Pop, nebo jazz? Lady Gaga jde obojí. Dokazuje to deskou "Cheek To Cheek" s Tonym Bennettem

25.09.2014 18:30 - Josef Martínek | foto: facebook interpreta

Neoslnivé singly, hrůzostrašný obal nebo značná věková, žánrová i osobnostní nesourodost ústřední dvojice. Důvodů, proč ke společnému jazzovému albu Tonyho Bennetta a Lady Gaga vzhlížet s obavami, byla spousta. Jenže zbytečně. "Cheek To Cheek" je povedená deska.
7/10

Tony Bennett & Lady Gaga - Cheek To Cheek

Skladby: Anything Goes, Cheek To Cheek, Nature Boy, I Can't Give You Anything But Love, I Won't Dance, Firefly, Lush Life, Sophisticated Lady, Let's Face The Music And Dance, But Beautiful, It Don't Mean A Thing (If It Ain't Got That Swing)
Vydáno: 19.9.2014
Celkový čas: 34:43
Vydavatel: Universal
Nalijme si čistého vína: příčinou, proč se o společném počinu osmaosmdesátiletého jazzového velikána a o šedesát let mladší popové modly tolik mluví, není skutečnost, že se jedná o sedmapadesátou studiovku Tonyho Bennetta, jehož status legendy už je v hudebních dějinách vyryt tak tučně, že ho žádná další nahrávka více zvýraznit nemůže. Zato kariérní odbočka Lady Gaga, kontroverzní divy, jež se proslavila rádiovými hity stojícími na roztančených elektropopových podkladech s hutnou produkcí i šílenými kostýmy, k muzikantštější jazzové poloze vzbuzuje přinejmenším zvědavost. A výsledná kolekce čítající předělávky těch největších žánrových klasik ukazuje, že zcela oprávněnou.

Na "Cheek To Cheek" se dá přitom dívat různými pohledy. Jistě by si k jejímu poslechu mohl sednout nějaký vysloužilý jazzový fajnšmekr a začít porovnávat, zda je stá padesátá verze té a oné písničky lepší, nebo horší, než byla ta s pořadovým číslem sto čtyřicet devět. Jenže proto nevznikla: Bennett už v průběhu jejího nahrávání zmínil, že album s Lady Gaga vnímá jako možnost ukázat krásy jazzu mladé generaci. Protože dobré písničky podle něj nestárnou a mají univerzální výpovědní hodnotu.

Tony Bennett o Lady Gaga

"Nechápu, proč se věnuje moderní hudbě. Když zpívá klasické skladby, z jejího hlasu jde spousta emocí. Z mladé generace neznám nikoho tak talentovaného."

A deska má opravdu potenciál rozšiřovat obzory, a to oboustranně. Jestliže totiž mnoha mladým může poodhalit, že pojem hudba se používá i v jiných souvislostech, než jsou pohyblivé zadky Miley Cyrus, Nicki Minaj či Jennifer Lopez, těm (většinou) starším, zaměřeným jiným směrem než popovým, zase nabízí úplně jiný pohled na americkou zpěvačku, kterou si dosud pravděpodobně spojovali spíš než s muzikou s módními excexy.

Gaga totiž až dosud společnost spíš rozdělovala: prakticky po každé její desce ji fanoušci bezmezně vynášeli do nebes, zatímco Madonnu, dlouholetou královnu popu, sesazovali z trůnu a posílali do důchodu. Ti, které nechala její rychle se šířící hitparádová invaze chladnými, se ale stále nepřestávali ptát: "Kdo je Lady Gaga? Maškara, co se oblékla do hovězího? Sezónní fenomén, který se rychle rozsvítil a ještě rychleji zhasne? Zpěvačka, nebo jen další šikovně nastrčený marketingový trik?" Novinka "Cheek To Cheek" však konečně přináší jasnou a srozumitelnou odpověď. Lady Gaga je talent.

A to i přesto, že se nebavíme o desce, která by se od začátku do konce obešla bez slabších míst. Vždyť třeba singl "I Can't Give You Anything But Love" sklouzl k tomu, že se jednalo o tu stou padesátou coververzi bez něčeho navíc. Jenže na většině desky onen faktor přidané hodnoty najdete. Představuje ho totiž sama Gaga.

Její nádherný vokál, perfektní frázování i přirozený muzikantský cit, se kterým k písničkám přistupuje, totiž berou dech. Že je Tony Bennett profesionál každým coulem, mistr svého řemesla s takřka profesorským projevem, kterému ale nechybí šmrnc, elegance a osobitost, to všichni dávno vědí. Že si ale jeho hlas skvěle sedne s typově tak rozdílnou umělkyní, jakou je Lady Gaga, asi čekal málokdo.

On je veterán ze staré školy, vždy se držící jistých norem a navenek se prezentující jako gentleman. Zato jeho kolegyně má ráda módní výstřelky, plave proti proudu a skrz heslo "Born This Way" podporuje všechny podivíny nebo prostě jen lidi, kteří se v něčem liší od většiny společnosti. Přesto se jim společně na "Cheek To Cheek" podařilo navodit zvláštní symbiózu: třeba při poslechu radostnými výkřiky protkané "I Won't Dance" se nechce věřit, že v Bennettově rodném listu byste jako rok narození našli uvedené číslo 1926 - energie linoucí se ze songu je fascinující.

Album má švih, pochválit lze vhodně zvolenou, zbytečně nepřemrštěnou stopáž pětatřiceti minut i pestrý výběr skladeb, které občas svádějí k prosté radosti ("Firefly"), jindy zase nabádají k elegantnímu smutnění, jež skvěle funguje v Bennettově sólové písni "Sophisticated Lady", nebo okouzlí svou uhrančivou atmosférou ("Nature Boy"). Nejlepší zářez (bavíme-li se o základní edici) ale obstarala Lady Gaga – její procítěný výkon v trpké "Lush Life" totiž snad posadí na zadek i její největší odpůrce. S náročnou klasikou ze třicátých let pocházející z pera Billyho Strayhorna přitom bojovali i mnozí jazzoví specialisté.

Deluxe edice

Ani poslech rozšířené verze se nejeví jako zbytečnost. Mezi čtyřkou bonusů naleznete zase po jednom sólovém kousku od obou umělců, největší šmrnc má ale šťavnatá "Goody Goody", kterou zpívají společně. Za špatný vtip však lze považovat fakt, že živou verzi skladby "Bang Bang" ze šedesátých let v interpretaci Lady Gaga dostanou pouze kupující, kteří si kolekci pořídí přes iTunes. Právě ona se přitom zdá jako to nejlepší, co bylo pro album nahráno: mrazivě chladný vokál zpěvačky za sebou klade jednotlivé tóny s neuvěřitelnou precizností, zároveň ale neztrácí důležitou autentičnost. Prokouřený hlas Gaga v této poloze připomene Amy Winehouse, jež byla ostatně jedním z jejích vzorů. Závěrečná gradace pak dojímá.

Netřeba si nalhávat, že "Cheek To Cheek" je nějakou přelomovou žánrovou deskou (velká škoda je nezařazení nových, autorských písní, o nichž se původně mluvilo). To se ale od ní, jak už jsme rozebrali výše, ani nečekalo. Jestliže mladším ročníkům album přiblíží dobu, kdy se desky nestahovaly (ani nestreamovaly), ale poctivě kupovaly, aby mohly za dobového praskání vyhrávat z gramofonů, některým antigagáčům možná osvětlí, co na té Matce příšerek vlastně je. Kolekci zároveň doporučujeme všem, kteří se chystají na její říjnový pražský koncert. Ne snad proto, že by byla pro nablýskanou popovou show nějakou důležitou průpravou, ale proto, že všestrannou hudebnici možná zase uvidí v trochu jiném světle. Třeba jako umělkyni, která se tentokrát vzdala touhy šokovat, aby svými výkony určitému typu publiku vyrazila dech více než kostýmem z hovězího, líhnutím z vajec a zvracením na pódiu dohromady.

Pohledem Jana Trávníčka

S kolegou Martínkem se sice shodneme velice zřídka, nicméně v případě "Cheek To Cheek" mu musím dát v lecčems za pravdu. Společná deska Tonyho Bennetta a Lady Gaga má své kvality, řemeslně jde o v zásadě vzorné přezpívání originálů a jakousi noblesu si na ní udrží oba muzikanti.

Ale i když oba interpreti zpívají své party čistě a vkusně, chybí v jejich přednesu to zásadní – uvěřitelné emoce. Čerstvým počinem se tak proposloucháte s tím, jak krásně a vznešeně jejich převážně baladické předělávky zní, a možná si u toho vzpomenete i na Mary Steenburgen ze zapadlého baru z nádherného filmu "Frajeři ve Vegas", kterou by za mikrofonem Gaga mohla klidně vystřídat, jenže právě díky chybějící osobitosti a prožitku se "Cheek To Cheek" stane albem, které se sice sluší mít ve sbírce, ale po několika posleších a opadnutí úvodního okouzlení se na něj brzy začne prášit. A tak se zanedlouho zařadí k podobně bezpohlavním albům s covery, jako jsou ta od Michaela Bublého nebo Susan Boyle.

Nejlepším způsobem, jak si zdejší evergreeny užít, je pochopitelně sehnat si je v originále, pokud ale skutečně toužíte mít ve sbírce popového umělce, který předělává klasiku, protože původní nahrávky už jsou na vás příliš retro, zkuste alba "Swing, When You're Winning" a "Swing Both Ways" Robbieho Williamse, které jsou po všech stránkách dotaženější, vyváženější, svižnější a díky štiplavému humoru ve zcela nových skladbách také mnohem šťavnatější. V tomto textu bych se ale chtěl zaměřit ještě na něco jiného.

Nepsané pravidlo showbyznysu velí, že když nevíš, jak dál, zkus akustické nebo symfonické turné, případně se pusť do swingových a jazzových klasik. A i když to, milé Little monsters, uslyšíte nerady, Lady Gaga evidentně netuší, kterým směrem se vydat. Její nahrávky si sice udržují slušnou kvalitu, z komerčního hlediska to s ní ale jde od dob "Born This Way" stále z prudšího kopce. Proto se ptám - jaký je vlastně smysl "Cheek To Cheek"?

Ukázat, že Matka všech příšerek umí doopravdy zpívat, jak píše kolega Martínek? To už přece dávno není potřeba - živých vystoupení s "You And I" a podobnými hlasovými exhibicemi je plný YouTube a s jazzem a swingem už Gaga s Bennetem experimentovali na jeho "Duets II". Není tedy za pomyslným ospravedlněním její nezměrné popularity spíš jen relativně levný a snadný způsob, jak fanoušky, toužebně očekávající nový materiál, nasytit před Vánoci a přivydělat si nějaký ten dolar na promo ke slibovanému pokračování předchozí studiovky "ARTPOP"? Vzhledem k již dříve dostatečně předvedeným vokálním kvalitám se domnívám, že ano, a proto bych, být Gagou, tento úkrok stranou rychle přešel a soustředil se na pokračování popové tvorby, která je pro další kariéru talentované zpěvačky mnohem důležitější. Jinak se k ní totiž začne obracet zády mnohem více lidí než jen Akon
6/10



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY