Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Publicistika

Padesát nejlepších zahraničních alb roku 2011 (50-41)

24.01.2012 12:00, Redakce

Přinášíme vám definitivní ohlédnutí redaktorů musicserveru za skončeným rokem 2011. Padesát zahraničních desek, které musíte slyšet, než začnete ve velkém plnit všechna hudební novoroční předsevzetí. Padesát alb, u kterých naše uši vrněly spokojeností nejvíce. Začínáme pátou desítkou.

Padesát nejlepších zahraničních alb roku 2011

50 - 41 | 40 - 31 | 30 - 21 | 20 - 11 | 10 - 1

50. místo: Nerina Pallot - Year Of The Wolf

Nerina Pallot - Year Of The Wolf "Nerina opět potvrdila, že je výjimečná skladatelka, která sice tvoří popové melodie, ale svým hlasem a aranžemi je balí do mnohem více sofistikovanějšího výsledku."
-- Honza Balušek

profil interpreta | recenze alba

Britská zpěvačka Nerina Pallot si užila nečekaného komerčního úspěchu v roce 2006 s reedicí své druhé desky "Fires" a hitem "Everybody's Gone To War". Pak se usadila, věnovala se studiu anglické literatury, svému synovi a pozvolna nahrávala nové písničky, které vyústily v alba "The Graduate" a minulý rok "Year Of The Wolf". Ačkoli si na ni všechny skladby (s malou občasnou výpomocí) složila sama, produkci vložila do rukou Bernardu Butlerovi (kromě počátků ve Suede je známý hlavně jako producent, výrazně stál třeba za úspěchem Duffy). Nahrávka komerčně kdovíjak nezazářila, ale Nerina opět potvrdila, že je výjimečná skladatelka, která sice tvoří popové melodie, ale svým hlasem a aranžemi je balí do mnohem více sofistikovanějšího výsledku, který jen tak neomrzí. Na živobytí si vydělává psaním pro jiné interprety (nejprofláklejší je asi její spolupráce s Kylie Minogue), svoje desky si natáčí pro radost. Svou i fanoušků. Pokud budou stejně tak dobré jako "Rok vlka", ať v tom klidně pokračuje.

Nerina Pallot - Put Your Hands Up

49. místo: Lenka - Two

Lenka - Two "Nejrůznější elektronické efekty, beaty a zvuky namíchala se svým charakteristickým stylem skládání a především naprosto signifikantní interpretací, založené na mixu výborného zpěvu s nádechem infantilnosti a hereckého podání."
-- Tomáš Parkan

profil interpreta | recenze alba

Australská zpěvačka s českými kořeny Lenka přivedla do popu už svým prvním albem odlehčenost, inteligentní ztřeštěnost a velmi příjemnou chytlavost. V případě druhého alba "Two" ovšem zašla ještě dál. Přihodila elektroniku a především důkladněji zapracovala na melodiích a na produkci. Nejrůznější elektronické efekty, beaty a zvuky namíchala se svým charakteristickým stylem skládání a především naprosto signifikantní interpretací, založené na mixu výborného zpěvu s nádechem infantilnosti a hereckého podání. Díky tomu všemu a celkovému důrazu na výraznější rytmus je "Two" oproti debutu barevnější a živější. Všechny tyto faktory se podepsaly na tom, že Lenčina druhotina je nahrávka natolik originální, že jen těžko někde najdete jí podobnou. A pokud se do ní zaposloucháte, najdete v ní spousty invence, stejně jako ve všem, co Lenka dělá, a to včetně vizuálního ztvárnění svých písniček. Všechno toto a navíc i fakt, že je výborná zpěvačka, ukázala i naživo na svém prvním koncertě v Česku.

Lenka - Roll With The Punches

48. místo: Zoči Voči - Nikto z nás nie je bez chýb

Zoči Voči - Nikto z nás nie je bez chýb " Materiál snese přísná měřítka moderní nahrávky ve stylu zámořských interpretů, od kterých ho odlišuje jen zvukomalebnost slovenského jazyka."
-- Martin Wipplinger

profil interpreta | recenze alba

Do výčtu toho nejlepšího se vměstnala i skupina Zoči Voči z Nitry. Nová deska "Nikto z nás nie je bez chýb" znamenala pro mladý produkt slovenské kytarové školy výrazný výkonnostní posun a stala se u našich východních sousedů pilířem kvalitní rockové hudby. Materiál snese přísná měřítka moderní nahrávky ve stylu zámořských interpretů, od kterých ho odlišuje jen zvukomalebnost slovenského jazyka. Pestrá sbírka o osmnácti stopách je navíc opatřena krátkým snímkem, dokumentujícím a komentujícím natáčecí proces. Ocenění si zaslouží komplexní přístup i snaha o určitou kompoziční pestrost desky jako celku. "Nikto z nás nie je bez chýb" staví na základech maximálně líbivého pop-punku s výrazným vstupem prvků core žánrů. Tahle kombinace je dneska v módě, Zoči Voči na ni vsázejí a dobře (ji) dělají. Instrumentální jistota a invence dotáhly kapelu loni velmi vysoko. A pokud nenastane apokalypsa, věřím, že se na stejném místě sejdeme i v dalších letech.

Zoči Voči - 2012

47. místo: Lamb - 5

Lamb - 5 "Na "Pětce" nechybí několik jasně rozpoznatelných fíglů, které byly pro Lamb tolik charakteristické, zároveň zůstal zachován i charismatický hlasový projev Lou."
-- Dan Hájek

profil interpreta | recenze alba

Číslovka pět je prý šťastným číslem Andyho Barlowa, který po rozpadu Lamb stihl hned několik aktivit, jedna z nich byla završena vydáním "Leap And The Net Will Appear" elektronických LOWB. Lou Rhodes se vydala naopak cestou akustiky a vydala tři křehké desky. Svým způsobem může být "5" chápáno jako kompromis mezi těmito dvěma světy, jenž vznikl zcela nečekaně. "Build A Fire" je trumfem, jemuž singlové vydání nadmíru sluší. Na "Pětce" nechybí několik jasně rozpoznatelných fíglů, které byly pro Lamb tolik charakteristické, zároveň zůstal zachován i charismatický hlasový projev Lou. Vsuvkou na závěr pak je hostovačka Damiena Rice v "Back To Begining", která tak trochu působí jako duet, který se nevešel na poslední desku Lou"One Good Thing". Lamb završili první kapitolu nového fungování postavením nadstavby vybudované na pevných základech původních začátků, jen velké experimenty zůstaly zamknuty v archivu.

Lamb - TransFatty Acid (live @ Bratislava Electronic Beats 2011)

46. místo: Clare Maguire - Light After Dark

Clare Maguire - Light After Dark "Její nadání a schopnost nezaleknout se hitovosti a zároveň nebýt plytkou výplní rádiového vysílání je totiž velice žádaná a sympatická."
-- Lukáš Boček

profil interpreta | recenze alba

Clare Maguire na první pohled působí jako další nenápadná Britka. Když ovšem začne zpívat, zdání obyčejnosti se okamžitě rozplyne. Hutně zbarvený hlas (ne nepodobný tomu, kterým disponuje Annie Lennox) se rozhodla propůjčit popovým skladbám, na jejichž realizaci má lví podíl. Jak ukázala na svém debutu "Light After Dark", hloubku má nejen její vokál, ale i promyšlený hudební podklad. V jejích rozmáchlých písních s výraznými melodiemi se proplétá mnoho živých nástrojů s lehkým přispěním elektroniky. Prvotina mladé zpěvačky tak patří mezi ty nejpovedenější hudební rozjezdy uplynulého roku. Každému pop-milujícímu posluchači zaručeně tepovou frekvenci rozhází skladby jako "Happiest Pretenders", "Shield And Sword" nebo "The Last Dance". Doufejme (na rozdíl od britského tisku), že to nebylo naposledy, co jsme o Clare slyšeli. Její nadání a schopnost nezaleknout se hitovosti a zároveň nebýt plytkou výplní rádiového vysílání je totiž velice žádaná a sympatická.

Clare Maguire - The Shield And The Sword

Zahraniční tvrdá hudba očima Marka Odehnala

Loňský rok v oblasti moderního metalu a core přinesl jak velmi slabá alba už jen z jména žijících legend jako In Flames nebo Children Of Bodom, skvělé desky z vysoko nasazené laťky nesestupujících jistot jako Machine Head nebo Mastodon, stejně tak jako další povedená alba stále mladých, ale na scéně už plně etablovaných a plným jasem zářících hvězd jako August Burns Red, Asking Alexandria, We Came As Romans nebo Blessthefall. Hlavním překvapením loňského metalového roku ale byly dva vynikající šťavnaté nu-metalové návraty Limp Bizkit a Staind, ve které už snad nikdo ani nedoufal. Zklamáním naopak byl ubíjející polotovar "Lulu" hvězdné dvojice Lou Reed a Metallica a nevyužitý potenciál a obrovská kompoziční vyprahlost Korn na dubstepovém albu "The Path Of Totality". Opět se také potvrdilo, že ty zásadní a mimořádně povedené žánrové desky vychází většinou v sudých letech. Těšme se tedy na letošní sklizeň.

1. Limp Bizkit - Gold Cobra
2. Mastodon - The Hunter
3. We Came As Romans - Understanding What We've Grown To Be
4. Machine Head - Unto The Locust
5. Asking Alexandria - Reckless & Relentless
6. Architects - The Here And Now
7. Opeth - Heritage
8. Staind - Staind
9. August Burns Red - Leveler
10. Blessthefall - Awakening

45. místo: Ed Sheeran - +

Ed Sheeran - + "Debut "+", kterým se nám Ed Sheeran představil, obsahuje hodně mladistvé naděje a nezkaženosti, ale přitom hořkosti ze zažitých zklamání zalévaných litry alkoholu."
-- Katka Guziurová

profil interpreta | recenze alba

Mainstreamovou hudební scénu mají pod palcem ženy. Loňský rok ale přinesl jednu naději, která by mohla tento fakt nenávratně zvrátit. Je jí klidem a dospívajícími boláky překypující zrzoun Ed Sheeran. Přitom by se možná zdálo, že jeho hudba je až příliš jednoduchá, ale v tom je jeho kouzlo, že v dnešní náročné době je ještě muzikant, který vsází na civilnost a prostotu. Není to ale jen tak obyčejný písničkář, který si vystačí jen pěním melodií, kombinuje do své tvorby i prvky hip hopu a r'n'b. Debut "+", kterým se nám Ed Sheeran představil, obsahuje hodně mladistvé naděje a nezkaženosti, ale přitom hořkosti ze zažitých zklamání zalévaných litry alkoholu. Milovníci megalomanství ho ihned přirovnali k mužské obdobě Adele. To je ale minela jako vrata, protožeon je úplně jiného ražení. Jeho melancholický přístup k hudbě má blízko z Jamesi Morrisonovi, ale jeho rozvernost a uvěřitelnost snad dává náznak toho, že jeho talent a ambice jsou větší.

Ed Sheeran - The A Team

44. místo: The Horrible Crowes - Elsie

The Horrible Crowes - Elsie "Fallon dává v nové formaci prostor odvrácené straně vlastního hudebního génia a nabízí zajímavý protipól k tomu, jak se prezentuje se svou hlavní živností."
-- Martin Wipplinger

profil interpreta | recenze alba

Americká rocková skupina The Gaslight Anthem si v roce 2011 vybrala oddechový čas a našince potěšila aspoň vystoupením na premiérovém ročníku Prague City Festivalu. Její ústřední postava Brian Fallon se věnovala zejména novému projektu The Horrible Crowes, s nímž vydala debutové album "Elsie". To vyniká mimo skvělého otextování i nevšední atmosférou písní - velmi intenzivní, temnou až pochmurnou. Fallon dává v nové formaci (kde je mu partnerem Ian Perkins) prostor odvrácené straně vlastního hudebního génia a nabízí zajímavý protipól k tomu, jak se prezentuje se svou hlavní živností. Od dob Bruce Springsteena nemělo New Jersey a rock'n'roll obecně tak výraznou textařskou osobnost. Teď už zase dostanou prostor ve studiu The Gaslight Anthem a za oceánem půjde nepochybně o jednu z nejočekávanějších nahrávek následujících měsíců. "Elsie" totiž strmě zvýšila napětí před dalším obohacováním amerického slangu v podání sympaťáka z East Coast.

The Horrible Crowes - Behold The Hurricane

43. místo: Cut Copy - Zonoscope

Cut Copy - Zonoscope "Australská invaze na "Zonoscope" je fascinující, rozverná (zejména v "Where I'm Going") a nebrání se ani sebereflexi."
-- Dan Hájek

profil interpreta | recenze alba

Sice "Zonoscope" nebude chápáno jako velká revoluce, ale ani nedochází k nějakému dalšímu ztroskotání Titaniku, jako kdyby se Cut Copy sekli a natočili nějaký blud. Jejich třetí deska je totiž opakem, je nejpestřejší a je krásným vetřelcem do vod vkusného retra, nevzali si za cíl přímo někoho vybrakovat. "Zonoscope" udělali zcela po svém a ti, co milovali "In Ghost Colours", si k němu budou maximálně hledat cestu přes objížďky, ale finiš zavání skoro dobytím rozmaru geniality. "Need You Now" (aneb náklonnost k OMD je nepřeslechnutelná) nebo "Blink And You'll Miss A Revolution" jsou singly, které této desce udávají tempo, oproti nim závěrečná "Sun God" je velkou vizí solárního cestování mezi galaxiemi na notě psychedelie. Australská invaze na "Zonoscope" je fascinující, rozverná (zejména v "Where I'm Going") a nebrání se ani sebereflexi. Naživo tato sešlost funguje neméně dobře, kdo byl loni na koncertu v MeetFactory, bude jen a jen souhlasně kývat.

Cut Copy - Blink And You'll Miss A Revolution

42. místo: Foo Fighters - Wasting Light

Foo Fighters - Wasting Light "Mezi úžasným otvírákem "Bridge Burning" a závěrečnou hitovkou "Walk" nenajdete slabé místo a snad jen díky momentální situaci v hudebním světě nejsou "Rope", "Arlandria" nebo "These Days" rádiové hity."
-- Jakub Malár

profil interpreta | recenze alba

Dave Grohl se v nedávném rozhovoru rozpovídal o tom, proč rock nikdy nezemře: "Vždycky tady budou rockové kapely a rockoví fanoušci." Myslím, že by se hodilo doplnit, že dokud vznikají nahrávky jako "Wasting Light", rockový žánr se nemusí bát vyhynutí. Pouze zamrzí, že v současné době je jen jedním z mála alb, na kterém se spojuje úspěch a kvalita. Hlavním důvodem, proč lze označit sedmou studiovou desku Foo Fighters za jednu z nejlepších rockových desek roku, jsou silné skladby. Jasně, je tady špičková produkce Butche Viga, návrat Pata Smeara, hostování Krista Novoselica (respektive trochu Nirvana reunion) a Boba Moulda, ale to vše by bylo k ničemu, kdyby Grohl a spol. nenapsali jedenáct skvělých písní. Mezi úžasným otvírákem "Bridge Burning" a závěrečnou hitovkou "Walk" nenajdete slabé místo a snad jen díky situaci v hudebním světě, kdy kytary momentálně nikoho moc nezajímají, nejsou "Rope", "Arlandria" nebo "These Days" rádiové hity, i když by si to zasloužily. K tomu všemu si přidejte úžasný zvuk a spoustu energie, která se nastřádala hlavně proto, že "Wasting Light" vzniklo v Grohlově garáži, a máte tady nahrávku, která by neměla minout žádného příznivce kvalitní kytarové hudby.

Foo Fighters - Walk

41. místo: Kuedo - Severant

Kuedo - Severant "Retrofuturismus jako funkční prostředek eskapismu. Kuedo ale není jen zručný resuscitátor ozvěn starých časů, do svých sci-fi árií zasazuje jeden z žánrů, se kterým ještě nevyobcovala masová poptávka - juke."
-- Tomáš Bláha

profil interpreta | recenze alba

Zdá se, že budoucnost byla zábavnější v dobách, kdy se ještě věřilo, že skutečně může přijít. Ty přehnané úniky do temných snových vizí se stále ne a ne naplnit. Možná to je ten důvod, proč se současní elektronici tak s oblibou vracejí do míst, kdy vůbec nebylo nemístné nechat svojí mysl unášet bujarými představami o budoucnosti. Kosmické lodě, kyberpunk, příběhy z orbitu. Kuedo v syntezátorovém obleku tahá ze svojí dětské skříňky právě tyto zvuky. Retrofuturismus jako funkční prostředek eskapismu. Kuedo ale není jen zručný resuscitátor ozvěn starých časů, do svých sci-fi árií zasazuje jeden z žánrů, se kterým ještě nevyobcovala masová poptávka - juke. Odrůda chicagského housu vyznačující se vysokým beatovým kmitočtem je přesně tou esencí, která z desky "Severant " dělá nadčasovou věc. Zaprášené syntezátory, futuristické smýšlení a současné trendy. Kuedův debut "Severant" patří určitě mezi nejlepší elektronická alba roku už jen proto, že jeho hodnoty se nachází v kategorickém bezčasí a tudíž jen těžko zestárnou. Pro fanoušky "Blade Runnera" body navíc. A nezapomeňte - již 17. 2 v Meet Factory.

Kuedo - Flight Path

Související články

Před Foo Fighters vystoupí Bob Mould (Tiskové zprávy)
Foo Fighters zahrají v polovině srpna v Praze (Novinky)
The Horrible Crowes - Ladykiller (Video Jukebox)
Lamb - Live At The Paradiso (Recenze DVD)
Nejzajímavější vystoupení z Grammy a Brit Awards 2012 (Publicistika)
Example nahrál duet s Edem Sheeranem. Bude zdarma ke stažení (Novinky)
Nejvíce Brit Awards si letos rozdělili Adele a Ed Sheeran (Novinky)
Kuedo, Slugabed, MeetFactory, Praha, 17.2.2012 (Naživo)
Kuedo, Slugabed, MeetFactory, Praha, 17.2.2012 (fotogalerie) (Fotogalerie)
Zoči Voči - 3:00 (Video Jukebox)

Názory

Plus (Simona, 24.01.2012 12:43) Reagovat - e

Umístění Eda Sheerana v tomhle žebříčku mě potěšilo, ale dala bych ho rozhodně výše. Album "+" je jedno z nejlepších, které jsem v poslední době slyšela - poslední měsíc neposlouchám skoro nic jiného, než tohle. Písně jako You Need Me, I Don't Need You, Drunk, Autumn Leaves, U.N.I. nbeo Grade 8 jsou opravdu špica. Škoda, že tady na musicserveru nemá recenzi. Mimochodem, oficiální videoklip k písni Drunk měl včera premiéru, doporučuju zkouknout. :)
- Re: Plus (Honza Balušek (šéfredaktor), 24.01.2012 12:45) Reagovat - e
  
  V Česku ta deska vyšla oficiálně až v půlce ledna, klasická recenze bude.
  - Re: Plus (Vojta, 25.01.2012 00:07) Reagovat - e
    
    Sice vyšla, ale u nás zatím není nikde k dostání teda://
- Re: Plus (Martin, 24.01.2012 14:26) Reagovat - e
  
  Musím jen souhlasit se Simonou. Já si osobě říkal, doufám, že se v žebříčku umístí "+",a sice se objevilo, za což jsem rád, ale umístění mohlo být daleko vyšší:( Ed je je neskutečný talent a pro mě osobně jeden z největších objevů minulého roku:-) A jsem rád, že jsem na něj narazil dřív, než začala jeho popularita narůstat:-) Naprosto mě dostal baladou - The A Team,hlavně s klipem a celé cd jeho neuvěřitelný talent jenom potvrdilo:-) Lego House, You Need Me, I Don't Need You, Drunk, atd:-) naprosté hitovky:-) Ano předevčírem vyšel, tedy spíš vyšly ( jsou totiž 2 verze) klipy ke Drunk, tak je prosím zařaďte do sekce Audio/video:-) ...Jinak jsem rád, jak Ed dobře dopadá v UK chart jak v albové tak singlové části:-) teď už jen proměnit ty 4 nominace na Brit Awards:-) .............pro mě je jednoznačně je v top 5 společně s alby, které se ke mě dostali- ZaZ, Bruno Mars ( i když v domovině vyšly dřív), Adele a Anar od Markéty Irglové:-)
  - Re: Plus (Simona, 24.01.2012 18:15) Reagovat - e
    
    O druhém videoklipu vím, ale je neoficiální, tak jsem o něm nepsala :D Jinak souhlasím :)

zobrazit všechny názory (21 celkem)

Album týdne 22/2012

Sigur Rós
Valtari

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »