Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Čtyřicet nejlepších zahraničních alb roku 2013 (30-21)

Čtyřicet nejlepších zahraničních alb roku 2013 (30-21)

Vydáno: 30.01.2014 11:00 v sekci Publicistika - Redakce

Přinesl rok 2013 přemíru kvalitních desek, nebo naopak třel po hudební stránce bídu s nouzí? Redaktoři musicserveru vybrali svých čtyřicet nejoblíbenějších zahraničních nahrávek, s jejichž poslechem rozhodně nešlápnete vedle. Pokračujeme s pořadovými čísly 30 až 21.

SDÍLET:    
Žádný žebříček nemůže obsahovat vše, co by si jednotliví redaktoři přáli. A co teprve čtenáři! Než začnete dštít síru nad tím, že je nějaká deska v žebříčku moc vysoko / nízko / není v ní vůbec, vezměte na vědomí, že se jedná jen o zprůměrovaný přehled vkusu redakce musicserveru. Redaktoři celkem navrhli 108 různých zahraničních desek, do nejlepší čtyřicítky se jich ale mohlo probojovat jen... čtyřicet. Pokud se se svým osobním pořadím chcete podílet na výsledném žebříčku podle našich čtenářů - směle do toho!

Best Of 2013

40 - 31 | 30 - 21 | 20 - 11 | 10 - 4 | 3 - 1 + výsledky čtenářské ankety


30. místo: Woodkid - The Golden Age


Woodkid - The Golden Age
"Deska přináší plno krásných aranží. Kombinuje spoustu zajímavých hudebních nástrojů a příjemně je střídá od klidných klavírních podkladů se smyčci až k důrazným a temným experimentům. Takto vyšperkovanou hudbu je radost poslouchat."

-- Jaroslav Hrách

profil interpreta | recenze | album na Spotify

Co čekat od člověka, který vytvořil něco tak interesantního, jako je klip "Born To Die", a nejen to? Režisér Yoann Lemoine, renesanční umělec na hudebním poli, známý jako Woodkid, po natáčení o Laně Del Rey prohlásil, že je "fakt divná". A v té době už věděl, že jeho připravovaná deska bude taky divná. "The Golden Age" je v mnoha směrech výjimečný debut. V první řadě je konceptuální: tři písničky tvoří kostru příběhu, které pak ostatní skladby rozvíjejí. A v řadě druhé přináší album něco nového - stylově celkem hladce spadá do neo-folku, ale vytyčit pro hudbu Wookida nějakou podkategorii už není tak jednoduché. Fanfáry, bitva všemožných druhů bubnů, smyčce, zkrátka celý symfonický orchestr a do toho nečekaně jemný klavír a barevně zajímavý hlas Yoanna. Složitý instrumentální podklad versus v podstatě jednoduché melodie - to je finta Woodkida, to je bitva odehrávající se po celou stopáž, kterou zpěvák s přehledem vyhrává. "The Golden Age" sice na zlato nedosáhlo, ale co není, může být - Lemoine má na to dostatek financí, materiálu a hlavně talentu. (Marta Šindlauerová)


29. místo: Justin Timberlake - The 20/20 Experience: 2 Of 2


Justin Timberlake - The 20/20 Experience: 2 of 2
"'The 20/20 Experience: 2 Of 2' Justinovi korunu nepřinese, komplet s vynikajícím prvním dílem ho k ní ale výrazně přiblížil."

