Švédům dělá na turné společnost mladá kapela Viktor & The Blood. Trojice ukázala, že jsou pánské obleky coby koncertní oděv stále aktuální (pokud vám, pánové, není dostatečné vedro, oblečte si ještě vestičku. Všichni ji pod sakem určitě uvidí a vy se budete moci koupat v kaluži vlastního potu). Slušňácká image kontrastovala s frackovitým projevem zpěváka, a i když se frontman snažil s publikem komunikovat, neměl moc šanci na jakoukoliv odezvu. Indie rockeři vydávají v lednu příštího roku svůj debut, takže by je Češi ještě měli vzít na milost. Zasloužili by si to.

Nemáte cigáro? Chcete zažít šílenou noc, nechat se potetovat a ráno se probudit v jiném státě? Maja Ivarsson je ta pravá holka pro každou špatnost. Kotva na jejím předloktí smývá jakékoliv představy o milé blondýnce a jiskra v jejích očích varuje před uštknutím. Na pódiu se zjevila v jednoduchých černých šatech, odkud jí ze strany vykukovala podprsenka, a hned roztočila úvodní "Night After Night". Kapela skladbu představila v novém svižnějším aranžmá a ucho bedlivého posluchače jistě poznalo, že nešlo o jediný song, který změnu podstoupil. Po pár vteřinách došlo na první "F*ck!", což bylo asi mnohem dřív, než příchozí čekali, a výjimečně se jim to moc nelíbilo.

Zpěvačka se tak rozohnila nad špatnými odposlechy a místo řádného přivítání s natěšeným davem běžela rovnou za zvukařem. Ten jen bezradně krčil rameny a drmolil o sto šest, a tak ho Maja nechala být a začala místo toho třískat do mikrofonu. Nazvučení nebylo stoprocentní a The Sounds to moc dobře věděli. V pauzách mezi písničkami se členové formace otáčeli zády k publiku, aby si ulevili dalšími nadávkami, ale vzápětí se z nich zase stali profíci a s úsměvem pokračovali dál v rozehraném setu. Maja na spravení zvuku rychle rezignovala, avšak její náladu to i tak dost ovlivnilo. Obscénní gesta s mikrofonem skoro vynechala, nohy jí ve vzduchu nelítaly tak často a vystačila si jen s vyhrnováním sukně. Když jí do rukou přilétla z davu podprsenka, ani to nijak vtipně nekomentovala. A těch zapálených cigárek taky nebylo moc, a ačkoliv měla ofinu úplně zpocenou, obvyklé tempo téhle dračice za předešlými koncerty zaostávalo.

Zkaženou náladu švédské pětici rychle vylepšili fandové. Lucerna ani náhodou nepraskala ve švech, přesto se i tak otřásala v základech. Návštěvníci skákali a řičeli dvojnásobnou silou, a dokázali tak vytvořit semknutou atmosféru. Dokonce pozitivně reagovali na novinky "Weekend", "Shake Shake Shake" nebo "Outlaw", o starých peckách "Painted By Numbers", "Living In America" a o přídavku "Tony The Beat" nemluvě. Maja se dojatě rozhlížela a hláška: "I can feel the love!" výjimečně nezněla vůbec pateticky.

Show přesto nedokázala nabrat ty potřebné grády - ať už na tom měl podíl ten prokletý zvuk nebo možná únava muzikantů. Vystoupení sice mělo šťávu, jenže tu bez deštníčku, kterou si nutně neobjednáte podruhé (v tomto případě potřetí). Je to škoda, protože The Sounds mají i po patnácti letech z čeho těžit, Maje to pořád zpívá skvěle a pořád mají slušný zástup příznivců, který je vždycky podrží.