Ostrov civilizace

15.11.2011 07:00 - Lukáš Benda

Po pětadvaceti letech přemýšlení a pěti letech psaní vydal Aldous Huxley protipól k depresivnímu "Konci civilizace", optimistickou utopii "Ostrov". Bonusovi k rozkopnutí bran vnímání stačil rok. Rok, aby spáchal myšlenkový atentát, přestal válčit a nalezl svůj ostrov spravedlnosti a svobody na "Náměstí míru".
8/10

Bonus - Náměstí míru

Skladby: Poslední track, Odysseus, To neni, Okovy, Slova a věty, Že budu šťastnej, Životopisy, Jak málo nám stačilo, Jez co ti dají, Kyslík, Co zbylo z revoluce
Vydáno: 11.11.2011
Celkový čas: 34:32
Vydavatel: Starcastic
Na "Náměstí míru" jste, kluci a holky, posluchači a posluchačky, svědky(němi) metamorfózy. Bonusova aktuální a soudě dle úvodní písně "Poslední track" i definitivní podoba je negativem té, se kterou jste si potykali při poslechu úvodních dvou épéček a debutového elpíčka. Putování po cestě progresivity mělo za následek vystřízlivění z opojení naivitou.

Bylo naivní si myslet, že vydání alba alb "Konec civilizace" či nadprůměrných Komunistů něco změní. Přesto jsem si - domnívám se, že podobně jako Bonus - naivně myslel, že se něco změní. Ne, není tomu tak. Bonusovi to začalo dost možná docházet při křtu Komunistů, ale není vyloučeno, že mu křivdím a věděl to od začátku. Nicméně, teprve s "Náměstím míru" se na panáka konečně dostavil pocit, že Bonus ví, že se nic nezmění, ani kdyby vydal sto výjimečných "Konců civilizace". A proto se je ani vydat nepokouší.

Bonus se vydal na zcestí, které se nemusí líbit každému. Ne každý si totiž na rozcestí mezi válkou a mírem vybere mír. "Všechno, co zbylo z revoluce, je div, že Martinovi ještě tluče srdce." Martin Hůla aka Bonus vypustil "Náměstí míru" na své jmeniny, snad aby podtrhl, že se s nahrávkou, která vznikala během jara a léta jedenáct, naprosto ztotožňuje.

Jak album vznikalo?

"V dubnu jsem si do práce dones jeden overhead (mikrofon, kterým se normálně zvučí činely) a jednou, dvakrát týdně jsem přišel o hodinu dřív než ostatní a nahrával si, jen tak, nějaký nápady. Postupem času mi ty použitelný z nich přišly jako dobrej základ na EP a v srpnu jsem zjistil, že mám víc než hotovou desku," popsal Bonus proces vzniku nahrávky, která kromě klasického fyzického výlisku vychází i ve vinylové a digitální podobě.

Už úvodní "Poslední track" dává za pravdu tvrzení, že necílí na hiphopovou spodinu ani omladinu, ale na inteligenci. Sociálně gramotným mladým i starým promítá projekce vnitřního já plné příjemného patosu, hřejivého chladu a duševního chaosu. "Poslední track" pak rozhodně není posledním trackem (vyzkoušej i opravdu poslední "Co zbylo z revoluce"), ve kterém Bonus po hrstech rozdává sebeironii, sarkasmus, důvtip a vtip.

Dosud jste četli jen o formě, ale nutno zmínit, že mezi slovy je hned v úvodu ukryt pudl tuzemské scény - falešná virtuální hra na scénu. "Když říkám scéna, tak myslím internet, mezi lidma už jsem nebyl asi sedm let. Když říkám scéna, tak myslím trika s kapelama, esemesky, že nejdu, ale jsem tam s váma. Když říkám scéna, tak klikám líbí se mi a všechno co mám, je pevný připojení."

Píseň "Odysseus" oplývá dalším znepokojivým textem o ztracené existenci. Ta se tentokráte neuvěznila (ne)dobrovolně za zdí sociální sítě, ale zazdila ji podoba dnešní doby. Následující "To neni" je pak jemně podanou nekompromisní zlobou na okolnosti času dneška a mezi řádky je ukryta i odpověď na otázku - a ta odpověď není těžká -, jak tenké vlákno spojuje nesmrtelnost přátelství a nekonečno zapomenutí.

Kdo stojí za zvukem nahrávky?

"Hudební publicista Michal Nanoru mi navrhnul zapomenout na to, že jsem jakoby producent, studiovej kouzelník, podle něj je Bonus spíš chlápek s kytarou v podchodu na nádraží," vysvětluje posun k neobyčejnému, avšak charakteristickému zvuku Bonus, "vzal jsem to doslova a složil všechny skladby jen s kytarou a pianem." Nahraný materiál produkoval, doprodukoval a smíchal Tomáš Karásek (Gargle&Expel), který stojí za netlabelem Surreal Madrid, na kterém své desky vydávají například Karaoke Tundra nebo Future Sound Of Petržalka. Kromě Karáska aka Gaexe na "Náměstí míru" hostují houslistka Barbara Barros, zpěvák David Volenec (Prince Of Tennis, ex-Colorfactory), jazzový kontrabasista Lukáš Kytnar, banjista Fanda Holý (Kojoti), na steel kytaru hraje zvukař Ondřej Ježek (OTK, Gurun Gurun), ukulele natočil Marek Čulen, hlava labelu Starcastic. Na albu se objevila herečka a zpěvačka Johana Švarcová (Kazety) i producent debutové desky Pe.Klo (Komunisti), který nahrál kytaru. Do jedné skladby pak přispěli v netradiční poloze americký rapper Lushlife - nahrál mandolínu a vokály -, a také Houpací koně.

Spojení Bonuse a Houpacích koní jakoby vypadlo z Bendovy říše snů. Nihilistická hymna "Jak málo nám stačilo", v původní verzi na loňském "Hotelu Palace" lokálních ústeckých celebrit, se dočkala Bonusova mrazivě pravdivého pluginu. "Bylo nám patnáct a nebyl internet, empétři ani mejly, ale jasně, že jsme tenkrát věděli všechno nejlíp... milovali jsme Baudelaira, aniž bychom mu rozuměli. Byli jsme jak Bukowski, nebo to jsme aspoň chtěli. Nebrali jsme vážně ani ty, kterým bylo dvacet a kdo se dožil třiceti, byl jednoduše zrádce."

Pokud jste citliví na nespravedlnost, nedoporučuji poslech Imlaufova dráždivého, rozervaného refrénu ve sluchátkách na ulici. Fakt, že jsou Houpací koně stále tolik nedoceněnou kapelou, vás totiž zaručeně donutí rozbít si hlavu o nejbližší sloup veřejného osvětlení. Lidi, vy volové, kdy už je oceníte, když ne tady a teď?!

Recenze z tiskové zprávy

Deska funguje pohromadě výborně, má specifickou atmosféru a jedinečný zvuk. Akustické nástroje Bonus zasazuje do hypnoticky repetitivních struktur, jednotlivé nástrojové linky evokují vrstvení a prolínání smyček, tedy postupy charakteristické pro elektronickou hudbu nebo hip hop, rytmické textury pracují s autentickými nahrávkami nejrůznějších zdrojů, od ťukání do plechovky a tleskání až po kopírku. Středobodem alba ale pochopitelně zůstávají Bonusovy texty, plné mikroskopicky přesně odpozorovaných detailů, postřehů, myšlenek a pečlivě stavěných nálad.

Do finálního výčtu vrcholů "Náměstí míru" zbývají jen "Životopisy", vůbec nejzdařilejší Bonusova skladba - a to nejen na tomto albu -, protínající paletu pocitů přesně v polovině. Jasná adeptka na pomyslné ocenění Píseň roku. Naposledy se podobně silným mnohavrstvým motivem prezentovali - symbolicky - právě spřátelení Houpáči, bylo to před osmi lety na "Písních z bistra", v "Muži, který se jmenuje Ten, který nemá indiánské jméno".

Bonus dnes? 8/10. Co schází k dokonalosti? Spíše co k dokonalosti přebývá, totiž tři naprosto nadbytečné tituly "Slova a věty", "Jez co ti dají" a "Kyslík". Kvalita se oproti desítkovému debutu poněkud rozmělnila. Body navíc nepřináší ani Nanorova představa o zvuku. Ano, také věřím tomu, že je Bourek prototypem kluka s kytarou, ale že ji musí přes rameno nosit i Bonus, jeho alter-ego, o tom přesvědčen tak docela nejsem.

Kdyby býval nejopravdovější tuzemský rapper derniéru (?) odložil a svým věrným představil okleštěnou EP podobu "Náměstí míru", zasloužil by bez debat devítku. Kdyby se rozhodl experimentovat, tak jako nedávno Textor z Kinderzimmer Productions a pozval si ke svému originálnímu přednesu symfonický orchestr, vysloužil by si devět a půlku, dost možná by obhájil desítku. Ve výsledku ale o matematiku na "Náměstí míru" naštěstí vůbec nejde.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

  • ach jo. (Jan, 15.11.2011 10:35) Reagovat

    Mně by vlastně ten benda ani tak nevadil, i když neumí psát a jeho myšlenkové pochody připomínají žáka zvláštní školy - kdyby psal o všech těch sobě rovných - jako jsou třeba charlie straight. Proč ale musí psát o celkem zajímavý muzice, což způsobí, že její reflexe vyznívají tak stupidně že každýho, kdo ji nezná spíš odradí, než by ho k ní přivedly? Takovýhle blábol si Bonus fakt nezaslouží.

    • Re: ach jo. (nym, 15.11.2011 11:00) Reagovat

      pozitivni na tom je, ze to neni takova megasra*ka jako minule .. ovsem porad je to standardne hrozny)

    • Re: ach jo. (Lukáš Benda, 15.11.2011 12:51) Reagovat

      Za ten blábol rspkt, v dalším kole však přistupme k argumentaci - fakt, že jsem vyšel ze zvláštní školy a neumím psát už všichni dávno tuší, akorát jej ještě nikdo nikdy nedoložil, snaž se, budeš první... taky mě trochu děsí ta elitářská formulka "sobě rovní" a tvá odvaha rozhodovat, co si Bourek zaslouží/nezaslouží.

  • Mně se to dneska náhodou líbilo (andymc, 15.11.2011 13:52) Reagovat

    Oproti recenzi Konce civilizace lepší asi tak o tisíc procent. Když pominu nepomíjející obsesi Houpacíma koňma, na niž už jsem si tak nějak zvykl (každej má nějaký nedoceněný oblíbence, ale to ještě neznamená, že je musí ostatním furt dokola cpát), tak se i s většinou napsaného ztotožňuju, včetně ne úplně přesvědčivého dojmu z Nanoru-inspired experimentu.

  • Velky rozdíl Lukáši (Petan, 16.11.2011 14:13) Reagovat

    Je to tak, od minule recenze Bourka je to obrovsky rozdíl a myslim si, ze to ten Lukáš tentokrát napsal moc dobře a že se deskou skutečně zaobíral narozdíl od některých jiných recenzentu. Minule jsem nadával, al tohle je moc dobrá recenze a ja za ni děkuji.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY


© 2000-2017, IMEG s.r.o. ISSN 1804-5529

Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
Přepnout na klasické zobrazení
Kupte si nejprodávanější hosting v ČR se slevou 50% (slevový kód: MUSICSERVER)