V pražském Black psu si dala dostaveníčko zvučná sestava deathmetalových formací, která slibovala silný zážitek. Byť se klub tentokrát na prach nerozpadl, vystoupivší sebranky v čele s polsko-rakouskými Decapitated ukázaly, jak zní "smrtící kov" v jednadvacátém století.
© Tereza Váchová/Musicserver.cz Prvním pozitivním zjištěním po příjezdu do klánovického doupěte byla poměrně slušná návštěva, především vezmeme-li v potaz, že jen o pár kilometrů dále souběžně strašili norští bubáci
Gorgoroth. Kdo dal přednost hudbě před divadélkem, mohl si vychutnat Kanaďany Archspire, kteří vše zahájili přesně načas, a to v duchu
"rychleji, ještě rychleji, techničtěji a zase techničtěji".
Při poslechu obdobně zaměřených uskupení si člověk často musí položit otázku, kde leží hranice mezi hudbou a artistickým vystoupením. Svět některých moderních deathmetalových kapel se omezil na zběsilý sled
arpeggií, gravity blastů a ataků tempové hranice 300 bpm. Mnohdy jde o samoúčelné onanie, když ovšem někdo dokáže těmito prvky pouze vygradovat svou produkci, stojí to za to. Přesně takový kousek se daří
Archspire, jejichž hudba je postavená na silných hudebních momentech, s rozmyslem vystavených sólech a přitom se jedná o skutečné peklo na zemi. Sympatičtí Kanaďané svým precizním vystoupením dokonale rozehřáli publikum a dokázali, že jsou velkým příslibem do budoucna. Našli se i tací, kterým hned první kapela přinesla vrchol večera.
© Tereza Váchová/Musicserver.cz Bohužel s nástupem Britů
Cyanide Serenity klesla úroveň o dvě třídy níže. Jejich pokus o moderně pojatý thrash/death působil nepřesvědčivě, bez jakékoliv invence či přidané hodnoty, která by uskupení umožnila vystoupit z řady tisíců obdobných formací. Dovolím si tvrdit, že i v Česku se najdou v daném žánru reprezentativnější kapely.
Jestliže během setu Cyanide Serenity fanoušci příliš nadšení neprojevovali, s nástupem
Fleshgod Apocalypse atmosféra v klubu výrazně zhoustla. Forma této italské party má charakter sinusoidy. Před pár lety po vydání desky "Oracles" se hovořilo o obrovském deathmetalovém objevu, následná koncertní forma a určité hledání sama sebe zklamaly. Kapela však zřejmě chytá druhý dech a vystoupení v Praze se povedlo. Nezbytné koncertní fraky a motýlky, trochu toho malování na obličej a jízda mohla začít. Jak je u Italů zvykem, prim opět hrála natriggerovaná bicí artilerie. Francescovy kopáky nemilosrdně drtily vše, co jim stálo v cestě. Zvuk obstojný, škoda jen že se více neprosadil nový klávesista. Co ovšem sráží do kolen, jsou čisté vokály Paola Rossiho, které spíše evokují mňoukání vykastrovaného kocoura. Přesto koncertní prezentaci věcí z nové desky "Agony" hodnotím pozitivně, s čímž zajisté souhlasili i mohutně pařící fanoušci v kotli.
© Tereza Váchová/Musicserver.cz
Vystoupení belgických harcovníků
Aborted bylo velkou neznámou. Od poslední řadovky zůstal v kapele pouze vokalista Sven a koncertní aktivita se nějaký čas českým prknům vyhýbala. Pokud někdo očekával zásadní veletoče, musel být zklamán. Aborted valí nadále v drtivém brutal deathmetalovém módu, který nikdy nepřinášel moc nového, avšak živě většinou fungoval obstojně. Chlapci si to na pódiu řádně užívají a s nimi i pařbychtiví jedinci pod ním. Provedení v pořádku, Aborted tlačí slušně a krom fundamentálních vyznavačů progrese si snad každý s chutí pokyvoval hlavou do rytmu.
Závěrečný set
Decapitated jen potvrdil, že kapela jde svou cestou, nebojí se v rámci žánru experimentovat a většinou to vychází na výbornou. Lámané rytmy, disharmonie, ale přitom stále tah na bránu a skvělá atmosféra.
© Tereza Váchová/Musicserver.cz Hra mozku kapely, Wacława "Vogga" Kiełtyky je naprosto specifická a ukazuje, jaká paseka se dá napáchat i s jednou kytarou. Když připočtete střelce, jakým je Rakušan Kerim Lechner za bicí soupravou, máme vyhráno. Z jeho hry a každého úderu doslova sálá neskutečná jistota a preciznost. Hrálo se především z dvou posledních desek a Decapitated svým výkonem demonstrovali, jakým směrem se může ubírat death metal ve 21. století.
Škoda jen, že značná část diváků si nemohla set vychutnat do konce. Odjezd posledního vlaku z Klánovic nemilosrdně kolidoval se závěrem akce, tudíž se sál vylidnil, ještě než dozněly poslední tóny. Přesto se večer povedl na výbornou a málokdo mohl návštěvy litovat.