Nikdy nenatočili vyloženě slabou desku, dali dohromady muzikál, hudbu k baletnímu představení nebo si vyzkoušeli složit soundtrack k němému filmu. Pet Shop Boys však hlavně vždy těžili ze svého pojetí inteligentního popu s mnoha multižánrovými přívlastky. Nejednou dokázali překvapit, třeba když natočili kytarové album "Release", aby k němu záhy stihli přidat taneční dovětek "Disco 3".

Podobně rozporuplní jsou i v současnosti, po loňských myšlenkově zasněných pohledech do minulosti s "Elysium" na letošek nachystali elektronicky pulsující alternativu na desce "Electric". Ta si zaslouženě získala pozitivní reakce a v hlavní recenzi Honza Balušek neváhal udělit vysokých devět bodů a zkonstatovat: "Úzká spolupráce se Stuartem Pricem a jednoznačný cíl natočit taneční desku o pouhých osmi skladbách (nakonec ještě jednu přidali) vyústil v jednu z nejlepších nahrávek jejich kariéry (84 % na Metacritic.com je pro ně jednoznačně nejvyšší hodnocení)." V pelmelu názorů našich redaktorů již úplné nadšení nepřevládalo, ale výsledné skóre se zastavilo na příjemných dvaasedmdesáti procentech.

Pětici názorů, jak je již zvykem našich makrorecenzí, doplnil i pohled hosta, kterým je v tomto případě Moimir Papalescu, muž stojící za mnoha projekty, ale zároveň milovník odkazu syntenzátových legend, fanda Kraftwerk a mnoha dalších. Figuruje v Magnetik (s Petrem Venkrbcem) a nyní se nejvíce věnuje dokončení nové desky Vanessy, která ponese jméno "Antidotum".

---

Jakub Malar - Návrat na vrchol (9/10)
Vztah ke skupině: Jedni z mála umělců, kteří mě provázeli téměř od narození.

Legendární synthpopaři Pet Shop Boys sice nikdy netočili vyloženě špatné desky, ale pokud se shodneme na tom, že poslední opravdu zásadní nahrávkou byla "Very" z roku 1993, všechny další spíše sloužily jako připomínání toho, že tahle dvojka kdysi patřila v rámci tanečního popu k tomu nejzásadnějšímu. Po loňském utahaném albu "Elysium" už to navíc vypadalo, že se od nich ničeho zajímavého nedočkáme. Jenže teď je tady "Electric", se kterým se pánové vrací (minimálně) na umělecký vrchol. Společně s producentem Stuartem Pricem se obracejí zpět v čase, aby se mohli posunout dopředu. Je to vidět třeba ve víkendové hymně "Thursday", s Lowem, který jede ve svém "Paninaro" stylu, zatímco hostující Example poskytuje rozverný kontrast a nejen díky němu má skladba hitový potenciál. "Axis" je pak dovádění ve stylu sci-fi italo-disca, a i když v ní je cítit silný vliv rané osmdesátkové klubové scény, nejsou o nic víc retro než třeba takový Lindstrøm. Po třiceti letech si řada umělců dá nelehký úkol navázat na své největší úspěchy, aniž by vykrádali sami sebe. Pet Shop Boys uspěli famózně.

Lukáš Boček - Soukromá diskotéka, které neomrzí (8/10)
Vztah ke skupině: Od dětství obdivuji jejich hudební i vizuální styl.

Pet Shop Boys už léta netvoří hudbu pro rádia - téměř každá jejich deska nabízí pulzující elektroniku, která je pokaždé zabarvena více či méně introvertně. Ač by obal k novince příhodně pojmenované "Electric" mohl napovídat, že i tentokrát se bude Neil Tennant a Chris Lowe hroužit v temném rohu vylidněné diskotéky a sem tam přihodí nějakou tu skotačivou veselku, opak je pravdou. Posluchačům předkládají moderní electropop s klubovým zvukem i dlouhými kompozicemi, které jsou velice přístupné i mladším fanouškům žánru. Přitom se nedá říci, že by "Electric" přílišně zjednodušoval pravidla elektronické taneční hudby. Opětovně využité postupů osmdesátek a raných devadesátek z tvorby těchto pánů už nikdy nezmizí, ale vzhledem k faktu, že to byli právě oni, kdo svými skladbami spoluutvářel historii žánru, nedá se ani v náznaku mluvit o módním vykrádání naivně tleskavých beatů. Když se tedy rozezní "Love Is A Bourgeois Construct" nebo "The Last To Die", dvě z nejlepších skladeb alba, bez zbytečné nostalgie se elegantně přemosťují nenásilnou formou dvě generace, které si mohou společně užít skvělé elektro. A právě v tom tkví největší síla této desky.

Dan Hájek - Electronic extravaganza (8/10)
Vztah ke kapele: Jsou to mě pro matadoři inteligentního popu.

"Elysium" bylo ideální na zamyšlení, k retrospektivě vlastních myšlenek. "Electric" je však o pulzujícím nočním životě v klubu, kdy prožíváte všechny ty mejdany znovu a znovu. Disco beat je jim vlastní, vyrostli s ním a dokázali se k němu opět navrátit, vystřihnout současné modely, ale vdechnout jim i odstíny retrovazeb na chvíle klubové scény osmdesátých a devadesátých let. Jsou tu jak jejich typické hudební tváře, tak pokusy o experiment s rytmy, ruchy a navrstvenými melodickými prvky. "Thursday" s Examplem je jasná hymna pátečního párty rozjezdu, vytříbená "Flourescent" odkrývá své variace s každým dalším poslechem a zamyšlená "Inside A Dream" vás dovede kamsi k rannímu rozbřesku. Zároveň vždy měli cit pro výběr coverů, ale "The Last To Day" všechny dřívější záseky hravě trumfne, kam se hrabe ohrané a krkem lezoucí "Go West". Pet Shop Boys stárnou s grácií a "Electric" je nečekaným manévrem mezi všemi pionýry elektronické muziky, s čitelnou ideou a poznávacími znameními.

Pavel Parikrupa - Tuc, tuc, moc tuc (6/10)
Vztah ke skupině: Dospíval jsem s nimi, stárnu s nimi.

První ochutnávka z alba "Axis", to byla lákavá návnada, příjemná podivnost s těžko badatelným refrénem. Říkali, že to bude taneční album a diskotéku v "Axis" stylu bych si tedy dal líbit. Ale poslech celého alba "Electric" vcelku už mne zas až tak moc nenakopává, tedy kromě "The Last To Die", kde PSB skvěle předělali Springsteena (zato následující "Shouting In The Evening" skoro nemůžu vystát). Nevím, zda je to věkem, ale zkrátka jsem si oblíbil už tu klidnější a hloubavější podobu Pet Shop Boys. Klidně to může být taneční, jenže "Electric" na mne už jako celek nezabírá. Oceňuji vtipné zvukové reminiscence na debutové album ve skladbě "Thursday" a vůbec to, že na celý tento elektrohopsavý koncept ještě mají Lowe a Tennant koule. To se cení! Jen mi to prostě tentokrát moc nesedlo, možná celkovým pojetím, zejména zvukem a větším důrazem na rytmus než na atmosféru. Ale vy, fanoušci, to berte jako názor člověka, kterému se líbí "Numb" a tak podobně a z desek preferuje "Release".

Josef Martínek - Nejpřeceňovanější deska roku (5/10)
Vztah ke kapele: Jejich starší tvorbou jsem neposkvrněn.

Pet Shop Boys prý natočili vynikající nadčasové album, které ani chvilku nenudí - píše většina recenzí. Jako na všechny počiny i na "Electric" se ale dá dívat různými pohledy. Není pochyb o tom, že nahrávce nechybí silné stránky - patří mezi ně její ucelenost, nevtíravý zvuk i chuť experimentovat a vytvářet něco neokoukaného. Bohužel, stejně tak se Neil Tennant a Chris Lowe nevyhnuli ani několika, nikoliv nepodstatným přešlapům. Deska může v celkovém vyznění místy působit až příliš monotónně a nudně, texty nemají žádnou hloubku a častokrát se v nich nesčetněkrát opakuje jedna fráze stále dokola - tak jako v úvodní "Axis", která nemá ani hlavu, ani patu. Takřka sedmiminutová skladba "Love Is A Bourgeois Construct" působí jako nekonečné umírání, z ducavé "Shouting In The Evening" může posluchače rozbolet hlava. Duo se nebálo dlouhých stopáží, ne každý je však Justin Timberlake, aby dokázal pozornost udržet po celou délku šestiminutových i delších písní. Mezi výjimky patří například výborně zasazená nenucená "Bolshy", podobně zdařilých momentů se však na albu nachází jako šafránu. Pet Shop Boys určitě nenatočili vyloženě špatnou desku, nicméně jako celek nudí.

---

Album: Pet Shop Boys - Electric
Průměrné hodnocení: 7,2/10
Celkový čas: 49:12
Skladby: Axis, Bolshy, Love Is A Bourgeois Construct, Fluorescent, Inside A Dream, The Last To Die, Shouting In The Evening, Thursday, Vocal