Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Pojištění.cz - nejširší nabídka online pojištění v ČR!
Jana Kirschner - Moruše je symbolem nostalgie

Jana Kirschner - Moruše je symbolem nostalgie

Vydáno: 06.03.2014 12:00 v sekci Rozhovory - Honza Průša

Jana Kirschner vydala na konci minulého roku nostalgickou desku "Moruše biela". Na tu brzy naváže její černá sestra, o níž Jana prozradila: "Ta už by měla být jinde. Už nejsem tolik svázaná svými povinnostmi, tak věřím, že tam bude cítit kontrast." Co ale ovlivnilo atmosféru té první? Čtěte v rozhovoru.

SDÍLET:    

Jana Kirschner
© janakirschner.com
Každý, kdo si poslechne tvojí novou desku, se musí hrozně moc divit, jak velkou změnu zase Jana Kirschner udělala.

Smích.

Je milé vždycky sledovat novináře, kteří přijdou, a řeknou: "Je to super, ale když jsem si to poslechl poprvé, bylo to takové zvláštní".

Ale ono to tak je. Podobné to bylo i u "Krajiny roviny". Všichni se tenkrát divili, kam ses to posunula. A teď jsi nabrala zase úplně jiný směr.

Když si to teď zpětně uvědomuji, tak "Krajina rovina" musela, po desce "Shine" působit hrozně šokujícím dojmem. Ale já jsem to tenkrát vůbec nevnímala. Buď jsem byla tak strašně zamilovaná, nebo úplně mimo, ale fakt jsem byla přesvědčená, že ta deska, kterou jsme nahráli za pár dní na Moravě, a pak se to několik měsíců upravovalo postprodukcí, je úplně úžasná, krásná a přístupná. A vůbec mi to nepřišlo tak daleko od mé popové tvorby. Když jsme to tehdy poslali na firmu, tak tam na dva dny úplně zmlkli. Byli v šoku. A pak napsali: "Je to asi nějaký druh umění". A já byla zklamaná a vytočená. Říkala jsem si: "Je to přece jen hudba". I teď je to pro mne zase jenom hudba.

Ale zase úplně jiná.

A já to zase asi nevidím. Asi se mi hranice posunuly někam jinam a už nejsem schopná to celé objektivně posoudit. Musím ale říci, že tato deska byla jiná. "Krajina rovina" byly vlastně jen písničky, které Eddie nějakým způsobem vyprodukoval. Ale tady to často byly i kompozičně vymyšlené věci. Nebyly to úplně moje autorské věci. Takže byla veliká výzva vkládat se do už napsaných kompozic. To vůbec není lehké. A i já jsem si musela na tuto polohu zvykat. Je paradox, že jsem desku jako celek pochopila až teď, po odehrání koncertů. Pochopila jsem, jaká je a co pro mne znamená.

Z tvé tvorby je cítit, jak moc máš ráda změnu. Ty ten progres nevnímáš?

Určitě vnímám, že je tam velký posun od alba "Shine" nebo "Veci čo sa dejú". Na druhou stranu vnímám nit, která jde přes všechna ta alba. Stále je tam otisk té Jany Kirschner. V melodiích, v textech. Ale máš pravdu. Já to tak v životě mám. Nechci zůstávat na místě.

Jana Kirschner
© janakirschner.com
Takže žiješ v Anglii, na Slovensku, v Česku…

Ano. Miluji cestování a opravdu mám stavy úzkosti, když bych měla na jednom místě zůstat déle než dva týdny. Potřebuji změnu. Ale doufám, že se to ve mě časem uklidní. Co se hudby týká, tak mám momentálně pocit, že "Moruša" je jeden z mých vrcholů. A momentálně si neumím představit, kam bych se mohla posunout dál.

Umíš si představit, že bys zas dělala ty jednoduché popové písničky?

V tom západním popu stále existují věci, které mne baví. Dokážou nadchnout. Třeba Lana Del Rey. Ona je na pomezí popu a amerického folku, možná písničkářství a blues. Všechno dohromady. Když vyšla deska "Born To Die", byla jsem nadšená. Nebo Adele. To jsou věci, které mám ráda a totálně jim věřím. Takže se popu nebráním. Ale nebaví mě trefovat se do československých šablon - tady dáme kytarové sólo, bude to dlouhé tři a půl minuty, dva refrény na závěr, a ať to má rádiovej formát. To mě nebaví. Ale jednoduché melodické písničky miluji a stále mi jsou blízké.

Z "Moruše" na mne hodně dýchá slovanství. Cítím to dobře?

Cítíš, Je to tak. Celé to začalo, když jsme minulý rok dělali projekt After Phurikane, v němž Jozef Lupták a Boris Lenko zpracovali staré romské písně. Pak Eddie dostal nabídku udělat hudbu k filmu, který se ale nakonec nerealizoval. Měl to být film o sto letech hudby v Bratislavě. To bylo strašně zajímavé. Během té práce jsme si vyslechli hudbu, která prošla Bratislavou. Od starých jazzových věcí, hudby ovlivněné Vídní, byl tam František Krištof Veselý. To jsou tak skvělé věci. Písničky jako "Skôr než odídeš", kterou pak nazpíval Milan Lasica. Nebo 70. léta a Dežo Ursiny. Collegium Musicum, Marián Varga a další. To byl další projekt, který nás zavedl do minulosti. A pak chtěl ještě jeden kamarád v Praze dělat film o cestování v čase. Během toho jsme se dostali ke Zdeňkovi Liškovi, Jaroslavu Ježkovi. Najednou se na nás začaly nabalovat tyto staré věci. Všechno se začalo točit kolem nostalgie. A tak jsme úplně přirozeně začali tvořit pod jejich vlivem, pod vlivem folklóru nebo romské kultury. I pod vlivem lidové hudby, která mne zaujala už na "Krajině rovině". Všechno se ubíralo směrem nazpátek, do historie, a tak vzniklo to první album "Moruša Biela". Malá pocta tomu, co tu bylo, bylo to krásné, sedl na to prach a teď jsme to znovu objevili. A určitě je to hodně slovenská deska.

Proč Moruše?

Právě moruše jako strom je symbolem té nostalgie. Najednou jsme začali jíst kiwi a manga a tropické ovoce a na moruši, spojenou s naší zemí, jsme zapomněli. Zajímavé je, jak se to s moruší všechno propojuje. Album jsme vydali u Slnko records. Jeho zakladatelé si asi před dvaceti lety zasadili na dvůr právě moruši. Ten kruh se tak náhodně propojil. Myslím si, že ten strom má nějakou magickou sílu. Lidi, kteří neměli v tom projektu být, moruše setřásla. Fakt. Občas přišel nějaký manažer, který měl velké plány, jak to lidem natlačíme, a já jsem se vždy smála, do kdy to ten člověk vydrží. Takových lidí bylo asi pět. Jakmile měl někdo postranní úmysly, tak moruše zasáhla a samo se to vyřešilo. A ten člověk odešel.

Jana Kirschner
© janakirschner.com
Nostalgie sálá i z tvorby Michala Horáčka, s kterým také spolupracuješ.

Byla jsem oslovená, abych spolupracovala na "Českém kalendáři", ale zpívám tam jen jednu malou věc s Vojtou Dykem. I když Michal Horáček i Michal Pekárek chtěli, aby toho bylo víc. Ale neměla jsem na to moc prostoru, protože jsem se soustředila hlavně na "Moruši". Ale Michal Horáček napsal ještě další text, který na "Českém kalendáři" není. Ta písnička se sice na "Moruši bielu" nedostala, ale máme jí nahranou. Je nádherná, jmenuje se "Břečťan zapomnění" a asi ji někde vydáme. Je o tom, co obrostl břečťan, ale není to na první pohled vidět. Je to silně propojené s tou nostalgií.

Jaká bude "Moruša čierná"?

Ta je víc podobná "Krajině rovině". V zásadě je tu použito stejných nástrojů, ale samotný úvod té desky je strašně odvážný. Je to úžasná, silná, fantastická improvizace. Ale na úvod desky je to opravdu odvážný krok. Pak se ta deska ubírá v podstatě písničkovou formou.

To je zajímavé, že ti úvody alb vycházejí tak odvážně. I na "Moruši bílé" je ze začátku hodně těžká písnička "Až príde večer".

Máš pravdu. Já jsem s tím, abychom tu písničku dali na úvod, hodně bojovala. A ona je i strašně těžká. Jednak je šíleně vysoko a pak je to úplně suché. Bez efektu. Dalo by se to udělat líbivě, ale já chtěla, aby to nechalo člověka napnutého.

Je fakt, že když jsem to pouštěl kamarádům, tak říkali - "aha, tohle je ta nová deska" a trochu se toho lekli. Na úvod je to hrozně odvážné, možná to i může...

...člověka odradit. Já to vím. Ale taková je práce s Eddiem. Já to pochopila už na "Krajině rovině". On muzikanty posune a dotlačí tam, kde ze sebe dostanou maximum. Možná i něco, co ani netušili, že v sobě mají. A to dělá i mně. Pak o tom přemýšlíš a říkáš si - "tohle přece nemůžeme udělat, to si nemůžeme dovolit." A on říká - "proč by sis to nemohla dovolit? To je hudba. Zkus ty lidi posunout, něco je naučit. Neujišťuj je jen v tom, co už znají a čekají. Občas je potřeba je šokovat." A mně se to tak líbí. Ale uvidíme, jestli kvůli tomu neskončíme hladoví. Za pokus to stojí.

Jana Kirschner

Jana Kirschner debutovala svým eponymním albem v roce 1997. Proslavila se už s následující deskou "V cudzom meste". Za tu získává řadu cen a stává se Zlatým Slávikom. Její další kariéra je velmi pestrá. Spolupracuje s Michalem Horáčkem, na albu "Pelikán" zpívá duet s Robertem Kodymem. Vydává anglickou desku "Shine" i experimentální album "Krajina rovina". Aktuální "Moruša biela" opět vytyčuje její hudení cestu novým směrem. Je matkou tříleté dcery, žije s britským producentem Eddiem Stevensem.

Když jsme se minule bavili o "Krajině rovině" tak jsi říkala, že je to poslední deska, kterou nahraješ s vydavatelem. Jak to teď probíhalo?

Nakonec jsem s Universalem ukončila smlouvu, byla to taková hodně dlouhá cesta. 29.prosince jsme rozvázali smlouvu a už 7.ledna jsme začali pracovat na nové desce. Nejdřív jsem si myslela, že si udělám vlastní label, ale pak jsem zjistila, že na to nemám buňky. Nejsem úředník a neumím tyto věci pojmout. Tak jsem si našla pro ten projekt partnera a sponzora. Pak jsme jednali asi se sedmi vydavateli, od nichž jsme měli nabídky, dokonce i s velkými vydavatelstvími, ale nakonec jsem nechtěla znovu vstoupit do jejich vod. I když tu je riziko, že mne to bude stát víc energie i financí a možná se mi to nikdy nevrátí. Jednání jsme začali se Slnko records, pak jsme o něm trochu pochybovali a přes další nabídky jsme se k němu nakonec zase vrátili. Jsem přesvědčená, že to bylo skvělé rozhodnutí.

Jana Kirschner
© janakirschner.com
Je nějaký rozdíl ve svobodě, kterou teď jako autor a interpret dostáváš?

Universal mi dával svobody dost. Oni mi do toho nezasahovali. Brali mne takovou, jaká jsem, i když čas od času přišli s nápadem, který nebyl zrovna nejlepší. Třeba když jsme chtěli prorazit v Česku s albem "V cudzom meste", tak chtěli, abych udělala duo s Lenkou Novou, která taky zkoušela prorazit. Asi něco jako Bananarama. Ale my jsme takové nápady vždycky hned zastavili. Bylo milé sledovat, jak chtěli zasáhnout do té produkce, ale vlastně se jim to nikdy doopravdy nepodařilo.

Asi před dvěma lety jsi dělala titulní písničku pro seriál který vysílala jedna slovenská televize. Tam tehdy došlo k nějakým problémům.

Nikdy předtím jsem nedělala hudbu do žádného seriálu. Tenkrát mi zavolal jeho tvůrce, a já mu řekla, že to zkusím. Měla jsem malou dceru a na žádnou velkou věc, na album, nebyl čas. Tak mi bylo sympatické zkusit něco takového. Nahráli jsme a dodali skladbu, která byla kompletně smíchaná, ale tvůrcům seriálu se nejvíc líbilo demo s kytarou a naprogramovanými bicími. To jim přišlo nejúdernější. Jenže já musím držet aspoň nějaký level kvality. Vzali si od nás všechny stopy a celé to předělali, nahráli nové bubny, nový klavír, který vůbec neladil. Byl to velký zásah do té skladby. Volala jsem jim a oni mi řekli, ať se s nimi klidně soudím, že jim je to jedno, alespoň získají publicitu. Tak jsem si řekla, že se na to vykašlu. Nakonec se ta písnička docela chytila. A já pochopila, jak televize fungujou. Pochopila jsem, že jim to tak prochází a že to není svět pro mne. Ale film by mě lákal. Mám ráda spojení obrazu a zvuku. "Moruša" je pro mě skoro jako soundtrack. Daniel Baláž dokonce řekl, že je jak soundtrack k slovenskému filmu, který už dlouho nikdo nenatočil.

To je pravda. Říkal jsem si, že by to byla skvělá hudba k filmu "Záhrada".

Ano, je to tak. To je přesně ono. Nějaký takový film nám teď chybí. Film "Magnolia" vznikl vlastně na základě písniček Aimee Mann. Paul Thomas Anderson je nejdřív slyšel, a podle nich k té hudbě napsal film. Vzniklo to opačně. Bylo by hezké, kdyby se nějaký filmař takhle nechal inspirovat "Moruší".

Ještě bych se vrátil k tvému mateřství. Jak moc tě při psaní desky ovlivnilo?

Ovlivnilo mě tak, že jsem se, jako umělec, obracela do té minulosti, k nostalgii. Má přítomnost byla zcela zabraná realitou dítěte. S dítětem musíš dodržovat jeho režim, nekonají se žádné dekadentní večírky, pokud nemáš nějaké lidi na hlídání. Ale my jsme oba chtěli být co nejvíc s naší dcerou, takže velká část našeho dne se týkala povinností kolem ní. A jako matka jsem moc neměla o čem zpívat. Psát o tom, co jsem aktuálně prožívala, by nebylo zajímavé. Takže jsem se vracela do světů, co jsem si vytvořila. Chodila jsem ke své moruši, chodila jsem na louky a unikala jsem někam jinam. Oproti "Krajině rovině", která byla velmi reálná. Tenkrát jsem řadu věcí intenzivně prožívala. Ale tady jsem chodila na výlety někam jinam. "Moruša čierna" už by měla být jinde. Už nejsem tolik svázaná těmi povinnostmi, tak věřím, že tam bude cítit kontrast.

Kdy by ta deska měla vyjít?

Plánovali jsme ji na jaro, ale všichni nás od toho odrazují a doporučují ji až na podzim. Takže to bude 20. října. Osmdesát procent desky je hotové, je hotový obal, chybí dvě nebo tři písničky. A pak je tu ještě ten Horáčkův "Břečťan", který se s tím možná propojí. A pokud ne, tak si snad najde místo někde jinde.

WEDOS.cz - Nejlevnější registrátor domén v ČR, neomezený webhosting, virtuální a dedikované servery

