Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Recenze CD

Sny jsou různé

31.10.2001 17:41, Antonín Kocábek

Americký psychedelický pop ve spojení s orchestrem. Tajuplné tóny a andělské melodie. Písničky pro intelektuály a všechny s nechutí k realitě. Tak by se dala popsat hudba kapely Mercury Rev, která právě vydala své nové album s názvem "All Is Dream".

7/10

Mercury Rev - All Is Dream

Celkový čas: 49:45

Skladby: The Dark Is Rising, Tides Of The Moon, Chains, Lincoln's Eyes, Nite And Fog, Little Rhymes, A Drop In Time, You're My Queen, Spiders And Flies, Hercules

Vydavatel: BMG

Mercury Rev jsou indie parta z amerického Buffala. Sami sebe prý označují jako noise-pop, já osobně bych se spíš klonil k označení typu neo-psychedelie. V každém případě z nich určitě nebudou odvaření ani příznivci současných tanečních rytmů, ani hardrockové máničky v okovaných křivácích nebo džískách. Tím, jak jsou mimo ve svém vlastním světě, by mohli konvenovat nejspíše zahloubaným intelektuálům. Ale mohou být docela poslouchatelní i pro ty, kdo mají rádi třeba nevypjaté, flegmatické kapely typu Flamming Lips, podivnosti jako Ween, ale koneckonců i třeba Verve nebo Radiohead. A jejich aktuální - diskografie praví, že se jedná o řadové šesté - album nijak nevybočuje z řady. A jestliže v minulosti byly mezi prameny, z nichž Mercury Rev nasávají s náruživostí alkoholiků, zmiňováni především Velvet Underground v kombinaci se Sonic Youth, u aktuální desky nelze neslyšet starouška Syda Barretta.

Mercury Rev na téhle desce ovšem v jednom překročili práh svých probádaných lovišť, přizvali totiž ke spolupráci smyčcový orchestr. Netuším sice, jestli se jedná o nějaké ustálené těleso, nebo jen grupu přizvaných hudebníků, ale tah to rozhodně nebyl špatný. Na jednu stranu tím sice ještě víc rozmělnili i poslední zbytky své agresivity, na stranu druhou prohoubili důraz na tklivé a melancholické, nicméně velmi silné melodie. Jinak spíše pravděpodobnější se jeví varianta druhá, protože mezi seznamem hostů figurují i hráči na další nástroje, jako jsou flétny, rhodes piano či steel kytara. Faktem je, že ačkoliv nejsou skladby bůhvíjak skladatelsky složité, aranžérsky jsou propracované s důkladnou pečlivostí. Ostatně jméno Tony Visconti, který je pod některými aranžemi podepsán, by vám něco říkat mohlo. Z nahrávky se tak ozývá spousta inspirativních a často i docela tajemných zvuků - místy se třeba nemohu zbavit dojmu, že slyším hru na pilu či zvuky skleniček, rozechvívaných kroužením prstů po jejich okraji.

Hudba se z desky line bez větších zvratů a zlomů, pouze přidává či ubírá na intenzitě a rozmanitosti. V pomalých pasážích tak často připomíná například přístup Tindersticks, ale i třeba i staré Pink Floyd - viz zmínka o Sydovi. Daleko přesnější přirovnání se nabízí k soundtracku nějakého romanticko-melancholického filmu. A to včetně toho, že písně jsou často bez konce, staženy do fade-outu a hlavně mohutného rozjezdu a monumentálního závěru alba. Tím chci říci, že pořadí skladeb působí dokonale jako záměrné a promyšlené. Občas zazní vyloženě retro, skladba "Lincoln's Eyes"˛ mi třeba dost připomíná hodně starý cajdák "Park" od Uriah Heep, občas dojde dokonce na reminiscence vážné hudby. V každém případě se ty melodie pěkně zadírají do uší, s každým dalším poslechem mě deska víc a víc přetahuje na svou stranu.

Poslech klade docela vysoké požadavky na vaši náladu. Máte-li ji pod psa, radši sáhněte po něčem jiném. Protože pokud potřebujete třeba dobít energii, pak musím varovat, že se zde dočkáte přesně té, která burcuje v lepším případě k tomu navštívit dealera, kterému se jinak radši obloukem vyhýbáte, a tom horším k vyhledání vhodné větve, na kterou by se dal uvázat ten zatracenej provaz. Pokud jste ale zrovna v dobrém rozpoložení, protože babička upekla skvělé buchty a vaše drahá vám odpoledne sdělila, že toho parchanta si už ani nevšimne, a jenom jste příjemně unaveni z pročítání stavu svého bankovního konta, pak neváhejte, vsuňte CD do přehrávače a hupky do pohodlného ušáku relaxovat. A pokud stav vašeho bankovního konta není nijak závratný, můžete si v tom ušáku snít třeba o výhře v loterii. Protože v tom mají Mercury Rev bezesporu pravdu - všechno je v podstatě jenom sen.

Související články

Nové desky pro 20. týden (Nové desky)
Mercury Rev, Roxy, Praha, 11.5.2011 (Naživo)
Mercury Rev, Roxy, Praha, 10.5.2011 (Fotogalerie)
Mercury Rev zavítají v rámci turné i do Česka (Novinky)
Colours Of Ostrava - den třetí a čtvrtý, Černá louka a Slezskoostravský hrad, Ostrava, 11. a 12.7.2009 (Naživo)
Colours Of Ostrava - den třetí, Černá louka a Slezskoostravský hrad, Ostrava, 11.7.2009 (fotogalerie) (Fotogalerie)
Morcheeba, Mercury Rev a Nohavica míří na Colours Of Ostrava (Novinky)
MP3 Jukebox 48/2008 - speciál (Audio Jukebox)
Nové desky pro 40. týden (Nové desky)
MP3 Jukebox 30/2008 (Audio Jukebox)

Názory

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »