S pomocí vydavatelství Supraphon a editorů Jiřího Svobody a Jana Adama, který nešetřil slovem ani písmem v obsáhlém sleeve note, na to šla tentokrát Helena Vondráčková od lesa. Z více než stovky řadových a výběrových alb, co nazpívala, vybírali velice pečlivě. Aby tuto legendu bylo možno vidět ve všech polohách, do kterých se nebála pustit.

Jednoduché popové písničky, zahraniční muzikálové a filmové melodie či šansony, jazz, rock, disco i soul, tam všude byla a je blonďatá interpretka doma. Poskládat songy do formátu dvou CD musela být vskutku namáhavá práce. Tentokrát nelze očekávat žádné nové úpravy vlastních skladeb, pouze pečlivě ošetřené archivní nahrávky, včetně raritní verze "Sladké mámení" (konečně i s filmovou slokou) a svěží latino novinky "Oheň lásky". Chronologické řazení písní na obou discích napomáhá orientaci v čase.

Zatímco v šedesátých letech byla Vondráčková krásnou mladou dívkou, která si ještě se špetkou naivity v hlase prozpěvovala "Pátou" či "Chytila jsem na pasece motýlka", jen o pár let později už si troufla na nádhernou píseň s textem Pavla Vrby "Mám ráda cestu lesní" či hymnickou "Přejdi Jordán". Naprostou perlou je Hammerova pohádková "Slza z tváře padá".

V dobách totalitních byly samozřejmě hodně v kurzu i předělávky hitů zahraničních interpretů, které se k nám jinou cestou než počeštěním dostat téměř nemohly. A Vondráčková je dokázala přezpívat věrohodně i s přispěním výborných textařů. Proto se mohly například z "A ty se ptáš co já" (v originále Abba - "The Winner Takes It All", český text Zdeněk Borovec) či "Most přes rozbouřené vody" (Paul Simon "Bridge Over Troubled Water", český text Pavel Vrba) stát hity.

Zpěvačka se nakonec s grácií dokázala přehoupnout i do jedenadvacátého století. Pro recenzenta byla sice zlomová "Dlouhá noc" šokem v negativním slova smyslu, další hity s moderním zvukem už ovšem byly mnohem poslouchatelnější. I přes chválu se ale najdou položky, jejichž zařazení by se dalo lehce oželet. Hrozná "Malovaný džbánku" nebo otravné a mnohokrát slyšené "Dvě malá křídla tu nejsou" a "Já půjdu dál" by se daly klidně z výběru vyřadit. Kdyby je nahradily například novější a povedené "Tvou vůni cítím dál" či "Neuč slunce hřát", přispělo by to ještě k vyššímu hodnocení.

Dvojdisk se dobře hodnotí také proto, že předmětem recenze je pouze on. Nikoli sympatie k interpretce, názory na ten či onen krok nebo chování v různých situacích, které jsme nastiňovali v nedávném zevrubném článku na našem webu. Na kompletu je totiž podstatná pouze hudba, která za interpretkou za těch padesát let zůstala. Odpůrci se mohou třeba uvztekat, ale s tím, že ta stopa v historii našeho popu je nesmazatelná a jedna z největších, jakou po sobě nějaká žena zanechala, nic nenadělají. A i přes případnou kritiku, že tento výběr je asi dvěstěpadesátým v její kariéře, nutno uznat, že na rozdíl od trojalba "Helena nejen o lásce" se zpěvačce povedla trefa do černého.