Když se "X" na druhou rovná tanec

18.05.2013 10:13 - Andrea Šafářová | foto: facebook interpreta

Jsem naměkko. Ještě teď. Emoce ve mně divoce oscilují, mozek brní setrvačností hlubinných beatů a hypnotické eufonie riffů kytar, přemíra konzumace slov o lásce si vybírá svou kocovinovou daň. Díky bohu za ni. Byla jsem totiž na koncertě The xx v Lucerně.

Live: The xx

místo: Lucerna, Praha
datum: 16. května 2013
support: Mount Kimbie
Setlist: Try, Heart Skipped A Beat, Crystalised, Reunion, Far Nearer (Jamie xx Cover), Sunset, Reconsider, Missing, Fiction, Night Time, Swept Away, Shelter, VCR, Islands, Chained, Infinity, Intro, Angels

The xx, Lucerna, Praha, 16.5.2013
© Petr Klapper / musicserver.cz
The xx jsem poprvé zaregistrovala zhruba před třemi, čtyřmi lety s vydáním eponymního debutu. Láska na první poslech, my heart was beating in the same way. Dvě černé postavy, dva androgyni, co se sklopeným pohledem a kytarou kolem krku nevzrušeně šeptají sometimes i still need you. Nezměrnost necenzurovaně obnažované tvůrčí intimity si postupně podvolovala každého introverta / citového labila / hipstra, který se jí postavil do cesty. Malé černé knížky zmocněnců hlasitě šustily. Srdce pulsovala. A šustí a pulsují dodnes.

Britové utvořili skupinu, ba subkulturu jedinců, kteří přiznávají životní citovou esenci návštěvou jejich koncertu. Ve studiu jejich hudební a dost možná duševní souznění působí husí kůži. Ale naživo? Těžce vydobytá koupě lístku rázem vystřídala nejistota z pomyšlení na listopadové vystoupení Beach-House v Meetfactory. Sniví baltimořané jsou moje srdcovka. Puntičkářsky zahrané albové verze singlů a bez výraznějších světelných efektů ale navodily pocit, že jsem si to tam zkrátka odstojila. A pak navštívím koncert The xx v Lucerně, své milované milovníky vnitřních světů a jejich citových válek a kapitulací, klidných, tichých pravd a intimity a… nohy se euforií pletou.

The xx, Lucerna, Praha, 16.5.2013
© Petr Klapper / musicserver.cz
Natolik precizní, vskutku důmyslně propracovanou a pouze a jen na těla Londýňanů ušitou show bych nečekala ani v těch nejdivočejších představách. Zbrusu nové písňové aranže, světla, lasery, to vše by vydalo na samostatnou kapitolu. Ale hlavně - Jamieho beaty. Za vysoce reaktivní osou Oliver Sim-Romy Madley Croftová se schovával nejdůležitější článek celé performance. Nepostradatelnost Jamieho Smithe aka Jamieho xx se projevila hned při post-dubstepových udusaných beatech úvodní "Try" z novinky "Coexist". Ozvěny úderů jeho "Space Echa" simulující srdeční tep děravým prostorám velkého sálu Lucerny překvapivě svědčily, stejně jako diferentní tlukot Sima v "Missing". Plné režie se pak chopil u "Reunion". Její taneční potenciál vyždímal maximálně, když za ni připojil houseový set vlastní skladby "Far Nearer". Zhruba osmiminutovou danceparádu završil ještě dovětkem "Sunset". A posluchači zírali.

Právě přetavení skladeb do tanečních minisetů bude pravděpodobně zásadním hybatelem v klasifikaci zážitků. Na jedné straně příznivci ortodoxní filozofie The xx s vůdčími personami Croftové a Sima, kteří se intimního sedánku prostě nedočkali. Na straně druhé skupina fanoušků vnímající britské těleso jako více než dvoučlenný projekt ze studia, přijímající Smithe coby rovnocenného parťáka a přispěvatele. Rozevlátější verze skladeb šli první skupině dost možná proti srsti a druhou nadchly. Vzhledem ke štěbetajícímu davu s dvoutisícovou četností se ale rytmicky pestřejší repertoár zdál tou nejlepší volbou.

The xx, Lucerna, Praha, 16.5.2013
© Petr Klapper / musicserver.cz
Přes svižnější a hitovější melodie jako "Crystalised", "Islands" nebo "Infinity" nestrčili hlavní protagonisté ani na chvíli hlavy ze svých introvertních ulit. Publiku párkrát (třikrát) poděkovali a po zbytek času brousili křišťálový zvuk uhrančivých riffů kytar. Kromě "Fiction", kdy Sim odložil svůj nástroj, aby publikum ubezpečil, kdo v téhle písni vládne. Vedle Croftové působil sebevědoměji, nikoliv ale dominantně, a plutím po pódiu s náhodnou kytarovou onanií uprostřed společně odlévali pečeť vzájemnému jiskření. Neohroženost telepatie a nepřístupnost do jejích vrstev stvrdilo s končící skladbou "Infinity" dvojité laserové X na okraji jeviště, symbolizující hranici, za níž je vstup zakázán. Přídavek "Intro" ukázal se čpícím hip-hopovým rytmem nejpřísnější tvář ostrovní formace. Trnitou emoční pouť pod světelnou vodní hladinou dovedla společně s davem do konce uhrančivá Croftová modlitbou The xx. Love, love, love…

Druhý pohled Jaroslava Hrácha

Hudba z jiné dimenze - tak by se dal charakterizovat kouzelný večer v pražské Lucerně, kam si přijeli zahrát britští The xx. Vystoupení, které si nesměl nechat ujít žádný hipster z České republiky, se podařilo vyprodat a znamenalo to především jedno - v Lucerně bude k nevydržení. Už samotná volba prostoru ze začátku vzbuzovala otázku, zda je to pro intimní kapelu The xx to pravé a zda vynikne jejich "osobnost". Před samotným koncertem vystoupilo elektronické duo Mount Kimbie, které svou show umělo dobře rozjet, především u skladeb s výraznou basovou linkou se to kapele dařilo výborně. Něco jí však chybělo. To něco měli naštěstí připravené The xx.

Už od prvních tónů "Try" bylo jasné, že nás čeká něco velkého. Světelné efekty s použitím laserů musely pohltit zrak snad každého posluchače. V kombinaci s minimalistickými beaty, jemnými zvuky kytar a introvertním zpěvem Olivera Sima a Romy Madley Croft vznikla opravdu pozoruhodná atmosféra. Dokonalá symbióza hudby a vizuální světelné show mě uvedla skoro až do transu, chvíli jsem váhal nad tím, zda jsem stále ještě v Lucerně, či v úplně jiném světě. Téměř celý koncert byl odehrán bez sebemenší chyby (ze začátku sice lehce haproval zvuk, postupně se to však zlepšilo). Pro někoho mohlo být úplným vrcholem večera "Intro", sám za sebe však mohu říct, že mě nejvíc dostal skvěle vygradovaný závěr u předpřídavkové skladby "Islands". Ve výsledku mohu s lehkou troufalostí tvrdit, že čtvrteční vystoupení britských The xx bylo jedním z nejlepších koncertů tohoto roku.



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY