Nalijme si hned zkraje čistého vína. Výtvor hudebního publicisty Radima Řezníčka o Hoškových životních eskapádách nemá ambice na metály, byť na druhou stranu nejde o nějaký nudný dokument, kde páprda suše vzpomíná na to, jaký býval za mlada kolík. Naopak téměř čtyřicetiminutová mozaika vyprávění ústředního (anti)hrdiny, jeho kolegů a kamarádů je prostříhána úryvky z písní či záběry z klipů, přičemž často to jsou prostřihy ještě umocňující už tak dost odlehčené povídání a úsměvné vzpomínky.

Dalším pozitivem je, že se dokument nevyhýbá ani tématu drog, které mimo jiné kdysi stály za rozkladem Plexis, nebo údajné spolupráci s StB - Hošek o ní takto veřejně promluvil snad vůbec poprvé. Nechybějí zmínky o oblíbených podnicích, dalších sestavách, ve kterých Hošek působil či působí, ani o jeho proslulém skoku z okna - i znalý člověk se v "Antiheru" dozví něco nového. Jen pro zajímavost, pro ty méně znalé, popis běžného Hoškova dne, jak jej v dokumentu líčí bubeník Plexis Martin Švec: "Petr dělá to, že spí do pěti, a pak jde na pivo. Druhej den zase spí do pěti, pak se jede hrát, jde se na pivo nebo na víno... Takovej Lemmy Kilmister českej to je."

K obsahu ale nutno vznést i výtky. Přestože se divák dozví, jak se z Hoška stal doprovod Svatého Vincenta nebo ve které kapele se naučil pořádně hrát na basu, o skin-epizodě s Do řady! nebo účasti v praWanastowkách není ani zmínka, natožpak o aktivitách na taneční a DJské scéně v 90. letech. Drobet zkreslující je pak fakt, že o kapelách se vykládá postupně, tedy nejprve Plexis, pak ostatní, takže neznalý může usoudit, že Hošek hrál u Michael's Uncle až po roce 2000. A co tam dělá ten falešný Obama?

Výhrady ovšem musejí padnout i k technické stránce díla (mimochodem zvuk je dostupný stereo, obraz je v poměru 16:9). S tím, že jsou některé záběry ze starých plexisích klipů kvalitou otřesné, asi lze málo dělat, ale horší zvuk a někdy i temnější obraz některých záběrů z vinárny nemožno moc omluvit. Stejně tak těžko neznalý divák těžko rozezná v průběhu filmu, kdo to zrovna mluví, když chybějí popisky - až na samotném konci v titulcích se člověk dozví, že poslouchal třeba Amrita Sena z Michael's Uncle, starého punkáče Sáčka nebo frontmana Našrot Hraboše.

Výsledný dojem je ale pořád dobrý a pro fanouška Plexis či jen Hoška coby výrazné persony české punkové scény snad i nadmíru uspokojující. Avšak těžce ho sráží bonusový koncert Plexis z letošního jara. Neprofesionální záznam zvuku i obrazu (i když obrazová složka je na tom lépe), navíc nějaký vesnický socialistický kulturák, kde ani nepaří pořádný kotel - Plexis si zaslouží lepší prezentaci.

Hlavní je však dokument a ten i přes žánrové a technické mouchy stojí za vidění. Dostat se k němu legální cestou už ale nebude vůbec snadné - vyšlo pouze 150 kusů, které jsou už dávno rozebrány.