Když vás dožene stín nadčasovosti

20.09.2013 07:47 - Dan Hájek | foto: facebook interpreta

Mylene Farmer má rozjeté turné k desce "Monkey Me", které začalo v Paříži. Na jejích koncertech se toho děje hodně, včetně střídání emocí a s mnoha nápady je vždy Mylene o krok napřed před konkurencí. I tentokráte to byla nablýskaná show, přesto ji doběhl vlastní stín a z daného tématu se dalo vytěžit více.

Live: Mylene Farmer

místo: Bercy, Paříž
datum: 13. září 2013
setlist: Introduction/À Force De..., Comme J'ai Mal, C'est Une Belle Journée, Monkey Me, Slipping Away (Crier La Vie), Elle A Dit, Oui Mais... Non/Interlude, Mad World (with Gary Jules), Les Mots (with Gary Jules), Je Te Dis Tout, Et Pourtant..., Désenchantée, Bleu Noir, Diabolique Mon Ange, Sans Contrefaçon/Maman A Tort, Je T'aime Mélancolie, XXL, À L'ombre, Inséparables, Rêver

Mylene Farmer, Bercy, Paříž, 13.9.2013
© mylene.net
Její koncerty si vždy drží ucelené téma a jednotlivé obrazce na sebe pevně navazují, strhují, udivují a dojímají. Mylene Farmer své fanoušky tak dokáže provést mnoha podobenstvími emocí a atmosfér. Na aktuální štaci k albu "Monkey Me" z této zaběhlé tradice neuhnula, avšak je otázkou, zda zvolená idea sci-fi příběhu zcela pasuje k textové stránce písní, které v rámci večera zazněly. Ani nebyl naplno využit potenciál rozsáhlé scény, videoprojekcí a chvílemi se mohlo zdát, že vše bylo šito podle osvědčené šablony a s určitou úrovní jistoty (selekce hitů a minimálně inovované taneční choreografie k nim). Naprosté novum však bylo rozpoložení samotné hlavní aktérky, která se dostala do stavu jakési životní rovnováhy a rozdávala (až nezvykle velké množství) úsměvy na všechny strany. Přesto došlo i na velmi silné momenty.

Začátek byl ve svižném tempu a patřil imaginárnímu příletu kosmického raketoplánu, který prolítá galaxiemi (impozantní grafika) a jedinou cestující byla Mylene Farmer, která show zahájila skladbou "À Force De..." z "Monkey Me". Tančící roboti (inspirace "Hvězdnými válkami"?) ji doprovodily při hitovce "C'est Une Belle Journée", ta se dočkala nové úpravy s diametrálně odlišnou sférickou předehrou. Překvapením bylo zařazení spolupráce s Mobym "Slipping Away (Crier La Vie)"; ten své party zpíval z předtočené videoprojekce. Při "Elle A Dit" se Mylene naopak nechala natolik rozhodit publikem a v rozjařené náladě zcela popletla text, aby došlo k nápravě, začala zcela znovu od začátku. Posléze byla i patrná úleva, když inkriminované místo na druhý pokus nepopletla. Celá Bercy se hned poté nechala zvednout ze sedadel a roztančila se za zvuků "Oui Mais... Non", rozjetou náladu však zbytečně srazil instrumentální předěl (opět se zmíněnými roboty), který předznamenal hosta a baladický blok.

Mylene Farmer, Bercy, Paříž, 13.9.2013
© mylene.net
Vzpomenete si ještě na Garyho Julese, který se svou verzí klasiky Tears For Fears "Mad World" zahltil rádiový éter a stal se i součástí jedné nejmenované talentové soutěže u nás? Přesně on se totiž stal nečekanou součástí nadcházejících minut, kdy nejprve společně právě zazpívali tento song. Následovala velmi dojemná "Les Mots" v akustickém aranžmá, kdy Gary zaskočil v partech, které v originálu zpívá Seal. Z jeho projevu však byl patrný náznak nervozity, asi aby nic nepopletl a nepropásl žádný nástup, každé zaváhání by totiž bylo hned slyšet. Pak už osamocená Mylene představila křehké emoce s "Je Te Dis Tout" a "Et Pourtant...". Tradičním rozparáděním další části byla provařená "Désenchantée", následovaná sekvencí z desky "Bleu Noir". Titulní song se nijak zásadně neodlišoval od studiové podoby, Mobyho produkce zůstala kompletně nezměněna. Oproti tomu "Diabolique Mon Ange" byla skvěle vygradována kytarovým sólem a jednoduchou hrou červených světel a projekcí s plameny.

Mylene Farmer, Bercy, Paříž, 13.9.2013
© mylene.net
Závěrečná část hlavního bloku byla napěchovaná a očekávaná hitová jízda, která po "Sans Contrefaçon" byla ozvláštněna o fragment stařičkého singlového debutu Mylene Farmer "Maman A Tort", ten však nechala vesměs (výmluvně) odzpívat natěšené publikum. Pak už jen lehce s/m líznutá variace v "Je T'aime Mélancolie", dovršená samotným finále s energií nabitou "XXL" a tanečně rozechvělou "À L'ombre", coby poslední připomínkou řadovky "Monkey Me". Přídavky byla dvojitá porce melancholie, nejprve celkem nenápadná "Inséparables" doplněná o odzbrojující dojemnost "Rêver". V jejím závěru nechala Mylene zpívat publikum a posléze zmizela v hustém oblaku kouře startující kosmické rakety (efektu bylo docíleno spuštěním a vyzdvihnutím konstrukce se světly s připevněnými výrobníky kouře), bylo to i logické uzavření jednoho cyklu.

Vedle předchozích dvou turné však tato show ztrácela dech a zůstala kdesi ve stínu originality a invence Mylene Farmer. Během večera musela několikrát dohánět manko, aby nebyla poražena svými konkurentkami. Vyloženě skvělé chvíle, střídaly hlušší místa (možná za to mohl zvláštně sestavený setlist) a k tomu se přidala čitelná sázka na jistotu. Podobně se tak děje třeba i u Depeche Mode, kteří mají přesně stanovené mantinely hitů, které musejí zákonitě odeznít. Stále to ale byla ona a až opustí toto tanečnější období, tak se snad dočkáme návratu k ucelenějším konceptům.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY