku jste si ale mohli přečíst i v reportáži Dana Hájka z vystoupení Asafa Avidana. "V jeden moment dokázal rozesmát až svým lehce rošťáckým postojem k životu (i počet tetování na jeho těle se stále zvyšuje) a následně uzemnit dojemnými skladbami. Podle zahlédnutých spokojených tváří a prvních reakcí to byl pro mnohé možná dokonce koncert tohoto roku. Více není třeba dodávat." My dodáme snad jen to, že pokud sdílíte stejné pocity, nezapomeňte přispět svým hlasem do ankety níže.

Byli jsme i na Lindsey Stirling, z jejího koncertu jsme vám zprostředkovali alespoň fotky. To James Blunt v Karlových Varech nám trochu unikl. Pokud jste ale na něm nechyběli a považujete ho za koncert měsíce, i britského zpěváka můžete podpořit.

Domácí část

NOVÉ SINGLY A VIDEOKLIPY

Ani tuzemská scéna neměla o singlové a klipové novinky nouzi. O jednu se postarala kapela Jelen, která si do písničky "Co bylo dál" přizvala Janu Kirschner a "výsledek rozhodně uspokojí nejednoho posluchače, co nad českou (potažmo slovenskou) pop music ještě nezlomil hůl." (Josef Martínek)

Když jsme u Jany Kirschner, zmiňme i její vlastní skladbu "Muzika!", která uvádí druhý díl její loni započatého projektu, tedy "Morušu čiernou". "Novinka zcela rezignuje na jakoukoliv písňovou strukturu a nabízí směsici různých zvuků, hlasů a absenci smysluplného textu," zaznělo s nepříliš velkým nadšením v recenzi tohoto experimentu. Jestli vám ale přijde song skvělý, anketa níže čeká na váš hlas. (Josef Martínek)

Jednu z desítek našeho webu ulovil Václav Neckář, jehož "Andělé strážní" nadchli Milana Menčíka. "Velmi silná melodie, rozjímavý text o andělech, kteří chrání naše životy, a dojímavá nálada doprovází tuto téměř čtyři a půl minuty trvající skladbu," shrnul pozitiva písničky ze zpěváky nové vánoční desky "Mezi svými".

Mladší generaci bude spíš zajímat nový klip Bena Cristovao, který se rozhodl demonstrovat, že s hostujícím Cavalierem jsou "Těžký váhy". Testosteronová bomba uspokojila Jaroslava Hrácha: "Skladba je sama o sobě velmi vydařená věc. Text je sice plný typických motivačních klišé, ale ničím neuráží."

Úplně protichůdné hodnoty vyznává Lipo, který si do "Všechno má svůj čas" přizval Kühnův dětský sbor a zabývá se plynutím času a postavením člověka v přírodě. "Příběh dospívajícího chlapce, který poznává tajemství života a během snímku stihne ochutnat první cigaretu nebo vyzkoušet šmírování, jistě vykouzlí úsměv na rtech nejednomu divákovi - možná i těm, co až dosud argumentovali, že Lipova tvorba je příliš vážná," jsou slova doprovázející pochvalnou recenzi. (Josef Martínek)

Chvály se nedočkal Xindl X, který v antikomunistické "Čecháček a totáček" vsadil na klišé typu fronty na banány, dovolená v Jugoslávii, Trabanty. "Přičteme-li k tomu skutečnosti, že i hudebně se jedná o průměrnou píseň a Xindlovi kazatelský tón nesvědčí, nelze novinku hodnotit jako nic zajímavého." Asi tak. (Josef Martínek)

Jiný písničkář, který už s námi bohužel nějakou dobu na tomto světě nežije, tedy Karel Kryl, se na jaře dočkal pocty v podobě koncertu, který v říjnu vyšel na DVD. Jeho písně na něm zpívají především zástupci mladé generace. I Aneta Langerová, ze které se stala "Nevidomá dívka". "Čím intimnější prostředí a křehčí nálada, tím silněji vyzní Anetin jedinečný hlas. Z působivé interpretace se valí lavina emocí, s nimiž Langerová dokáže pracovat jako žádná jiná česká popová zpěvačka," zněla poklona Anetě vyseknutá. (Josef Martínek)

Mladou krev reprezentovala dvoučlenná kapela Slza, jejíž debutový singl "Lhůta záruční" se ihned stal hitem a rychle překonal hranici půl milionu zhlédnutí na YouTube. "Výsledek je přímočarý, líbivý, avšak nikoliv tuctový a zbytečně podbízivý. Český pop, co má hlavu a patu," tvrdíme. (Josef Martínek)

Hitem, a dokonce možná největším ve zpěvákově dosavadní kariéře, se stává i "V naší ulici" Voxela. "V klipu kráčí zvesela, usmívá se na všechny (i na svět se mračící) a od kolemjdoucích dostává jednu nálepku za druhou. A snad ani při sledování nelze nepokyvovat hlavou, jak mu tahle poloha kluka s kytarou skvěle sedí," myslíme si a písničkářovi gratulujeme k před pár dny narozenému synovi. (Josef Martínek)

Druhý singl představil i o něco mladší chlapec s kytarou Jakub Ondra. Jestli jsou jeho "Výhledy" lepší než "Výhled" Calm Season, akustického dua, které v říjnu vydalo svou druhou desku "Symboly", rozhodnete svými hlasy. Ty můžete udělovat i poprockovým We On The Moon.

DESKY

O novém albu Chinaski se mluví jako o jejich přelomové nahrávce, recenzent Milan Menčík ale tento názor nesdílí a "Rockfield" vidí jen jako lehce nadprůměrnou kolekci. "Na desku, která byla označována za přelomovou v historii kapely, je to ale docela málo. Kdyby byly na tomto albu 'Stížnost' i 'Hlavolam', hned by se hodnotilo jinak," zní jeho závěr.

Lépe se hodnotily "Symboly" Calm Season, i když i tady musel Honza Balušek podotknout, že "album má spíše rozměr ípíčka, kdy šest písniček doplňují tři instrumentálky. Netvrdím, že má mít každá deska dvacet skladeb a osmdesát minut, ale pouhá šestice písní je na plnohodnotnou desku přece jen málo." Jak se líbí česky zpívaná nahrávka dvojice ve složení Adam Vopička a Terezie Kovalová vám?

Jednu z nejvyšších známek měsíce si odnesl alternativní pop Borise Carloffa, jenž natáčel desku "Morphosis" na Islandu. "Je jako časová spirála, díky které si Carloff srovnává své pocity a postřehy o řečišti hodin, dnů, měsíců, roků a s ním spojenými hmatatelnými událostmi a flashbacky do minulosti. Jeho druhá deska neztrácí nic z propracovanosti prvotiny, nabízí však nový pohled a efektivnější přístup, jak s touto hudební hmotou zacházet a získat z ní maximum," oslavoval novinku devítkou Dan Hájek.

Slovenští příznivci se naopak těšili z "Moruše čierne" Jany Kirschner, která vyšla koncem měsíce a recenzi k ní teprve chystáme. To její krajanka Sima Martausová se už hodnocení dočkala, nová deska "Na pravom poludní" se u našich krajanů opět skvěle prodává a obsah se také povedl. "Sima Martausová je zkrátka zjevení. Čistá duše ve světě pop music. Ale opravdu čistá, ne jako marketingová zbraň. Z jejích písniček ta opravdovost tryská." (Josef Martínek)

Mig 21 vydali novou řadovku po deseti letech, s výběrem písniček si ale příliš hlavu nelámali a v tracklistu najdete řadu kousků již několik let známých. Přesto byl Ondřej Hricko vesměs spokojený: "Desetiletá pauza sice mohla přinést ještě nabušenější kolekci hitů, ale jak bylo zmíněno na začátku, jak se budete postupně novinkou proposlouchávat, nakonec si ji zamilujete téměř celou."

"Ondřej Ruml zpívá Ježka, Voskovce a Wericha" - to je jednoduchý název nové desky Ondřeje Rumla plné předělávek. Ale podle Tomáše Parkana předělávek výtečných. I když: "Současně s tím je ale třeba poznamenat, že toto album nebude pro každého. Kdo nemá rád jazz, toho Rumlovy verze nejspíš neosloví."

Vyšly i tituly typu "Souhvězdí drsňáků" Olympic, "Tie Naj" Kristíny nebo "Diamond Collection" Lucie Bílé. Soubor duetů "Všichni dobří andělé" Janka Ledeckého nebo vánoční počin "Mezi svými" Václava Neckáře vám brzy představíme v recenzích. Hlasovat pro ně ale můžete už teď.

KONCERTY

Kromě toho, že byl říjen bohatým měsícem z hlediska koncertů zahraničních hvězd v Česku, jsme navštívili i několik českých vystoupení, většinou se jednalo o křty desek. Křtili třeba Calm Season, jejichž koncert v pražském Paláci Akropolis byl pro reportérku Andreu Šafářovou jednou z akcí roku. "Koncert tuzemské kapely coby dosud nejintenzivnější podzimní hudební zážitek? Pro mnohé to může znít jako paradox - a smutný. Calm Season vystoupením v Paláci Akropolis jeho negativní charakter částečně rozpustili, depresi vytlačili depresí. V tom nejúchvatnějším kabátě," nešetřila chválou.

Podobně tomu bylo u vystoupení Borise Carloffa v klubu La Loca, které se vázalo k jeho nové desce. "Album 'Morphosis' potvrdilo svůj potenciál i naživo, carloffovský taneční styl a futuristické projekce, do nichž se připletla Björk, navíc nabízí o důvod víc zajít na koncert," byla tečka za reportem. (Andrea Šafářová)

Další akce z kategorie pro náročné se uskutečnila v Café V Lese, kde své "Prázdniny" křtila dvojice Monikino Kino. "Taneční potenciál skladeb ještě většina posluchačů neobjevila. Statičnost pod pódiem osvětleným jen lampičkou rozbila až dokonalá skladba 'Prázdniny'. Stejně jako dojem, že se nacházíte v Moničině pokoji, kde se v melancholii letních podvečerů vybarvovaly trochu posmutnělé, trochu naivní, trochu ironické světy." (Andrea Šafářová)

Protože říjen byl opravdu měsíc křtění, novou desku oslavovali také Kieslowski. Duo uspořádalo křest v Paláci Akropolis a náš polský spolupracovík Wojciech Nowacki si večer pochvaloval: "Koncerty Kieslowski se nejenom příjemně poslouchají a pozorují, ale hlavně prožívají. Už je to oficiální, nová deska je pokřtěna a úžasný duet může pokračovat dál."

Česko objíždí se svým turné k novince "V hodině smrti" také jedna z nejuznávanějších tuzemských zpěvaček Lenka Dusilová, kterou jsme mimo pražského křtu (ten bude spadat až do listopadového souhrnu) viděli také v Ostravě. "Špičkoví muzikanti Baromantiky se zpěvačkou kombinují živé nástroje s divnou elektronikou, Dusilenka znásobuje v krabičkách svůj hlas a výsledkem je něco magického," doplnil Pavel Parikrupa ke své fotogalerii i několik slov.

Z domácích koncertů jsme navštívili také křest alba "O duši" Lipa, jenž proběhl v libereckém Golf Baru. "Návštěvníky vůbec netrápilo, jestli jdou na koncert označený nálepkou hip hop, nebo ne. Nejde totiž o žánr, ale o výpovědi. A ty Lipovy jsou oduševnělé a uvěřitelné," zněl verdikt. (Josef Martínek)

Slovensko reprezentuje nestárnoucí Elán, brněnský koncert party kolem Jožo Ráže si pochvaloval Milan Menčík: "Dle některých názorů nafoukaný a arogantní Ráž se hluboce ukláněl a děkoval téměř po každé písni, čímž ukázal, že legenda jeho velikosti se nemusí bát horších zítřků."

A poslední hlasovatelnou akcí je křest desky Ondřeje Rumla, o níž jsme se zmiňovali už v albovém přehledu. Navštívil ho Tomáš Parkan a odnesl si z něho následující dojmy: "Jestli ještě někdo bude tvrdit, že z talentových soutěží nemohou vzejít opravdoví muzikanti, pošlete je na koncert Ondřeje Rumla. Ten na křtu svého druhého alba dokázal, že nám tu po Danu Bártovi a vedle Vojty Dyka dorůstá další vynikající jazzový zpěvák, který má odvahu dělat věci po svém."