Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Naživo

PJ Harvey nabídla Praze nokturno o jednom padlém impériu

28.10.2011 18:53, Radek Londin

Několik tisíc lidí, jimž se podařilo sehnat lístky do vyprodané pražské Lucerny, mohlo slavit svátek již den před tím oficiálním státním. Česko konečně navštívila alternativní ikona PJ Harvey a je zajímavé, že v předvečer dne oslavujícího naši státnost, lomcovala právě tímto pojmem - skrze krásné písně.

PJ Harvey

místo: Velký sál Lucerny, Praha
datum: 27. října 2011
setlist: Let England Shake, The Words That Maketh Murder, All & Everyone, The Guns Called Me Back Again, Written on the Forehead, In the Dark Places, The Devil, Dear Darkness, The Glorious Land, The Last Living Rose, England, Pocket Knife, Bitter Branches, On Battleship Hill, Down By The Water, C'mon Billy, The Piano, Big Exit, Hanging In The Wire, The Colour Of The Earth; přídavek: The Desperate Kingdom Of Love, The Sky Lit Up, Angelene
Fotogalerie

Polly Jean Harvey dala svou aktuální desátou studiovou nahrávkou "Let England Shake" o sobě vědět snad ještě výrazněji než kdy dříve. Nejde ani tak o fakt, že díky ní jako vůbec první umělec dokázala podruhé získat prestižní Mercury Award, jíž ostrovní kritika ukazuje na to nejlepší, co se daný rok v tamní hudbě odehrálo. Především se ukázala jako persona, jež uzrála natolik, aby bez bázně a suverénně opustila relativně bezpečné vody osobních zpovědí a drobných lidských příběhů a rozšířila své vnímání k velkým historickým souvislostem a obrazům, v nichž se potkává válka, vlastenectví, čest, pocta odvaze, ale i cynismus, zmar, smutek a sebezpytování - to vše zasazené do reálií, jež sahají od dob slávy britského impéria až do současnosti. Je téměř zázrak, jak mohla takhle velká deska unést vlastní tíhu (a o důvodech by se dal napsat samostatný článek - ono je stejně lepší si desku radši pustit). Obdivuhodnější bylo v Lucerně přihlížet, jak tuto hudební tapisérii a reflexi jejího ambivalentního vztahu k rodné vlasti zvládla předvést naživo... kdo byl na místě, už ví, že odpověď je kladná!

Pomohla jí k tomu trojice doprovodných muzikantů, přičemž se nejednalo o žádné smluvně najaté borce, ale její dlouhodobé spolupracovníky a mentory - Mick Harvey (klávesy, samplery, basa), John Parish (zejména kytara) a Jean-Marc Butty (bicí a perkuse). Společně dokázali naživo velice přiblížit studiový zvuk desky, na němž přitom slyšíme myriádu nenápadných efektů a nástrojů. Všichni tři navíc občas pomohli jako mužské sbory. Ani nevadilo, že třeba celkem často používané dechy zněly ze samplů, pánové dokázali všechny švy zahladit, snad jen s výjimkou skladby "Written On The Forehead", která se na moment téměř rozpadla, ale taková lidská chyba může nakonec spíše přispět k dojmu životnějšího koncertu. Samotná PJ pak střídala kytaru s její momentálně hodně oblíbenou autoharfou, zajímavým nástrojem, jež - položen na její hrudi - tvořil navíc i jakýsi vizuální doplněk k její čarodějnicko-pohanské image. Mimochodem, všimli jste si, jak takřka všechny současné alternativní písničkářky (snad po vzoru Björk, jež už před lety vycítila současnou poptávku po "kmenovosti"?) vyznávají podobný vizuální styl?

Hlavním poselstvím večera bylo odvyprávět ponurý příběh aktuální desky, který je vystavěn jako kniha a podobně sevřenou interpretaci si také žádá. Ačkoli trochu přeházela kapitoly, v rámci turné mění setlist první části jen minimálně, a tak Praha slyšela prakticky to samé, co před několika dny norské publikum. Až před závěrem půldruhé hodiny trvajícího strohého, ale o to působivějšího zážitku, se dostalo na zemitější a hybnější písně z dřívějších alb, přesto zjemněné vlivy starého ostrovního folku, jimiž momentálně PJ hojně obohacuje svůj sound. Publikum na starší přímočařejší kusy jako "Big Exit", "Down By The Water" nebo "C'mon Billy" reagovalo vroucněji, také si na ně muselo počkat dlouhé roky. V té chvíli přišlo na mysl, zda PJ nemohla při své první návštěvě pojmout koncert více v "best of" duchu. Jenže to bychom ji degradovali do pozice pouhé bavičky. Turné "Let England Shake" je postaveno s jasným záměrem a míří přece jenom výše, než k obšťastňování fanoušků jejich oblíbenými bonbónky.

Překvapivě dobře obstál i tak často diskutovaný sál Lucerny. Zvuk nebyl dokonalý, ale na tamní standard poslední doby velmi dobrý, pivo tentokrát nepřelévali teplé ze sklenic do kelímků, ale bylo dokonce čepované (a předražené). Když si vzpomenu, jak jsem doslova utekl z nedávného koncertu funkové úderky George Clintona, jenž doslova poškozoval zvukovody (přitom samotná kapela jela na sto procent), dospěl jsem k závěru, že Lucerna je prostě jakási prázdná nádoba a záleží, jak ji naplníte. Ve čtvrtek zamrzel snad jen extrémně vydýchaný vzduch, ale to se ostatně dalo čekat. Zdobný sál navíc atmosférou hezky sedl k viktoriánským aranžím současné PJ Harvey.

Žena, jež neúnavně dodává mainstreamem notně vyprázdněnému pojmu "písničkářka" pravý obsah, předvedla Praze éteričtější část své duše, což navíc v přídavku podtrhla sama se španělkou ve skutečně magické interpretaci písně "The Desperate Kingdom Of Love". Punkové polohy jejích dřívějších desek nechala uložené kdesi v podvědomí, přesto byla v jejím projevu cítit dráždivá syrovost. Pražská show nebyla pro znalce jejího dlouholetého hudebního dobrodružství ničím překvapivá, což je vlastně dobře, tedy alespoň dle názoru dlouze a vydatně aplaudující Lucerny.

PS: Kdo chce okusit celý koncert aktuální tour PJ Harvey v živém HD streamu 31. října z Royal Albert Hall, má možnost za mírný poplatek skrze stránky Guardianu.

Související články

Björk ze zdravotních důvodů letos na Colours Of Ostrava nevystoupí (Tiskové zprávy)
Divadlo na Colours obohatí Barbora Hrzánová, Anna Polívková nebo SKUTR (Tiskové zprávy)
Björk nachystala sérii remixů k "Biophilii", první část už je venku (Novinky)
Björk - Hollow (Video Jukebox)
Top 10: Nejlepší duety (Publicistika)
Pořad "Hudba 2011: Occupy Your Ears" vás zve do Archy (Tiskové zprávy)
Padesát nejlepších zahraničních alb roku 2011 (10-1) (Publicistika)
Padesát nejlepších zahraničních alb roku 2011 (30-21) (Publicistika)
Björk na Colours Of Ostrava doplní Bobby McFerrin a Animal Collective (Tiskové zprávy)
Nick Cave: "Projekt Grinderman je pasé" (Novinky)

Názory

... (jirka, 28.10.2011 19:26) Reagovat

no bylo to super! ale tu lucernu bych jim zakázal, dokud s ní něco neudělají. nebýt větráku, co mířil na pj a chvílemi mě díkybohu zasáhl, tak to se mnou snad seklo, nebylo by to tam ostatně poprvé ani naposledy. ale co, pro pj se třeba i udusit.
Mesmerizing! (Eva Petráková, 29.10.2011 02:21) Reagovat

PJ byla podle mě naprosto úchvatná. Myslím, že se jí celkem úspěšně povedlo přenést na publikum tu naléhavost nového alba, ačkoli to podle reakcí asi nebyly ty fanouškovsky nejvděčnější písníčky, její introspektivní projev, celková procítěnost i ty časté "odstupy do temnoty" ten zážitek jen umocnily. A to závěrečné provedení The Desperate Kingdom of Love bylo opravdu hypnotizující a pro mě nezapomenutelné.
... (strom-z, 29.10.2011 13:28) Reagovat - e

tak se podle očekávání opět přesvědčuju, že zvuk může na koncertu každej vnímat úplně jinak:) protože mě ten koncert nechal dost chladnym čistě proto, že lucernu ten zvuk vůbec nezaplnil, měl jsem pocit, jako by se koncert odehrával na pódiu a já byl někde mimo to všechno (a nestál jsem daleko); živý záznamy (www.youtube.com/watch?v=h1lFM1K8R1s) z aktuální desky PJ žeru, ale tohle mě prostě ten prostor zkazil
- Re: ... (Eva Petráková, 29.10.2011 13:50) Reagovat
  
  To je pravda, stála jsem přímo před Polly a vnímala tak lépe nejen její hlas, ale i její tvář a výrazy, proto to na mě udělalo větší dojem. Jinak ta Lucerna opravdu není ten nejvhodnější prostor pro navození "éterické atmosféry" a nemůže tak zasáhnout každého.
dokonalý zvuk (David, 31.10.2011 11:53) Reagovat - e

Vynikající koncert. Jen si myslím, že zvuk byl více než dokonalý, lepší jsem snad ještě nezažil.

zobrazit všechny názory (8 celkem)

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »