Recenze CD

Nostalgický polibek Sira McCartneyho

06.02.2012 12:00, Jakub Malar

Pro svůj nejnovější počin se ex-beatle Paul McCartney rozhodl odložit hru na hudební nástroje a za doprovodu jazzových muzikantů natočil kolekci písní, které jej inspirovali ještě před tím, než potkal Johna, George a Ringa. Nutno přiznat, že nahrávka s košilatým názvem "Kisses On The Bottom" se povedla.

8/10

Paul McCartney - Kisses On The Bottom

Vydáno: 6.2.2012
Celkový čas: 56:39

Skladby: I'm Gonna Sit Right Down And Write Myself A Letter, Home (When Shadows Fall), It's Only A Paper Moon, More I Cannot Wish You, The Glory Of Love, We Three (My Echo, My Shadow And Me), Ac-Cent-Tchu-Ate The Positive, My Valentine, Always, My Very Good Friend The Milkman, Bye Bye Blackbird, Get Yourself Another Fool, The Inch Worm, Only Our Hearts

Vydavatel: Universal

Paul McCartney se rád vrací ke svým kořenům, jak například předvedl na albu "Run Devil Run" z roku 1999, na němž se vracel k rock'n'rollovým standardům. Na nejnovější kolekci se rozhodl sáhnout do amerického zlatého fondu swingových skladeb, které mu hrával na piáno jeho otec. Pokud trochu sledujete kariéru jeho krajana Roda Stewarta a víte o jeho komerčně úspěšné sérii alb "The Great American Songbook", možná si říkáte, zdali opravdu potřebujeme další podobné album. Jenomže pokud jste nejúspěšnější skladatel na světě, máte právo dělat si cokoli. Navíc McCartney není Stewart, jeho verze nejsou jen obyčejnou interpretací několikrát obehraných skladeb a hlavně - nejde o kalkul.
Za doprovodu jazzových muzikantů v čele s Dianou Krall McCartney zpívá písně, které ze srdce miluje, a vy mu to věříte. Poprvé v celé své kariéře se tento multi-instrumentalista rozhodl se nechat pouze doprovázet a nahrávce propůjčil pouze svůj zpěv, který dává písním potřebnou intimitu a citlivost a dokáže vzbuzovat emoce (přeci jen jde o zamilované písně natočené pro jeho manželku Nancy Shevell). McCartney, sám autorem mnoha standardů, se rozhodl z velké části zvolit méně známé skladby a k tomu přidal dvě vlastní kompozice. Ty znějí, jako kdyby vznikly ve stejné době jako ty ostatní, a nejde jen o zbytečné přídavky. "My Valentine" s Ericem Claptonem (vystřihl si sólo na akustickou kytaru) bych se nebál označit za jednu z jeho nejlepších kompozic za posledních deset let, povedla se i druhá "Only Our Hearts", ve které na harmoniku nezaměnitelně hraje Stevie Wonder.
Název "Kisses On The Bottom" možná může vzbudit mírné ušklíbnutí, ale to určitě bylo záměrem. Název je převzat z úvodní skladby proslavené Fatsem Wallerem "I’m Going To Sit Right Down And Write Myself A Letter" ("A lotta kisses on the bottom / I'll be glad I got 'em") s nádherným klavírním sólem od samotné Krall. Ta společně se svou kapelou vytváří jazzové nálady od melancholické (“Always") přes hravou (“My Very Good Friend The Milkman”) až po euforickou (“Ac-Cent-Tchu-Ate The Positive”), zatímco Paul McCartney si užívá roli zpěváka. Díky skvělé produkci Tommyho LiPumy album zní, jako by bylo natočeno někdy v třicátých letech minulého století, což jen vylepšuje výsledný dojem.
"Kisses On The Bottom" se od ostatních podobných nahrávek liší tím, že si na nic nehraje. Paul McCartney se nesnaží rozjíždět novou kariéru jako interpret standardů, pouze si natočil pro radost písně, které se chystal už dlouhou dobu natočit a které se budou perfektně hodit k romantické večeři při svíčkách (ne náhodou album vychází těsně před Valentýnem). Ve svých skoro sedmdesáti letech je Macca stále na vrcholu a tohle je jeden z mnoha důkazů.

Názory

Vložit názor

Zaškrtněte, pokud nechcete zobrazit u svého příspěvku Váš e-mail.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na následující otázku nebude názor přidán.

  • Nádhera! (Jan, 07.02.2012 16:52) Reagovat - e

    Je fajn slyšet Maccu v jeho oblíbené póze.

  • slabé album (Vojta, 10.02.2012 01:06) Reagovat

    Lituji, pro mě je tohle bezpochyby nejnudnější Paulova deska. Nechci nikoho urazit - "deska pro starý"... vím, MacCa umí překvapit viz. jeho poslední desky Memory Almost Full a Electric Arguments. Ty zněly velmi moderně, šlapaly a Paul přitom zůstal svůj. Rozhodl se teď pro takové úsporné album, pro sentiment, já mu to neberu, změna musí být, ale já nechápu blues a vůbec swingovou muziku a až takovéhle retro třicátých let. Pro mě je to nuda.

    • Re: slabé album (Jan, 12.02.2012 09:23) Reagovat - e

      Protože už všechno dokázal, je nejúspěšnějším skladatelem populární hudby v historii, tak si jen tak pro radost natočí skladby, ke kterým se vždycky rád vracel. Toto není žádná komerční hudba, to je hudba pro vlastní radost a to si jen tak někdo natočit nemůže dovolit.

  • Kisses On The Bottom (Ribery, 10.02.2012 23:39) Reagovat - e

    deska Ringa která vyšla skoro současně se mi líbí o dost víc, ale asi věc vkusu

Album týdne 21/2012

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?


Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »

Filmserver.cz píše

CoKdyKde

Ne 03.06. Kyuss Lives! (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

So 16.06. Respect Festival 2012 (Štvanice, Praha)

Ne 24.06. She Wants Revenge (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

Po 25.06. Sting (UK) (O2 Arena, Praha)

Čt 28.06. Ugly Kid Joe (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

více akcí