Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
David Bowie - The Next Day

Důstojný návrat hudebního chameleona

Vydáno: 11.03.2013 00:00 v sekci Recenze - Jakub Malar

David Bowie dokázal neuvěřitelné, když dva roky práce na novém materiálu utajil natolik, že se o tom svět dozvěděl, až když si to sám usmyslel. V době, kdy se často informuje o skutečnostech dřív, než se vůbec stanou, je to obdivuhodný výkon. Stejně tak obdivuhodné je ale i samotné album"The Next Day".

SDÍLET:    
8/10

David Bowie - The Next Day

Vydáno: 11.3.2013
Celkový čas: 53:41

Skladby: The Next Day, Dirty Boys, The Stars (Are Out Tonight), Love Is Lost, Where Are We Now?, Valentine's Day, If You Can See Me, I'd Rather Be High, Boss Of Me, Dancing Out In Space, How Does the Grass Grow?, (You Will) Set the World On Fire, You Feel So Lonely You Could Die, Heat

Vydavatel: Sony Music

Okolnosti spojené s vydáním nového alba "The Next Day" Davida Bowieho možná až příliš zbytečně odvádějí pozornost od nahrávky samotné, ale nakonec jak si to Mistr nachystal, takové to i má. Schovávat se skoro deset let před zraky veřejnosti, natočit desku v úplné tajnosti a ohlásit ji v den svých šedesátých šestých narozenin společně s novým singlem a tím totálně šokovat celý hudební svět... to pak není divu, že reakce všech nadšených fanoušků jsou ovlivněny euforickými pocity z návratu jejich hudebního idola. A co je hlavní, oni mají proč. Když dáme celé to pečlivě promyšlené promo stranou, "The Next Day" je po delší době opravdu podařeným zářezem v Bowieho rozsáhlé diskografii.

Pokud se zamyslíte nad tím, zdali by nahrávka vzbudila stejný rozruch, kdyby vyšla pár let po předchozí "Reality", musíte se dopátrat jednoduché odpovědi. Nevzbudila. Jenže na začátku nového milénia bylo najednou kolem možná až moc Bowieho najednou (jako by to vůbec bylo možné). S pravidelností natáčel nová alba, ročně vycházelo několik kompilací, pravidelně koncertoval a do toho si vezměte řadu spoluprací s jinými umělci (namátkou Massive Attack, TV On The Radio, Scarlett Johansson). A i když většina hudby, pod kterou se podepsal, vždy vyzařovala kvalitu, nevěděli jsme, jak moc nám bude tenhle hudební chameleon chybět, do té doby, než nám došlo, že už možná nic nenatočí. Tím chci naznačit, že "The Next Day" je výborná nahrávka, která by jinak zůstala mnohým utajena, kdyby nevyšla za okolností, za jakých vyšla.

David Bowie
© kgsr.com
Bowie uměleckou pauzu ale potřeboval, aby se mohl zamyslet, kam dál, stejně jako se rozhodoval ve své kariéře již několikrát před tím. Ne vždy došel ke správným rozhodnutím. Například "Pin Ups" možná není úplně nejlepší album předělávek, většina tvorby z druhé půlky osmdesátých let nestojí za řeč a devadesátkové experimenty s elektronikou nemusí vyhovovat každému. Z většiny svých přešlapů však našel cestu ven, ale posledními třemi nahrávkami "Hours...", "Heathen" a "Reality" se dostal do zvláštní situace. Sice se mu podařilo získal zpátky publikum, vystrašené elektronickými pokusy z "Outside" a "Earthling", ale k tomu i status stárnoucího muzikanta, který k němu neseděl a který si tenkrát ani nezasloužil (schválně si pusťte "I Took A Trip On A Gemini Spaceship" nebo "What's Really Happening?" - stárnoucí muzikant? Pche!). Jenže právě přiznání si stáří, ohlížení se zpět, nostalgie a stejně tak touha pořádně si zablbnout ve studiu, dokud na to ještě stačí síly, jsou hlavními přednostmi nového materiálu.

Motto, s jakým nové písně nejspíš připravoval, najdeme hned v úvodní a zároveň titulní skladbě. "Here I am, not quite dying," štěká Bowie do téměř punkového doprovodu, v němž nám dává jasné najevo, že s ním ještě chvíli máme počítat. Hlavně je pořád ve skvělé hlasové formě, což nám dokáže napříč celou deskou. Ta z velké části přináší především hlasitý, vzrušující a sebejistý rock 'n' roll, v němž dominují kytary Gerryho Leonarda a Earla Slicka (k čemuž přispěl i fakt, že hráč na klávesové nástroje Mike Garson tentokrát při natáčení chyběl úplně). Výrazně se zpomalí pouze v písních "You Feel So Lonely You Could Die" (v níž skvěle evokuje cizí osamělost a sebevražedné deprese, ale hudebně těžce vykrádá Cohenovo "Hallelujah" - asi nejslabší moment, který nezachrání ani závěrečná bicí sekvence vypůjčená ze skladby "Five Years" z klasického alba "The Rise And Fall Of Ziggy Stardust And The Spiders From Mars"), Scottem Walkerem nasáté "Heat" a "Where Are We Now?".

Právě poslední zmíněná patří ke klíčovým momentům "The Next Day" a ukazuje Bowieho v úplně nové poloze. V poloze ikony nostalgicky vzpomínající na jedno z nejzásadnějších období svého života, kterým v tomto případě není žádné jiné, než slavné berlínské období (v textu se objevují odkazy na tehdejší Berlín a srovnává jej s tím současným). Právě onen osobní prožitek, zpověď, pohled do duše umělce, je něco, co v jeho textech většinou nenajdete. Bowie to své přecházení z postavy do postavy došel až tak daleko, že možná ani on sám nemá úplně jasnou odpověď na otázku, kdo je David Bowie. Během života v ústraní ale získal novou perspektivu, díky níž je schopný se například elegantně podívat na život celebrit jak z vnějšího, tak z vnitřního pohledu ("The Stars (Are Out Tonight)").

V "Dirty Boys" vykresluje portrét divokého gangu delikventních chuligánů, který krásně podkreslují špinavé kytary a saxofon, zatímco v "If You Can See Me" se textově vrací do středověké historie a hudebně naopak k elektronickým experimentům. Jinde to zase vypadá, že poslední době snad hodně poslouchal Blur ("I'd Rather Be High", "Boss Of Me") a dojde i na vtipnou parodii sebe sama - "Dancing Out In Space" zní jako Bowieho verze skladby "Bowie's In Space" od Flight Of The Conchords (za což má v tomto případě rozhodně plusové body).

"The Next Day" ve svých zhruba padesáti minutách ukazuje, o čem všem David Bowie byl a o čem by snad ještě mohl být. Nové písně jsou plny jeho hudebního chameleonství, kterým byl vždy tak známý, a vůbec nevadí, že ve svém současném zabarvení vlastně z velké části vzpomíná. Za přispění Tonyho Viscontiho všem na ploše čtrnácti kompozic ukázal, že je stále na míle vzdálený tomu, stát se muzejním exponátem, naopak jeho tvorba je ve výsledku živelnější a podstatnější, vyjadřující pocity úzkosti, znechucení a strachu v dnešním světě zmítaném konflikty, od nichž naši pozornost možná až příliš často odvádí povrchní celebrity. Teď už jen můžeme doufat, že se téhle jeho podoby dočkáme i naživo.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • klišé (wxa, 11.03.2013 07:19) Reagovat

    Docela by mě zajímalo, kolik článků o Bowiem, v nichž se NEVYSKYTUJE výraz "chameleon" existuje. Moc jich nebude...

  • Nemusí si nic dokazovat (Fana, 11.03.2013 10:21) Reagovat

    David Bowie je prostě David Bowie a ať nahraje jakoukoliv desku, své fanoušky bude mít a bude jich mít dost. Znám spousta hudebních nadšenců i odborníků, kteří velebí elektronické počiny Outside a Earthling a nemají příliš v lásce Davidova taneční 80. léta. Já osobně mám rád celou jeho tvorbu, k některé jsem se prokousával déle, některé mně dostala na první poslech.
    Nová nahrávka mně okamžitě zaujala. Jednak je to tím, že po 10ti letech dal o sobě mistr vědět a taky jsem byl zvědav jaký styl očekávat. Bylo hned jasné, že to bude bomba a po několika ochutnávkách co David poslal do světa, bylo jasné, že budeme vzpomínat na slavnou "Berlínskou Trilogii" ovšem v aktuálním hudebním kabátku...
    Takže, David ukázal, že pořád má co říct a pak už záleží jen na posluchačích aby ukázaly svůj dobrý hudební vkus.

  • Bowie - live (JimiH, 11.03.2013 16:42) Reagovat

    Myslím, že Bowie kdesi prohlásil, že turné kvůli zdravotním komplikacím nepojede. Takže živé vystoupení je pravdpěpodobné tak možná v nějaké late night show...

    Jinak Bowieho mám rád takřka v každé podobě. Jen první tři alba mě trochu minuly. Ale od Hunky Dory je to strhující jízda napříč žánry.

  • s (john, 12.03.2013 17:44) Reagovat

    Skutocne fenomenalny interpret.Znovu pozoruhodny album. Tak isto mam rad celu Bowieho diskografiu okrem albumov Never let me down again, Tonight a tiez Outside.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Three Days Grace, Bad Wolves, Malá sportovní hala, Praha, 19.10.2018
Naživo: Three Days Grace i Bad Wolves si potlesk z Prahy zasloužili A že to byl pořádný potlesk. Skandování "Three Days Grace! Three Days Grace! Three Days Grace!" se během večera už nedalo ani spočítat, jak často ho fanoušci vyvolávali. Evidentně potěšená kapela se jim za to odměnila výkonem, za... čtěte zde
Vydáno: 20.10.2018 10:38 v sekci Naživo
2
Manon Meurt, Altenburg 1964, Praha, 17.10.2018
Naživo: Tance smutných víl: Manon Meurt křtili album "MMXVIII" Manon Meurt rostou před očima. O jejich nové desce "MMXVIII" se určitě ještě nějakou dobu bude mluvit, posun je viditelný i v živé performanci. Působí sebejistě, jsou si vědomi svých předností. Altenburg 1964 si ve středu užil... čtěte zde
Vydáno: 19.10.2018 11:00 v sekci Naživo
0
Robin Mood - Jsem rád za každou příležitost, kde se můžu otrkat
Rozhovory: Robin Mood - Jsem rád za každou příležitost, kde se můžu otrkat Za jménem Robin Mood se skrývá producent, kytarista Eddie Stoilow a nově také zpěvák Jakub Lenz. Jeho nový pseudonym odkazuje na Robina Hooda ne náhodou. Sám říká: "Tak jako Robin Hood šířil dobro sekyrou, já ho šířím muzikou a... čtěte zde
Vydáno: 18.10.2018 12:00 v sekci Publicistika | Rozhovory
0
Kodaline, Lucerna, Praha, 16.10.2018
Naživo: Kodaline teplotu v tradičně vyhřáté Lucerně nezvedli Irské pop-rockery Kodaline máme v České republice rádi. Hit "All I Want" zněl z mnoha dětských pokojíčků už před pěti lety a od té doby se skupinu naučili znát jak návštěvníci letních festivalů, tak i rádioví dramaturgové,... čtěte zde
Vydáno: 17.10.2018 22:34 v sekci Naživo
1
Pohled do českých hitparád - 41. týden 2018
Twenty One Pilots triumfují s deskou "Trench", v rádiích díky Mirai a Lipovi boduje česká hudba Zatímco rádiím aktuálně kralují tuzemští interpreti, jako jsou Mirai a Lipo, v albovém žebříčku naopak září zahraniční hvězdy. Pomyslné zlato si mohou na krk pověsit Twenty One Pilots, kteří uspěli se žhavou novinkou... čtěte zde
Vydáno: 17.10.2018 15:30 v sekci Novinky | České hitparády
1
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Fanoušci Davida Bowieho se dočkají dalších vinylů a dokumentu (10.10.2018 08:01)
- Massive Attack vydají výroční edici alba "Mezzanine" (17.09.2018 16:26)
- Fotogalerie: Páteční Metronome Festival v obrazech (24.06.2018 12:19)
- Naživo: Prvnímu dni Metronome Festivalu vévodili mimo Massive Attack také skvělí Sexy Dancers (24.06.2018 09:51)
- Naživo: Spojme se a bude líp, tvrdí Massive Attack (23.06.2018 14:58)
- Do Prahy míří Donny McCaslin, saxofonista, který hrál s Davidem Bowiem (15.05.2018 17:05)
- Video: Pete Yorn a Scarlett Johansson lákají na novou spolupráci ponurým klipem k singlu "Bad Dreams" (26.04.2018 15:35)
- Record Store Day 2018 se blíží, letos nabídne 420 nahrávek (10.03.2018 09:28)
- Na Record Store Day vyjdou hned tři raritní nahrávky Davida Bowieho (03.03.2018 12:13)
- Howard Stern odhalil pětadvacet jmen, která v jeho show svými covery uctí Davida Bowieho (08.02.2018 15:51)

ALBUM TÝDNE 42/2018

Manon Meurt
MMXVIII

Každá doba potřebuje svoje básníky. Ty zasněné, zadumané osoby, které se citlivě noří do niter vlastních i cizích a dovedou dát tvar i v hloubce ukrytým emocím. Takoví jsou i rakovničtí Manon Meurt, kteří až nyní, po čtyřech letech od prvního EP, vydávají svůj regulérní debut "MMXVIII".

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

So 20.10.
Definition House: Bioday + Cubik + Tibiza (Roxy, Praha)
Po 22.10.
Yellowjackets (USA) (Metro Music Club, Brno)
Čt 25.10.
The Black Queen (USA) (Chapeau Rouge, Praha)
Čt 25.10.
Jason Derulo + Marcus&Martinus (Tipsport Arena, Praha)
Po 29.10.
Stu Larsen (AUS) + Natsuki Kurai (JAP) (Vila Štvanice, Praha)
Út 30.10.
Dirty Loops (SWE) (Metro Music Club, Brno)
Čt 01.11.
[loveit] sound: Metric (CAN) (Roxy, Praha)
Pá 02.11.
Our Last Night + Hands Like Houses + Hawthorne Heights + Jule Vera (Lucerna Music Bar, Praha)
Pá 02.11.
Akua Naru (USA/DE) (Rock Café, Praha)
St 07.11.
Lukas Rieger (DE) (Semilasso, Brno)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Beyoncé Lady Gaga Sia Coldplay Ewa Farna Kryštof The Cure Jananas Rihanna Adele Madonna AC/DC Debbi Pokáč Linkin Park Britney Spears Tomáš Klus Voxel Marilyn Manson Avril Lavigne
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2018 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver