shop.musicserver.cz
Wohnout - Chtěli jsme dosáhnout surovějšího zvuku

Wohnout - Chtěli jsme dosáhnout surovějšího zvuku

Vydáno: 30.10.2014 08:00 v sekci Rozhovory - Veronika Ondečková | foto: facebook interpreta

Věční pohodáři Wohnout mají v letošním roce napilno. Uveřejnili dva nové videoklipy, pracují na dalším, čeká je série koncertů, a hlavně - nadělili fanouškům nové album! Novinka vyšla v září a má sladký název "Laskonky a kremrole". Detaily o nahrávání a něco navíc prozradili Honza Homola a Jirka Zeman.

Je to skoro neuvěřitelné, ale podle dostupných informací už budou mít Wohnout brzy na krku dvacet křížků. To je dlouhá doba, jakým způsobem takhle v rámci kapely vnímáte plynutí času? Bilancujete, nostalgicky vzpomínáte, nebo na nic takového ještě nedošlo?

Jiří Zeman (dále jen Jirka): Zatím se k tomu moc neuchylujeme. Prostoru k bilancování jsme moc neměli. Všechno pořád strašně jede. Řekli jsme si, že opravdový bilancování uděláme radši až za dva roky, kdy budeme slavit tu dvacítku. Teda, jestli to spolu do té doby vydržíme (smích).

Hrozí snad, že byste to spolu nevydrželi?

Jirka: Ne, já myslím, že ne. Není důvod, proč bychom neměli. My spolu kupodivu vycházíme velice dobře.

Co ty a bilancování, Honzo, taky se neohlížíš za minulosti?

Wohnout - U Paukerta
© Wohnout
Honza Homola (dále jen Honza): To víš, že se člověk moc neohlíží. Mně hlavně vůbec nepřipadá, že je to už dvacet let. Vydali jsme za tu dobu osm desek, když mezi ně nepočítám různé bonusy, a v souvislosti s každou z nich se mi vybavuje spousta jedinečných okamžiků. Kdybychom měli bilancovat po hudební stránce, bylo by to prostřednictvím vydání bestofky. A tu jsme už udělali. Důvod, který nás k tomu přivedl, ale nebyl ten, že bychom chtěli shrnout určitou etapu naší existence, a nebylo to ani tím, že bychom neměli co říct. Spíš nám bylo líto, že jsme natočili sumu písniček, které v mezičase hraním naživo uzrály, změnily se a my je v téhle formě chtěli zachytit.

Dvacet let, osm studiových desek, to jsou každopádně hodně zajímavá čísla, na místní poměry svým způsobem mimořádná.

Jirka: Díky. My jsme taky dost rádi, že to tak je a že to pořád žije. Sice jsme prodělali pár menších krizí, ale nějak to naštěstí vždycky vyšumělo a všechny se podařilo úspěšně zažehnat.

Krize jsou a budou, to je asi normální a třeba ve výsledku mohou být i ku prospěchu. Co rutina, ta na vás nikdy nedolehla? Ještě se vám nestalo, že byste spadli do stereotypu a říkali si třeba: "Jo, super, tak jsme zase nahráli desku…"

Honza: To je těžký. Je pravda, že ten proces nahrávání a koncertování se sice pořád víceméně opakuje, jako rutinu bych ho ale určitě neoznačil. Natáčení každého alba je spojeno se spoustou práce a nervů, zároveň ale také s velkou zábavou. Navíc se nám trochu rozestoupila perioda, v jaké vydáváme nové věci. Dříve to bylo co dva roky, teď přicházíme s novinkou po třech letech. To do stereotypu nespadneš.

Tři roky, to je přeci pořád krásná perioda, co by za ni někdo jiný dal…

Honza: Jak se to vezme - nám neustále vzniká velká nadprodukce písniček, které nemáme kde vydat. Průběžně uděláme tolik nového materiálu, že bychom mohli vydávat album třeba každý rok. Na druhou stranu ale nechceme přehlcovat trh Wohnoutama.

Na "Laskonky a kremrole" se nakonec vešlo patnáct písniček, což je, dá se říct, takový váš dobrý standard, pod který nechodíte. To je přeci hodně písniček, ne?

Jirka: Jo, jo, a to jich ještě před tím, než jsme vůbec šli natáčet, bylo šestnáct. Jedna věc ale nakonec vypadla. A úplně na začátku byl demáč asi o třiceti písničkách.

Honza: Ano, je to hodně. Nakonec se ale stejně většinou zjistí, že i těch patnáct písniček je tak úzký výběr, že člověk neví, co vyhazovat. Třeba já osobně jsem zastáncem krátkých desek. Dejme tomu maximálně čtyřicet až pětačtyřicet minut. Tenhle limit se nám ale bohužel většinou nedaří naplňovat a nepovedlo se nám to ani tentokrát. Vybírali jsme tak dlouho, až jsme se dostali na padesát tři minut, mávli nad tím rukou a nechali to tak.

Demáč o třiceti písničkách, patnáct z nich na albu… to jste docela pilní a pracovití!

Jirka: Já si úplně nemyslím, že by za tím byla pracovitost. Ty věci vznikaly postupně. Vlastně už když vycházela předchozí deska "Našim klientům", začalo se pomalu dělat na novince, přičemž práce na ní se zintenzivnila v době, kdy jsme si stanovili datum jejího plánovaného vydání. Dohromady to hodilo třeba půl roku, během kterého se opravdu intenzivně makalo. Jinak ten proces v případě "Laskonek a kremrolí" skutečně probíhal v horizontu tří let.

Wohnout...

Wohnout - Laskonky a kremrole
Historie Wohnout, jednoho z největších fenoménů české hudební scény, sahá více jak dvacet let zpátky, kdy se pod vlivem svých otců a punku dala dohromady parta kluků z Vinohrad. Pár let nahodilého koncertování vyústilo v navázání spolupráce s vydavatelstvím Sony Music a zbytek už je přinejmenším v hrubých rysech široké veřejnosti dobře známý.

Wohnout debutovali v roce 1999 albem "Cundalla", z něhož pochází notoricky známý hit "Banány", na jehož nebývalý úspěch navázali LPéčky "Zlý noty na večeři" (2002) a "Pedro se vrací" (2002). Synonymem pro muziku z dílny bratrů Honzy a Matěje Homoly (kytara, zpěv), Jirky Zemánka (baskytara) a Zdeňka Steinera (bicí) se stal neutuchající smysl pro humor a velký odvaz, setrvale lákající na koncerty sehrané čtveřice zástupy věrných fanoušků. Letos se Wohnout připomínají albem "Laskonky a kremrole", které je jejich v pořadí již osmou studiovkou. Producentsky se na ní podílela dvojice Viliam Béreš (Lanugo, Android Asteroid) a Patrik Hlavenka (Toxique) a mezi hosty se objevila řada zajímavých jmen, mimo jiných Marek Eben, Xavier Baumaxa nebo Vojta Lavička.

Setkání s kapelou ku příležitosti vydání "Laskonek a kremrolí" proběhlo tematicky v prostorách lahůdkářství U Paukerta, kde se ochotně rozdávaly rozhovory a také jedlé dárky, a to v takovém množství, až se těžko zvedalo ze židle. Jestli se Wohnout rozhodli všechny nás letos, nejen poslechem desky, vykrmit už před Vánoci, daří se jim to znamenitě.

V jednom starším rozhovoru s Matějem jsem se dočetla, že mezi základní pravidla, která platí v kapele, patří i to, že než aby se na desce objevila nějaká vata a sklouzli jste k prázdnému vyplňování, raději už byste se na to vykašlali. Jak dosahujete toho, abyste nesklouzli k té, slovy Matěje, vatě?

Honza: Ono je dost těžký říct, co je ta vata. Předtím, než jsme šli natáčet "Laskonky a kremrole", jsme opravdu měli v ruce demáč o víceméně kompletních třiceti písničkách. Jak určíš, která písnička je vata a která ne? V takových chvílích si pomáháme tím, že nahrávky vyšleme mezi lidi nejrůznějšího druhu - mezi naše mámy, rodiny, kamarády... Díky nim získáme potřebný širokospektrální pohled a na jeho základě se pak teprve dobíráme k zužujícímu výběru, ze kterého už podle svého vlastního přesvědčení volíme co použít.

Jirka: I tentokrát nám asistovalo pár kamarádů a dalších blízkých, kterým důvěřujeme. Připravený materiál mezi ně vždycky rozdáme a oni o něm potom hlasují. Ne že bychom se jejich výběrem vyloženě řídili, ale může to být důležité vodítko.

Máte i nějaká další pravidla, která se v kapele za ta léta vyvinula a dodržují se? Co je tím stěžejním mechanismem, na základě kterého Wohnout fungují?

Honza: To se nedá říct, aniž by to znělo trochu jako klišé. Je jasný, že když najdeš nějaký styl, který ti vyhovuje, prostě se ho držíš. Pro nás je základní to, že spolu vycházíme jako lidi - jezdíme spolu na dovolený, chodíme na čundry, do hospody, zkrátka trávíme společně čas. Tahle lidská stránka je podle mě nejdůležitější.

Když se přeci jen zkusíte ohlédnout v čase, které okamžiky byly z vašeho úhlu pohledu za těch dvacet let pro Wohnout nejdůležitější pro vývoj skupiny?

Jirka: První takový důležitý okamžik nastal v době, kdy vyšlo naše první album, a něco podobného se vlastně opakovalo i v souvislosti s druhým. Lidi nechodili na koncerty, my hráli pro poloprázdné kluby, zkrátka věci nefungovaly, jak měly. Měli jsme tak trochu krizi a říkali si, jestli se na všechno nevykašlat. Pak se to ale zase nakoplo. Natočili jsme "Pedro se vrací", koncerty se začaly zaplňovat a od té doby už se to vlastně veze pořád na té samé vlně. Děláme to, co nás baví, jezdíme po klubech, žádné kulturáky nebo haly, což nás ostatně nikdy ani nelákalo, a jsme spokojení.

Honza: Hodně důležitý byl rok 1998, kdy se nás chytlo velké vydavatelství. Pro nás to byl okamžik, kdy se všechno zlomilo a my museli začít brát věci kolem kapely fakt vážně. Do té doby jsme sice vystupovali, ale hráli jsme jenom pro kamarády a tak podobně. V tu chvíli to bylo najednou naostro. Kytary už nebyly jenom hračky, ale férový bouchačky. Museli jsme za to, co a jak děláme, poprvé převzít nějakou zodpovědnost. Tenkrát nebylo úplně běžný, aby velká vydavatelství vydávala desky punkovým kapelám. Byla to celkem rarita, experiment, na jehož konci nás, kluky z Vinohrad, znalo pomalu celé Česko. Nestačili jsme ani pořádně pobrat, co se to děje, a už přicházely kritiky, jak kladné, tak i záporné… Byl to velký mezník, který se už podruhé v takové míře neopakoval.

Jak se vám s tím tenkrát sžívalo? Dobu, kdy vyšlo "Pedro se vrací", si dokážu zcela jasně vybavit. Byla jsem na střední, muzika patřila mezi klíčové věci, které se soustavně řešily, sdílelo se, co se dalo, a Wohnout byli na prvním místě. Znal vás skutečně pomalu každý, včetně lidí, kteří tenhle žánr hudby vyloženě nemuseli. Bylo zajímavý pozorovat, jaký jste zaznamenali úspěch. Kdybyste měli srovnat tohle období se současností, vidíš nějaký zásadní rozdíl v tom, jaké byly poměry v kapele a kolem ní tenkrát a nyní?

Jirka: Když bych to měl vzít ze svého úhlu pohledu, tak já to vnímám pořád stejně.

Honza: Tenkrát to bylo strašně fajn. Přijeli jsme na koncert, lidi najednou poznávali naše písničky, zpívali si je... Tolik se od té doby nezměnilo. Pokud jde o míru popularity, tu jsme jako kapela nikdy zásadně nevnímali. Ani tenkrát, ani teď. Možná že Matěj to, vzhledem k tomu, jak byl jednu dobu propíraný bulvárem, vidí jinak, ale já osobně jsem to nepocítil. Nezaregistroval jsem, že by se v tomhle směru změnilo něco v mém životě. Že bych šel po ulici a někdo mě poznával nebo něco takového, to rozhodně ne.

A co vaše živá vystoupení? Kontakt s publikem, fanoušky... probíhá pořád stejně jako tenkrát, nebo se to za ta léta trochu uklidnilo?

Honza: Je to pořád velký. Kolikrát je to strašnej úlet. Hráváme na velkých festivalech, kde je lidí od nevidím do nevidím a já si říkám: "Jak je to možný, že my máme takový štěstí a jiný kapely ne?" To jsou ty chvíle, kdy můžeš začít bilancovat, jestli náhodou tohle už není ten pomyslný vrchol, za který se nelze dostat.

Tohle je obecně zajímavá věc. Těch kapel, které vznikly v devadesátých letech zhruba ve stejnou dobu jako Wohnout a vezou se na podobné vlně úspěchu, je víc. Třeba Chinaski, Vypsaná Fixa a další... U většiny skupin, které se objevily na scéně později, už takový jev pozorovat nelze. Spousta z nich nedokázala prorazit na takové úrovni jako vy, nebo záhy úplně zanikla. Čím si to vysvětlujete?

Jirka: Roli v tom hraje strašná spousta věcí. Podle mě jde hlavně o to, jak lidi mezi sebou v kapele fungují. Když mezi nimi nepanuje určitá hegemonie, nebo jak se říká, chybí tam chemie, nemůže to šlapat. Nebo třeba nejsou dost trpěliví - po pár letech si řeknou, že to není ono a zabalí to. Nevím, těžko říct.

Nemůže to být taky třeba tím, že jste svým způsobem generační kapela a že vaši fanoušci jsou z nějakého důvodu věrnější? Nebo byla tenkrát vydavatelství víc nápomocná?

Jirka: Možná že jsme tak trochu generační kapela. Ono v těch devadesátých letech, kdy jsme začínali, toho ještě nebylo tolik jako dneska. V dnešní době jsou obrovské možnosti úplně ve všem. Také proto může být pro nováčky těžší se prosadit.

Honza: Pokud jde o vydavatelství, ta se samozřejmě snažila ve svém vlastním zájmu pro kapely dělat co nejvíc. Smůla je, že se jim často podařilo pasovat je do rolí, které jim nepadly. Já si třeba pamatuji, jak se vypouštěly singly od kapel, které jsem znal, dělaly rockovou muziku, ale vydavatelství je i přesto propagovala zcela popovým způsobem jen kvůli tomu, aby je hráli v rádiích. Mnohokrát se mi stalo, že jsem pak přišel na koncert nebo na fesťák, slyšel naživo tu samou skupinu, která mě štvala v rádiu, a najednou jsem si říkal: "Tyjo, fakt dobrý, tohle bych si klidně pustil z cédéčka." My jsme nikdy nekalkulovali, jak dosáhnout úspěchu, jaký bychom měli být a podobně. Prostě jsme skládali písničky, jak jsme je chtěli skládat, dělali jsme desky, jak jsme je chtěli dělat, a nepřemýšleli jsme nad tím, že bychom se třeba měli zaměřit na nějaké publikum. Přesně s tím na nás ale přišli ve velké firmě a brzy narazili. Zjistili, že klasický marketing ve smyslu "tak a teď vydáte singl, ten půjde do rádií" atd. na nás nefunguje. Možná že lidi na základě toho vycítili, že to, co děláme, je spontánní, a proto jsou s námi.

Nakolik jste si vy konkrétně tohle zažili? Myslím to, že byste si v začátcích museli vybojovat svoje vlastní místo, aby vám nikdo nepřisoudil, jak ty říkáš, roli, která by vám neseděla?

Wohnout - v pláštěnkách
© Wohnout
Honza: Nějaké tlaky na nás taky byly, pokud jde o úpravy písniček. Dřív se běžně zasahovalo do kompozice tím způsobem, že se vzala písnička z alba, která byla nejsinglovější, a upravila se do rádiové podoby. To znamená, že se vystřihla sóla, kytary, zpěv musel začínat hned na začátku a podobně. Šlo veskrze o dost trapné ústupky, ale tím, jak jsme byli noví, snažili jsme se respektovat vydavatelství a to, že má v určitých věcech pravdu. Takhle to ale nejde dělat. Ve výsledku se stejně pozná, že když spontánně neskládáš rádiové hity, nemůžeš je uměle vytvořit. My nejsme kapela, která by v tomhle vynikala, nikdy jsme o to neusilovali a myslím, že nás to nikdy ani netrápilo. Máme plné kluby, hrajeme na festivalech, lidi na nás chodí... Není důvod dělat žádné ústupky.

Teď máte venku novou, v pořadí osmou desku. Dočetla jsem se, že její nahrávání provázely nějaké těžkosti. Prý vás zradila technika, jak moc vám to zkomplikovalo život?

Jirka: Těch věcí, které nám částečně zkomplikovaly život, tam bylo víc, to je pravda. Co si pamatuji, tak třeba ve chvíli, kdy nám měl Viliam (Béreš, poznámka redakce) natáčet kytaru u Matěje doma, proháněl se po zahradě traktor, dělal tam hrozný bordel, Viliam z toho byl nervózní a celé to tak nějak prostě nešlo. Často vypadával proud a jiné drobnosti. Tohle se stává a nahrávání se díky tomu trochu protáhlo, ale jak říkám, je to historie a teď už není potřeba to řešit.

Dvě písničky, "Bárbíno?" a "Díky moc!", jste už stihli podpořit videoklipem. Oba točil tentýž režisér, Anakin Fox ze Slovenska, o kterém jste se moc pěkně vyjadřovali. Bude z toho začátek nějaké dlouhodobější spolupráce? Stane se z něho váš dvorní režisér?

Jirka: Další spolupráci jsme rozhodně nakloněni. Anakin je šikovný, rychlý a sympatický hoch z Banské Bystrice, který má moc zajímavý rukopis. Momentálně pro nás točí další videoklip. Určitě se ale nestane výhradním režisérem našich videí. Je potřeba to střídat, aby nebyly všechny stejné.

Co hosté na albu? Jsou tam zajímavá jména, kdo dostal na "Laskonkách a kremrolích" největší prostor?

Jirka: Úplně největší podíl měl asi Xavier Baumaxa v písničce "Kretén", která je tak trochu sebehanlivá. Zpívá v ní o tom, jak nesnáší, když lidi tancují na koncertech. Původně jsme chtěli, aby tu písničku celou nazpíval Jirka Lábus, on do toho ale nešel - nelíbilo se mu téma. Tak jsme zavolali Xavierovi, který se s tou tematikou naopak ztotožnil relativně snadno, takže výsledek působí nakonec i docela uvěřitelně.

Kdo další z hostů se na "Laskonkách a kremrolích" podílel?

Jirka: Například Vojta Lavička, který s námi odjel celé akustické turné, má sólo na housle ve skladbě "Svatozář". Pak je tam Fridrich Janáček, baskytarista již zaniklé kapely -123 min., který nám nahrál kontrabas do závěrečné písničky. A zahostoval nám také Marek Eben, který namluvil pár slov.

Máte jako kapela při natáčení vašich alb nějaký talisman, který by vám nosil štěstí a provázel vás pravidelně?

Jirka: Takový náš talisman je určitě táta kluků, Oleg, který z každého natáčení dělá dokument, něco jako the making of, a občas si i trochu zazpívá.

Na "Laskonkách a kremrolích" jsou dvě písničky, již zmíněné "Bárbíno?" a "Díky moc!", které mezi ostatními lehce vyčnívají. Jsou to mimo jiné věci, s nimiž vám pomáhal Viliam Béreš. Jak vznikla spolupráce s ním a je způsob, jakým Viliam pracuje, cestou, kterou byste se chtěli ubírat i nadále?

Wohnout
© facebook interpreta
Honza: Když Lenka Dusilová vydala album "Baromantika", naprosto jsem mu propadl. Jak písničkám, tak produkční stránce. S klukama jsme se proto začali pídit, kdo za tím stojí, a zjistili jsme, že Patrik Hlavenka s Vildou Bérešem. Zkusili jsme je oslovit ze zvědavosti, co by to udělalo s naší muzikou. To byl začátek spolupráce, ze které vznikly dvě písničky. I když se z našeho úhlu pohledu strašně povedly, na spolupráci u dalších věcí už nedošlo. Byla to každopádně nová a zajímavá zkušenost. Patrik s Vildou mají úplně jiný způsob práce, než na jaký jsme byli dosud zvyklí. Písničky u nich vznikají téměř zcela post-produkčně. To jinými slovy znamená, že kapela ve studiu skoro vůbec nehraje. Vysekli jsme jenom pár základních motivů a zbytek už se poskládal v počítači. Shodli jsme se vespolek, že by nám hraní ve studiu chybělo, což je hlavním důvodem, proč do budoucna tento způsob natáčení zřejmě preferovat nebudeme.

Takže skladby "Bárbíno?" a "Díky moc!" jste udělali jako první s tím, že zůstalo otevřené, jestli budete s Viliamem produkčně spolupracovat i na zbytku alba?

Honza: Ano, ale pak to prostě nějak do sebe časově nezapadlo a zbytek desky jsme natočili s Milanem Cimfem, který je velká zvukařská persona a razí přesně opačný přístup. Je hodně přírodní v porovnání s dnešním trendem dělat všechno synteticky, na počítači, hodně namakaně, moderně a vylepšeně. My jsme chtěli jít spíš tou jeho cestou, řekněme přiznat se k nedokonalostem a dosáhnout surovějšího zvuku.

S Milanem Cimfem jste spolupracovali poprvé?

Honza: Vlastně už v roce 1996 jsme společně s ním natočili první věc, takový singl. Vrátili jsme se teď k němu po letech a museli se nejdřív trochu oťukávat

Jakým způsobem přistupujete ke spolupráci s producenty, vyhledáváte ji? Pracujete rádi opakovaně se stejnými lidmi, nebo raději experimentujete?

Honza: My jsme nikdy spolupráci v tomhle směru moc nevyhledávali a producenta jsme nikdy v podstatě neměli. Vždycky jsme chovali poměrně konkrétní představy o tom, jaká má naše muzika být. I když producent samozřejmě může odvést dobrou práci, "vzít si producenta" už samo o sobě do určité míry snižuje autenticitu vyjádření kapely, což mi přijde jako velká škoda. Já to vnímám asi tak, že pokud je producentská stránka natolik výrazná v porovnání s tím, jak by věci dělala samotná kapela, je to podobné, jako kdyby někdo za malíře namaloval obraz. Víš co, jako kdyby malíř řekl: "Já bych nakreslil květináč s kytkou." A producent by mu dal návod, jak to má udělat, řekl by třeba: "Sem si dej vázu, otevři si okno, ať ti jde dovnitř boční světlo." Nevím, jestli se vyjadřuji přesně, ale zkrátka si nemyslím, že v našem případě by ten producentský zásah dělal dobrotu.

Prozradíte na závěr, jaké jsou vaše bezprostřední plány do budoucna? Chystáte se "Laskonky a kremrole" pokřtít?

Jirka: Od koncertu v Mělníku na vinobraní si užíváme zhruba měsíční volno. Krátký odpočinek bude následovat koncertní šňůra, která potrvá až do Vánoc a v níž budeme pokračovat znovu příští rok na jaře. Pokud jde o křest alba, chtěli bychom to udělat tak, že dílčí křest podnikneme na každém ze série koncertů a něco většího proběhne zřejmě v Praze, na domácí půdě, kde vystoupíme 13. listopadu v Retro Music Hall.

NÁZORY
  • Wohnout (Michal.P., 30.10.2014 17:59) Reagovat

    Wohnout mám rád, v roce 2011 mě svým albem nečekaně moc nadchli. Letos jsem ve stínu alba Našim klientům čekal na další nadšení, ale jak to tak bývá, když má člověk velké oči, zase tak mě to nenadchlo. Párkrát jsem si to poslechl na youtube, ale čekal jsem víc melodických písní s drbnutě geniálním, vtipným, výpravným textem. Něco ve stylu Jaroušek na tři. :)

  • novinka je super, podle mě jedno z jejich nej. p (mca, 25.11.2014 13:50) Reagovat

    novinka je super, podle mě jedno z jejich nej. příjemný melodie, fajn texty, a .... málo vaty :)

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Pohled do českých hitparád 12. týden 2024
Dua Lipa a Benson Boone stále vládnou singlovým žebříčkům, The Rolling Stones jsou hranější než Mirai Pravidelný vítěz českého albového žebříčku Viktor Sheen se musel v aktuálním kole sklonit před svým žánrovým souputníkem, vedení totiž přebírá Grey256 s nahrávkou "Tentokrát". Rádiové hitparádě nadále neohroženě... čtěte zde
Vydáno: 29.03.2024 08:30 v sekci Novinky | České hitparády
We Are Domi - Love Every Part Of It 9/10
Video: We Are Domi doplnili skvělý elektropopový song "Love Every Part Of It" netradičním videoklipem Trojice We Are Domi, jež se mnohým vryla do paměti v roce 2022 svojí účastí v Eurovizi, přichází s povedenou písničkou "Love Every Part of It". V ní se snaží bořit stereotypy a noří se do tlaků společenských očekávání ve... čtěte zde
Vydáno: 28.03.2024 14:00 v sekci Audio / Video | Video
Nové desky 12/2024 - od Elbow přes Shakiru po Janu Kirschner
Nové desky 12/2024 - od Elbow přes Shakiru po Janu Kirschner Už týden před Velikonocemi přišla do obchodů velmi bohatá nadílka novinek v čele se Shakirou, Elbow, Gossip nebo Alestorm. K nim se přidali například Gary Clark Jr., Fletcher, Kenny Chesney, Empress Of, Pnau, The Veronicas a zejména... čtěte zde
Vydáno: 27.03.2024 22:00 v sekci Novinky | Nové desky
The Jesus and Mary Chain - Glasgow Eyes 7/10
Recenze: The Jesus And Mary Chain oslavují deskou "Glasgow Eyes" 40 let na scéně Píše se rok 2024 a je tak trochu zázrak, že The Jesus And Mary Chain stále tvoří hudbu. Když se totiž v roce 1999 rozpadli, málokoho napadlo, že bratři Jim a William Reidovi budou ještě někdy spolupracovat. A přece se teď vracejí... čtěte zde
Vydáno: 27.03.2024 16:15 v sekci Recenze
Justin Timberlake - Everything I Thought It Was 8/10
Recenze: Justin Timberlake se na "Everything I Thought It Was" trochu zacyklil. Ale to nevadí Justinu Timberlakovi lze vyčítat ledacos, ale určitě nelze tvrdit, že neexperimentuje. Naopak - snahu vykročit ze zajetých trendů a vyšlapávat nové cesty ukazuje celou svou dospělou kariéru. A daří se mu. Kromě toho, že se stal... čtěte zde
Vydáno: 27.03.2024 08:30 v sekci Recenze
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Video: Lenka Dusilová se v krásném singlu "Maria" vrací k hravému písničkářství (04.11.2023 09:00)
- Rozhovory: Anketa nohejbalového turnaje kapel Festonda: Kdo se cítí na vítěze? Kdo má jakou strategii? (25.07.2023 20:00)
- Milovníci hudby a sportu, pozor! Souboj kapel v nohejbalu Festonda Cup startuje už ve středu (23.07.2023 09:03)
- Video: Lanugo jsou v emotivním klipu "Perseverance" osobnější než kdy dřív (16.06.2023 13:11)
- Nové desky 23/2023 - od Nialla Horana přes Extreme po Janelle Monáe (14.06.2023 20:00)
- Fotogalerie: Třetí den Rock For People a všechny jeho zářivé hvězdy (11.06.2023 14:22)
- Video: Cotatcha Orchestra v songu "Tsumaranai" znovu spojil síly s Lenkou Dusilovou (20.04.2023 17:42)
- Recenze: "Je všechno dobrý?" ptá se na svém debutu Marie Kieslowski. A my odpovídáme: "Je to výborný" (19.12.2022 00:00)
- Popmuseum Stage zve na unikátní online koncerty, sérii zahájila Lenka Dusilová (01.12.2022 19:01)
- Fotogalerie: Pussy Riot, Lenka Dusilová i David Koller oslavili 17. listopad Koncertem pro budoucnost (18.11.2022 11:54)

ALBUM TÝDNE 13/2024

Moimir Papalescu & The Nihilists
Mystery Women In The Acid Pools

Jedna z mnoha tváří Moimira Papalescu, projekt Moimir Papalescu & The Nihilists, dlouhá léta spal. V roce 2006 odešel po albu "Lewis Neptune" na vrcholu. Trojici protagonistů zaválo tvůrčí pnutí různými směry, po sedmnácti letech se ale spojilo pro nové album "Mystery Woman In the Acid Pools". Povedlo se?

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Pá 29.03.
Judas Priest (UK) / Saxon (UK) / Uriah Heep (UK) (O2 arena, Praha)
Út 09.04.
The Academic (IRL) (Futurum Music Bar, Praha)
Út 16.04.
Dave Matthews Band (US) (O2 Universum, Praha)
Út 16.04.
Lil Tracy (US) / Brennan Savage (US) (Fuchs2, Praha)
St 17.04.
Foreign Beggars (UK) (Bike_Jesus, Praha)
Čt 18.04.
Slash feat. Myles Kennedy & The Conspirators (US) (Winning Group arena, Brno)
Ne 21.04.
Fletcher (SaSaZu, Praha)
Út 23.04.
Walter Trout (US) (Divadlo Archa, Praha)
St 08.05.
Tate McRae (US) (Forum Karlín, Praha)
So 11.05.
Rammstein (DE) (Letiště Letňany, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Prince Justin Bieber Vladimír Mišík The Prodigy AC/DC Queen Adele Kabát Rush Karel Gott U2 Bono Sia Taylor Swift Paws Télépopmusik Madonna Dua Lipa Lucie Vondráčková Mirai
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2024 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
Tento server byl v roce 2023 podpořen Ministerstvem kultury České republiky.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver | webglobe
Zavřít reklamu