© Helen Cris (NY)

Bez mučení přiznám, že jsem hudbou Vladivojny byl před poslechem "Bohémů" zcela nepolíben. Nebyl jsem tak připraven na její unikátní vokální projev, který ve mně neustále budí pochybnosti, zda tahle jinak supertalentovaná ženština umí zpívat. V momentě, kdy se zpěvačka nepouští do zbytečných výšek, je její hlas více než příjemný. Tak jako třeba ve verzích jinak výborné skladby "V těle". V jejím refrénu ovšem zní, jako by jí docházel dech, a Vladivojna pak připomíná princeznu Koloběžku: zpívá - nezpívá. Vzhledem k tomu, že La Chia je ale především vynalézavá skladatelka, posluchači jednoznačně ocení její kompozice. S nimi bruslí na pomezí písničkářství a pop(-rock)u, v "Černé vdově" zabrousí až k něčemu, co s velkou dávkou fantazie připomíná Rammstein. Na jinak něžném a erotikou provoněném albu ale tato skladba nepřirozeně trčí jak Temelín v jihočeské krajině. Třetí podstatnou složkou definující "Bohémy" jsou texty. Kombo "Pábitelé" a "Svobodná" nejlépe ilustrují Vladivojniny největší přednosti. Textařský zásah básnířky Lucie Paulové je taktéž velice vydařený. Už jen pro instrumentální pestrost (patrná je i v jednom z vrcholů alba - "Čarodějka") a textovou vyzrálost nejde "Bohémy" na místě odsoudit. Bohužel se nemůžu zbavit palčivého dojmu, že kdyby své aranže a texty La Chia svěřila jiné zpěvačce s pevnějším a výraznějším hlasem, zážitek by byl o poznání silnější. Hodnocení bych tak rozložil na dvě složky: hudba + texty: 80 %, zpěv: 50 %. Ve výsledku se tedy přikláním k šestce, ale už hodně dlouho jsem nebyl tolik na vážkách. Vladivojna La Chia je totiž rozhodně plnohodnotná umělkyně a "Bohémy" nejsou špatným albem. 6/10