Až příliš dlouhé čekání na Blink-182 se (ne)vyplatilo

16.08.2014 11:04 - Kristina Bílá | foto: David Karas / musicserver.cz

Čekalo se na ně dlouho. A to tak dlouho, že někteří z jejich fanoušků mezitím stačili z pop punku vyrůst. Kvůli pátečnímu večeru ale stálo za to opět vyhrnout ponožky do půlky lýtek a nasadit starou kšiltovku. Blink-182 totiž konečně přijeli poprvé do Prahy.

Live: Blink-182

support: A Wilhelm Scream, Gnarwolves
místo: Tipsport Arena, Praha
datum: 15. srpna 2014
Fotogalerie

Blink-182
© David Karas / musicserver.cz
Vlk taky sliboval, mysleli si možná čeští fanoušci, když jim vlaštovka z agentury Conspiracy oznámila, že napotřetí to fakt vyjde a blinkové nás po dvou marných pokusech potěší svou návštěvou. Slib se podařilo dodržet a holešovická Tipsport Arena v pátek večer pojala tisícovky nadržených příznivců téhle americké trojice. Kdo se dostavil s nulovým očekáváním, neodcházel zklamaný. Kdo naopak čekal extatické odjištění časované bomby, musel ze svých nároků nakonec slevit.

Ani jedna z předkapel (A Wilhelm Scream a Gnarwolves) nedokázala lidi strhnout k většímu pohybu, než aby přenesli váhu svého těla z levé strany na pravou a obráceně. Našlo se sice pár jedinců, kteří se dopředu rozhodli natrénovat kotel a vrhli se bezhlavě mezi ostatní, odpovědí jim ale byly tak maximálně nechápavé pohledy. Beztak bylo zbytečné připomínat, na koho se čeká. Víc než dvacet let takového čekání na vysněnou kapelu udělalo své. Fanoušci vyrostli a jasně si stanovili preference: "Doufám, že budou hrát ty starý songy. Novinky jsou sra*ky," šumělo davem. Blink-182 v tomhle ohledu rozhodně nezklamali a zašmátrali ve své diskografii až v dobách největší slávy, tudíž zazněly pecky jako "What's My Age Again", "Dumpweed" nebo "Violence". K takovým kouskům se však bylo třeba dopracovat až po zvukařově entré.

Blink-182
© David Karas / musicserver.cz
Pěkně si totiž pohrál s efekty, takže vyzkoušel oblíbené klasiky jako huňatá deka, dno bazénu i brutálně přeostřené cosi. Tyto experimenty se nejvíc podepsaly na mikrofonech, s nimiž už i tak první půlku bojoval jak Mark, tak Tom, než se pořádně rozezpívali. Mark vyběhl na pódium s vystajlovanou ofinkou, Travis zaplul za bicí až příliš nenápadně a Tom se došoural s kytarou kolem krku v oblečení, v němž připomínal lepšího bezdomovce. Čepice, přes kterou mu přítomní sotva viděli do obličeje, i triko s dlouhým rukávem měly zřejmě sloužit k tomu, aby ho to ve čtyřicetistupňové výhni arény neofouklo. Pak se ovšem později neměl divit, že se potí i na místech, kam slunko jen tak nedosvitne. Úvodní "Feeling This" ale i tak odjistila skutečně výše zmíněnou rozbušku. Nutno říct, že si publikum může za skvělou atmosféru i pěvecké výkony zpětně zatleskat.

Jakmile se pánové otrkali, pustili se do toho s vervou. Oba kytaristé začali do svých nástrojů bušit naplno stejně jako Barker do bicích. Ten se (ostatně jako při všech vystoupeních) proměnil v pavouka a měl ruce všude, tudíž rychlé přechody zvládal jako nic. Tetování na jeho těle v ten moment ožilo a bylo zřejmé, že publikum sleduje pana Bubeníka. Škoda jen, že nedostal víc prostoru pro sóla. Jenže zakopat takové eso? S tím se tedy nepočítalo. Od druhé půlky si naštěstí začal koncert užívat i zbytek sestavy. Tom tančil (vlnění na motivy indického vyvolávače hadů), Mark vyplazoval jazyk na všechny strany a mezi problikávajícími světly obstarával všechen pohyb na scéně, protože DeLonge se ke svému místu přilepil.

Blink-182
© David Karas / musicserver.cz
"First Date", "Easy Target", "All The Small Things" i "Carousel" zněly pořád stejně skvěle jako tehdy, když se obdivovatelé blinků ještě proháněli za barákem na skejtu. Skrz několik pubertálních hlášek pronikly k uším davu i dvě skladby ze zatím poslední desky "Neighbourhoods" a rok stará píseň "Disaster" z EP "Dogs Eating Dogs". Všechno odehrané bez experimentů, odbočení či případných výkyvů.

Přesto se nešlo zbavit pocitu, že trio přijelo do Česka s křížkem po funuse. Zlatou éru mají Blink-182 dávno za sebou a je pravděpodobné, že se nepřekonají ani s dalším chystaným materiálem. Ostudu si muzikanti rozhodně neuřízli a dokázali v sobě vydolovat chemii, díky níž se před lety stali pop-punkovou modlou. Bylo sakra dobré slyšet všechny oblíbené skladby naživo a vybouřit se, to však nic nemění na tom, že měli přijet před deseti lety. Omdlení úžasem a vyčerpání by totiž tehdy bylo víc opodstatněné.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY