Makrorecenze "ARTPOP" Lady Gaga

13.01.2014 09:00 - Redakce | foto: Lady Gaga

Lady Gaga je divou, která uhranula fanoušky svým přístupem k tvorbě a prezentací své osoby. Deska "ARTPOP" je tahounem posledních měsíců na poli popu, ze kterého se dočkáme ještě nejednoho hitu. Loňský rozruch okolo ní uzavřeme naší další makrorecenzí, jejímž hostem je Michael Foret.
Lady Gaga - ARTPOP
© facebook interpreta
Závěr roku 2013 se na poli popu nesl v rytmu nových alb Katy Perry, Britney Spears, Lady Gaga nebo Beyoncé. Byl to téměř sesterský krvelačný souboj o to, která zaujme nejvíce. "ARTPOP" strhl názorovou smršť little monsters vůči celému světu. Někteří na Lady G buď nenechali ani nitku suchou, jiní ji vychvalovali do nebes, pravda jako obvykle byla kdesi uprostřed. Lukáš Boček v hlavní recenzi chválil a do detailu popsal všechny klady a zápory nahrávky. Vše shrnul slovy: "Deska je konzistentní, hravá a z každé skladby čiší obrovská péče věnovaná mnoha malým detailům. I přes nepřehlédnutelnou řemeslnou preciznost lze pocítit úbytek euforie, kterou Lady Gaga vyvolávala dříve. Své místo si ve světě popu už ale stoprocentně vymezila a nebylo třeba jej znovu násilně obhajovat." V názorové přestřelce naší pětice redaktorů převládal názorový souhlas a styčné plochy se zmíněnou recenzí. Výsledné skóre je nakonec přece jen o pár desetinek nižší a zastavilo se na osmasedmdesáti procentech.

Hostem této makrorecenze se stal Michael Foret. Od jeho posledního alba "Uvnitř" už uběhlo hodně času, téměř pět let, které vyplnil účinkováním v muzikálech. To se nyní má, dle jeho vlastních slov, změnit a chce se zaměřit jen na vlastní tvorbu, která by měla být elektroničtější. Jeho nová deska vzniká pod dohledem Luďka Fialy; skladbu "Hrana" nedávno zahrál akusticky, její studiová podoba bude prý ale zcela jiná.


Simona Knotková - Hitové jednohubky už přenechejme jiným. Uvolněme cestu umění (9/10)
Vztah ke zpěvačce: Fanouškovský, ale nikoliv nekritický.

U každého nového počinu Lady Gaga jsem na vážkách. Je to opravdu kvalita, která mě nutí její nahrávky obdivovat, nebo je to hlavně její jméno, celý ten kult osobnosti, pod jehož vlivem přehlížím možné další nedostatky a neoriginálnost? Budu věřit na možnost první. I potřetí, respektive počtvrté jsem totiž plně spokojená a nemám velkých námitek. Lehce rozladěná jsem byla pouze po prvních posleších. Viz taková na první dobu opravdu nestravitelná "Aura". V podstatě se tak opakuje tendence z "Born This Way" a zpěvačka se pomalými kroky vzdaluje od rádiovými konzumenty přijatelného a lehce přístupného zvuku. S "Artpop" je od své hitové prvotiny zatím nejdál a není tedy divu, že se mluví i o částečném neúspěchu. Kurzíva je na místě, protože nehledě na prodejní čísla je to další silná popová nahrávka. A přestože rok 2013 patřil Miley Cyrus, zdařilá "Bangerz" ji nepřekonává. Nemůžu si ani vybrat, která skladba se mi líbí nejvíc. Potem a třpytky nasáklá "Fashion!"? Hymnus sladkého života a pocta jedné z největších módních návrhářek "Donatella"? Disko řežba "Swine"? Selenogomezovský "Artpop"? A možná bych přestala jednou provždy zpěvačku uvádět vedle interpretek jako Katy Perry nebo Britney Spears. Gaga totiž už dávno kope vyšší ligu.

Vojtěch Drobík - Nulové umění, stoprocentní pop (8/10)
Vztah ke zpěvačce: Považuji ji za jednu z nejvýraznějších ikon hudebního světa, výraznou slabost pro ni však nemám.

Po přeceňované desce "Born This Way" porodila Madre Monster příšerkám nový přírůstek jménem "ARTPOP", který ambice stát se deskou roku sice nemá, výsledek je to i tak zdařilý. Ze všeho nejdříve se ovšem zbavte dojmu, že půjde o umění. To totiž naleznete pouze na - dost příšerném - přebalu desky. Zbytek však tvoří špičkově vytříbený pop, jenž je jádrem a garancí úspěchu celé nahrávky. Pravda, z některých elektro aranží je cítit pachuť umělosti ("Swine"), na druhou stranu druhově podobnou "Donatellu" považuji za horkého adepta na zboření tanečních parketů. Síla alba však netkví pouze v chytlavých melodiích, vedle bravurního slovíčkaření ("MANiCURE", "G.U.Y.") je to samotná Germanotta, která na základě svérázného projevu hýbe nejen zadky, ale i emocemi. Husarským kouskem pak není Gagu ignorovat, ale nesežrat jí to. Mistr tesař se každopádně utnul i zde, když díky "Jewels N' Drugs" přišel rovnou o celou ruku. Jenže víte co? Ve skutečnosti vůbec nezáleží na tom, jestli je "ARTPOP" špatná, nebo dobrá deska, Lady Gaga je prostě byznys, ze kterého se ještě nějakou dobu bude těžit. A značným pomocníkem jsou i little monsters, kteří mnohdy působí spíše jako sekta než fanouškovská garda.

Pohled odjinud - Michael Foret

Michael Foret
Určitou výstřednost mám moc rád. Když se například Björk převlíkne za satelit, baví mě to. V tomhle případě jde ale o spojení celkové osobnosti, filosofie a hudby interpreta. Slečna Gaga a její extroverze na mě ovšem působí nepatrně jinak. Občas si říkám, že jde o pouhý kalkul a touhu zaujmout snad všechny a všechno na této planetě (občas i mimo ni). Pak si ale zase řeknu, kruci, je to přece nápaditý, nevšední a to je dobře. Přes tyhle moje výkyvy ale vždy tak nějak sklouznu k tomu, že Lady Gaga prostě není tím pravým ohňostrojem pro moji duši a přihlášku do jejího fanclubu jsem si proto nikdy neposlal. Jednoduše jí to občas nevěřím. V druhé, hudební rovině lze ovšem vnímat, že ona není jen tou americkou pop-celebritou, které se na nás v posledních letech valí z hitparád víc než dost. Její čerpání u prověřených velikánů typu Bowie, Elton John, Mercury a co se kostýmů týče, přiznala dokonce inspiraci až u samotné Kate Bush, je patrné. Je mi sympatický i ten její muzikantský, ne-li až rockový základ, kdy několik let prorážela v zakouřených klubech a s vlastní kapelou toužila dělat muziku. Díky těmto faktorům se z Lady Gaga stala nejen zpěvačka písní, ale především autorka, producentka a umělecká osobnost, která dnešnímu popu dodává něco navíc. Respekt k ní roste s každou další deskou. A když si náhodou naleje kečup na hlavu, zvládne i tímto gestem ovlivnit miliony lidí.

Důkazem toho je i její poslední kousek "ARTPOP", u kterého jsem opravdu čekal, s čím ještě tahle dáma může přijít. Nedošlo sice k žádnému nastolení nových žánrových směrů a pravidel, jak možná slibovala v rámci propagace, ale nic nezkazila. Naopak byla v pěkně svízelné situaci. Musela buď, stejně jako její někteří kolegové, vše totálně změnit, a tím zase tak nějak překvapit, nebo s citem a rozumem postavit další patro. Podařilo se za b), kdy utvrdila, že se snad opravdu do toho pomyslného popového Vesmíru dokáže jednou dopravit. Ostatně koncert ve Vesmíru má údajně v plánu už v roce 2015. Vytvořila další popově-kvalitní album s charakteristickým zvukem Lady Gagy, a to v rámci tohoto žánru bohatě stačí. Co mě na novince obzvlášť baví, jsou aranže některých skladeb, které se příjemně dotýkají synthpopu a té lepší elektroniky. Především tedy ve skladbách "Swine", "Sexxx Dreams", "Aura" nebo "Venus". Dále mě z desky mile překvapují poněkud netypické kousky typu "ARTPOP", "Dope" nebo "Gypsy", ve kterých je krásně rozeznatelná kvalita jejího hlasu, čistota a nějaký třetí rozměr, na který nejsem v případě Lady Gaga moc zvyklý.

Tato deska mohla být propadákem, ale nestalo se tak. S každým albem se stává tak nějak umělečtější a dává jasně najevo, že přímočarost jejích prvních singlů a alb není pro ni asi to pravé ořechové. Nehraje na singly, nýbrž na alba a co víc, ba dokonce na koncepce, jejichž popovou nápaditostí může jednou dohnat třeba i samotného Michaela Jacksona.

Marta Šindlauerová - Mother Monster dosáhla optimálního levelu divnosti (8/10)
Vztah ke zpěvačce: Ležela jsem vedle ní v porodnici, seděla jsem s ní v lavici a teď jí češu paruky. Zkrátka mám k ní velmi vřelý vztah.

Lady Gaga je jako terárijní zvířátko - i kdybyste se na sklo uťukali, ona bude dělat, že vás nevidí, a ještě se drze zahrabe do pilin, aby si z trusu udělala nový klobouk. Prostě si dělá, co chce. Zásadním krokem, kterým se Gaga rozhodla zadupat do země všechny pokrfejsy a ramamamamy byly změny v producentském týmu. Co zůstalo, je zpěvaččin skvělý cit pro melodii, o něco víc prokouřenější hlas a dobré písničky. Pokud pod všemi těmi vrstvami pazvuků, kosmických aranží a elektronických pšouků slyšíte pravou podstatu písničky, "ARTPOP" vás sní zaživa. Pokud vnímáte "ARTPOP" jako šimpanzí bubenický festival, nezbývá než se každé ráno pusinkovat s fotkou Gagy z klipu "Just Dance" a vzpomínat na staré časy. "ARTPOP" je v podstatě takovým testíkem, jestli jste připraveni sežrat lejdy Dží i nějaký ten experimentík. A je to opravdu zdařilý experimentík s efektními chemickými explozemi v podobě pecek jako titulní "ARTPOP", prasácká "Swine" nebo slokově dokonalá "Applause". A ačkoli má Gaga na obalu jen jednu kouli, vězte, že tohle album má koule obě dvě.

Lady Gaga
© facebook.com/ladygaga
Jaroslav Hrách - Něco tomu chybí (7/10)
Vztah ke zpěvačce: Jedna z mála současných popových zpěvaček, která mě ještě neomrzela.

"The Fame" byla deska plná hitů, následující "The Fame Monster" šla v hitovosti ještě dál a dočkala se snad největšího komerčního úspěchu. "Born This Way" Gaga pojala úplně jinak a album nahrála přesně podle sebe, bez vlivu vydavatelství. Jak ale charakterizovat "ARTPOP"? Těžko říct. Většina písní zní dobře, ale žádná z nich nevyčnívá a nepřináší nic šokujícího, což je pro Gagu typické. Titulní singl "Applause" svou tuctovostí nezaujal, druhý singl "Do What U Want" s hostujícím R. Kellym ovšem rádiový potenciál má a naštěstí už tak tuctově nezní. Hiphopová skladba "Jewels N' Drugs" se mi i přes většinovou kritiku líbí a řadím ji k těm lepším kouskům na albu. "Swine" má skvělý elektronický hudební podklad a zajímavý refrén. To samé platí pro song "G.U.Y.". "Dope" je vynikající balada, kde zpěvačka předvádí neskutečné kousky se svým hlasem. I přes všechny klady mi však "ARTPOP" připadá jako deska, které něco chybí. Ano, má to moderní zvuk a plno hitů, ale od Lady Gaga bych čekal něco víc. Každopádně je to stále jedna z těch lepších popových nahrávek, které během roku 2013 vyšly.

Katka Guziurová - Nezvykle civilní (7/10)
Vztah ke zpěvačce: Neměla jsem ji ráda, nevěřila jsem jí, ale s "Born This Way" mě dostala do kolen.

Na "ARTPOP" jsem se těšila více než na Vánoce. Už od chvíle, kdy Gaga propálila název alba a postupně vábila na vůni nové hudby, jsem se nemohla dočkat. Proto byl pro mě pilotní singl vcelku zklamání. Chyběla mi v něm odvážnost a originalita. Na předešlé desce jsem obdivovala, jak moc se chtěla odlišit a riskovala. "ARTPOP" je více otevřenější, snadněji milovatelná. Hlasová exhibice, kterou předvádí na novince, je nevídaná. Ano, měla jsem v některých chvílích i husí kůži. Ale neodrovnala mě. Celý počin se mi líbí. Líbí, ale něco mi zkrátka schází. To, co mi v jedné písni nadávkuje do sytosti, mi v té druhé nenabídne a já to postrádám. Přesto se přiznám, že mi "ARTPOP" nabídl několik momentů, nad kterými se neskrytě tetelím blahem, a to songy "Sexxx Dreams", "G.U.Y." nebo "Swine". Lady Gaga má ale na víc, písně "Fashion!" nebo "Jewels N' Drugs" zní v prvním případě vycpávkově a v druhém překombinovaně a v konceptu celého alba nepochopeně. To, že se newyorská pěnice vrátila k mainstreamovější části svého kreativního já, není sice špatné, ale věřím, že její možnosti mohou nabídnout více.


Album: Lady Gaga - ARTPOP
Průměrné hodnocení: 7,8/10
Celkový čas: 59:09
Skladby: Aura, Venus, G.U.Y., Sexxx Dreams, Jewels N' Drugs (feat. T.I., Too $hort, Twista), MANiCURE, Do What U Want (feat. R. Kelly), ARTPOP, Swine, Donatella, Fashion!, Mary Jane Holland, Dope, Gypsy, Applause


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY