Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Makrorecenze "Radio" Kittchena

Makrorecenze "Radio" Kittchena

Vydáno: 24.09.2013 06:00 v sekci Makrorecenze - Redakce

Zrod druhé desky Kittchena zabral mnohem více času, než se možná z počátku očekávalo. "Radio" je však uceleným albem skvělého vypravěče příběhů, jehož přijetí vyvolalo nezkrotnou radost a pochvaly, ale taktéž i rozčarování. Nepřekvapivě se ve stejném módu nese i naše první poprázdninová makrorecenze.

SDÍLET:    
Kittchen - Radio
Jak již bylo řečeno, "Radio" se rodilo velmi dlouho, skladby si procházely přirozeným vývojem a s největší pravděpodobností se jeho přijetí ještě dočká celkem trnité cesty. Kittchen na něm pracoval s několika hosty a členy své doprovodné kapely a od kuchyňské idylky se dopracoval ke studiovému střetu s laptopovou poetikou dnešní doby.

Honza Průša v hlavní recenzi nešetřil slovy chvály, udělil rovných devět bodů z deseti a neopomenul zmínit: "A i když je většina alba prolezlá fakt hustou depkou, ve svém důsledku obsahuje víc nadějeplných a prosvětlujících míst, než by se na první poslech zdálo. Je tu spousta humoru, ironie i optimismu. Návodů, jak se poprat s životem. "Radio" obsahuje nádherné skladby, ale jeho síla je právě v tom, jak vše pasuje dohromady." V makrorecenzi s ním pár redaktorů bez výhrad souhlasilo a podpořilo jeho názor, našly se však i určité výhrady a jedna velmi nízká známka, zakotvena u překvapivé trojky. Výsledný průměr hodnocení se zastavil na příjemných osmašedesáti procentech. A jak to vidíte vy?

Pod pseudonymem Ian Schlendri se určitě někdo skrývá. Jen těžko říci, kdo. Na doslova.tumblr.com píše román na pokračování, který nejspíš nikdo nevydá. Skládá písňové texty kapelám, které zatím nikdo nezná. A možná má i jiné umělecké ambice. Prý i proto, že dříve jako hudební recenzent čelil výzvám čtenářů, že než bude kritizovat druhé, měl by něco dokázat sám. Tak jako tak ví, jaké to je tvořit v utajené identitě.


Jaroslav Hrách - Ta bouřka se blíží a všichni se těší! (9/10)
Vztah k interpretovi: Moc dobře vaří!

Experimentální debut "Menu" od Kittchena byl velmi povedeným počinem. Můžeme být rádi, že na naší hudební scéně něco takového vůbec vzniklo. Industriální podklady obohacené melancholickými texty vytvořily hutnou atmosféru a jedinečný rukopis. "Radio" se ovšem nese na lehce odlišných vlnách, zní jinak než jeho předchůdce, stále je to však ten samý Kittchen. Hudebně se oprostil od špinavého DIY a důraz nyní klade na melodičnost. Váhám nad tím, která poloha se mi líbí víc. Na "Menu" oceňuji spontánnost, jež je cítit takřka z každé skladby, blíž je mi ale přece jen "Radio". Díky uhlazenému zvuku nyní vyniknou hudební nástroje, především kytara a klavír. Kittchenovy texty jsou silné a ukrývají v sobě plno trefných frází a minipříběhů (například "Fotr" a "Sobota"). To však není nic v porovnání s tím, jak úžasnou atmosféru skrze ně dokáže vytvořit a vystihnout Berlín či Prahu ("Pod Prahou" je jasná pražská hymna!) Samotným vrcholem desky je závěrečný song "Bouřka", který si pouštím okamžitě, když venku začne hřmít.

Dan Hájek - Na kus řeči, napodruhé v kuchyni (8/10)
Vztah k interpretovi: Setrvalý a umocněný experimentálním rozletem albové dvojky.

Laptopoví vypravěči mají dnes úžasné možnosti a Kittchen si toho je vědom. "Radio" díky tomu sice drobet zvukově nabobtnalo, přesto jako vydatné sousto atmosfér, ruchů a mikropříběhů nepřepne všechny vjemové cesty naráz do kolapsového stavu. Už to na jednu stranu sice není jen o hraní s nápady, zůstala však ona uhlídaná špinavost, syrovost (i ve stylu vyprávění) a došlo na zevrubnější tvorbu kompozice (zejména nadějí protkaná závěra "Bouřka"). Tomáš Neuwerth jako studiová výpomoc nezklamala, Kittchenovi neoblomně otevřela nové obzory a pomohla přijít na kloub dalším dříve nevyužitým fíglům a repeticím s fragmenty melodických námětů. "Radio" je krásně celistvé, vybalancované elementární melancholií, včetně chvilkového rozmaru naléhavosti ("Pod Prahou", "Holka"), které smělým tempem spěje ke zmíněnému finiši za rozbřesku ranních paprsků nového dne. Kittchen mílovými kroky vstupuje do nových podobenství vlastní tvorby, být s ním na kus řeči je vždy nepřerušovaný tok těchto odhalení a to mě na tom baví nejvíc.

Pohled odjinud - Ian Schlendri

Dobrý den. Jsem Ian Schlendri. A není to moje skutečná identita. Schovávám se za ni, abych v sobě našel víc odvahy a upřímnosti k tvorbě. Hádám, že Kittchen to má podobně. Pod maskou si totiž jeden dovolí říct víc. Jít hloub'. Do sebe, do člověka, do společnosti... syrově, krutě, bez servítek. Bez obav, že na vás vlastní maminka zavolá Chocholouška. Nebo toho druhýho. Když si uvážeme kravatu, jsme slušně vychovaní. Když nám řád shoří nad hlavou a není co jíst, jde to naše vychování stranou. Klidně se navzájem zabijeme a sežereme. Jako na Kittchenově debutu "Menu". Na "Radiu" maska zůstala a snad díky tomu se dál mluví na rovinu, posetou střepy ze zrcadla naší doby. Doby, v níž nás ničí naše vlastní civilizace. A protože jsme slabí, nebráníme se tomu. Oddáváme se tomu. Chlastáme, kurvíme se, bijeme své skvělé ženy... pohrdáme zbytky lásky, kterou máme. To všechno se neudržitelně hromadí. Všude kolem. A dřív nebo později nám to opravdu bouchne pod našema ušpiněnýma rukama. A třeba právě to je naše naděje začít znovu, lépe, vždyť přece každá katastrofa má očistný efekt. Snad o tom je "Radio". Snad v tom je stejně koncepční jako debut. Zatímco před dvěma lety Kittchen vařil lidské maso, teď vaří lidskou duši. Bolestně a přitom ozdravně. A o mnoho, mnoho propracovaněji a muzikantštěji (= na minimálně evropské úrovni), díky čemuž Kittchenův řezník Tomáš Neuwerth snad konečně vystoupí ze stínu svého bratra. Smekám. A jsem zvědav na třetí desku. Zároveň se bojím. V Kittchenově světě totiž přežije málokdo. Jakkoli je to svět nás všech.

Ondřej Michal - Hlavně mít trpělivost (7/10)
Vztah k interpretovi: Jeden z těch, jehož muziku poslouchám výhradně doma. Na koncert bych nikdy nešel.

"A všechno to skončí." Právě tenhle úryvek textu mi zůstal v hlavě poté, co jsem "Radio" doposlouchal poprvé. Zůstal a rezonoval ještě hodně dlouho potom. Vlastně si myslím, že by mohl být jeho mottem. Stejně jako prvotina "Menu", tak i albová dvojka není žádná veselá záležitost. Je to pořádná porce smutku, splínu, deprese a zmaru. Rozprostírá před námi tak širokou paletu neveselostí, jakou si jen dokážeme představit. Na druhou stranu je třeba říct, že to tady Kittchen posluchačům dost usnadňuje. Utíká od původního syrového industriálního zvuku k elektronickému cvrlikání. Přihodil o poznání přístupnější melodie a nezapomněl dodat klavírní vyhrávky. Na tohle album však přidal ingredienci, pro kterou na debutu jaksi nezbylo místo. Přes všechen ten marast a zmar se jako duha line vyhlídka, že to všechno není zase tak hrozné. Hmatatelný důkaz pro takové tvrzení však budeme hledat marně. Vše se odehrává na úrovni pocitů a emocí. Přesto je tady tento faktor zastoupen. Jen dá práci ho na desce najít. Otázkou je, zda budou mít posluchači při hledání dostatek trpělivosti.

Kittchen, Bytový koncert, Praha, 23.5.2013
© Honza Průša, musicserver.cz
Martin Spurný - DIY superhero (7/10)
Vztah k interpretovi: Bezmezný obdiv.

Kittchena jsem měl rád hlavně díky bezprostřednímu přístupu k hudbě a k věcem okolo ní (i mimo ni). Všechny ty komiksy, povídky, nízkorozpočtová videa a tak... Debutové "Menu" bylo v tomto ohledu rájem. Málokdo zvládne kolem sebe takovýmto způsobem vytvořit tak zábavný kyberprostor. "Radio" ve všem pokračuje, ale bohužel postrádá ten úžasně nakřáplý zvuk jeho předchůdce. Ne, že by utrpěla bezprostřednost, ale "Menu" bylo v tomto ohledu naprosto signifikantní a deska na onom zvuku stála. U "Radia" mi chybí jednotící prvek, který by všem třinácti kouskům dal nějaký společný směr. Zatímco dříve jsem v textech zaslechl aspoň kousek naděje, tentokrát zní většina temně, nostalgicky. Poslech je velice dobrodružný, Kittchen totiž stále nahrává cokoli, co o jeho uši zavadí, a nebojí se to použít. Když už se dočkáme chytlavých motivů, rychle vyprchají kvůli krátkým stopážím songů, naopak atmosférických úryvků si užijeme až až.

Jan Trávníček - Že je něco mladé, neznamená automaticky, že je to i dobré (3/10)
Vztah k interpretovi: V zásadě nemám nic proti mladým a nadějným, ale jakmile se o některém interpretovi píše více, než kolik je slyšet jeho hudba, začínám být obezřetný.

V případě podivného folku Kittchena mě napadá, pro koho svou hudbu vlastně tvoří. Celá ta komiksová image se mi vlastně docela líbí, ale s hudbou jako takovou se nedokážu ztotožnit. A neumím si představit, že by se svým hledáním netradičních zvuků a pěveckým projevem, který je prost jakýchkoliv emocí, mohl zaujmout širší publikum, vyjet na turné atd. Jasně, každý nemusí hrát bigbít pro masy jako Chinaski nebo Lucie, ale na jeho desce postrádám to, co od hudby obvykle očekávám - autorské sdělení, které mě osloví a doprovodí jej zajímavá melodie. Místo toho se prohrabávám zvuky odpalování tenisového míčku nebo hlášek z počítače pro děti, který důvěrně znám od své mladší sestry, a dumám nad tím, jestli těm písním pomáhají, nebo je to jen póza. A čím více času albu věnuju, tím spíš se přikláním k druhé variantě. Ale kdo ví, třeba tomu jenom nerozumím. Pokud se vám Kittchenova deska líbí, nic proti, užijte si ji, ale byť jsem se opravdu snažil, kromě "Bouřky" jsem nenašel důvod, proč se k jeho muzice vracet.


Album: Kittchen - Radio
Průměrné hodnocení: 6,8/10
Celkový čas: 44:59
Skladby: Radio, Sobota, Fotr, Cizí území, Berlin, Zkouška spojení, Pod Prahou, Holka, Řež, Nemusíš, Roboti, Exit, Bouřka

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • stačí ne? (Jednaruka, 24.09.2013 20:22) Reagovat

    "V zásadě nemám nic proti mladým a nadějným, ale jakmile se o některém interpretovi píše více, než kolik je slyšet jeho hudba, začínám být obezřetný."

    asi tak...

    • Re: stačí ne? (kemo, 01.10.2013 09:05) Reagovat

      madý a nadějný čtyřicetiletý chlápek :)
      Ty recenze jsou srandovní.

    • Re: stačí ne? (J., 12.12.2013 14:53) Reagovat

      Už několikrát jsem si říkal u blábolů pana Trávníčka, že to je typický případ člověka, kterého by soudný šéfredaktor hudebního média měl okamžitě vyrazit pro neschopnost. Opět se mi to potvrzuje. Myšlenková rovina "nemůžu se s tím ztotožnit = je to blbé je komická. Neschopnost si zjistit, kolik interpretovi je, smutná. A posuzování hudby podle toho, jak moc "je slyšet" naprosto zoufalé... Aneb Trávníčkův příspěvek 0/10

  • Menu (Eurobot, 25.09.2013 09:26) Reagovat

    Dole máte jako album napsané Menu, ale makrorecenze je asi na to Radio, o kterým všichni píšou, ne? ;-)

  • (Pavel, 08.11.2013 21:31) Reagovat

    Ta dnešní mladá generace, dvakát starší než autor recenze.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Radůza - Muž s bílým psem 9/10
Recenze: Radůza vás vtáhne do světa indiánů. "Muž s bílým psem" je nádhernou poctou trampům Radůza nezapře kreativní slinu. Posledních pět let u ní platí jednoduchá rovnice - co rok, to nová deska. A navíc většinou koncepční. V případě novinky "Muž s bílým psem" sepsala k písničkám i povídky, takže k albu vychází... čtěte zde
Vydáno: 22.10.2018 00:00 v sekci Recenze
0
Three Days Grace, Bad Wolves, Malá sportovní hala, Praha, 19.10.2018
Naživo: Three Days Grace i Bad Wolves si potlesk z Prahy zasloužili A že to byl pořádný potlesk. Skandování "Three Days Grace! Three Days Grace! Three Days Grace!" se během večera už nedalo ani spočítat, jak často ho fanoušci vyvolávali. Evidentně potěšená kapela se jim za to odměnila výkonem, za... čtěte zde
Vydáno: 20.10.2018 10:38 v sekci Naživo
3
Manon Meurt, Altenburg 1964, Praha, 17.10.2018
Naživo: Tance smutných víl: Manon Meurt křtili album "MMXVIII" Manon Meurt rostou před očima. O jejich nové desce "MMXVIII" se určitě ještě nějakou dobu bude mluvit, posun je viditelný i v živé performanci. Působí sebejistě, jsou si vědomi svých předností. Altenburg 1964 si ve středu užil... čtěte zde
Vydáno: 19.10.2018 11:00 v sekci Naživo
0
Robin Mood - Jsem rád za každou příležitost, kde se můžu otrkat
Rozhovory: Robin Mood - Jsem rád za každou příležitost, kde se můžu otrkat Za jménem Robin Mood se skrývá producent, kytarista Eddie Stoilow a nově také zpěvák Jakub Lenz. Jeho nový pseudonym odkazuje na Robina Hooda ne náhodou. Sám říká: "Tak jako Robin Hood šířil dobro sekyrou, já ho šířím muzikou a... čtěte zde
Vydáno: 18.10.2018 12:00 v sekci Publicistika | Rozhovory
0
Kodaline, Lucerna, Praha, 16.10.2018
Naživo: Kodaline teplotu v tradičně vyhřáté Lucerně nezvedli Irské pop-rockery Kodaline máme v České republice rádi. Hit "All I Want" zněl z mnoha dětských pokojíčků už před pěti lety a od té doby se skupinu naučili znát jak návštěvníci letních festivalů, tak i rádioví dramaturgové,... čtěte zde
Vydáno: 17.10.2018 22:34 v sekci Naživo
1
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Fotogalerie: Zvíře jménem Podzim, Kittchen a Psychocandy zahráli nad Českým středohořím (09.09.2018 09:22)
- Chinaski zmenší festivalovou show a vyrazí s ní na podzim do sedmnácti měst (28.08.2018 13:43)
- Fotogalerie: Nultý ročník Bombizo festu v obrazech (30.07.2018 08:52)
- Muzika, táborák, koupání, kempy, "Pigyáda" a mnoho dalšího. To je festival "Přehrady Fest" (14.07.2018 09:58)
- Lucie zní z českých rádií nejčastěji, albovou elitní desítku poznamenala hned dvě úmrtí (27.06.2018 13:30)
- Nová deska Karla Gotta je dle hitparády "Ta pravá". Úspěch slaví i Marek Ztracený (19.06.2018 14:00)
- Noví Chinaski vydávají album svých největších hitů o lásce (15.06.2018 15:18)
- Po hitu toužící Poletíme? se postarali o nejúspěšnější novinku albové hitparády, Kryštof zase vládne éteru (05.06.2018 18:02)
- Rozhovory: Zvíře jménem Podzim - Každej člen je tvůrčí silou a nám se docela daří tu sílu směřovat stejným směrem (01.06.2018 09:45)
- V českých rádiích se nestalo vůbec nic, vládu nad albovým žebříčkem převzal Post Malone (22.05.2018 15:30)

ALBUM TÝDNE 43/2018

Radůza
Muž s bílým psem

Radůza nezapře kreativní slinu. Posledních pět let u ní platí jednoduchá rovnice - co rok, to nová deska. A navíc většinou koncepční. V případě novinky "Muž s bílým psem" sepsala k písničkám i povídky, takže k albu vychází kniha, audiokniha namluvená Františkem Segradem a také zpěvník. 

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Po 22.10.
Yellowjackets (USA) (Metro Music Club, Brno)
Čt 25.10.
The Black Queen (USA) (Chapeau Rouge, Praha)
Čt 25.10.
Jason Derulo + Marcus&Martinus (Tipsport Arena, Praha)
Po 29.10.
Stu Larsen (AUS) + Natsuki Kurai (JAP) (Vila Štvanice, Praha)
Út 30.10.
Dirty Loops (SWE) (Metro Music Club, Brno)
Čt 01.11.
[loveit] sound: Metric (CAN) (Roxy, Praha)
Pá 02.11.
Our Last Night + Hands Like Houses + Hawthorne Heights + Jule Vera (Lucerna Music Bar, Praha)
Pá 02.11.
Akua Naru (USA/DE) (Rock Café, Praha)
St 07.11.
Lukas Rieger (DE) (Semilasso, Brno)
Po 12.11.
[loveit] sound: Jungle (UK) (Roxy, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Beyoncé Lady Gaga Jananas Sia Coldplay Ewa Farna Kryštof Rihanna The Cure Adele Debbi AC/DC Madonna Linkin Park Pokáč Britney Spears František Černý Tomáš Klus Voxel Marilyn Manson
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2018 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver