VYHRAJTE: 3 x knihu BON JOVI
Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Pojištění.cz - nejširší nabídka online pojištění v ČR!
David Bowie - The Next Day

Důstojný návrat hudebního chameleona

Vydáno: 11.03.2013 00:00 v sekci Recenze - Jakub Malar

David Bowie dokázal neuvěřitelné, když dva roky práce na novém materiálu utajil natolik, že se o tom svět dozvěděl, až když si to sám usmyslel. V době, kdy se často informuje o skutečnostech dřív, než se vůbec stanou, je to obdivuhodný výkon. Stejně tak obdivuhodné je ale i samotné album"The Next Day".

SDÍLET:    
8/10

David Bowie - The Next Day

Vydáno: 11.3.2013
Celkový čas: 53:41

Skladby: The Next Day, Dirty Boys, The Stars (Are Out Tonight), Love Is Lost, Where Are We Now?, Valentine's Day, If You Can See Me, I'd Rather Be High, Boss Of Me, Dancing Out In Space, How Does the Grass Grow?, (You Will) Set the World On Fire, You Feel So Lonely You Could Die, Heat

Vydavatel: Sony Music

Okolnosti spojené s vydáním nového alba "The Next Day" Davida Bowieho možná až příliš zbytečně odvádějí pozornost od nahrávky samotné, ale nakonec jak si to Mistr nachystal, takové to i má. Schovávat se skoro deset let před zraky veřejnosti, natočit desku v úplné tajnosti a ohlásit ji v den svých šedesátých šestých narozenin společně s novým singlem a tím totálně šokovat celý hudební svět... to pak není divu, že reakce všech nadšených fanoušků jsou ovlivněny euforickými pocity z návratu jejich hudebního idola. A co je hlavní, oni mají proč. Když dáme celé to pečlivě promyšlené promo stranou, "The Next Day" je po delší době opravdu podařeným zářezem v Bowieho rozsáhlé diskografii.

Pokud se zamyslíte nad tím, zdali by nahrávka vzbudila stejný rozruch, kdyby vyšla pár let po předchozí "Reality", musíte se dopátrat jednoduché odpovědi. Nevzbudila. Jenže na začátku nového milénia bylo najednou kolem možná až moc Bowieho najednou (jako by to vůbec bylo možné). S pravidelností natáčel nová alba, ročně vycházelo několik kompilací, pravidelně koncertoval a do toho si vezměte řadu spoluprací s jinými umělci (namátkou Massive Attack, TV On The Radio, Scarlett Johansson). A i když většina hudby, pod kterou se podepsal, vždy vyzařovala kvalitu, nevěděli jsme, jak moc nám bude tenhle hudební chameleon chybět, do té doby, než nám došlo, že už možná nic nenatočí. Tím chci naznačit, že "The Next Day" je výborná nahrávka, která by jinak zůstala mnohým utajena, kdyby nevyšla za okolností, za jakých vyšla.

David Bowie
© kgsr.com
Bowie uměleckou pauzu ale potřeboval, aby se mohl zamyslet, kam dál, stejně jako se rozhodoval ve své kariéře již několikrát před tím. Ne vždy došel ke správným rozhodnutím. Například "Pin Ups" možná není úplně nejlepší album předělávek, většina tvorby z druhé půlky osmdesátých let nestojí za řeč a devadesátkové experimenty s elektronikou nemusí vyhovovat každému. Z většiny svých přešlapů však našel cestu ven, ale posledními třemi nahrávkami "Hours...", "Heathen" a "Reality" se dostal do zvláštní situace. Sice se mu podařilo získal zpátky publikum, vystrašené elektronickými pokusy z "Outside" a "Earthling", ale k tomu i status stárnoucího muzikanta, který k němu neseděl a který si tenkrát ani nezasloužil (schválně si pusťte "I Took A Trip On A Gemini Spaceship" nebo "What's Really Happening?" - stárnoucí muzikant? Pche!). Jenže právě přiznání si stáří, ohlížení se zpět, nostalgie a stejně tak touha pořádně si zablbnout ve studiu, dokud na to ještě stačí síly, jsou hlavními přednostmi nového materiálu.

Motto, s jakým nové písně nejspíš připravoval, najdeme hned v úvodní a zároveň titulní skladbě. "Here I am, not quite dying," štěká Bowie do téměř punkového doprovodu, v němž nám dává jasné najevo, že s ním ještě chvíli máme počítat. Hlavně je pořád ve skvělé hlasové formě, což nám dokáže napříč celou deskou. Ta z velké části přináší především hlasitý, vzrušující a sebejistý rock 'n' roll, v němž dominují kytary Gerryho Leonarda a Earla Slicka (k čemuž přispěl i fakt, že hráč na klávesové nástroje Mike Garson tentokrát při natáčení chyběl úplně). Výrazně se zpomalí pouze v písních "You Feel So Lonely You Could Die" (v níž skvěle evokuje cizí osamělost a sebevražedné deprese, ale hudebně těžce vykrádá Cohenovo "Hallelujah" - asi nejslabší moment, který nezachrání ani závěrečná bicí sekvence vypůjčená ze skladby "Five Years" z klasického alba "The Rise And Fall Of Ziggy Stardust And The Spiders From Mars"), Scottem Walkerem nasáté "Heat" a "Where Are We Now?".

Právě poslední zmíněná patří ke klíčovým momentům "The Next Day" a ukazuje Bowieho v úplně nové poloze. V poloze ikony nostalgicky vzpomínající na jedno z nejzásadnějších období svého života, kterým v tomto případě není žádné jiné, než slavné berlínské období (v textu se objevují odkazy na tehdejší Berlín a srovnává jej s tím současným). Právě onen osobní prožitek, zpověď, pohled do duše umělce, je něco, co v jeho textech většinou nenajdete. Bowie to své přecházení z postavy do postavy došel až tak daleko, že možná ani on sám nemá úplně jasnou odpověď na otázku, kdo je David Bowie. Během života v ústraní ale získal novou perspektivu, díky níž je schopný se například elegantně podívat na život celebrit jak z vnějšího, tak z vnitřního pohledu ("The Stars (Are Out Tonight)").

V "Dirty Boys" vykresluje portrét divokého gangu delikventních chuligánů, který krásně podkreslují špinavé kytary a saxofon, zatímco v "If You Can See Me" se textově vrací do středověké historie a hudebně naopak k elektronickým experimentům. Jinde to zase vypadá, že poslední době snad hodně poslouchal Blur ("I'd Rather Be High", "Boss Of Me") a dojde i na vtipnou parodii sebe sama - "Dancing Out In Space" zní jako Bowieho verze skladby "Bowie's In Space" od Flight Of The Conchords (za což má v tomto případě rozhodně plusové body).

"The Next Day" ve svých zhruba padesáti minutách ukazuje, o čem všem David Bowie byl a o čem by snad ještě mohl být. Nové písně jsou plny jeho hudebního chameleonství, kterým byl vždy tak známý, a vůbec nevadí, že ve svém současném zabarvení vlastně z velké části vzpomíná. Za přispění Tonyho Viscontiho všem na ploše čtrnácti kompozic ukázal, že je stále na míle vzdálený tomu, stát se muzejním exponátem, naopak jeho tvorba je ve výsledku živelnější a podstatnější, vyjadřující pocity úzkosti, znechucení a strachu v dnešním světě zmítaném konflikty, od nichž naši pozornost možná až příliš často odvádí povrchní celebrity. Teď už jen můžeme doufat, že se téhle jeho podoby dočkáme i naživo.

WEDOS.cz - Nejlevnější registrátor domén v ČR, neomezený webhosting, virtuální a dedikované servery

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • klišé (wxa, 11.03.2013 07:19) Reagovat

    Docela by mě zajímalo, kolik článků o Bowiem, v nichž se NEVYSKYTUJE výraz "chameleon" existuje. Moc jich nebude...

  • Nemusí si nic dokazovat (Fana, 11.03.2013 10:21) Reagovat

    David Bowie je prostě David Bowie a ať nahraje jakoukoliv desku, své fanoušky bude mít a bude jich mít dost. Znám spousta hudebních nadšenců i odborníků, kteří velebí elektronické počiny Outside a Earthling a nemají příliš v lásce Davidova taneční 80. léta. Já osobně mám rád celou jeho tvorbu, k některé jsem se prokousával déle, některé mně dostala na první poslech.
    Nová nahrávka mně okamžitě zaujala. Jednak je to tím, že po 10ti letech dal o sobě mistr vědět a taky jsem byl zvědav jaký styl očekávat. Bylo hned jasné, že to bude bomba a po několika ochutnávkách co David poslal do světa, bylo jasné, že budeme vzpomínat na slavnou "Berlínskou Trilogii" ovšem v aktuálním hudebním kabátku...
    Takže, David ukázal, že pořád má co říct a pak už záleží jen na posluchačích aby ukázaly svůj dobrý hudební vkus.

  • Bowie - live (JimiH, 11.03.2013 16:42) Reagovat

    Myslím, že Bowie kdesi prohlásil, že turné kvůli zdravotním komplikacím nepojede. Takže živé vystoupení je pravdpěpodobné tak možná v nějaké late night show...

    Jinak Bowieho mám rád takřka v každé podobě. Jen první tři alba mě trochu minuly. Ale od Hunky Dory je to strhující jízda napříč žánry.

  • s (john, 12.03.2013 17:44) Reagovat

    Skutocne fenomenalny interpret.Znovu pozoruhodny album. Tak isto mam rad celu Bowieho diskografiu okrem albumov Never let me down again, Tonight a tiez Outside.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Martin Harich - Zjistil jsem, že svět je barevný
Rozhovory: Martin Harich - Zjistil jsem, že svět je barevný Martin Harich vydává po loňském EP "Pátram" album "Mapy", které nahrával na různých koutech světa s pomocí přenosných nahrávacích zařízení. Mezitím se zúčastnil světové písničkářské soutěže, kde skončil na čtvrtém... čtěte zde
Vydáno: 19.09.2017 15:00 v sekci Publicistika | Rozhovory
1
Nové desky 37/2017 - od Anastacie přes Foo Fighters po Madonnu
Nové desky 37/2017 - od Anastacie přes Foo Fighters po Madonnu Tento týden se sešla mimořádná porce nové hudby. Své novinky připravili Foo Fighters, Anastacia, Angus & Julia Stone, Cat Stevens alias Yusuf, Ringo Starr, Musiq Soulchild, Martin Harich, David Garrett nebo Gov't Mule. Madonna se konečně... čtěte zde
Vydáno: 19.09.2017 07:23 v sekci Novinky | Nové desky
9
Papa Roach, Malá sportovní hala, Praha, 17.9.2017
Naživo: Energická show Papa Roach opět nezklamala Američtí rockeři Papa Roach se do Česka opakovaně vracejí a opakovaně předvádí poctivou show, kterou jejich věrné publikum spokojeně kvituje. Ať už šlo o klubový koncert v Roxy, festival Rock For People nebo dvě poslední... čtěte zde
Vydáno: 18.09.2017 16:00 v sekci Naživo
3
Kryštof, Jelen, Sebastian, Hodiny, Stadion Evžena Rošického, Strahov, Praha, 16.9.2017
Naživo: Kryštof si s vysněným stadionem poradil ve velkém stylu Na české hudební scéně bylo a je jen velmi málo interpretů, kteří si mohou, respektive mohli troufnout na venkovní koncert pro více než dvacet tisíc lidí. Čerstvě se mezi ně zařadili Kryštof, kteří na pražském Strahově... čtěte zde
Vydáno: 17.09.2017 09:30 v sekci Naživo
48
(18+) Marilyn Manson - We Know Where You Fucking Live 8/10
Video: (18+) Marilyn Manson a banda jeptišek v klipu "We Know Where You Fucking Live" terorizuje maloměstskou rodinu Netrvalo to moc dlouho a po oznámení data vydání nové desky a uvolnění prvního singlu vypustil Marilyn Manson do světa také videoklip k písni "We Know Where You Fucking Live". To, co napověděla hudba, doprovodné video jen potvrzuje.... čtěte zde
Vydáno: 16.09.2017 19:30 v sekci Audio / Video | Video
1
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Recenze: Motörhead na "Under Cöver" halí hity do svého trademarkového kabátku (08.09.2017 10:54)
- Recenze: David Bowie se ozývá ze záhrobí EPčkem "No Plan" (25.02.2017 17:30)
- Pódium Brit Awards hostilo cenzuru i Donalda Trumpa (23.02.2017 11:26)
- Publicistika: Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2016 podle musicserveru (10-1) (08.02.2017 11:30)
- David Bowie bude na britských poštovních známkách (31.01.2017 15:55)
- Ed Sheeran se v Británii vrátil ve velkém, Little Mix dohnaly Spice Girls (17.01.2017 16:40)
- Publicistika: Nejlepší zahraniční videoklipy roku 2016 podle musicserveru (16.01.2017 10:05)
- Video: David Bowie posmrtně vypouští mysteriózní video k "No Plan" (09.01.2017 08:22)
- David Bowie věděl už tři měsíce před smrtí, že boj s rakovinou prohrál (08.01.2017 11:16)
- Světové kritiky letos nejvíc oslovily desky Beyoncé, Davida Bowieho či Franka Oceana (30.12.2016 17:45)

ALBUM TÝDNE 38/2017

Sparks
Hippopotamus

V záplavě prostoduchých tancovaček a rádiových jednohubek jsou veteráni Sparks výjimkou i důkazem, že existuje také překvapivý, nejednoznačný a přemýšlivý pop s přesahem. Bratrské duo Ron a Russell Maelovi to dokazuje i po více než čtyřiceti letech s novinkou "Hippopotamus".

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

St 20.09.
DJ Shadow (USA) (Roxy, Praha)
Út 26.09.
Timber Timbre (CAN) (Roxy/NoD, Praha)
St 04.10.
R5 (USA) (Roxy, Praha)
Čt 05.10.
Stu Larsen (AU) (Royal, Praha)
Pá 13.10.
BE25 Warm Up: Andhim (DE) (Roxy, Praha)
So 14.10.
Tora (AU) (Chapeau Rouge, Praha)
Po 16.10.
Machine Gun Kelly (USA) (Forum Karlín, Praha)
Út 17.10.
Fink (UK) (Fléda, Brno)
St 18.10.
Fink (UK) (Roxy, Praha)
Pá 20.10.
BE25: James Zabelia (UK) (Roxy, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Lady Gaga Ewa Farna Kryštof Coldplay Beyoncé Taylor Swift Adele Sia Rihanna Madonna Terezie Kovalová The Cure AC/DC David Bowie Linkin Park Katy Perry Lucie Bílá Metallica Ed Sheeran Ben Cristovao
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2017 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Mobilní verze | ISSN 1804-5529
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
DOPORUČUJEME: Kupte si nejprodávanější hosting v ČR se slevou 50% (slevový kód: MUSICSERVER)
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver