Ačkoli masový úspěch živých vystoupení Oasis stál minimálně z devadesáti procent na nabubřelém a hladovém egu Liama Gallaghera, energií sršící kytarové stěně a celostadionovém sing-alongu, jejich absolutním vrcholem byly chvíle, kdy Liam na pódiu nebyl, lespaulky vydýchávaly overdrivové mučení v ústraní a celý stadion byl tak potichu, že byste slyšeli spadnout i Albarnovu čelist.

Stadionová one-man show Noela Gallaghera, který v sobě odjakživa měl obrovský kus dylanovského charismatu, v plné nahotě ukazovala genialitu jeho písniček - energií nabité opusy totiž fungovaly stejně dobře (a mnohdy ještě lépe) v akustické melancholické podobě. Tady je u příležitosti vydání sólovky "Noel Gallagher's High Flying Birds" deset nejdůležitějších zastávek na cestě za poznáním výjimečného talentu Noela Gallaghera a pár bonusů navíc, abyste vše mohli využít jako kompletní učební materiál, pokud vás náhodou celá britpopová vlna minula.

Hey! Mr. Acoustic Man play a song for us!

---

Tak trochu zapomenutý diamant z dob "Definitely Maybe", který se objevil jako bonus na vinylové edici alba a CD verzi určené pro japonský trh. Již ve studiové nahrávce jde o akustickou skladbu, což je v kontextu desky jako celku věc netradiční, ale co do tématu na ni plně zapadá. Noel Gallagher se vsazuje do role mluvčího střední vrstvy a text je dokonce pro Oasis netradičně nosným prvkem celé písničky: "We as people, are just walking ’round, our heads are firmly fixed in the ground. What we don’t see, well it can’t be real, what we don’t touch we cannot feel... Where we’re living in this town, the sun is coming up and it’s going down, but it’s all just the same at the end of the day. And we cheat and we lie, nobody says it’s wrong, so we don’t ask why, cause it’s all just the same at the end of the day."

---

Třetí deska Oasis "Be Here Now" se vyznačovala svou přepálenou produkcí - v jednotlivých skladbách byly často přes sebe navrstveny desítky kytarových linek, které vytvářely mohutné hlukové stěny a ty byly navíc doplňovány hojným využíváním smyčcových a žesťových nástrojů. Nejvýraznější balada alba "Stand By Me" byla v tomto byla možná jednou ze dvou nejstřízlivěji zpracovaných skladeb, přesto je její akustická verze značně odlišná od originálu. Liamův energický zpěv Noel nahrazuje naléhavějším a umírněnějším projevem, a píseň tak nepůsobí jako opus pro davy, ale jako intimní soukromá zpověď.

---

Béčko k singlu "Some Might Say", které je výpovědí jedné z velkých krizí v historii Oasis. Při své první návštěvě v Americe se skupině vůbec nepovedl první koncert (za což mohla přílišná rozvernost při užívání drog před ním) a Noel na základě této zkušenosti dokonce nasedl do letadla a kapelu opustil. Po několika dnech se nechal přemluvit k tomu, aby s manažerem skupiny odletěl na trip do Vegas, odreagovat se a vše s odstupem probrat a právě tady potkal dámu, která mu řekla, že jí připomíná George Harrisona. Vše vyústilo v celonoční DEBATU (nebavíme se tady o Micku Jaggerovi, že...) na téma The Beatles. Později Noel přiznal, že jej právě tato noc opět nakopla a písničku "Talk Tonight" složil jako poděkování právě této ženě.

---

---

Nealbový singl "Whatever" zaplnil krátkou mezeru mezi prvníma dvěma deskami Oasis a jde o jeden z nejčastějších argumentů při odpovědi na otázku Je Noel Gallagher král plagiátorů? Písnička je melodicky podobná skladbě "How Sweet To Be An Idiot" z dílny Neila Innese, který spolupracoval s komediální skupinou "Pajtnovců". To nakonec dokonce potvrdil i soud - Innes dnes pobírá ze skladby část odměn a musí být uváděn jako její spoluautor. Sám Noel zůstal nad věcí a na koncertech v závěru často přecházel do Bowieho písně "All The Young Dudes" či "Octupus's Garden" od The Beatles. Snad i proto, aby ukázal, jak původní byla asi ona skladba. Paradoxem je i to, že Innes byl znám především parodiemi právě na písničky slavných Brouků a sám několik soudů z tohoto důvodu prohrál.