-- Lukáš Boček

profil interpreta | recenze | album na Spotify

Každý, kdo se těšil na nové album Justina Timberlakea, ve skrytu duše ani nedoufal, že se v jednom roce můžeme dočkat rovnou dvou disků. Po jarním skvostu "The 20/20 Experience" se JT v září vytasil s další nabitou zbraní v podobě pokračování s názvem "The 20/20 Experience: 2 Of 2", které se s možným politováním nedočkalo tak vřelého přijetí jako vychvalovaná jednička. Lze pochopit, že vařící vlna nadšení z očekávaného comebacku se po nějakém čase dostala daleko pod stostupňovou hranici, čímž byl její osud lehce znevýhodněn, i tak druhá část umělcových zkušeností měla, respektive stále má co nabídnout. Primárně se jedná o samotný zvuk stojící na podpůrných nožkách Timbalandových beatů, díky němuž již od prvních tónů intra "Gimme What I Don't Know (I Want)" do něj zapadnete jako do tekoucího písku, přičemž se z něj nelze vyhrabat ani během zdařilé jacksonoviny "Take Back The Night" či hospodské všehochuti "Drink You Away". Možná ale právě kostrbatý a značně profláknutý projev dvorního producenta má za následek nevkusné šlapání po celém zpěvákově (vele)dílu. Pokračování dvojdílné ságy globálně sice zůstalo daleko v závěsu za těžko překonatelným březnovým počinem, Timberlakeovi to však nemusí být líto. O novodobém králi popu totiž ještě bude řeč. (Vojtěch Drobík)


28. místo: Pet Shop Boys - Electric


Pet Shop Boys - Electric
"'Electric' jako celek dokazuje, že i dvojice prošedivělých a plešatějících padesátníků může dělat hudbu, která je moderní a přitom obracející se do minulosti."

-- Honza Balušek

profil interpreta | recenze | album na Spotify

Pet Shop Boys stárnou s grácií a vše dělají podle vlastní nejlepší intuice. "Electric" je první album, které si i vydali sami a vykročili na něm do jiného směru, než naznačovaly jejich předešlé desky. Navrátili se k ryze tanečnímu pojetí tvorby, do klubů, kde jejich (dnes již klasické) tracky zněly ve velkých rotacích. To, že si k natáčení pozvali Stuarta Price, tento fakt jen a jen podtrhuje. Společně totiž našli souhru pro smyslnou tendenci rytmů a pro detail vykreslených melodických smyček (jejich odvěká poznávací znamení), plus hostování Exampla v hitovce "Thursday" vykřesalo další trumf. Cover "The Last To Day" (Bruce Springsteen) zní, jako by to vlastně byla zcela jejich skladba, která vedle "Vocal" a "Love Is A Bourgeois Construct" neztrácí nic, co by vám i po letech nenaznačilo, že posloucháte právě je, ale přesto v novém, soudobém pojetí. "Electric" je velkým návratem na čelní pozice v oboru tanečně orientovaného popu, jenž má svou logiku, opodstatnění a není jen prázdným kolovrátkem. (Dan Hájek)


27. místo: Eminem - The Marshall Mathers LP 2


Eminem - The Marshall Mathers LP 2
"'MMLP2' je špičkovou kolekcí pro všechny milovníky rýmujících se slovních obratů, hrátek s lidským hlasem, dobrých nápadů, skvělého rapu a šlapající muziky, která ani přes svou ohromující délku nestihne začít nudit."

-- Jan Trávníček

profil interpreta | recenze | album na Spotify

Na další album Eminema jsme si museli počkat o něco déle, když však oznámil, že půjde o pokračovatele "The Marshall Mathers LP", tři roky čekání se zdály ospravedlnitelné. "MMLP2" na ceněný a masivně úspěšný (prodej 20 milionů) originál z roku 2000 v mnoha momentech odkazuje a zatímco znalec se usměje a zavzpomíná, většina si možná ani nevšimne. Jedná se o první Emovo album, kde se jako výkonný producent vedle Dr. Dre objevuje Rick Rubin. To je sice informace, které jsem netleskal, v každém případě ale desku ukormidloval. Nejen na stominutové deluxe edici jsou však znát horší a lepší místa. Naopak určitě konstantní je stoprocentní výkon Eminema. Sakra, ten chlápek už má čtyřicet! Většina rapperů v tomto věku jsou dávno za zenitem, pokud ne rovnou tragicky mrtví, ale Em opět zvýšil kadenci svého kanónu. A nejen to, textově je realistický a upřímný jako nikdy předtím. Navíc se hodně dívá do zpětného zrcátka, jako například v "Legacy" od producenta Emileho, autora též výborného "Beautiful Pain" se Siou z deluxe verze. K dalším skvělým hostům patří Kendrick Lamar či Nate Ruess a samozřejmě Rihanna na nejvíce rádiovém "The Monster". A jak rapuje v "Survival", přežije ten silnější. A Eminem zůstává na vrcholu evoluce rapperů. (Petr Doupal)


26. místo: James Blake - Overgrown


James Blake - Overgrown
"Jestli se mu daří v textech po celou dobu tematicky držet smutku, hudebně je "Overgrown" pestřejší a dynamičtější než kdy předtím. Blake si našel ideální střední cestu mezi baladami (ty by šly pravděpodobně nejlépe popsat jako zdrženlivé) a elektronickým soulem. Ve skladbách, jako třeba v té titulní, je zamyšlený a jeho hlas je zbaven jakýchkoliv studiových úprav. Navíc je to právě jeho hlas, který lze označit za hlavní nástroj, prostředek vyjadřující jeho pocity."

-- Jakub Malar

profil interpreta | recenze | album na Spotify

James Blake je patrně jeden z nejnadanějších světových muzikantů do třiceti let. A taky nejvýraznějším. V první řadě je ale třeba oddělit zrno od plev, tedy poctivé umělce od twerkujících nanynek a jim podobným. Zkuste si představit tento chodící rejstřík typických britských vlastností: opilý, zkouřený marihuanou, na startovní čáře závodu drag race ve žlutém Lamborghini. Nechutné, že? Laciné způsoby přitáhnutí pozornosti jsou hluboko pod úrovní tohoto londýnského interpreta a jeho dovedností. Když uvolnil v roce 2010 tři EP, Pitchfork nestačil zírat, kolik skvělé muziky dokázal během pouhých dvanácti měsíců vyplodit. Ovšemže většina materiálu na o rok později vydaném debutu byla nová. James Blake, seznamte se. Kdyby tehdy ještě proměnil nominaci na Mercury Prize ve vítězství, byl by to jistě počátek šílenství. Při pohledu do zpětného zrcátka ale tehdejší (ne)úspěch posloužil nejlépe, jak mohl. Umí víc, shodují se kritiky na desku "Overgrown". A nelze než horlivě přikyvovat. Ve svém post-dubstepovém žánru značně povyrostl - dobře funkční pomlky z pilotního alba nahradil geniálními žíravými elektronickými plochami, jimž se přiučil od geniálního Kanyeho Westa, postavil proti nim klavírní romance a nechal je reagovat se svým trochu mučednickým, soulovým hlasem. Katastrofický scénář audia i videa "Retrograde" - emoční dryák. "Dlm" s vrstveným Blakeovým zpěvem zaměnitelným s gospelovým sborem. A když se opatrný soul zvrtne v obskurní house? Zda je tento Brit "Voyeur", bych nerada spekulovala, jisté však je, že deska znějící tradičně i progresivně zároveň, s kvalitními kompozicemi, příjemným spádem a perfektní kvalitou zvuku si Mercury Prize zaslouží. Snad nás její aktuální držitel dokáže i po zvolení svého nástupce překvapit. (Andrea Šafářová)


25. místo: Tegan And Sara - Heartthrob


Tegan And Sara - Heartthrob
"U sedmé studiové položky byste možná čekali snahu být zase o něco niternější či umělečtější. Kdepak, sestry Quinovy se vrací s mladistvým elánem a energickými hitovkami."

-- Lukáš Boček

profil interpreta | recenze | album na Spotify

Zatímco řada interpretů zažije svůj největší boom v období prvních dvou, tří desek, a pak následně z nabyté popularity léta žije, kanadská dvojčata Tegan And Sara píší úplně opačný příběh. Jejich první nahrávky se obešly bez větší komerční odezvy, průlom znamenala až pátá řadovka "The Con" z roku 2007 a od té doby se lesbickým sestrám začíná dařit stále více. Loňská albová sedmička "Heartthrob" nabídla nečekaně přímočarou a rozvernou směsici popových písní, díky nimž se děvčata poprvé ocitla na medailových pozicích americké albové hitparády. Sestry Quinovy tentokrát ubraly na typickém kytarovém soundu z předchozích desek a vydaly se cestou euforických hitů. Ty, v čele s energickým pilotem "Closer" nebo živelnou rozchodovkou "Goodbye, Goodbye", oslovily zcela nové posluchačské jádro. Teetee And Sasa natočily desku radostnou, zábavnou, plnou života. Desetipoložkový playlist těží hlavně ze silných, snadno zapamatovatelných melodií, které však mají díky osobitosti obou interpretek daleko k laciným odrhovačkám. Přidejme přirozenou energičnost, zajímavé hlasy i pestré aranže a jedna z nepřeslechnutelných popových desek roku 2013 je na světě. (Josef Martínek)


24. místo: Katie Melua - Ketevan


Katie Melua - Katevan
"...je z ní cítit ta podprahová energie, která vystupuje z písní a kterou si při troše námahy navždy zamilujete."

- Ondřej Hricko

profil interpreta | recenze | album na Spotify

Britsko-gruzínská zpěvačka Katie Melua loni oslavila deset let na hudební scéně. K tomuto výročí nadělila nejen sobě, ale i svým příznivcům jedno z nejlepších alb své kariéry. S "Ketevan" se tak trochu oklikou vrátila tam, kde začínala - k folk jazzu. Ale jako by zároveň chtěla shrnout vše, co za tu dobu žánrově okusila, okořenila jej ještě dalšími styly, které jsme mohli slyšet na některých z předchozích alb. Najdete tu lehký nádech new age, něco málo blues rocku, muzikálové ladění, přesahy do popu, a to dokonce i v jeho tradičním pojetí a nečekaně i špetku country. Všechny tyto ingredience pojí svým signifikantním autorským rukopisem, dokonalým hlasovým a akustickým projevem, výborně promyšlenými a leckdy i mírně úsměvnými texty a v neposlední řadě i precizní produkce Mika Batta, která zraje jako víno. Nahrávce dal hloubku i mohutnost, dynamiku i jemnost a instrumentálním složením a vyvážením excelentně podtrhl její atmosféru. Jednoduše řečeno, na "Ketevan" se povedlo vše, co se povést mělo a mohlo, a jen těžko budete za rok 2013 hledat lepší a silnější ženské vokální album. (Tomáš Parkan)


23. místo: Peace - In Love


Peace - In Love
"Právě melodické a dobře zapamatovatelné refrény se zdají být jejich nejsilnější stránkou. Z každého jednotlivého songu dělají vybroušený klenot, který dokáže žít svým vlastním životem a může se stát další hymnou indie generace."

-- Simona Knotková

profil interpreta | recenze | album na Spotify

S ústupem slávy rocku v minulých letech a dozníváním popularity posledních velkých kapel se mnoha jiným nabízí možnost předvést tento žánr v trochu jiném světle a významně tím na sebe upozornit. Stejně jako v předchozích letech se i v tom minulém zjevila kapela, která by mohla poukázat na lepší zítřky kytarovek a jejíž přístup je v něčem inovátorský. Peace to dotáhli tak daleko, že jsou inovátoři v recyklaci. Pouhým sbíráním prvků z nejslavnějších časů britského rocku (Britpop, Madchester...) si formace mohla rychle vylámat zuby a nebyla by první (ani poslední). Místo bezhlavého adorování svých idolů na sebe dokázala strhnout pozornost zajímavou image, neotřelým zvukem a jedinečně chytlavými písněmi. Na desce "In Love" se nedočkáme žádné vaty, která by mohla zbrzdit posluchačovo nadšení. Téměř všechny songy jsou pečlivě budované, mají bohatou strukturu a spějí k velkému finále. Když už nás Britové nechávají vydechnout, je to spíše ticho před bouří. Peace se ukázali být všestrannou kapelou, která se nebojí mnoha různých poloh. Vždy totiž mohou těžit z brilantních kytarových riffů, perfektního Koisserova hlasového projevu a celkově přitažlivého zvuku. (Martin Spurný)


22. místo: Mark Owen - The Art Of Doing Nothing


Mark Owen - The Art Of Doing Nothing
"I když nejste fanoušky elektronické hudby, postupně se vám celá nahrávka nemilosrdně zaryje pod kůži. Stačí jediné - vytrvat o chvíli déle. Mark Owen má totiž naprosto triviální recept - onu elektronickou stavbu postavil na výborných melodiích, v nichž je zcela jasně cítit jeho rukopis."

-- Tomáš Parkan

profil interpreta | recenze | album na Spotify

Mít privilegium změnit název posledního alba Marka Owena, z "The Art Of Doing Nothing" by se rázem stalo "The Art Of Doing Something Big". Největším překvapením minulého roku totiž pro mě nebyla prosincová bleskovka Beyoncé, nýbrž právě čtvrtá studiová deska Owena. Nahrávka se vyznačuje silnými melodiemi, ostrými aranžemi jednotlivých písní a bravurními texty s výrazným autorským otiskem, na níž jde místy znát inspirace z pokrokové éry domovských Take That. Ta vnesla do desky nevšední svěžest, kterou podtrhuje i znatelná a přitom lehce stravitelná příměs elektroniky a synth popu. Není možné se nechytnout na chytlavý refrén "Animals", život opěvující "Stars" či "The One" plnou ráznosti a svébytnosti. "The Art Of Doing Nothing" každopádně není žádnou jednohubkou - skrývá v sobě mnoho rozdílných podob, které si budete vychutnávat postupně, přičemž s každým dalším poslechem se do alba budete vžívat čím dál silněji. Owenova sólovka je zcela určitě jeden z nejvíce nedoceněných hudebních počinů minulého roku. (Vojtěch Drobík)


21. místo: Nine Inch Nails - Hesitation Marks


Nine Inch Nails - Hesitation Marks
"Přesto tam, kde byste v předchozí tvorbě našli napjatá témata plná sexuálních frustrací, zoufalství, zlosti, nenávisti, znechucení a nihilismu, je nyní snaha oprostit se od minulosti. Textově jsou nové skladby plné znovuzrození, nových začátků a utíkání před minulostí. Jenže to by nebyl Reznor, aby v sobě neměl pochyby, zdali je vůbec schopný své démony udržet na uzdě a nespadnout zpátky do špatných návyků. Hlavním motivem je touha zůstat naživu a nepodlehnout temnotě."

-- Jakub Malar

profil interpreta | recenze | album na Spotify

Ruku na srdce, kdo Reznorovo wave goodbye v roce 2009 neoplakával, protože věděl, že jednou přijde zase cameback haunted? Kdo ale čekal, že to přijde tak relativně brzy? A byl někdo dokonce natolik prozíravý, že slova "žádná deska nebude, nemám žádné nové songy" si překládal jako "táhnu za sebou další balík, až po okraj napěchovaný čerstvě vylisovaným materiálem ze své obří industriálové strojovny"? Muzikant nás zkrátka zase jednou všechny převezl a zastihl nás nepřipravené. Comebackové album Nine Inch Nails "Hesitation Marks" připravil s přesností maniakálního perfekcionisty. Hudebně navazuje tam, kde v roce 2008 skončil. Nástrojové hrátky a rozmanité nálady upomenou ale i éru "The Fragile", nervózně poskakující syntezátory koncem osmdesátých let stvrzený debut. Lyricky je to stále tatáž poetika, a přestože je Trent momentálně ženatý a se závazky, k útěše svých věčně trudnomyslných uctívačů pan sebedestruktivní stále koluje v jeho oběhovém systému. Stručně k celku: Je to devítipalcový standard se vším všudy. A to včetně Reznorova zdvihnutého prostředníčku v podobě pop-punkové "Everything". Možná i tu si budeme moci zazpívat 20. června v Praze. (Simona Knotková)



NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • ... (Daniel, 30.01.2014 11:17) Reagovat

    pěkný výběr, zatím souhlasím, povedené desky! :)

  • JT (The fan of pop, 30.01.2014 11:31) Reagovat

    Justin Timberlake není žádný novodobý král popu. Nechápu, proč se titul "král popu", který byl přiřknut Michaelu Jacksonovi, neustále přiřazuje (a komolí) dalším zpěvákům jako JT, Robbie Williams atd. Králem popu zůstává nadále Michael Jackson.

    • Re: JT (Doupik, 30.01.2014 12:02) Reagovat

      Nesouhlasím. To je jako by se říkalo Georgi W. Bushovi nejmocnější muž planety i potom, co umře.
      MJe miluju, ale patřilo mu předchozí století.
      JT je novodobý král popu, tedy jediný současný. Třeba nebude vládnout 3 dekády jako MJ, ale je to tak.

      • Re: JT (Martin, 30.01.2014 15:00) Reagovat

        Podle mě nemůže být Justin Timberlake králem popu, protože jeho hudba není pop. Je to moderní americké r´n´b s mírnými přesahy do jiných žánrů, nicméně je to stále černošská muzika, která nemá s popem nic společného. Robbiemu by ten titul slušel líp, leč tak před 10 lety, ted už mu notně dochází dech i zajímavé hity. Proto bude králem navždy Michael, stejně jako nikdo nezpochybňuje, že Elvis byl král klasického rokenrolu.

      • Re: JT (k8, 08.02.2014 09:31) Reagovat

        Nechápu, jak taková sračka může být nazývána králem popu :)

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Fever Ray a její hudební podobenství
Publicistika: Fever Ray a její hudební podobenství Projekt Fever Ray, za kterým se schovává Karin Dreijer z The Knife, se chystá na svůj první koncert u nás - už 26. února dorazí do pražského Fora Karlín a představí tam desku "Plunge". V následujících řádcích se věnujeme vzniku... čtěte zde
Vydáno: 22.02.2018 10:00 v sekci Publicistika
3
Emeli Sandé, Lenny, O2 arena, Praha, 20.2.2018
Naživo: Velký hlas Emeli Sandé očaroval Prahu Srovnání s Adele je nevyhnutelné. A to nejen proto, že nebýt rostoucího úspěchu slavnější konkurentky, znali bychom ji dnes právě jako Adele Sandé. Podat ruce si však obě interpretky mohou nejen na předávání Brit Awards, kde... čtěte zde
Vydáno: 21.02.2018 00:43 v sekci Naživo
9
Pohled do českých hitparád - 7. týden 2018
Chinaski berou česká rádia znovu útokem, hitparádou stoupá také Pink Při pohledu na první místa se zdá, jako by se české hitparády vrátily v čase přesně o dva týdny zpět. Také tehdy jsme gratulovali duu Ofenbach v singlech a Edu Sheeranovi v albech. Vítězové z minulého kola se naproti tomu výrazně... čtěte zde
Vydáno: 20.02.2018 09:08 v sekci Novinky | České hitparády
1
Nové desky 6-7/2018 - od Franz Ferdinand přes Padesát odstínů svobody po Roberta Planta
Nové desky 6-7/2018 - od Franz Ferdinand přes Padesát odstínů svobody po Roberta Planta V posledních dvou týdnech se většina slavnějších jmen seskupila především na soundtracku k filmu "Padesát odstínů svobody" a doplní je pouze Robert Plant se živákem a Franz Ferdinand. Debutovat bude Ir Rejjie Snow, Kanaďanka Elise... čtěte zde
Vydáno: 19.02.2018 06:59 v sekci Novinky | Nové desky
1
Makrorecenze "Man Of The Woods" Justina Timberlakea
Makrorecenze: Makrorecenze "Man Of The Woods" Justina Timberlakea Hned sedm redaktorů musicserveru se rozhodlo vyjádřit k nové desce Justina Timberlakea "Man Of The Woods". A jakkoli naprostá většina z nich sdílí upřímný obdiv k tomuto zpěvákovi, herci, skladateli, tanečníkovi... nové album se... čtěte zde
Vydáno: 16.02.2018 10:30 v sekci Recenze | Makrorecenze
24
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Peace oslaví měsíc lásky novinkou "Kindness Is The New Rock And Roll" (19.02.2018 13:38)
- Makrorecenze: Makrorecenze "Man Of The Woods" Justina Timberlakea (16.02.2018 10:30)
- Muž z lesa Justin Timberlake pokácel českou hitparádu (13.02.2018 09:30)
- Recenze: Albu "Man Of The Woods" od Justina Timberlakea chybí k dokonalosti jediná věc (12.02.2018 00:53)
- Video: Justin Timberlake na Super Bowlu předvedl show stejně nudnou, jako je jeho nová deska (06.02.2018 08:13)
- Nové desky 5/2018 - od Justina Timberlakea přes Simple Minds po Rae Morris (05.02.2018 23:27)
- Publicistika: Sedmička pamětihodných vystoupení Justina Timberlakea (03.02.2018 09:00)
- Video: Justin Timberlake vyrazil v lehce groteskní "Man Of The Woods" kempovat (02.02.2018 10:04)
- Připojí se 'NSync k Justinu Timberlakeovi při jeho show na Super Bowlu? (26.01.2018 15:42)
- Video: Justin Timberlake je v "Say Something" jednoduchý a geniální (26.01.2018 08:00)

ALBUM TÝDNE 08/2018

Justin Timberlake
Man Of The Woods

Justin Timberlake se opět po letech strávených ve filmové branži vrátil k hudbě a během několika týdnů od úvodních spekulací vydal svou pátou studiovku "Man Of The Woods". Na ní se opět posunul jak dále, tak také zpátky. Co to vlastně znamená, si přečtěte v recenzi.

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Po 26.02.
Fever Ray (SWE) (Forum Karlín, Praha)
Út 27.02.
Toto (USA) (Forum Karlín, Praha)
St 28.02.
Son Lux (USA) (MeetFactory, Praha)
Pá 02.03.
Rag'n'Bone Man (UK) (Forum Karlín, Praha)
So 03.03.
Jessie Ware (UK) (Divadlo Archa, Praha)
Ne 04.03.
Alvvays (CAN) + Spinning Coin (UK) (Rock Café, Praha)
St 07.03.
Too Many Zooz (USA) (Roxy, Praha)
Pá 09.03.
Carpenter Brut (FR) (Palác Akropolis, Praha)
So 10.03.
Parov Stelar (A) (Tipsport Arena, Praha)
Pá 16.03.
Aquilo (UK) (Futurum Music Bar, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

The Neptunes Katy Perry Chris Stapleton Lady Gaga Ewa Farna Sia Coldplay Kryštof Adele Justin Timberlake Mandrage Rihanna Beyoncé Ed Sheeran Madonna The Cure Chinaski Eminem Amy Winehouse White Lies
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2018 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Mobilní verze | ISSN 1804-5529
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver