Recenze CD

Manu Chaovo hudební esperanto

21.09.2001 05:00, Filip Hrubý

"Proxima Estacion: Esperanza" není módní crossover exotických hudebních stylů, sklížených upachtěnou evropskou snahou být "in". Hranice jednotlivých kultur překračuje se suverenitou převaděčských floutků, kteří do Evropy lifrují další a další zástupce exotických kultur. Jak také jinak u člověka, který "multikulti" sál už s mateřským mlékem. Jen houšť!

8/10

Manu Chao - Proxima Estacion: Esperanza

Celkový čas: 47:10

Skladby: Merry Blues, Dixo, El Dorado, Promiscuity, La Primavera, Me Gustas Tu, denia, Mi Vida, Trapped by Love, Le Rendez Vous, Mr. Bobby, Papito, La Chinita, La Marea, Homens, La Vacaloca, Infinita Tristeza

Vydavatel: Monitor-EMI

Když Amerika na počátku devadesátých let vyzívala snaživé turné pařížských anarchistů Mano Negra, opustil leader Manu Chao své comrades a sám jen s kytarou se vydal na pouť k životodárným pramenům všech levicových blouznivců - mezi guerillos do jižní a střední Ameriky. Obohacen latinskoamerickou zkušeností pak o několik let později vyskočil jak čertík z krabičky a zcela ilegálně - přesně duchu názvu debutu "Clandestino" - se vetřel na titulní stránky hudebních plátků a nejvyšší místa prodejních žebříčků.
Na Manu Chaovu hudbu jste s nálepkami a škatulkami krátcí. Patří mezi ty šťastlivce, kteří našli svůj styl, rozpoznatelný na první chvíli. "Proxima Estacion: Esperanza"potvrzuje v tomto smyslu výjimečnost a originalitu debutu, aniž by přinášela nějakou revoluční změnu. Snad jen zvuk a aranžmá se z úrovně lo-fi posunul do karnevalovějších poloh a vzdálenost od dřívější cirkusácké anarchie Mano Negra se tím zmenšila.
Pestrobarevné hudební esperanto, kterým Manu Chao promlouvá, postrádá gramatiku i jasnou větnou stavbu. Klasickou písňovou strukturu desky nahrazuje zvuková koláž, která připomíná spíš varietní výstup než cokoli jiného. Deska bzučí jak tržiště v Latinské čtvrti, písně jsou semlety v jedno s úryvky dialogů, rozhlasových jinglů a zvuky ulice.
"Proxima Estacion: Esperanza" není módní crossover exotických hudebních stylů, sklížených upachtěnou evropskou snahou být "in". Hranice jednotlivých kultur překračuje se suverenitou převaděčských floutků, kteří do Evropy lifrují další a další zástupce exotických kultur. Jak také jinak u člověka, který "multikulti" sál už s mateřským mlékem. Jen houšť!

Názory

Vložit názor

Zaškrtněte, pokud nechcete zobrazit u svého příspěvku Váš e-mail.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na následující otázku nebude názor přidán.

Album týdne 21/2012

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?


Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »

Filmserver.cz píše

CoKdyKde

Ne 03.06. Kyuss Lives! (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

So 16.06. Respect Festival 2012 (Štvanice, Praha)

Ne 24.06. She Wants Revenge (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

Po 25.06. Sting (UK) (O2 Arena, Praha)

Čt 28.06. Ugly Kid Joe (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

více akcí