První listopadový den hostil tradiční brněnský klub Melodka jednu ze zastávek aktuálního evropského headline turné německé senzace s nezapomenutelným názvem We Butter The Bread With Butter. Doprovod jim dělala mladá francouzská parta Shoot The Girl First, a jelikož se jedná o pouhé dvě kapely, které navíc zatím na kontě nemají zrovna obsáhlé diskografie, ve vzduchu visela obava z extrémně krátkého zážitku. A ta se nakonec taky vyplnila.

Něco málo po osmé spustila svůj krátký set zmíněná francouzská skvadra Sněhurky Crystal a jejích pěti trpaslíků. Kapela hraje energický mix post hardcore a metalcoru s elekronickými tanečními vsuvkami tak, jak je to dnes velmi populární, a předvedla sympatickou show. Na druhou stranu to nebyl nic světoborného. Bohužel z už tak ne nijak extrémně vysoké návštěvy večera velká část dorazila až těsně před hlavní hvězdou večera, a tak měli reprezentanti země galského kohouta o to těžší pozici.

Němečtí šprýmaři, odění v neodmyslitelných heavymetalových křivácích, na sebe nechali čekat poměrně dlouho dobu, možná aby celkový program večera natáhli aspoň na výsledné dvě hodiny. Nástup to ale byl drtící a s hitovkou "Der kleine Vampir" pánové rozpoutali velice slušné peklo, které zapojilo do dění většinu z přítomných cca. devadesáti výsledných návštěvníků akce.

Masivní zvuk, smrtící pig squeely, stejně jako hluboký mrtvolný growling zpěváka Paula Bartzsche, vibrující elektronika a brutální breakdowny: to vše se míchalo s rockovými melodiemi a hitovými popěvky v povedené symbióze.

Kapela si dala hodně záležet i na světelné show, a tak kromě v létě inovovaného místního světelného parku dovezli na Melodku i svoje vlastní světelné pódiové rekvizity. Celkově tak i díky maximálně profesionálnímu výkonu show působila, jako byste byli na mnohem větší akci s nepoměrně početnějším publikem a to je rozhodně plus, které se nepovede každému.

Setlistem se čerpalo z obou desek s tím, že novinka "Goldkinder" měla o něco navrch. V rámci přídavkového bloku zahrála "Másla" hned tři kousky, i tak ale délka jejich setu kvůli nedostatku materiálu nepřelezla nějakých padesát minut.

A tím se dodávám k resumé naznačenému v úvodu, které dostávají výsledné hodnocení večera spíš do rozpačité roviny. Sice se říká, že méně je někdy více, když ale akce trvá se vším všudy dvě hodiny a hudební program víkendového večera skončí v deset hodin pomalu dřív než začal, je to přece jen trochu málo. Takové sousto sice chutná skvěle, ale rozhodně nezasytí. Toto byl přesně ten typ vystoupení, který si i žánrově přímo říkal o nějaký tuzemský support. Tři kapely za večer jsou totiž tak akorát.