Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
musicserver.cz doporučuje hosting WEDOS.cz
U2 - Songs Of Innocence

U2 se na "Songs Of Innocence" díky ohlížení nazpět dostávají dopředu

Vydáno: 29.09.2014 11:00 v sekci Recenze - Jan Trávníček

Kam se podíváte, všude samí U2. Mysleli jste si, že už o "Songs Of Innocence" víte úplně všechno? Vyvedeme vás z omylu. O nejnovějším albu irské formace by se totiž daly psát bakalářské práce. Takže jestli jste si ke K(r)ávovinám Davida Věžníka kafe nikdy nedali, teď si ho uvařte. Tohle bude na dýl.

SDÍLET:    
9/10

U2 - Songs Of Innocence

Vydáno: 9.9.2014 (digitálně), 13.10.2014 (fyzicky)
Celkový čas: 48:11

Skladby: The Miracle (Of Joey Ramone), Every Breaking Wave, California (There Is No End To Love), Song For Someone, Iris (Hold Me Close), Volcano, Raised By Wolves, Cedarwood Road, Sleep Like A Baby Tonight, This Is Where You Can Reach Me Now, Troubles

Vydavatel: Universal

To bylo překvapení! Když se na konferenci Applu objevili U2 a oznámili světu, že jejich dlouho očekávaný nástupce (na jejich poměry) střízlivě přijaté desky "No Line On The Horizon" najdou majitelé produktů s nakousnutým jablkem ve svých zařízeních k poslechu okamžitě a zdarma, začala se odvíjet historie hudebního průmyslu směrem, který čekal málokdo. Že si ho díky tomu mohla poslechnout více jak miliarda uší, že to společnost vedenou Timem Cookem stálo sto milionů a že 13. října bude po všem, protože vyjde fyzická i digitální kopie, která už placená bude, to už snad můžeme považovat za dostatečně známé informace, jež není třeba dále rozvíjet.

Stejně tak už se k vám nejspíš donesly i nářky antifanoušků U2, jakým je třeba rapper Tyler, The Creator, který vydání "Songs Of Innocence" přirovnal k "probuzení s oparem" a dodal: "Vypadněte z mého z*urveného telefonu. To jste nemohli přijít se skutečným marketingovým nápadem? Na*rat na U2, nechci je. Na*rat na Bona. Nežádal jsem o vás, jsem naštvaný."

Nebo Bombay Bicycle Club, kteří to přirovnali k "invazi". Kytarista Jamie MacColl byl ale ve srování s členem Odd Future smířlivější: "Myslím si, že ten krok byl trochu neuvážený. Hodně lidí to naštvalo a brojí, protože nemají rádi U2. Nemám názor na tu kapelu samotnou, ale myslím, že tenhle způsob je trochu 'in your face'".

Zda se přikloníte na stranu hlasitých odpůrců, nebo radující se většiny, je na vás, faktem ale je, že pro U2 se jednalo o jednoznačně přínosný krok. A to jak po stránce finanční, tak jako demonstrace toho, že na rozdíl od jiných legend drží tihle čtyři Irové pořád ještě prst na tepu doby. A protože vydání "Songs Of Innocence" byla neuvěřitelná bomba, ke které se v následujících letech bude hudební průmysl vracet a zkoušet ji s různými obměnami zopakovat, je na místě rozšířit celou situaci méně známým pozadím v následujícím infoboxu.

Kde se ten nápad vzal? A může za něj Beyoncé?

U2 - Songs Of Innocence (iTunes release cover)
© en.wikipedia.org
Odpověď na druhou otázku je prostá: Nemůže. A zdaleka to není jen proto, že ona si za své cédéčko nechala zaplatit už od začátku. Zprávy o tom, že ona i U2 dělají na albu, se přitom médii nesly dlouho předtím, než k vydání desek skutečně došlo. S různými variacemi na překvapivé vydání alba nebo singlu už se přitom v uplynulých měsících mohli setkat také fanoušci Taylor Swift, Fall Out Boy, Justina Timberlakea, Davida Bowieho nebo Radiohead. Případ U2 je ale přece jen v lecčems odlišný. Parta ve složení Huyseman, Inchicore, Jamjar a Sparky sice není první, jež neohlášené vydání uskutečnila, patří ale mezi první, které něco podobného vůbec napadlo.

Celá akce totiž není žádným bezvýznamným plácnutím do vody, které se mohlo svézt na úspěchu nastupujícího trendu, ale je cílem velmi dlouho propracovávaného plánu, stojícího na myšlenkách, které sahají přinejmenším do roku 2004, tedy mnohem dřív, než kterýkoliv z výše zmíněných interpretů své alba či singly tímto způsobem vydal. Už tehdy se totiž Bono přiznal, že stejně jako třeba Madonna je nejen umělcem, ale také obchodníkem a varoval před těmi, kteří se obrňovali svatouškovskými řečmi typu: "My nic, my jsme jen umělci a s tím špinavým byznysem nechceme mít nic společného!" Všímavější z vás už jistě zaznamenali, že zpěvák kapely, která na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let z punku vycházela a dnes mu na novince skládá poklonu, tak své kořeny nepřímo popřel. Je to ale trochu složitější a ještě se k tomu dostaneme.