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Tomáš Klus - Je na čase dát se dohromady se všemi pravdoláskaři
Rozhovory: Tomáš Klus - Je na čase dát se dohromady se všemi pravdoláskaři Tomáš Klus pokračuje ve svém RecyKlus turné 30. září v pražské Pragovce. Zde si vyzkouší koncept "Jiného koncertu", který bude praktikovat příští rok. Vydal s manželkou Tamarou duet "A pak" a připravuje k němu klip. Hlásí se... čtěte zde
Vydáno: 25.09.2017 08:15 v sekci Publicistika | Rozhovory
11
Nové desky 38/2017 - od Anety Langerové přes The Killers po Těžkýho Pokondra
Nové desky 38/2017 - od Anety Langerové přes The Killers po Těžkýho Pokondra Tento týden se mohou těšit na žně fanoušci české hudby. Potěší je vánoční Radůza, koncertní Aneta Langerová, stále pikantní duo Těžkej Pokondr, opět rocková Petra Janů či více alternativní Narajama. Světovou scénu pak... čtěte zde
Vydáno: 25.09.2017 07:41 v sekci Novinky | Nové desky
1
Poetika - Co přišlo, může rychle odejít
Rozhovory: Poetika - Co přišlo, může rychle odejít Poetika loni vydala debutový singl "Zkouším žít", který kapelu z Vysočiny katapultoval mezi potenciální rádiové tahouny následujících let. Letošek to jen potvrdil. Trojice k sobě přibrala dva další muzikanty, společně v září... čtěte zde
Vydáno: 23.09.2017 12:00 v sekci Publicistika | Rozhovory
0
Aneta Langerová - Na vlně Radosti 8/10
Recenze: "Na vlně Radosti" Anety Langerové je skvělý koncertní živák Aneta Langerová nenatáčí studiová alba jak na běžícím pásu a možná i to je jedním z důvodů, proč téměř z každého turné vydá oficiální živák. Mimořádně povedenou poslední řadovku "Na Radosti" tak nemohlo čekat nic... čtěte zde
Vydáno: 22.09.2017 10:30 v sekci Recenze
11
Diana Krall, DRFG Aréna, Brno, 20.9.2017
Naživo: Brno zažilo intimní večer s Dianou Krall Když se loni v červenci Diana Krall loučila s publikem v pražském Kongresovém centru, slíbila všem, že se brzy vrátí. Svůj slib splnila možná i dřív, než by kdokoli z jejích fanoušků čekal. Tentokrát zavítala do brněnské DRFG... čtěte zde
Vydáno: 21.09.2017 20:19 v sekci Naživo
1
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Video: Klip k "White Mustang" Lany Del Rey vypráví další příběh lásky (19.09.2017 13:21)
- Recenze: Vinylová reedice "Provisoria" je zdařilou připomínkou legendárního alba Deža Ursinyho (13.08.2017 14:44)
- Zemřel slovenský klávesový mág Marián Varga (09.08.2017 23:00)
- Lana Del Rey v USA těsně porazila rappery Tylera, The Creatora a Meeka Milla (04.08.2017 00:55)
- Nové desky 29/2017 (26.07.2017 06:21)
- OPUS znovu vydá legendární "Zelenou poštu" na vinylu (13.06.2017 12:24)
- Recenze: "Are Goin’ On" The Beatmen je autentická výpověď o zlatých letech československého bigbítu (08.05.2017 19:15)
- Lana Del Rey na novou desku přizvala i Seana Lennona (20.04.2017 18:21)
- Recenze: Aimee Mann je na "Mental Illness" na tvůrčím vrcholu (10.04.2017 00:00)
- Lana Del Rey potvrzuje příchod nového alba magickým trailerem (30.03.2017 08:30)

ALBUM TÝDNE 39/2017

Foo Fighters
Concrete And Gold

Když v roce 2014 po garážově pojaté nahrávce "Wasting Light" vyšlo album "Sonic Highway", na kterém skupina natočila písně dle koloritu města, kde zrovna působila, zdálo se, že bylo experimentům učiněno zadost. Chyba lávky. Novinka "Concrete And Gold" sype na nepřipravené posluchače změny mírou vrchovatou.

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Út 26.09.
Timber Timbre (CAN) (Roxy/NoD, Praha)
St 04.10.
R5 (USA) (Roxy, Praha)
Čt 05.10.
Stu Larsen (AU) (Royal, Praha)
Pá 13.10.
BE25 Warm Up: Andhim (DE) (Roxy, Praha)
So 14.10.
Tora (AU) (Chapeau Rouge, Praha)
Po 16.10.
Machine Gun Kelly (USA) (Forum Karlín, Praha)
Út 17.10.
Fink (UK) (Fléda, Brno)
St 18.10.
Fink (UK) (Roxy, Praha)
Pá 20.10.
BE25: James Zabelia (UK) (Roxy, Praha)
So 21.10.
BE25: Dirtyphonics (FR) (Roxy, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Coldplay Lady Gaga Sia Rihanna Beyoncé Kryštof Ewa Farna Adele Madonna The Cure AC/DC David Bowie Depeche Mode Linkin Park Lucie Bílá Katy Perry Taylor Swift Marilyn Manson Take That Foo Fighters
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2017 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Mobilní verze | ISSN 1804-5529
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
DOPORUČUJEME: Kupte si nejprodávanější hosting v ČR se slevou 50% (slevový kód: MUSICSERVER)
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver