Orbital - Bratři v rytmu

09.11.2012 11:00 - Dan Hájek | foto: facebook interpreta

Orbital se letos naplno vrátili s deskou "Wonky", s níž završili další mezník ve své tvorbě a obsáhlé diskografii. V ní se objevuje i nemalé množství filmové hudby a bočních projektů. Pojďte si s námi připomenout vše podstatné a nechat se navnadit na jejich chystaný listopadový koncert v pražské Lucerně.
Orbital
© bbc.co.uk
Phil a Paul Hartnollovi pocházejí ze Sevenoaks, kde v druhé polovině osmdesátých let minulého století plně hltali elektronickou muziku. V roce 1989 se však věci daly do poklusu a prvně vypustili do oběhu i vlastní tvorbu pod označením Orbital (jméno si vybrali dle dálnice M25, London Ring Motorway, která na své délce 188 km kruhově obepíná Greater London). Do dnešního dne vydali necelou desítku studiových desek, od bezejmenného debutu jasně definovali svou rozpoznatelnou tvář, včetně na koncertech využívaných brýlových obručí s malými světly. Jejich živé sety se za ta léta staly legendární, zejména ty, které odehráli na festivalu Glastonbury (v tomto kontextu je třeba vyzdvihnout zejména ročníky 1994 a 1995). Po přelomu milénia, přesněji v roce 2004, svou činnost na celých pět let zcela ukončili, aby se posléze vrátili a vydali album "Wonky".

Orbital se během své kariéry stali nedílnou součástí britské rave/techno scény, bojovali i za její přežití ("Snivilisation"), která díky politickým snahám měla namále. Za léta působení vytvořili několik desítek remixů, mimo jiné pro Depeche Mode, Madonnu, EMF nebo Kraftwerk, které si s "Expo2000" nechali téměř na úplný závěr své remixérské mise. V období rozchodu se každý věnoval své hudební práci. Paul stvořil několik skladeb pro hru "Wipeout Pure" a následně dokončil svou sólo desku "The Ideal Condition", kde mu hostoval i Robert Smith z The Cure. Phil se dal dohromady s Nickem Smithem v projektu Long Range, který vydal jedinou nahrávku "Madness And Me".

V pondělí 12. listopadu se dvojice představí koncertně ve velkém sálu pražské Lucerny, prozatím se s námi můžete projít po jejich vydaných deskách a na vystoupení se tak pořádně připravit.


Orbital (The Green Album) (1991)

Stopáž: 76:47
Hodnocení: 8/10
Zásadní skladby: Belfast, Chime, The Moebius, Midnight

Orbital - Orbital (Green)
© facebook interpreta
První bezejmenná deska vznikala postupným tempem téměř dva roky a představovala sešlost sesbíraných singlů a épéček vydaných v tomto časovém intervalu. "Chime", "Omen", "III" (obsahující kultovní track "Belfast") a "Midnight/Choice" ukazovaly jasnou tendenci vydolovat to nejlepší z raveu, techna a acid housu, ke kterému Phil a Paul bezmezně tíhli. Na úplném začátku byla "Chime", tu natočili na otcův kazeťák a dočkala se dvojího vydání. Nejprve v prosinci 1989 na Oh Zone Records, v reedici jej posléze vydalo FFRR Records, kterému Orbital zůstali věrni do příchodu nového milénia. Z "Chime" se záhy stala rave hymna, která dokázala vyskočit až na 17 příčku britského žebříčku, a dočkala se tak i své prezentace v pořadu Top Of The Pops.

Orbital pootevřeli i svou Pandořinu skříňku umění samplování a náklonnosti k odkazu "Star Treku" ("The Moebius" obsahuje výňatek z epizody "Time Squared" ze série "Star Trek: The Next Generation" v kontrastu s fragmentem písničky "Mad World" Tears For Fears). Většina fanoušků má jejich debut ale spojený s kompozicí "Belfast" (v ní má své podstatné místo sampl hlasu sopranistky Emily Van Evera z poutavé "O Euchari" z alba "A Feather On The Breath Of God"), která zapadla do konceptu soundtracku kultovního filmu Justina Kerrigana "Human Traffic" (1999). Ten přibližoval zlatou éru raveu, klubových kultur, včetně konzumace drog a vztahových zápletek hlavních aktérů. Na první kapitole "Orbital" (rozlišené od druhé jen použitou barvou obalu) bratři Hartnollovi rozjeli budování svého charakteristického zvuku, minimalistických prvků a fascinaci technem, jež postupně rozvíjeli do dalších hudebních rovin.


Orbital (The Brown Album) (1993)

Stopáž: 65:44
Hodnocení: 9/10
Zásadní skladby: Halcyon + On + On, Remind, Lush , Impact (The Earth Is Burning)

Orbital - Orbital (Brown)
© facebook interpreta
To, co na prvotině bylo jen v náznacích, se na hnědě zabarvené dvojce ukázalo v plné síle. Výrazné melodie, synth linky a strojově precizní zvuková alchymie je o dost posunula; acid house jim začal naplno měnit zaběhlé konzistence. Nepřímá pocta pionýrům elektroniky Kraftwerk zde dostala zcela reálné obrazce. Předvojem bylo épéčko "Radiccio", které obsahuje asi jejich nejprovařenější kompozici "Halcyon" s vysamplovaným megahitem "It's A Fine Day" projektu Opus III (naživo do ní pravidelně navíc přimíchávaní výseky písní "Heaven Is A Place On Earth" (Belinda Carlisle) a "You Give Love A Bad Name" (Bon Jovi)), na albu však naleznete upravenou verzi pod titulem "Halcyon + On + On".

"The Brown Album" opět zahajuje stejná mluvená citace ze "Star Treku" jako v "The Moebius", "Time Becomes" je však přeformátovaná repetice. Blok obsahující "Lush 3-1", "Lush 3-2", "Impact (The Earth Is Burning)" a "Remind" je spojen do jednoho nonstop mixu a představuje neskutečnou jízdu, která pravidelně kotví v koncertních setlistech Orbital. V druhém díle "Lush" se znovu objevují vokální vsuvky Kirsty Hawkshaw z Opus III, které pulsující energii dodávají téměř popová zkrášlení. Hmatatelná dynamika, rozvinuté dějové struktury a proměnlivé atmosféry byly komplexněji zpracovány a škálově bohatší, než na jejich debutu, a staly se novým poznávacím rysem jejich tvorby. Na vydaném kazetovém provedení si Orbital dovolili malý vtípek, když skladba "Planet Of The Shapes" byla přejmenována na "Planet Of The Tapes".


Snivilisation (1994)

Stopáž: 75:04
Hodnocení: 9/10
Zásadní skladby: Are We Here?, Sad But True, Attached, Kein Trink Wasser

Orbital - Snivilisation
© facebook interpreta
"Snivilisation" bylo další vývojovou fází, výsledek byl více experimentální, přesto si zachoval komplexnost, kterou si Paul a Phil osvojili za svou. Studiová trojka přinesla i silná témata, mezi nimi se objevily rozklad společnosti, rozmáhající se komercionalizace nebo snaha britské Konzervativní strany umlčet hlučné subkultury raverů a technařů, plus v maximální míře omezit jejich práva. Zároveň si pro sebe objevili nepolapitelnou vokalistku Alison Goldfrapp (ta až posléze založila s Willem Gregorym svůj projekt Goldfrapp), která občas vystupovala i pod pseudonymem Auntie a podílela se s nimi na třech po sobě jdoucích deskách.

Nosným elementem celého kompletu trvajícího přes sedmdesát pět minut se stala singlová "Are We Here?", pojednávající o bizarní vládě, která chtěl zcela umlčet lidi absolutním tichem. Právě "Are We Here?" a neméně povedená "Sad But True" přinesly prvně hlas Alison. "Snivilisation" vedle sebe postavilo z části již klasický zvuk Orbital a zcela nové prvky - mezi nimi byla určitá ruchová špinavost ("Quality Seconds"), ambientní manýry v "Attached" nebo syrovější techno ve dvojici "Philosophy By Numbers" a "Crash And Carry". V plném kontrastu pak bylo klavírní introduction rozmáchlé hymny "Kein Trink Wasser". "Snivilisation" společně s "Music For The Jilted Generation" The Prodigy patřilo k vrcholům první poloviny devadesátých let minulého století v oblasti taneční muziky, kdy obě přinesly obraz jedné doby přenesený do hmatatelné hudební formy a vyneslo jim to nejeden vavřín.


In Sides (1996)

Stopáž: 72:02
Hodnocení: 9/10
Zásadní skladby: The Box, The Girl With The Sun In Her Head, Out There Somewhere?, Adnan's

Orbital - In Sides
© facebook interpreta
Čtvrtý opus "In Sides" otevírá tlukot srdce úvodní "The Girl With The Sun In Her Head". Místo politiky se vše přesunulo k ekologii a nespokojenosti s tehdejší společností. Zmíněná "The Girl With The Sun In Her Head" byla natočena s pomocí solárního generátoru Cyrus, který zapůjčilo Greenpeace. "P.E.T.R.O.L." pro Orbital znamenal průnik do počítačových her, kdy se tato věc objevila na soundtracku ke hře "Wipeout". Naopak "Dŵr Budr" (velšsky špinavá voda) reflektovalo havárii tankeru Sea Empress (únor 1996, pobřeží Walesu). Návnadou však byla kompozice "The Box", jejíž video vyhrálo cenu za nejlepší krátkometrážní snímek na mezinárodním filmovém festivalu v San Francisku.

"In Sides" je nejlépe kritiky přijatým albem, jež si drží stálou oblibu i mezi fanoušky. Orbital na něm koketují s idm a abstrakcí, každý použitý nápad rozebírají do sebemenšího detailu. Melodické smyčky jsou zde emociálně vrstevnaté a jedinou přímou spojnicí s předchozí tvorbou je již uvedená povinná tvrďárna "P.E.T.R.O.L.", zbytek pulsuje ve zcela jiném rozpoložení. Příkladem může být rozsáhlá "Out There Somewhere?", jejíž dvě části zaberou přes dvacet čtyři minut prostoru. Její melodramatické gradování a sled rozmanitých momentů z ní dělají vrchol vizionářského vývoje tvorby tohoto dua. "Adnan's" se pak stala mysteriózním snem nad denní šedí stereotypů, která bere dech. "In Sides" je dokonale kompaktní a vše tu pevně sedí vedle sebe, nic tu neruší a i po letech dokáže říci mnohé.


The Middle Of Nowhere (1999)

Stopáž: 64:03
Hodnocení: 7/10
Zásadní skladby: Style, Nothing Left, Way Out, I Don't Know You People

Orbital - The Middle Of Nowhere
© facebook interpreta
První pětku uzavírá "The Middle Of Nowhere", které spojovalo dvě alternativy. První se ohlížela kamsi zpět a vzkřísila odkaz debutu, druhá pátrala po nových možnostech (např. koketerie s breakbeatem), kam se posunout. Paul a Phil se částečně dostali do bludného kruhu a deska budila rozpaky, ale i nadšení. "Way Out" přineslo nečekané trumpetové sólo a smyčcové aranžmá blízké variacím Johna Barryho pro bondovskou sérii filmů. Singlové provedení "Nothing Left" bylo vehementní, ne však posmutnělou rozlučkou s Alison Goldfrapp.

Kromě posunu vpřed se bratrům Hartnollovým povedlo popasovat s oldschool nástroji a postupy. "Style" bylo totiž poskládáno pomocí zvuků a ruchů z klasického stylofonu a samplů z provařené hitovky "Oh L'amour" dvojice Dollar (ti si ji však vypůjčili u Erasure), kteří se s ní navrátili v roce 1987 na scénu. "Spare Parts Express" a "I Don't Know You People" (s dialogy z hororu "The Legend Of Hell House"/1973) utužovaly navrátivší příklon Orbital k technu a electro machinacím. Samotné "Nothing Left" bylo na "The Middle Of Nowhere" ve dvou fázích roztáhnuto do progresivně znějících přesmyček a popových popěvků, o které byl učiněn povedený pokus již na "The Brown Album". "The Middle Of Nowhere" však po vzestupných tendencích znamenalo drobný úklon jiným směrem a nenavázalo na předchozí originální studiové manévry.


The Altogether (2001)

Stopáž: 62:38
Hodnocení: 7/10
Zásadní skladby: Meltdown, Illuminate, Funny Break (One Is Enough), Doctor?

Orbital - The Altogether
© facebook interpreta
Na "The Altogether" propukla recyklace a poblázněná samplovací mánie (samotný výčet použitých útržků zabírá v bookletu nemalé místo), avšak pro duo to byla stopka na mrtvém bodě s několika málo záchytnými body. Hybnými chvilkami byly zejména vybrané singly "Funny Break (One Is Enough)", kterou nazpívala Noami Bedford, a "Illuminate". S ní překvapivě vypomohl Philův švagr David Gray a zní jako dobře udělané disko s novějšími beaty. V "Oi!" vybrakovali saxofonové hrátky Iana Duryho, "Doctor?" byla naopak remixem znělky seriálu "Doctor Who". Nemalou pozornost si na sebe strhával závěrečný experiment "Meltdown", který byl ale pro finální verzi alba zkrácen.

"The Altogether" si však získalo i plusové body, ty přihodila DVD verze s prostorovým zvukem a grafikou pro každou skladbu. Mickey Mann (neoficiální třetí člen Orbital) se postaral o pětikanálový mix a disk byl koncipován jako jakési bludiště, kde jste si jednotlivé položky museli dohledat sami. Mezi bonusy se objevila i kompletní, původní podoba "Meltdown", takže fanoušci nebyli v konečném důsledku ochuzení ani o verzi z promo nosiče. Některé skladby se dokonce dočkaly vícera podob, takže pokud posluchač nezabloudil, vypátral i tyto ukryté alternativní variace.


Orbital versus film

Orbital - Octane
© facebook interpreta
Jejich hudba dostala nemálo prostoru na filmovém plátně, nejenom díky fascinaci jménem "Belfast". "Halcyon + On + On" se vtěsnala do další legendy - "Mortal Kombat", společně s Michaelem Kamenem vytvořili doprovodnou muziku pro snímek "Horizont událostí" a pro "Svatého" složili titulní melodii vydanou na singlu "The Saint/The Sinner". Nejvíce plusových bodů však vykřesali díky spolupráci s Angelem Badalamentim v kinohitu "Pláž", z "Beached" se stala další legenda. Troufli si i na svůj vlastní plnohodnotný soundtrack, ten vyšel roku 2003 pod názvem "Octane". Ve filmu byla hlavní aktérkou matka, která se snažila svou patnáctiletou dceru dostat ze spárů okultní skupiny, posedlé rychlými auty a krví. Hudební složka se proplétala temnými stíny, syrovými ruchy a elektronicky, nervně tepala; hororové kontury jsou zde nepřeslechnuté. Nejnovější položkou v této rovině je kompletní hudební doprovod k akčnímu snímku "Pusher", vyprávějící o drogovém dealerovi. Phil a Paul v plné síle navázali na zkušenosti z "Octane", coby bonus jsou na disku kompozice od projektu Austra, Marcuse Marra a Lloyda Perrina.


Orbital (The Blue Album) (2004)

Stopáž: 52:01
Hodnocení: 7/10
Zásadní skladby: One Perfect Sunrise, Acid Pants, Tunnel Vision, You Lot

Orbital - Orbital (Blue)
© facebook interpreta
Před ohlášeným koncem stihli dokončit šťastné sedmé album, jemuž dalo jméno ono modré zabarvení. Byla to zpětná parafráze k počátkům a podobnou konstrukci měly i jednotlivé kompozice, každá z nich připomenula určitou etapu jejich kariéry. Z tohoto rozvržení sil vybočovala jen úvodní "Transient", sférická kráska s minimalistickým pojetím po vzoru velikána Philipa Glasse. Naopak jediná singlovka "One Perfect Sunrise" s charizmatickou Lisou Gerrard evokovala snové, halucinační sekvence z dob "Halcyon + On + On", převtělené v andělský hymnus. "Tunnel Vision" je přetransformovaným a uceleným, přesto uměle vytvořeným medley z vydaného soundtracku "Octane".

Paul a Phil své loučení pojali jako kaleidoskop toho nejlepšího, co jméno Orbital po ty roky tvořilo a charakterizovalo. Do "Acid Pants" si pozvali veterány Sparks, která se skvěle nakoupnutou "You Lot" patří k nekorunovaným vrcholům celého kompletu. "Lost" je strohá reminiscence stylu new age, tak jak ji oba pánové po svém vnímají. Přestože "The Blue Album" nepřineslo žádné převratné objevy, dostalo se mu aspoň ucelené formy, dějové návaznosti a celistvosti jako v dobách největší slávy, která však naštěstí nestihla vyprchat. "The Blue Album" vyšlo jako první na jejich vlastním labelu Orbital Music, který později zapadl pod ACP Recordings, pod kterým v současnosti fungují.


Wonky (2012)

Stopáž: 50:43
Hodnocení: 8/10
Zásadní skladby: New France, Beelzedub, Where Is Going?, Straight Sun

Orbital - Wonky
© facebook interpreta
Cesta ke comebackové desce "Wonky" vedla přes miniEP "Don't Stop Me/The Gun Is Good", na YouTube.com uvolněné klipy ke skladbám "Never" a "Straight Sun" (ta posléze byla i součástí iTunes balíčku) a videodeník z natáčení. "Wonky" se celkem záhy dočkalo přelepky, že se jedná o nejlepší počin od dob "In Sides". Tato pravda/nepravda se však dočkala i úskalí a nepochopení stran přijetí, i když pozitivní kritiky vesměs převažovaly.

"Wonky" navazuje přesně tam, kde skončilo "The Blue Album", jen s tím rozdílem, že si nehraje jen na znovuobjevení všeho starého a dobrého. Sune se totiž dál v detekci prvků, minimalistických fragmentů a nebourání hmatatelných pilířů Orbital. Zola Jesus (v krásné "New France") a Lady Leshurr v titulním tracku nastolenou linii ozvláštňují. Vizuál obalu s jasně čitelným logem dua a barevným spektrem našel sounáležitost s hudební složkou, jež svou barevností nezapře nic, co Orbital v propletenci techna, tech housu a přímočaré elektroniky za ta léta dokázali vytvořit. A ona spojitost s "In Sides"? Ta je hlavně zakotvena v závěrečné emocionální vřavě "Where Is It Going?", která je živoucí spirálou k dvojdílnému experimentu "Out There Somewhere?".

Orbital měli předvést svou retrospektivu a průřez napříč "Wonky" na letošním ročníku festivalu Rock For People v Hradci Králové, počasí však bylo zcela proti, a náhradou tak bude plnohodnotná show, která proběhne 12. listopadu ve Velkém sále pražské Lucerny.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY