Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Recenze CD

Spasitelé britské kytarové scény?

16.01.2012 10:53, Jakub Malar

Pokud sledujete britskou kytarovou scénu, jméno The Maccabees vám nejspíš neuniklo. A to i přesto, že jejich první dvě alba žádné pozdvižení nevyvolala. To se teď ale změní, protože jejich třetí album "Given To The Wild" je rána pěstí mezi oči všem těm, kdo si mysleli, že kytarová scéna je mrtvá.

9/10

The Maccabees - Given To The Wild

Vydáno: 16.1.2012
Celkový čas: 52:51
Žánr: alternative rock

Skladby: Given To The Wild (Intro), Child, Feel To Follow, Ayla, Glimmer, Forever I've Known, Heave, Pelican, Went Away, Go, Unknow, Slowly One, Grew Up At Midnight

Vydavatel: Universal

Současný pohled na umírající kytarovou scénu je poněkud zoufalý. Zatímco pár let zpátky bylo ještě možné v žebříčcích zahlédnout kytarové kapely, dnes tam nejsou. Jakoby zájem úplně opadl. Můžeme vést hodinové diskuze, proč tomu tak je, ale bylo by to zbytečné. Nejde o to hledat řešení neřešitelného, ale o to vzít do ruky kytaru a ukázat světu, že kytarová hudba ještě neumřela. Podařilo se to na začátku devadesátek, tak proč by se to nemohlo podařit právě teď?

No a do této nehostinné doby byla vyslána třetí studiová deska londýnské formace The Maccabees, která si získala menší pozornost s předchozími počiny "Colour It In" a "Wall Of Arms". O těch můžeme prohlásit, že sice nejsou nikterak zvláště výjimečné, ale určité kouzlo mají. Kdyby přišli s třetí deskou, která by se od svých předchůdců moc nelišila, asi by zapadla. To je ale kdyby. Pravda je taková, že The Maccabees se vrací s nahrávkou, o které už teď můžeme prohlásit, že bude patřit k albům roku 2012. "Given To The Wild" je totiž přesně ten kopanec, který britská rocková scéna potřebuje.

Kapela si totiž uvědomila jednu základní věc a to, že pokud chcete, aby si vás za současné situace někdo všiml, musíte pracovat tvrdě. "Given To The Wild" vznikalo skoro dva roky a nahrávalo se ve dvou fázích. V té první spolupracovali s Timem Goldsworthym (LCD Soundsystem, Cut Copy, UNKLE) a Brunem Ellinghamem (Chikinki) v Rockfieldu ve Walesu, pro tu druhou se přesunuli do vlastního studia, kde jim produkčně vypomohl Jag Jago z The Ghost Of A Thousand. Samotné písně psala pětice muzikantů individuálně nebo v menších skupinách a až ve studiu na nich pracovali společně. Během příprav i natáčení vládla pohodová atmosféra, což se nezaměnitelným způsobem podepsalo na nahrávce. Výsledkem je deska plná nenucené lehkosti.

Že je něco jinak, mohli zaregistrovat návštěvníci loňských koncertů, na kterých už některé novinky zazněly. První oficiální vlaštovkou pak byl singl "Pelican", který byl vypuštěný v půlce listopadu. Svižná kytarová linka v kombinaci s nádherným vokálem vás ve stejný moment roztančí a dojme k slzám (zvláště ve zklidněné části "We go back to where we came from..."). Výborná ochutnávka naznačila to, co nakonec po poslechu celého alba musí každého napadnout: "Given To The Wild" je obrovský krok vpřed a The Maccabees na něm znějí jako jedna z nejlepších mladých britských kytarových kapel na vrcholu svých sil.

Počáteční ambientní instrumentálka vás přenese ke skladbě "Child", která je (stejně jako mnoho dalších) postavena na rytmické preciznosti a kytarách hozených do echa, které se třepetají okolo procítěného zpěvu Orlanda Weekse. Jeho zpěv nezmiňuji náhodou, protože Weeksův projev doznal od "Wall Of Arms" značné změny a je více uvolněný, což nejlépe dokresluje "Feel To Follow", mimochodem, jeho nejoblíbenější skladba na albu. Nejlepším příkladem toho, jak se kapela vzdálila od své původní tvorby, pak jsou skladby "Heave" (Bloc Party tiše závidí) a "Go", ve které koketují s elektronikou. A musím zmínit i závěrečnou "Grew Up At Midnight", která se z intimního začátku přenese až k rozjetému finále, které vás těžko nechá chladnými.

Téma lásky, které se objevovalo na předchozích počinech, prý bylo zakázáno, a tak se texty na albu točí spíše kolem rodičovství, nevinnosti a nostalgie. Je sice pravda, že "Pelican", alespoň tedy v té textové rovině, ostatní skladby malinko převyšuje, ale na výsledném efektu to nic nemění. Nádherné melodie, nepředvídatelnost a touha po zvukovém i písňovém dobrodružství dělají z "Given To The Wild" klenot, který září. Nedá se předpokládat, že by se po jeho vydání mělo na hudební scéně něco změnit, ale dokud budou vycházet nahrávky jako tato, má kytarovka šanci na přežití.

Související články

U.N.K.L.E. přivezou do Prahy unikátní projekt U.N.K.L.E. Sounds (Tiskové zprávy)
Padesát nejlepších zahraničních alb roku 2011 (50-41) (Publicistika)
Pohled do britských hitparád platných od 15. ledna (Britské hitparády)
Grinderman vydají v březnu remixovou desku (Novinky)
LCD Soundsystem - Live Alone (Franz Ferdinand cover) (Video Jukebox)
Nový přírůstek v diskografii The Maccabees má své jméno, termín i tracklist (Novinky)
Cut Copy - Blink And You’ll Miss A Revolution (Video Jukebox)
Cut Copy se poprvé podívají do Česka, v Praze přivítají prázdniny (Novinky)
Martin Solveig - Smash Episode #3 "Ready 2 Go" (Video Jukebox)
LCD Soundsystem připomenou poslední koncert živákem (Novinky)

Názory

eh (kotletka, 16.01.2012 11:20) Reagovat - e

4 odstavce keců a pak konecne nejaky hodnoceni. deska good, ale recenze bída. jo a pane redaktore, obnovte si slovni zasobu. jedno cliché za druhým, stále stejné obraty ve všech vašich recenzích. je to nuda!
- Re: eh (kouddy, 16.01.2012 18:01) Reagovat - e
  
  Ukazka toho, jak se lide mohou nazorove lisit. Mne se tato recenze libi a splnila jedno - ze si album teto kapely, kterou jsem zatim nemel cest poznat, urcite poslechnu. Dekuju
Album se mi celkem líbí, (divá bára, 18.01.2012 00:57) Reagovat - e

škoda že po pár měsících upadne v zapomnění
Maccabees už v Praze hráli! (28.11.2009) (Franz Josef III, 19.01.2012 14:01) Reagovat

Pan recenzent docela zapomněl, že skupina Maccabees vystoupila před rokem jako předkapela the Editors v Lucerna baru. A měla velký úspěch. Škoda jen, že na na své vystoupení měla jen cca půl hodiny...
ach jo (serba, 19.01.2012 17:12) Reagovat - e

Současný pohled na umírající kytarovou scénu je poněkud zoufalý. Zatímco pár let zpátky bylo ještě možné v žebříčcích zahlédnout kytarové kapely, dnes tam nejsou.
no tak to mi stačí :-) koukám, že se pan redaktor řídí nějakejma žebříčky z NME či official UK apod. a moc nesleduje kytarovou scénu současnosti, o který já mohu napsat, že skutečně neumírá, ba naopak, stále je co poslouchat.
Pravda je taková, že The Maccabees se vrací s nahrávkou, o které už teď můžeme prohlásit, že bude patřit k albům roku 2012.
to jsem zvědavej, jestli si na ní v prosinci někdo vzpomene :-)
za mě žádná sláva to album, docela mě místama i nudilo, prostě 13 skladeb je zbytečně moc, nej skladby Pelican + Went Away.

zobrazit všechny názory (6 celkem)

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »