Calm Season pokřtili "Symboly" jako opravdové hvězdy

29.10.2014 19:28 - Andrea Šafářová | foto: Čestmír Jíra, musicserver.cz

Křtili teprve podruhé. Na Facebooku je sleduje jen přes dva tisíce posluchačů. Na mediální masírku si nepotrpí. Přesto naplnili Palác Akropolis. Calm Season se na pomazání desky "Symboly" důkladně připravili, včetně dekorace scény i sebe. A dopřáli svým posluchačům snad nejmagičtější koncert podzimu.

Live: Calm Season

místo: Palác Akropolis, Praha
datum: 28. října 2014
support: Michal Šupák
setlist: Symbol I., Prázdný domy, Výhled, Have Hope, Dál to znám, Symbol II., Close to Violence (cover Luno), Make Them Happen, We Are The Symphony, Silent Night, Chaos, This Ain't Over, One Day, Jemná, Černá noc, Do ticha, Symbol III., přídavky: One Chance to Live, Shine

Calm Season, Palác Akropolis, Praha, 28.10.2014
© Čestmír Jíra, musicserver.cz
V životě člověk zakusí mnohé zlomové okamžiky - skládání zkoušky dospělosti, vysokoškolskou promoci, první vztah, pracovní poměr, svatbu, dítě... Tyto momenty přirozeně provází nervozita rozpoutaná očekáváním. Velké události takto lidský jedinec nazývá podle bezprostředního dopadu na jeho život. A asi jen těžko by si někdy představil, že obdobné příznaky blížícího se významného neznáma pocítí na hudebním koncertu.

Calm Season, dvojice kytaristy a zpěváka Adama Vopičky a violoncellistky a vokalistky Terezie Kovalové, teprve před dvěma lety zpečetila dobrý nápad založit kapelu debutem "Mosaic Views" a využila k tomu jen to, co uměla nejlíp, tedy zvládnutou hru víceméně jen na dva nástroje. V Paláci Akropolis v roce 2014 odehrála koncert, při němž se nekontrolovatelně sunula spodní čelist k zemi. Bez nadsázky. Emoce vřely, telepatie mezi hudebníky a publikem vibrovala tak, že se srdeční tep zbláznil i u těch pod pódiem.

Punc velkoleposti večera nastínila již scénická výprava. Pokud člověk dorazil do kulturních prostor ještě před vystoupením klavíristy Michala Šupáka, mohl se pokochat působivou symbiózou přírodně laděných rekvizit a interiéru haly - věděli jste, že nad pódiem vyrůstají ze stěn choroše a na bočních stranách se ladně nesou jakési víly? Ve spojení s vějířem listů coby rekvizitami kapely si nešlo odepřít myšlenku na "Pohádky z mechu a kapradí". A to éterické pozadí s nádhernou růžicí uprostřed a bílými šály jako symbol neposkvrněnosti! Ale zpět na povrch zemský.

I když ne tak úplně, protože klavírista Michal Šupák je s nadsázkou potomek boží. V roli předskokana setrval snad jen dvacet minut, do příběhů a aur skladeb jeho či převzatých ale vtáhl okamžitě. A to díky mokrému úvodu "When It Rains" od amerického pianisty Brada Mehldaua. Jen na chviličku se v hlavě udržela vzpomínka na "Rain" z debutu Charlie Straight, již ale vzápětí zapudila jistota před očima a úleva, že nechtěné zatajování talentu uvnitř kapely je to tam. Jazzovou kompozicí jakoby ležérně nahodil neviditelnou třpytku do publika pohodlně uvelebeného na židlích. Aby je z nich vzápětí zvedal.

Jeho noční vlak ("Night Train") putoval devět minut spíše než panenskou industrializovanou krajinou plnou strojů, továren a emisí. Jejich konflikt Šupák hudebně přenášel zběsilou prstohrou a dynamikou, při nichž se zatajoval dech. Dělo se tak i na letošním ročníku soutěže Pianista roku - nejen touto písní umělec uhranul porotu, jež mu věnovala trofej vítěze. Hudebník vystupoval neuvěřitelně skromně, až nesebevědomě, zároveň ale neskutečně bavil kontrast pokorného uvedení skladby a její vysoká obtížnost. "Tuhle píseň jsem složil dneska," prohlásil před singlem "Next 48 Hours", vzbuzujícím pekelný neklid. To jen tak mimochodem, že ano. V závěru jeho prsty zešílely natolik, že do cíle dosprintoval v drum'n'bassovém rytmu. Šupák na Hrad!

Calm Season, Palác Akropolis, Praha, 28.10.2014
© Čestmír Jíra, musicserver.cz
Vpasovat do role předskokana tvůrce vážné, výhradně poslechové hudby byl od headlinerů večera mazaný tah. Jak autorce již před dvěma lety v rozhovoru pro Musicweb.cz potvrdili, švitořivost publika je dokáže podráždit. Zvlášť proto, že její příčinu ještě vědci nerozluštili. Záměr nerozdivočit návštěvníky podpořila i forma koncertu - plochu před pódiem plně pokryly židle. Jediným neduhem tak bylo ustavičné "prásk" od vchodových dveří sálu. Naštěstí alespoň jen při prvním vystoupení. Další svědectví o tom, že úterní večer s jistotou patřil Calm Season.

A Vopička s Kovalovou si to dobře uvědomovali. Kytarista již dříve přiznal, jak moc pro ně tento večer znamená. Bylo to vidět, slyšet, cítit.

Případ číslo jedna - symbolicky (tomuto slovu nelze odolat) vyzdobená scéna, vizáž protagonistů, složení kapely. Elegance vyzařující z tandemu nesmírně korespondovala s jevištní výpravou. Nechť Vopička odpustí, Terezii je nutno vyzdvihnout především - a to pro dokonalý soulad její femme fatale image s důrazem na decentní blond lokny a splývavých bílých závěsů. Jako by jedno bylo metaforou druhého.

Výběr členů do koncertní sekce nepřekvapil. Byl totiž symbolický. Pozici kytaristy obsadil Jakub Švejkar z Black Lion, který k natočení nové desky zapůjčil chatu v Krhanicích. Za bicími zasedl Iby Pop, doprovázející například Báru Zmekovou. A kdo si na krk pověsil baskytaru? Producent "Symbolů" a tak trochu šedá eminence Calm Season. Lukáš Chromek, pochopitelně.

Hlediska druhé a třetí spolu úzce souvisí - jejich spojovníkem byla nervozita. Nikdy předtím ale snad nelichotila víc - když zpěvák po nástupu na intro "Symbol I." lehce roztřeseným hlasem spustil niterní manifest "Prázdný domy" s ústředním motivem pátrání po smyslu života, jako by publikum jeho drásavost pocítilo na vlastní kůži. Zkoprnělo a tiše naslouchalo do samotného konce slavnosti. Vzniklé dusno ale přetrvalo jen do druhého singlu, kdy se violoncellistka s pobaveným úsměvem chopila mandolíny. Po vlastním aktu křtu zpěvačkou Lenkou Dusilovou, provázeném tragikomickými a pohotovými proslovy, bublina napětí nevratně splaskla.

Calm Season, Palác Akropolis, Praha, 28.10.2014
© Čestmír Jíra, musicserver.cz
Obzvlášť po hlášce Vopičky vzpomínající název křtěného alba, kdy poznamenal, že dneska vše opatřuje slovem "symbolický" - tedy i v případě rozhovoru se zvukařem, jemuž oznámil, že mu symbolicky zaplatí. Obratně zaperlil kupříkladu ještě před historicky úplně první písní s Terezií "One Chance To Live". Řemeslo Horsta Fuchse okoukal pečlivě - nejenže si dle něj každý přítomný jedinec užije koncert opravdu na maximum až po koupi nové desky spolu s předcházející, které si potom odnese v tematicky potištěné tašce, ale dokonce k nim dostane samolepky zdarma. A to si prý dvojice před koncertem řekla, že se tentokrát "nebude tolik vykecávat".

Po tom všem se zdá být krystalický zvuk a téměř bezchybné provedení skladeb jen jako třešnička na dortu. Významem ano, ale velikostí samozřejmě ne. V bloku starších písní se potvrdila přímočarost kombinace kytary a violoncella, u singlů ze "Symbolů" mrazivá autenticita sdělení. Přesně jak dříve říkal Adam: lidé jako by si teprve u českých textů uvědomovali sílu sdělení. A troufám si říct, že právě jim patřil z velké části závěrečný potlesk vestoje.

Koncert tuzemské kapely coby dosud nejintenzivnější podzimní hudební zážitek? Pro mnohé to může znít jako paradox - a smutný. Calm Season vystoupením v Paláci Akropolis jeho negativní charakter částečně rozpustili, depresi vytlačili depresí. V tom nejúchvatnějším kabátě.



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY