Program v Telči se každý večer skládá z jednoho hosta či kapely, který je znám široké veřejnosti a formace, která je mu nějakým způsobem blízká. F.T. Prim vznikli už před víc jak pětadvaceti lety z kapel Flažolet a Tuláci. Proto ta počáteční dvě písmena. Mají na svém kontě několik řadových alb a také výběrovou desku "Střípky příběhů", která vyšla loni. Pětičlenná sestava má ve svém středu také zpěvačku Lenku Sýkorovou, takže nebylo jen co poslouchat, ale pánové měli i na co koukat. Frontman Aleš Bojanovský si získal publikum na svou stranu typickým brněnským hantecem a to bylo hned od začátku špica.

Rychlejší rytmické písně byly poháněny vpřed výborným hráčem na konga a bonga Pavlem Plchem a v romantických skladbách zase vynikla výtečná sladěnost vokálů. Zazněly skladby jako "Proudy světel", "Vlčí dráp", "Totém" či "Pár přání", v písni "Šnelcuk" mnozí diváci pátrali po smyslu textu, neboť je právě celý vedený ve smyslu vzpomínaného brněnského hantecu. Formace zvážněla při interpretaci dávné skladby "Rosa Coeli", která pojednává o ruině kláštera v Dolních Kounicích (dějišti letošního Kefasfestu - pozn. red.) Na své si přišli jak milovníci vážně míněných textů, tak odlehčenějších. Tato parta viditelně nezkazí žádnou legraci a své vystoupení v Telči si po dvaceti letech náležitě vychutnala. To ocenili i diváci, kteří si na závěr zhruba hodinového setu vyžádali kapelu dvakrát zpět na pódium.

Přestávka mezi vystoupeními byla skutečně naprosto minimální. Guru festivalu Milan Kolář tak během ní diváky seznámil se skutečností, že po celých třicet let trvání festivalu jsou pravidelnými účastníky Nezmaři a Žalman a spol. Vystoupení druhé jmenované formace odstartoval synek zpěvačky Michaely Hálkové slovy: "Mamko, jdeme na to!"

Formace odstartovala set písní, ve kterém tahala songy nejen ze svého přebohatého archivu, ale také zahrála několik nových na důkaz, že kapela je stále funkční i co se týče nové tvorby a nehodlá žít jen z vydobylé slávy. Na tomto místě nutno podotknout, že nové skladby byly přijaty publikem vřele a za starší tvorbou nijak kvalitativně nezaostávají.

Ti, co si ale přišli zanotovat známé melodie, nebyli od začátku nijak šizeni. Před písní "Dej mi tón", která pochází z repertoáru Krise Kristoffersona, hlavní tahoun kapely zmínil, že moc dobře ví o smyslu textu originálu, ve kterém hraje hlavní roli postava Ježíše Krista. Jenže ji s Minnesengry natočil v hlubokých osmdesátých letech, proto o této postavě není ani vidu ani slechu a hlavní roli dostala tekutina, která je s ní také neodmyslitelně spjata - víno (později bylo této skladbě učiněno zadost i v českém jazyce díky verzi Michala Tučného "Pane můj" - pozn. red.).

Nechybělo ani dnes mezi mnoha kapelami tak populární medley, čili směska hitů zahraná ve zkrácených verzích. "Přijela jsem v cadillacu", "Kytky stále ještě voní", "Jantarová země", "Sen o Berenice", to je jen velmi stručný výcuc písní, které zazněly, než se večer se Žalmanem po hodině a půl nachýlil k závěru. Ten obstarala skladba "Divokej horskej tymián". Ale samozřejmě publikum bylo neoblomné a chtělo, aby kapela hrála dál. Tak doplnila ještě tři další písně, z nichž ta poslední "Nezacházej slunce" proběhla už typicky bez zpěvu do mikrofonu a při pohledu na hvězdy nad Nádvoří telčského zámku člověku až běhal mráz po zádech.

Byla to krásná tečka za povedeným večerem. Pomyslné kvalitativní nůžky se mezi oběma formacemi příliš nerozevřely hlavně ku prospěchu formace F.T. Prim. Ti sice nepředvedli takovou nástrojovou variabilitu jako Žalman a spol., nemají v rukávu hity, které by si s nimi mohlo zpívat celé nádvoří, ale mají srdce, chuť hrát své skladby a také pokoru a dobrou náladu. Nutno dodat, že tyto atributy neztrácí ani po těch mnoha desítkách let, strávených na pódiích, samotnému Žalmanovi a tak se již nyní můžeme těšit, s čím nás potěší zase za rok.