Zlí jazykové lámali nad schopností britského spolku Jamiroquai překročit vlastní stín již při vydání veleúspěšného debutu "Emergency On The Planet Earth" před osmi lety. Tehdy ještě regulérní skupina sdružená okolo charismatického zpěváka Jay Kaye chytře oprášila staré funkové a jazzrockové desky svých rodičů a na dlouhou dobu opanovala hřbet čerstvě vzedmuté vlny zájmu o acid jazz. S každou další vydanou deskou však bylo jasné, že stoupající popularita vystavuje kapele účet, který nebude schopna v budoucnu splatit.

To se potvrdilo u minulé desky "Synkronized". Jestliže předcházející tři alba si dovolovala jistý žánrový rozptyl spojený s muzikantskou sofistikovaností, od zmiňovaného počinu začal leader Jay Kay zužovat již tak úzký žánrový prostor, na kterém se Jamiroquai pohybovali, směrem k jednorozměrnému a podbízivému disco soundu. "Funk Odyssey" je smutným pokračováním svého předchůdce. Rytmické hrátky a alespoň tušená komunikace mezi hráči, ještě více ustoupily ve prospěch monotónního diskotékového dusání, které sem tam prořízne funkový akord kytary, či nasamplované smyčce.

Vyčerpána zdá se také hitová potence, která dřívějším albům zajistila úspěch v žebříčcích. Z desetipoložkové kolekce bych si vsadil tak na "Love Foolsophy" či "You Give Me Something". Do jaké míry splní představy nahrávací firmy zrovna pilotní singl "Little L", si však předvídat netroufám. Při poslechu "Funk Odyssey" člověka napadne, jaké to asi je hrát osm let v podstatě jednu a tutéž píseň. Je možné, že to toho člověka ještě baví?! Hodlá v tom pokračovat?! Odpověď na poslední otázku nabízí dvě písně, které vybočují z přesně nalinkovaného soundu alba - experimentální "Twenty Zero One" a poklidná bossanova "Corner Of The Earth". V prvním případě můžeme očekávat transformaci veselého chlapíka Jay Kaye do role vystíhovaného schizofrenika, který dává v zběsilém elektrorockovém mixu průchod svým frustracím (to snad radši ne). Druhá proměna je rozhodně sympatičtější a představuje možné směřování do více akustičtějších (a tím pádem i živějších) poloh.

Dvě výjimky potvrzující pravidlo, však nic nemění na faktu, že "Funk Odyssey" je spíše než dobrodružným a zajímavým putováním, strastiplným pochodem napříč pouští chybějící inspirace a originality.