U2 - Apple event
© fortune.com
V knize rozhovorů "Bono o Bonovi" autor "Where The Streets Have No Name" doslova řekl: "Jsou nepsaný pravidla, co si rocková kapela může dovolit. Já tato pravidla překračuju. Šňůrou 'Zoo TV' jsme začali s jejich destrukcí. Chtěli jsme převzít některý dobrý myšlenky šedesátých let a - jak doufám - některý méně důvtipný nechat stranou. Říkáme prostě: 'Tuhle botu si neobuju...' Co je scestnýho na tom, hrát raději na stadionech než v klubech? Co je špatnýho na prodávání alb? Co je ujetýho na tom, dělat muziku, která se obrací k masovýmu publiku? Co je scestnýho na psaní oper? Opery byly masovou zábavou. A svýho času trávili vážení muzikanti čas jejich psaním. Tehdy se říkalo: 'To je jen pro pobavení lidu. To není třeba brát vážně. To vlastně není opravdová hudba'. Mnohý z těchto názorů jsme hodili přes palubu. Jsou zastaralý, můžeme se vydat cestou obchodu a přinášet svůj idealismus do každýho kousku světa, kde se náhodou ocitneme."

Na téma stahování a budoucnosti hudebního průmyslu dále prohlásil: "Lidi si prostě nejlepší kousky stahujou, ať se ti to líbí, nebo ne. Ovšem U2 budou stejně jako Madonna dbát, aby si lidi kupovali celý naše alba a nevyzobávali jenom rozinky." Už tušíte, kam to míří? Ne? Tak ještě jeden pozoruhodný citát: "Nové distribuční modely dnešní hudební průmysl natolik promění, že bude k nepoznání. Nové komunikační technologie mění naši komunikaci až po větnou skladbu - uvidíš, co ještě muzika prodělá! Nejen vyzváněcí tóny... Každý song bude volitelný a budeš se na něj moct koukat zároveň na videu, kdy se ti zachce, a navíc se dozvíš, kdy bude kapela hrát někde poblíž a kde si můžeš koupit lístky. Chci vlastně říct, že mi budoucnost připadá vzrušující. Postupuje rychle a nechci, aby mě převálcovala. Usiluju o to, aby U2 byli součástí budoucnosti a spoluvytvářeli ji. Nechci, aby mě později tento průmysl dostal.

Úspěšnost internetového obchodu s hudbou iTunes, který jeho (Jobsova, pozn. aut.) firma otevřela, dokazuje, že lidi jsou ochotný platit za legální stahování hudby, pokud je to snadný a cena je přijatelná. Myslím si, že hudební průmysl by mohl vzkvétat, nejdřív se ale bude muset přehodnotit.

U2 - Apple event
© blog.wsj.com
Lidi budou za stahování platit. Stáhnutá muzika bude něco jako brožovaná knížka a CD bude jako knížka v pevné vazbě. Místo maličké krabičky s dvacetistránkovým bookletem musíme k cédéčku přidat opravdovou knížku - věci, který si nemůžeš stáhnout. Chceme tedy znovu vytvořit uměleckej objekt.

Lidi říkají: 'Proč bysme si měli kupovat něco, co si můžeme opatřit zadarmo, když si to šlohneme? Vem si vodu v lahvích. Vodu máš taky z kohoutku a nemusíš ji ani krást.'"
Tato deset let stará vyjádření tak naznačují, jakým směrem se U2 chtějí vydat v budoucích osmnácti měsících, kdy ve spolupráci s Applem představí nejen druhý díl alba s názvem "Songs Of Experience", ale také zcela nový hudební formát, který má zákazníky nenásilně donutit za hudbu platit. Jedná se také o krásný příklad toho, že u U2 se vše připravuje dlouho a s rozmyslem.

Na otázku, proč vlastně považuje za důležité investovat do celé branže, Bono odpověděl: "Protože chci líp pochopit byznys. Nechápu ho tak dobře, jak bych mohl. A jak už jsem říkal, osobně se mi prostě nelíbí, když nevím, co číhá za rohem. Někteří lidé tvrdí, že když zahneš za roh, někdo tě přepadne, jasný? Makám už dvacet let. A máme své vlastní originální pásky a autorská práva. Nechci, aby to nemělo žádnou hodnotu. Dělám to pro naše děti."

U2 - Apple event - Vertigo
© businessinsider.com
Člověku věřícímu v neposkvrněné umění takové názory mohou otevírat kudlu v kapse, jenže nepřítel stravy v letadlech už mnohokrát dokázal, že ví, o čem mluví. Dlouho před nástupem prvního iPhonu totiž tvrdil: "V muzice vidím zajímavý iPod a to, jak se do budoucna vyvine v telefon. Člověk s sebou bude moct nosit celou sbírku nahrávek ve svým telefonu. Je-li internet dálnicí, je telefon autem. U2 přemýšlejí v první řadě o partnerských technologiích. Musíme chápat, jak se naše hudba prodává a kupuje, rozumět celému distribučnímu systému. Proto se teď setkáváme se zástupci telekomunikačních firem, například s chlápky od Vodafonu. Máme rádi lidi z Applu. Kdyby měl Jonathan Ive, který vytváří design pro Apple, fanklub, byl bych jeho členem. A Steve Jobs udělal se svým iTunes stahování muziky natolik přitažlivý v době, kdy se kápové hudebního průmyslu mezi sebou dohadovali o pitomostech. U Apple Maců vytvořil úžasný předměty. I reklamní spoty jsou geniální. Chceme se na tom podílet, udělat z toho hudební klipy." Netřeba připomínat, že jen pár měsíců poté se začala prodávat limitovaná edice iPodů s hudbou U2 a v reklamě vyhrával singl "Vertigo".

Bono k tomu dodával: "Samozřejmě to může vyvolávat dojem megalomanie. Ale jaká je alternativa? Nechat svět prostě běžet kolem? Zůstat vzadu, nebo ještě hůř, lehnout si doprostřed informační dálnice a nechat se přejet náklaďákem, na kterým je nalepenej štítek 'Na prodej'. Proč? Protože kdysi rozvážel cédéčka v jejich starý podobě." (směje se).

Novinka je tedy na světě. A jak dopadla? Jako u všeho, co se týká U2, není jednoduché odpovědět. Podle Bonových slov se jedná o nejosobnější nahrávku U2 vůbec a kapela se na ní vrací do nevinného a naivního mládí, snaží se na tehdejší první lásky, problémy v rodině, kamarádství, důvody, které je přiměly založit kapelu, a v neposlední řadě i nepříjemné životní zážitky nahlížet optikou dneška, se všemi zkušenostmi, které po těch letech mají. Na první pohled to může působit banálně nebo jako klasická marketingová vábnička, kterých denně čteme spousty, ale jak hned vysvětlíme, jedná se o jednu z klíčových informací tohoto textu.

Když dnes Bono říká, že záměrem nebylo točit koncepční album, ale ve výsledku se to "tak nějak docela přihodilo", není to úplně pravda. Možná si to milovník kubánských doutníků a drahého červeného vína ani neuvědomuje, ale už v roce 2003 na otázku Michky Assaysase, co by mladému Bonovi řekl, kdyby měl tu možnost, odpověděl: "Řekl bych svýmu mladšímu já: 'Máš pravdu! Nepochybuj o sobě.' Hmatatelně jsem to cítil. Přál jsem si, abych už tehdy věděl, nakolik jsem měl pravdu. Nemýlil jsem se. Čekají od tebe, že budeš říkat: 'Ach, tehdy jsem byl tak hloupej. Teď jsem dospěl a už se tomu směju.' Směju se tý muzice, kterou jsme dělali, a názorům, který jsme měli. Ale v tý naivitě je taky síla. Dá se to možná dělat v lepším kabátě. Svět se dá změnit víc, než si myslíš."

Proto, máte-li chuť, můžete na "Songs Of Innocence" v leckterých ohledech nahlížet jako na zrestaurování debutu "Boy", který s naivitou a podobnými tématy rovněž pracoval a srovnávat hudební i lyrické kvality tehdejších adolescentů s dnešními superhvězdami.

Je pravdou, že už před více jak deseti lety Bono tušil, jakým směrem se vydat, jen si to možná sám v tu chvíli neuvědomoval. A jak se nápady kupily, původně plánovaná deska s názvem "Songs Of Ascent", z níž pochází také starší verze písně "Every Breaking Wave", náhle přestávala dávat smysl a stala se jakýmsi bájným jednorožcem, kterého sice nikdo doopravdy neviděl a neslyšel, ale stejně se bude donekonečna opakovat jeho údajná existence a žádosti k vydání masovému publiku.

"Songs Of Innocence" je - z čistě hudebního hlediska - v podstatě klasická deska U2. Má všechno, co byste od ní čekali - stadionové refrény zpívané vypjatým Bonovým vokálem, Edgovu zvonivou kytaru, která dokáže vyjádřit emoce lépe než leckteré hudební texty, místy výraznější basu Adama Claytona, jež dá v písni "Volcano" vzpomenout i na Red Hot Chili Peppers nebo Interpol, a nenápadné, ale srovnatelně důležité bicí v podání Larryho Mullena Jr.

Jsou na ní přímočaře hitové písně, kterými kapela navazuje na "Where The Streets Have No Name" nebo "City Of Blinding Lights", jako jsou "Every Breaking Wave", "California (There Is No Need Of Love)" a "Iris (Hold Me Close)", má také balady blížící se hymničnosti "One" nebo "Sometimes You Can't Make It On Your Own", jako jsou "Song For Someone" a "The Troubles", a nezapomíná se ani na zvukové experimentování známé z alb "Zooropa" nebo "Pop", které reprezentují kousky "Raised By Wolves" či "Sleep Like A Baby Tonight". A tak vlastně jediné, co jí v tomto směru chybí, jsou přímočaré rockové hymny typu "Vertigo" nebo "Elevation". Jenže proč byste, proboha, dávali něco takového na desku, která se jmenuje "Písně o nevinnosti"?

Výtka o jisté vypočítavosti ve smyslu toho, jak se skupina snaží zavděčit fanouškům všech etap její kariéry, sice není úplně od věci, ale na druhou stranu je nesmysl očekávat, že si zavedená kapela takového formátu začne pohrávat třeba s hip hopem. Podívejte se třeba na dvanáctou studiovku Bon Jovi - proti "What About Now" jsou "Songs Of Innocence" ještě rejdištěm hudebních experimentů a nečekaných překvapení. Co je ale nejdůležitější, jakkoliv vám ty písně mohou být povědomé, podstatné je, že mají duši.

Má to však háček. Této vlastnosti totiž částečně odporuje už první singl "The Miracle (Of Joey Ramone)", v němž vzdává Bono hold punkovým pionýrům The Ramones a vzpomíná, jak silným zážitkem pro něj bylo, když ke konci sedmdesátých let poprvé navštívil jejich koncert a slyšel punk v jeho nejčistší podobě. (Mladší příznivci skupiny to možná ani netuší, ale právě z punku U2 na svých prvních deskách vycházeli.) Rozpor ale spočívá v tom, že když Bono coby dnešní milionář fotící se s prezidenty a člověk, který vystupuje na akcích nadnárodních korporací typu Apple, zpívá "I woke up at the moment when the miracle occurred/Heard a song that made some sense out of the world/Everything I ever lost now has been returned/The most beautiful sound I ever heard", lze mu to vzhledem k jeho současnému postavení a hudbě, jakou vytváří, jen těžko věřit. A to i přesto, že svůj postoj k punku alias výše zmíněné "Tuhle botu si neobuju" do určité míry vysvětlil. Lze se proto jen dohadovat, zda by si u v zásadě prostého vyznání obdivu celoživotní punker Joey Ramone neklepal na čelo.

Podobný motiv se táhne i v asi nejméně výrazné písni "This Is Where You Can Reach Me Now", jež je pro změnu poctou Joe Strummerovi z The Clash. O ní Bono, známý mimo jiné jako dávný spolupracovník Johnnyho Cashe, řekl: "Poté, co jsme viděli The Clash, získali U2 něco jako plán. Věděli jsme, že bychom dokázali být takhle cool, což se později potvrdilo, ale říkali jsme si, že bychom se rádi zbavili té jejich sociální naléhavosti." Pokud právě tápete, v knize "Jak vznikaly písně U2" se u rozboru skladby "Rejoice" z druhého alba "October" dozvíte, že Bono se s Joe Strummerem rozcházel v pohledu na smysl muziky. Zatímco frontman The Clash ji používal jako burcování k revoluci, pacifičtější a na počátku osmdesátých let do náboženství velmi poblázněný Bono se soustředil spíše na duchovní a emoční vlastnosti hudby a sdělení jako takové.

Nejen hudba Clash a Ramones, ale také potřeba kamarádství a touha být slyšet se promítly do nápadu založit kapelu. A právě o tom je "Cedarwood Road". Skladba pojmenovaná podle dublinské ulice, na níž Bono vyrůstal, zaujme doprovodnou slide kytarou v podání producenta Paula Epwortha a také rytmickou prací Larry Mullena Jr., jenž je zde výraznější než ve zbytku desky, podstatný je ale také text, v němž se zpívá: "Northside just across the river to Southside/That’s a long way here" a končí se pasáží "Sometimes fear is the only place we can call home". Tato slova symbolizují nejen tehdejší rozdělený Dublin a jeho názorově i nábožensky rozlišené čtvrtě, ale vlastně i celé Irsko, které se s určitou formou občanské války a neporozumění potýká s různou intenzitou dodnes.

"Every Breaking Wave" a "California (There Is No End Of Love)" jsou nejklasičtějšími písněmi U2 na novince. Mají pomalý nájezd, výrazně zvonivý mix kytary a kláves, nenápadnou rytmiku a snadno zapamatovatelný popový refrén, který bude na koncertech skvěle fungovat.

První z nich pojednává o vztazích na dálku a za její klíčové části textu lze označit "Every shipwrecked soul knows what it is/To live without intimacy" a také "Are we so/Are we so helpless against the tide?", přičemž ta druhá se týká první cesty U2 do Ameriky. Prosluněná oslava léta, krátkých lásek i nových zkušeností v ní jde do kontrastu s podobnými, ale temnějšími skladbami "New York" a "Miami", které fanoušci Talking Heads složili v minulosti, a vše korunuje pasáž: "Whoa, we come and go/With stolen days you don't get back/Stolen days are just enough", symbolizující, že to bylo fajn, ale je na čase vrátit se domů. Je s podivem, že oproti těmto dvěma hitovým písním dali dávní předskokani Echo & The Bunnymen v nelehké úloze prvního singlu přednost méně výrazné poctě The Ramones.

Dosud jsme se bavili o zajímavých, nicméně, přiznejme si, i trošku obyčejných výpovědích. Na počinu pojmenovaném podle ilustrované sbírky básní o dětství z roku 1789, kterou její autor William Blake pojmenoval "Songs Of Innocence And Of Experience", se ale těch skutečných songů s duší anebo přesahem přece jen dočkáme.

Načrtli jsme téma náboženských konfliktů v Irsku a i jim je na desce věnována píseň. "Raised By Wolves" je nejtemnější skladbou nahrávky a točí se kolem bombového útoku v Dublinu, jenž v květnu 1974 zabil třiatřicet lidí. Bono k tomu říká: "Byl to skutečný incident, který se v naší zemi odehrál v pátek o půl šesté večer, kdy bomby nastražené ve třech automobilech vybuchly ve stejnou chvíli. Normálně bych tou dobou byl v přilehlém obchodě s muzikou, ale nějakým zázrakem jsem se zrovna ten den rozhodl jet raději na kole ze školy rovnou domů."

Na U2 neobvyklá struktura skladby s postupnou gradací, úderným refrénem a křehkými pasážemi mezi nimi boduje nejen mrazivou atmosférou, ale také uvěřitelným a velmi vizuálním textem s místy až husí kůži nahánějícími detaily. Z nich se kupříkladu dozvíte, že jedním z aut byl ukradený modrý Ford Escort a jeho SPZ byla 1385-WZ. Pokud netušíte, jak je možné, že byl Bono schopen tak věrně interpretovat celou tragédii, pak se sluší dodat, že se jedná o popsání na základě vyprávění jeho kamaráda, na místě přítomného Andyho Rowena, jemuž už U2 v minulosti věnovali překrásnou skladbu "Bad".

Mrazivá atmosféra je charakteristická i pro synťákovou baladu "Sleep Like A Baby Tonight" se zcela zřejmým vlivem Dangera Mouse, Depeche Mode a nezvykle dlouhým outrem. Téma je však zcela jiné. Falzet, medový hlas frontmana a místy až láskyplně rodičovské zaměření textu náhle vezme za své, jakmile se dostanete k pasáži "In your dreams everything is alright/Tomorrow dawns like someone else’s suicide", která dává na vědomí, že toto nemá s rodiči nic společného. Je to skladba o zneužívaní dětí církví.

Také "Volcano" bylo složité rozklíčovat. Na fórech se fanoušci dohadovali, zda se pod mnohoznačnou metaforou o erupci vulkánu skrývá Bonův napjatý vztah s otcem v pubertě nebo zda je to píseň o prvním sexu. Dokonce padaly i návrhy hovořící cosi o píšťalce zpěvákovy učitelky tělocviku.

Pravdou je, že jedna z mála tvrdších věcí, v níž můžete slyšet i útržek z koncertu na Glastonbury, se týká smrti. Bono o písničce s dominující basou trošku zmateně říká: "Moje máma i děda umřeli ve stejném roce... Po smutku přichází vztek... Roztavená láva, když může, tak se přemění ve skálu... Takový druh ohně v břiše nelze udržet.. Jestli budete mít štěstí, tak dříve než vás spálí, shoří sama..." Bezesporu pozoruhodné téma, ale zpracování přece jen trochu pokulhává, navíc se lze těžko zbavit srovnávání s "Vertigo" nebo "All Because Of You", které jsou oproti "Volcano" hudebně přímočařejší, chytlavější a nesporně hitovější. A co je nejdůležitější, smrt Bonovy matky se v mnohem zajímavější formě obtiskuje také do "Iris (Hold Me Close)".

Když předákovi skupiny v pouhých čtrnácti letech matka Iris Hewson zemřela, pochopitelně to na něm zanechalo následky. A už na debutu "Boy" se s její smrtí v písni "I Will Follow" vyrovnával. Jenže zatímco tehdy šlo jen o plačtivé a lítostivé naříkaní, dnešní "Iris (Hold Me Close)" je upřímnou a procítěnou zpovědí, která nejenže připomene období alba "All That You Can't Leave Behind", ale také ukazuje, jak obrovské kroky vpřed U2 ve své tvorbě udělali. Zda Edgovo "u-hu-hu-hu-hu-hu-hu-huuu" má symbolizovat houkající sanitku, či nikoliv, nechme stranou, důležitý je text, který je tentokrát fascinující tím, jak moc je opravdový. Lyricky nejsilnější skladba celé nahrávky má hned několik momentů, které si zaslouží ocitovat: "The ache/In my heart/Is so much a part of who I am", "The stars are bright but do they know/The universe is beautiful but cold" nebo "Hold me close like I’m someone that you might know", to všechno jsou pozoruhodné pasáže. Jakmile ale Bono přitlačí a zpívá "I’ve got your life inside of me", bere to dech.

Obdivovatel Boba Marleyho a Marvina Gaye své ženě Ali napsal během čtyřiceti společných let spoustu písní. V kouzelné "Sweetest Thing" se jí omlouval za to, že zapomněl na její pětadvacáté narozeniny, v překrásně melodické "All I Want Is You" se zase vracel do počátků jejich vztahu a přemýšlel o tom, co vlastně znamená věrnost v manželství a jakou snahu musíte i po svatbě do partnerství vkládat, aby vydrželo. "Song For Someone" se rovněž vrací do doby, kdy se s Ali dali dohromady. Tentokrát ale nabízí trochu jiný úhel pohledu a zaměřuje se přímo na den, kdy se poprvé setkali.

Píseň, která se rozvíjí z nenápadného vybrnkávání a po nájezdu do prvního refrénu exploduje do hymnického vrcholu, v němž si Bono sahá až na hranici vokálních možností, je jedním slovem neuvěřitelná. Jestli máte od U2 nejraději balady a doufali jste, že "Sometimes You Can't Make It On Your Own" nebude poslední, která za něco stála, tak právě tady se dočkáte.

Skalní fanoušci sice upozorňují na podobnost Edgeových sól s těmi v "I'll Go Crazy If I Dont Go Crazy Tonight", ale "Song For Someone" má na rozdíl od svého staršího sourozence mnohem propracovanější stavbu a vůbec největší hitový potenciál z celého alba. Ryan Tedder se v roli spoluproducenta opravdu vytáhl, a byť někteří skupině spílají za relativně klišoidní text, jeho použití dává smysl. Protože kdy jindy byste chtěli zpívat: "If there is a light/You can always see/And there is a world/We can always be/If there is a dark/That we shouldn't doubt/And there is a light/Don't let it go out", než když se jako nevinný třináctiletý mladík setkáte se svou první láskou?

Závěrečná "The Troubles" je rovněž velmi povedená balada a za těch pár týdnů, co je na světě, se vlastně okamžitě stala klasikou mezi všemi, kteří už nové album slyšeli. Ve smyčci podpořené, husí kůži nahánějící zpovědi Bono opět vzpomíná na konflikty v severním Irsku, jimž se před lety věnoval už v "Sunday Bloody Sunday", ale tentokrát už se nezaměřil tolik na problémy samotné a spíš poodkrývá, jak se s nimi on sám vyrovnal. A tak zatímco fantastická Lykke Li, jež si zde napravuje reputaci po beztvaré letošní desce "I Never Learn", neodolatelně šeptá "Somebody stepped inside your soul", Bono rezolutně odmítá a v pointě vynikajícího zavíráku zpívá "I have a will for survival/So you can hurt me then hurt me some more/I can live with denial/But you're not my troubles anymore".

Jediná vada, kterou "The Troubles" má, je tak její náhlé zakončení ve chvíli, kdy The Edge začíná kouzlit s kytarou. Kdyby U2 nechali závěrečnou položku stopáže doznívat ještě o minutku nebo dvě déle, bylo by to úplně perfektní. Ale kdo ví, třeba to slibovaná "Alternate version" z blížícího se fyzického vydání napraví.

Tak už si to pojďme říct naplno - U2 natočili mimořádnou desku, která jim po "No Line On The Horizon" může vrátit velkou část dřívějších fanoušků. Na rozdíl od ní se totiž, mimo jiné, kapele podařilo dostat na nahrávku to těžko popsatelné fluidum jejich pozdějších alb, a proto lze poslech "Písní o nevinnosti" přirovnat k návratu staré lásky. Stejně jako s ní si můžete porovnávat, jak se za ta léta změnila, jak moc jste se změnili vy sami. A stejně jako U2 také s novými zkušenostmi vzpomínat, jaké to tehdy bylo. Záměr alba, které si kladlo za cíl potvrdit hudební relevantnost kapely v současnosti, se tak díky výsledku, na němž není jediná vyloženě špatná písnička, podařilo dotáhnout na jedničku.

I přes opětovné okouzlení a stěží potlačovanou nostalgii si ale místy uvědomíte, že vaše dávná láska ani dnes není dokonalá a má své chyby. Některé z nich už jsme si pojmenovali výše, mimo ně ještě zmiňme zbytečně opakující se témata některých textů, relativní neoriginalitu některých hudebních postupů, kterou pak naštěstí vyváží slovní sdělení (a naopak) a také revoluční způsob vydání, u něhož je na místě ptát se, zda je vůbec možné, aby vám Apple jen tak svévolně vkládal do vámi zakoupených přístrojů věci, o které můžete a nemusíte mít zájem.

Je samozřejmě v pořádku, pokud na základě těchto nebo klidně i jiných vlastností prohlásíte, že vašemu vkusu "Songs Of Innocence" nesedlo. Snad vám ale tento text ozřejmil, že nemůžete tvrdit, že by to byla deska, o níž můžete bez rozmyslu prohlásit, že je špatná, hloupá, zbytečná, nepromyšlená nebo prázdná, protože to prostě není pravda.

Ačkoliv se totiž na albu produkovaném Danger Mousem, Paulem Epworthem, Ryanem Tedderem, Declanem Gaffneyem a Floodem místy vaří ze známých ingrediencí, výsledek je opravdový, zcela svébytný a vedle starších děl bez problému obstojí.

"Songs Of Innocence" můžete poslouchat povrchně a dobře se při tom bavit, také z něj ale můžete sloupávat jednu vrstvu za druhou a objevovat další a další odkazy na osobní život frontmana i problémy tehdejšího světa. To vás přiměje k hledání informací, souvislostí, porovnávání souhlasných i protichůdných názorů. A co je nejdůležitější, donutí vás to přemýšlet. A to je vlastnost, která mnoha (nejen) dnešním albům schází.

Celý tento text byl prošpikován citáty, a tak by jedním z nich měl i skončit. V knize "Bono, ve jménu lásky", se ústřední postava irské formace vyznává: "V hudbě vyhledávám lidi, kteří do toho jdou až na doraz. Lidé jako John Lennon nebo Iggy Pop to uměli. Ať už k jejich hudbě cítíte cokoliv, něco se z ní o nich dozvíte." S U2 je to stejné.

WEDOS.cz - Nejlevnější registrátor domén v ČR, neomezený webhosting, virtuální a dedikované servery

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • . (poink, 29.09.2014 11:13) Reagovat

    jako vtip je to dobrý.
    progrese nula. je to jenom další povinné album, aby měli důvod vyjet na to největší, nejúžasnější, nejdražší turné na světě. u2 jsem míval hodně rád, ale poslední dobou, asi tak od přelomu století, mě jenom serou, hlavně díky bonovi, největšímu pokrytci na světě. v podstatě zmrd.

    • Re: . (Libor, 29.09.2014 12:24) Reagovat

      Ty jsi absolutní blbec. :-) Prázdné argumenty plné vulgarismů s nulovou vypovídající hodnotou. Tak snad přišla úleva a je Ti dobře.

      • Re: . (poink, 04.10.2014 00:34) Reagovat

        a aby toho nebylo málo, slušňáku, nové album u2 je absolutní sračka. krmení pro naprosté
        hudební ignoranty jako jsi ty.

        • Re: . (strangespot, 16.10.2014 14:53) Reagovat

          Dalo se to napsat slušněji, ale máš pravdu

        • Re: . (Anonym, 18.01.2015 21:06) Reagovat

          Idiot!


DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Rihanna, Big Sean, O2 arena, Praha, 26.7.2016
Naživo: Rihanna dále roste. V Praze byla perfektní Spousta absentujících hitů ze starších alb a nesehranost fanoušků v pouštění červených balónků byly nakonec téměř jedinými výtkami ke koncertu zpěvačky, která se rozhodla přesedlat z mainstreamu k nápaditější tvorbě a teď... čtěte zde
Vydáno: 27.07.2016 09:00 v sekci Naživo
25
Pohled do amerických žebříčků Billboard - 26. července 2016
Sia s "Cheap Thrills" v USA překonala Drakea, Top 20 mají Katy Perry a Britney Spears Třikrát hurá, Drakeova říkanka je poražena, na trůn amerických singlů usedá poprvé v kariéře Sia díky úspěchu "Cheap Thrills" s Seanem Paulem. Vysoko debutovaly další ostře sledované ženy: Katy Perry a Britney Spears.... čtěte zde
Vydáno: 26.07.2016 07:26 v sekci Novinky | Americké hitparády
19
Lucie Vondráčková - Jsem ještě ze čtenářské generace
Rozhovory: Lucie Vondráčková - Jsem ještě ze čtenářské generace Kvůli práci svého manžela Tomáše Plekance tráví Lucie Vondráčková v současnosti více času v Kanadě. Na české fanoušky však také nezapomíná a během srpna a září projede se svým akustickým turné "Kousek štěstí" křížem... čtěte zde
Vydáno: 23.07.2016 15:21 v sekci Publicistika | Rozhovory
28
 Pohled do českých hitparád - 28. týden 2016
Red Hot CHili Peppers se vrací na jedničku v prodejích, v rádiích i nadále vládne Mike Posner Rádia s příchodem letních prázdnin odstartovala okurkovou sezónu, takže se v éteru v posledním týdnu nic zásadního neodehrálo. O trošku lepší je to v prodejích, kde se na vrchol vrátila nová deska Red Hot Chili Peppers a velmi... čtěte zde
Vydáno: 21.07.2016 08:55 v sekci Novinky | České hitparády
6
Tublatanka - Lidé nechtějí být za své těžce vydřené peníze šikanováni
Rozhovory: Tublatanka - Lidé nechtějí být za své těžce vydřené peníze šikanováni Tublatanka je po delší době opět na roztrhání. Vydala koncertní DVD, pustila se do chystání nového alba, dělá radost svým fanouškům na koncertech a také se stará o budoucnost slovenské hudby. Nejen tyto aspekty jsme probrali v... čtěte zde
Vydáno: 20.07.2016 16:27 v sekci Publicistika | Rozhovory
0
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Red Hot CHili Peppers se vrací na jedničku v prodejích, v rádiích i nadále vládne Mike Posner (21.07.2016 08:55)
- Berlínská Lollapalooza opět láká davy, jednodenní nedělní vstupenky jsou již vyprodány (19.07.2016 17:27)
- Dokonalý pár, nebo snaha upoutat pozornost pro nové album? Taylor Swift nás možná tahá za nos (15.07.2016 09:10)
- Berlínská Lollapalooza má kompletní line-up, největším lákadlem budou Radiohead a Kings Of Leon (08.07.2016 11:58)
- Red Hot Chili Peppers v USA málem překonali Drakea (29.06.2016 01:21)
- Naživo: Red Hot Chili Peppers si na Rock im Parku dělali, co chtěli. Na Deftones a Foals šlo jen zírat (26.06.2016 13:28)
- Recenze: Red Hot Chili Peppers na "The Getaway" utíkají před sebou samými (20.06.2016 15:00)
- Nové desky pro 24. týden (19.06.2016 20:00)
- Nové desky pro 23. týden (12.06.2016 05:00)
- Bon Jovi ohlašují vydání nového alba (03.06.2016 16:07)

ALBUM TÝDNE 30/2016

Jarda Svoboda
Solo

Jarda Svoboda, frontman Trabandu, oslavil padesáté narozeniny a k nim si nadělil své první sólové album, nazvané prostě "Solo". Jde o písně, které Svoboda nastřádal během svého vystupování a hudebně volně navazují na Trabandí album "Přítel člověka".

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)


Chaty

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Pá 29.07.
Českéhrady.cz (hrad, Švihov)
Pá 05.08.
Českéhrady.cz (hrad, Rožmberk nad Vltavou)
St 10.08.
Sziget Festival (Budapešť, Budapešť)
Pá 12.08.
Air Festival (Festivalpark, Hradec Králové)
Pá 12.08.
Moravskéhrady.cz (hrad, Veveří)
Út 16.08.
The Neighbourhood (USA) (Riegrovy sady, Praha)
Čt 18.08.
Disclosure (UK) (Forum Karlín, Praha)
Pá 19.08.
Vizovické Trnkobraní (areál likérky R. Jelínek, Vizovice)
Pá 19.08.
Moravskéhrady.cz (hrad, Hradec nad Moravicí)
Pá 26.08.
Moravskéhrady.cz (hrad, Bouzov)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Bára Hosnedlová Sia Rihanna Red Hot Chili Peppers Adele Ewa Farna Lucie Bílá Aneta Langerová Taylor Swift Lana Del Rey Beyoncé Tomáš Klus AC/DC Coldplay Madonna Blink-182 Kryštof Paul McCartney Ben Cristovao Lady Gaga
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2016 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Mobilní verze | ISSN 1804-5529
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
DOPORUČUJEME: Kupte si nejprodávanější hosting v ČR se slevou 50% (slevový kód: MUSICSERVER)
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver