Jedna z nejočekávanějších desek tohoto roku je na světě. Legendární Van Halen vydávají svou již dvanáctou řadovku, když od té jedenácté je dělí propast téměř čtrnácti let. Splnil však na "A Different Kind Of Truth" klan Van Halenů, nově doplněný o nejmladšího z rodu Wolfganga, vysoká očekávání?
6/10
Van Halen - A Different Kind Of Truth
Vydáno: 6.2.2012 Celkový čas: 50:13
Skladby: Tattoo, She’s The Woman, You and Your Blues, China Town, Blood and Fire, Bullethead, As Is, Honeybabysweetiedoll, The Trouble With Never, Outta Space, Stay Frosty, Big River, Beats Workin
Starším čtenářům je skupinu Van Halen představovat trochu zbytečné, mladším ročníkům však jejich jméno natolik známé být nemusí. Rockeři z Kalifornie se proslavili víceméně hned od svého debutu nazvaného prostě "Van Halen". Svou úspěšnou kariéru zakončili na konci devadesátých let doposud posledním albem "Van Halen III", které sklidilo poměrně mizerné reakce. Poté se skupina s občasnými přestávkami na dlouho odmlčela. Probudila je až nominace a následný vstup do Rock 'n' Rollové síně slávy v roce 2007. A o pět let později trpělivým, věrným fanouškům leží na stole jejich nové, dvanácté album "A Different Kind Of Truth". K doplnění celého obrazu je ještě nutná informace, že tábory příznivců kapely jsou pomyslně rozděleny na dva tábory. Na ty, kteří nedají dopustit na prvního a zároveň aktuálního zpěváka Davida Lee Rotha, a na ty druhé, kteří si oblíbili charismatického Sammyho Hagara (Chickenfoot).
Na první poslech
První poslech mě tedy nesestřelil. Překvapivě průměrné bez zapamatovatelných hitů a na můj vkus zoufale mdlé.
A konečně k samotné novince. Comebacky velkých skupin, mezi které Van Halen jistě patří, jsou vždy doprovázené velkými očekáváními, častokrát nenaplněnými. Ono po déle trvající odmlce je těžké někdy přijít s něčím novým, případně silným tradičním materiálem. Van Halen novinku pojali v jako návrat ke kořenům s moderními příměsemi, což se jeví v dané situaci jako nejlepší řešení a bývá pro fanoušky nejvděčnější. Že se jedná o zmíněný návrat do dob největší slávy, napovídá i sympatický retro obal. Starý ocelový vlak ve mně zase evokuje sílu skrývající se pod ním.
Očekávané album začíná prvním singlem vypuštěným již koncem minulého roku nazvaným jednoduše "Tattoo". Jedná se sice o jednoduchou, přesto údernou rockovou skladbu. Jako opatrné navnazení na novinku je výběr této titulní písně pochopitelné, rozhodně se však nejedná o nejlepší kus. Spíše naopak, je to spíše taková jednohubka, která se lehce oposlouchá. Já zraky, či spíše uši, stražil dále. Bohužel i druhé místo na CD obstarala slabší tuctovka "She’s The Woman", která by se mohla objevit i na béčkovějších albech kapel hrajících ve stínu této legendy. Začátek tedy žádný odvaz.
S "You And Your Blues" přichází ta pravá nálada a svítá naděje, že není rozhodně nic ztraceno. Úderné, opět jednoduché, tentokrát však rozhodně ne prvoplánové jako v případě předchozích dvou stop. Zprvu nenápadná "Blood And Fire" mi nakonec zněla v uších nejdéle a považuji ji za jednu z nejlepších na albu. Netradiční jak pojmenováním, tak i hudebně - "Honeybabysweetiedoll", je skvělým zpestřením jinak klasické nahrávky, dominuje jí téměř futuristický riff Eddieho Van Halena. Hned následující pohodovka "The Trouble With Never" je druhým vrcholem vzbuzující příjemnou rockovou náladu. Hravá "Stay Frosty" s bluesovým základem či závěrečná "Beats Workin" vytvořila příjemnou tečku a i díky nim se jedná celkově o nadprůměrné album.
Začátek nahrávky je sice silným rockovým, potažmo hardrockovým materiálem, přesto svou podbízivostí může leckoho brzy nudit. Postupem kvalita stoupá a na konci vás čeká příjemný pocit z dobře odvedené práce. Rozhodně se nejedná o zbytečný comeback vytvořený jen kvůli finanční stránce. Van Halenové měli světu co říct, a tak to skrz Rothovo hrdlo vykřičeli do posluchačových uší a vysvětlili jim, že do starého železa určitě nepatří.
"A Different Kind Of Truth" je o poznání silnější než poslední rozpačitá řadovka z roku 1998. Fanoušky jistě i potěší nový člen, basák Wolfgang Van Halen, který nahradil Michaela Anthonyho působícího momentálně v Chickenfoot spolu s dalším bývalým členem kapely Sammym Hagarem. Díru do světa novinka neudělá, ale urazit správného rockera zajisté nemůže.
by som dal možno aj 7/10, ale s ohľadom na bežnú infláciu bodov u noviniek na tomto fóre sa zaradím do rady a dám pekne "obyčajne-tradične-triezvo" 10/10, však čo ... vo-co-de?! :-D
Souhlasím, je to takové nemastné, neslané, bývali lepšejší :-)
Ale Tattoo není zas tak zlý...
Re: Asi tak... (Michal, 11.02.2012 11:34) Reagovat
Nedá mi to, abych se ještě nevyjádřil ke steskům přátel (pravděpodobně z řad VanHagarovců, mezi něž asi patří i sám Velký arbitr) ohledně "fádnosti" nové desky.
Nejsem Sammyho krvavým odpůrcem, "5150" patří k mým oblíbeným albům, avšak nelze ignorovat skutečnost, že Sammy Hagar byl a vždycky bude pouze zdatným sice, ale přece jen náhradníkem a počiny kapely z doby 1986 - 95 lze považovat za zajímavý a desku od desky více či méně povedený experiment, hříčku s mainstreamovými rekvizitkami, ale nic moc více.
Faktem zůstává, že praví Van Halen jsou pouze a jedině ti s D. L. Rothem, což ostatně neoddiskutovatelně potvrzuje také "A Different Kind Of Truth".
9/10 (Noví Van Halen, 06.02.2012 20:16) Reagovat
- e
Tuctovka "She's a woman" je kulervoucí! Parádní riffy, vynikající bicí, basa - tak nějak má rocková kapela znít! Celá deska ale je vynikající počin klasického hard rocku. 6/10 je výsměch, všude jinde je v recenzích album právem oslavováno. Kdo někdy alespoň trochu poslouchal první desky Van Halen musí být z jejich novinky v sedmém nebi.
