Podpultovky

dávno ne jen "ta, co zpívá s Ricem"

13.12.2011 07:00, Jakub Jenč

Uplynuly tři roky od vydání alba "Sea Sew" a Lisa Hannigan nám představuje svoji novou desku "Passenger". Do té se promítly hlavně zážitky z turné po Anglii a USA - stesk po domově i pár cestopisných zastávek. Přesto je to ale stále ta samá Lisa jako dřív a její rukopis je na novém albu jasně znát.

8/10

Lisa Hannigan - Passenger

Vydáno: 20.9.2011 (US)
Celkový čas: 42:57

Skladby: Home, A Sail, Knots, What'll I Do, O Sleep, Paper House, Little Bird, Passenger, Safe Travels (Don't Die), Nowhere To Go, Flower

Vydavatel: Barp-ATO Records

Lisa Hannigan je známá jako charismatická osobnost a zpěvačka s nezaměnitelným hlasem, jímž po šest let zdobila hudbu známého irského písničkáře Damiena Rice. Po jejich rozchodu v roce 2006 se vydala na sólovou dráhu a my tu máme její už druhé album. Jmenuje se "Passenger".
První píseň jménem "Home" možná překvapí intenzivním melancholickým nástupem, který se do vás bez okolků opře tesknými tóny klavíru. Z názvu je patrné, že právě tohle je ta píseň o domově, kterou Lisa nejspíš psala někde v hotelovém pokoji hodně hodně daleko ("Sooo far from home…"). Nejlepší na tom ale je, že "Home" je song silně náladotvorný a dostane vás přesně tam, kam čekáte, že vás Lisa Hannigan dostat má. Do toho zvláštního rozpoložení mimo šedivou všednost dne, kdy se prostě schoulíte do sebe a necháte se rozmazlovat. Pak už záleží čistě na vás, co si z desky odnesete, jestli vás zaujme civilní "A Sail" nebo "What I’ll Do" se skvělými vokály či čtveračivá "Knots" se vtipným klipem.
Největší síla "Passengera" spočívá v drobnostech a detailech. Na první poslech totiž, přiznejme si to, zní většina písní dost podobně. Ale hned ten druhý vám odhalí skrytá zákoutí a jedinečné hudební okamžiky, které vytvářejí pravý celkový dojem. Lisin hlas navíc neztratil nic ze své magičnosti a je stále tak nezaměnitelný a příjemný na poslech, což je dobře, protože je to u této hudby vlastně to nejdůležitější.
Někteří by však mohli mít s deskou tak trochu problém, co se zvukové stránky týče. Od posledně se totiž nic moc nezměnilo. Pár lžiček stesku a melancholie navíc a nová textová témata velký posun neznamenají. Aranže jsou takřka stejné jako na "Sea Sew" a i přes svou rozmanitost znějí prostě pořád stejně. Dobrá zpráva ovšem je, že "Passenger" je mnohem celistvějším počinem. Jako by "Sea Sew" coby prvotina, velmi rozmanitá a místy nesourodá, byla základem pro něco mnohem sofistikovanějšího a vyspělejšího, a tak i když zvukový posun mezi oběma alby je zanedbatelný, skladatelsky a básnicky ušla Lisa jistý kus cesty. Její album není nic, co by změnilo hudební dějiny, ale pro fanoušky žánru a samotné Lisy je to přesně to, co si lze přát. Však pravda, do příště by to už určitě chtělo něco nového, nějaký nový směr, nový zvuk, cokoli.
Podzimním albem "Passenger" dosáhla Lisa Hannigan na vrchol svých současných možností, nyní se však musí vydat někam dál. Jinak jí ale nelze nic vytknout - držme jí tedy palce do příště.

Názory

Vložit názor

Zaškrtněte, pokud nechcete zobrazit u svého příspěvku Váš e-mail.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na následující otázku nebude názor přidán.

  • Vynikající (Stanley Kubřit, 13.12.2011 11:44) Reagovat - e

    Jakub Jenč očividně dobře ví, o čem píše, zná interpreta, takže byla radost číst, souhlasím beze zbytku :-)

  • Passenger vs. Sea Sew (Leona, 11.04.2012 17:03) Reagovat

    Jelikož se v irské nezávislé hudební scéně orientuji a Lisu znám velice dobře, dovoluji si nesouhlasit s tím, že Passenger se od Sea Sew moc neliší. Řekla bych že Passenger osloví širší publikum. Je emotivnější, temnější. Sea Sew bylo trochu chladné, rádoby veselé a zvláštní, přesto skvělé. To, že všechno zní trochu stejně je asi pravda, ale pro Passenger to už rozhodně neplatí! Od melancholického, plného 'Home' (trochu po stylu Coldplay) přes klidný 'A Sail', skotačivé 'Knots' a 'What'll I Do' k silně emotivním 'Little Bird' a 'Paper House' (což jsou jedny z nejkrásnějších písní vůbec) a svižnému 'Passenger'. Rozmanitost sama. Po textové stránce se musí uznat, že už v Sea Sew prokázala svou mistrnost ve vyjadřování v metaforách. 'Little Bird' je ovšem absolutní vrchol její básnické tvorby. Obě alba jsou dokonalá a představují přesně to, co by se od někoho jako je Lisa dalo očekávat. Ale to už si asi všimne jenom někdo kdo se se její tvorbou opravdu zabývá. :)

    PS: Na první poslech zní stejně téměř všechna alba.

Album týdne 21/2012

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?


Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »

Filmserver.cz píše

CoKdyKde

Ne 03.06. Kyuss Lives! (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

So 16.06. Respect Festival 2012 (Štvanice, Praha)

Ne 24.06. She Wants Revenge (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

Po 25.06. Sting (UK) (O2 Arena, Praha)

Čt 28.06. Ugly Kid Joe (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

více akcí