---

"Don't Look Back In Anger" se stala třetím singlem z komerčně nejúspěšnější druhé desky Oasis a byla divácky nejoblíbenější skladbou všech koncertních setlistů napříč historií, což potvrzoval i pravidelný mohutný sing-along publika. V akustické podobě bývala hrána jen v opravdu výjimečných případech, ale zajímavostí je, že poprvé hned při své premiéře. Bylo to v Paříži, kde Oasis vystupovali s The Verve (kdyby tohle někdo ohlásil dnes, rowdies zbourají v euforii "Ajfelovku"...). Noel si začal pohrávat s úvodem během zvukové zkoušky, zbytek dopsal v šatně a o hodinu později už seděl na stoličce s akustickou kytarou a poprvé zavzpomínal na svůj otrávený pohled při focení vedle krbu v mládí, poprvé po vzoru Johna Lennona odstartoval revoluci ze své postele a poprvé nechal Sally čekat...

---

Čtvrtý singl z alba "Be Here Now", který byl určený pouze pro japonský trh, je kýčem na druhou, ale funguje bezchybně. Motivem pro napsání písničky byla hospitalizace Noelovy matky v nemocnici s podezřením na rakovinu a jejím hlavním tématem je (nepřekvapivě) ztráta někoho blízkého. Podezření lékařů se svého času naštěstí nepotvrdilo, kýčovitost skladby samotné však už naopak podtrhl text, který Noel napsal až v den prvního nahrávání, a především bacharachovské lesní rohy. Albová verze nabídla jeden z nejlepších hlasových výkonů Liama Gallaghera, ale právě s ním je spjat i jeden důležitý "nonsens". Pokud je za mikrofonem on, zpívá v textu "I don't wanna be there when you're coming down. I don't wanna be there when you hit the ground," zatímco Noel při živých vystoupeních používá v obou větách variantu "And I wanna be there...".

---

---

Nejznámější skladba Oasis vůbec a jak už to tak bývá, zároveň písnička, kterou skupina samotná nakonec hrála nerada. V jednu dobu dokonce z koncertního setlistu zcela zmizela. V nejtěžších časech jí pomohl americký písničkář Ryan Adams, který v roce 2001 začal hrát její coververzi, a ta Noela oslovila natolik, že v roce 2002 dal dohromady coververzi coververze... Její první krůčky nebyly vůbec jednoduché, protože diváci dlouhou dobu zpívali verzi původní, což se Noelovi nelíbilo. Proto píseň uváděl vždy s varováním, že pokud ji diváci chtějí slyšet celou, musejí být potichu. A nejednou se ukázalo, že nejde jen o planou výhrůžku. V italském rádiu naštěstí tento problém nastat nemohl...

---

Miláček žebříčků. Skladba z debutového alba "Definitely Maybe" se v nich pravidelně umísťuje nejvýše z celého repertoáru Oasis a velmi často jde minimálně o pozici na bedně. V jednom z rozhovorů Noel Gallagher zavzpomínal na to, že ji napsal jako reakci na píseň skupiny Nirvana "I Hate Myself And I Want To Die". Ačkoli Kurta Cobaina uznával a miloval, on prý prostě raději psal písničky o slunečních paprscích, chlastu, noční zábavě a věčném životu. Jde o jednu z mála písniček, která v (sólo)akustické podobě zní přece jen hůře než originál, protože postrádá kytarové sólo, které dělá minimálně pětadvacet procent výjimečnosti téhle skladby. I proto najdete v tomto žebříčku "Live Forever" až na trojce.

---

Noel Gallagher a proměny ro(c)ku. Na albu "(What's The Story) Morning Glory?" je tahle (vlastně titulní) písnička ztělesněním overdrivem prorostlé hlukové stěny, psychedelie, drogové závislosti a boje za probuzení, které uprostřed tohoto neřízeného drogového tripu přijít prostě nemůže. Její akustická podoba je ale naprosto něco jiného - křehkost, střízlivost, uvědomění a majestátní Noelův přednes ji posílají do zcela jiné dimenze. Někam do vod absťáku. Jakoby už nešlo o volání po probuzení z onoho jednoho tripu, ale o probuzení z celého života, který se někde nepěkně zvrtl. Fungují obě verze, tahle je jedním z vrcholných čísel Noelova akustického arzenálu.

---

---

Zvažovaný pátý singl z "Definitely Maybe", kterému dal stopku až sám Noel Gallagher (protože pět singlů z debutové desky se prý prostě nehodí), je nejsympatičtějším love songem Oasis vůbec. V dokonalé albové verzi Noelovy vokální party zanikají v rozmáchnuté rezonující kytarové stěně, ale když je napasoval jen přes svou akustickou kytaru, vyklubal se z toho skromný, überdokonalý opus s naprosto fascinujícím způsobem vygradovaným závěrem. V neustálém souboji s "Live Forever" o nejlepší skladbu debutové desky Oasis tak protentokrát zaslouženě vyhrává "Slide Away".

Kompletní playlist deseti nejlepších akustických verzí písniček z repertoáru Noela Gallaghera si můžete pustit na YouTube.com.