Nádech a výdech Petra Rajcherta

09.01.2002 05:00 - Honza Balušek | foto: facebook interpreta

Petr Rajchert je kromě svých televizních rolí známý hlavně jako bývalý člen Chinaski. I když se hudbě už nechtěl věnovat, nabídku z BMG natočit sólové album neodmítl, a to nedávno pod názvem "47 minut bez dechu" a uvozené singlem "Já nevim jak bych to řek" opravdu vyšlo. Není sice ničím zvláštní, ale i tak je jeho poprock hodně příjemný.
7/10

Petr Rajchert - 47 minut bez dechu

Celkový čas: 47:29
Vydavatel: BMG
S největší pravděpodobností by sólová deska Petra Rajcherta bez iniciativy nahrávací společností BMG nikdy nevznikla. Po odchodu z Chinaski se Petr dle vlastních slov hodlal věnovat herectví a hudební kariéru pověsit na hřebík, ale nabídka na sólovku právě z BMG jeho plány změnila. Protože neumí psát hudbu, sháněl písničky všude možně (účast na "Pesničke o Medulienke" mu třeba oplatili členové Gladiator), texty si napsal sám, obklopil se několika slovenskými i českými muzikanty a nakonec je album "47 minut bez dechu" na světě. A je docela v pohodě.

Samozřejmě bude tahle deska přirovnána nejvíce k Chinaski a co si budeme nalhávat, právě jejich fanoušky by měla i oslovit. Ostatně jako každá jiná kytarová a popová deska. Přesně takto nahrávka zní - povětšinou bezproblémové popové melodie, nabalené do jemně kytarového hávu, neboli - obyčejné písničky. Jakkoli se to někomu může zdát málo, podle mě je na české scéně podobných interpretů, kteří dělají dobrý kytarový pop, velmi málo a Rajchertova sólovka pěkně zaplní toto místo na české hudební mapě.

Základním stavebním kamenem jsou samozřejmě písničky, kterých se Rajchertovi sešlo dostatek na to, aby mezi výslednou čtrnáctkou nebyl žádný vyslovený balast. Své přinesla i produkce v rukou Jardy Helešice ze Support Lesbiens, který nahrávce dodal povedený zvuk a barevnost. Pilotní kolovrátkový singl "Já nevim jak bych to řek" (můj cit pro češtinu při psaní názvu této skladby vysloveně úpí...) se dostal až na druhou pozici české rádiové hitparády a jeho pohodovost docela dobře vystihuje náladu celé desky, ne nadarmo se i jedna z písniček jmenuje právě "Pohoda". Kromě typických poprockových hitovek ("Pohoda", "Pohádka" nebo "Každej chlap") se ale na desce objevují i skladby poněkud odlišné. Mezi ně patří třeba tepající rytmikou a bublající elektronikou obdařená "Slavný a bohatý" nebo jemným breakbeatem podmalovaná "Hovory". Hodně se povedly i pomalé písničky, "Kouzelná moc" má nádhernou náladu, stejně jako závěrečná "Agawa mei".

Hodně se mi taky líbí celý koncept desky, neboli 47 minut bez dechu pod vodou s podvodním bookletem. Na začátku desky se také Petr nadechne, mezi jednotlivými písničkami jen tak jemně probublává a na konci se vynoří a pořádně vydechne. Je to samozřejmě jen taková blbůstka, ale v době, kdy se booklety dělají na poslední chvíli, mi podobná vychytanost na nahrávce i obalu (první tři tisíce kusů mají obal s měnící se fotkou Petra Rajcherta), přijde docela zajímavá a je vidět, že si s tím někdo dal pořádnou práci.

Sólová deska Petra Rajcherta sice není ničím výjimečná, najdete na ní ale spoustu povedených poprockových písniček, které snesou jak rádia, tak koncertní pódia. Pro kolegu Justa, který psal recenzi na křest desky, je to málo, pro mě je to docela dost. Když už podobný projekt, tak alespoň povedený.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY