Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Makrorecenze

Makrorecenze alba "Zorya" Floexe

24.11.2011 07:00, Redakce

Před deseti lety ohromil "jakýsi" Tomáš Dvořák aka Floex celou českou hudební kritiku svým debutem. Jako by se s tímto ohromením musel vyrovnávat celých těch deset let. Až teď přišel čas na nástupce "Pocustone", album "Zorya". A pětičlenný vzorek české hudební kritiky se nad ním zkusil zamyslet v makrorecenzi.

Během posledních deseti letech jsme si museli zvyknout na spoustu věcí. Pluto už není planeta. Třeba. A že v Česku žijí minimálně dva Tomášové Dvořákové, kteří se zapsali do dějin národa. Naši redakci přirozeně malinko víc než atlet zajímá ten muzikant. Ten, který v roce 2001 zčistajasna vydal jako Floex vysoce hodnocené album "Pocustone". Najednou tu tak byl druhý slavný Tomáš Dvořák, ten, který skládá hudbu k počítačovým hrám. Třeba. A teď, dlouhých deset let od onoho debutu, vydává druhé floexí album, desku s názvem "Zorya". Podle Dana Hájka se čekání vyplatilo a z desky je patrné, že Floex nic neuspěchal. "Pečlivě shromažďoval své zvukové universum, aby nabídl rozlet do atmosférických dálek a zároveň neopomenul přidat dostatek sonických zážitků a hlubokých emocí," napsal v recenzi, ve které Dvořáka pochválil devítkou. Pětka redaktorů naší redakce s ním spíš nesouhlasí, průměrné hodnocení ale zůstalo přesto velmi pochvalné - osmdesát rovných.

Petr Balada - Floex Christ Superstar (10/10)
Vztah k interpretovi: …obdivně vzhlížející…

Baví mě nechávat se deskou přemlouvat. (Naposledy tento rituál proběhl u novinky Prago Union.) Pouštím nahrávku, od které na základě předchozích zkušeností s interpretem cosi očekávám. Hned první song mi však připomene, že mít vysoké nároky se nevyplácí. Dostavuje se chuť desku zastavit a zostudit ji trvalým uložením do obalu někoho jiného a ještě horšího. Naštěstí zvítězí zvědavost. A tak nechávám rozeznít tóny druhého, třetího, čtvrtého tracku, abych se najednou přistihl s úsměvem idiota. Velmi spokojeného idiota. Když jsem už letos přestal vyhlížet domácí album se schopností čelit loňské výzvě Clarinet Factory, objevilo se nečekaně a přistihlo mě nepřipraveného. Plné svůdných zákoutí a překvapivých momentů. Hudebně nebojácné, dalece překračující hranice ambientu. Spojující prvky elektroniky a jazzu naprosto uhrančivým způsobem, díky kterému je navíc "Zorya" s každým dalším poslechem stále lepší a zajímavější. Přemlouvání od poslechu jedné skladby k druhé se tak nakonec změnilo v přání neverending story. Tohle je skutečný comeback roku. Takhle by měla znít deska roku.

Jakub Malar - Imaginárium Mr. Dvořáka (9/10)
Vztah k interpretovi: Zbrusu nový.

"Pocustone" mě minul. Ne že bych o něm neslyšel (naopak samá superlativa), ale za celých těch deset let jsem se nedokopal k tomu, abych si jej poslechl. Když se Floex rozhodl vrátit s druhou deskou, která je opět vynášená do nebes, tak už mi to nedalo. Nakonec jsem rád za to, že jsem tentokrát odolal, a že tak mohu hodnotit tuto nahrávku, aniž bych byl ovlivněný poslechem té první. "Zorya" je nádherné, muzikantsky dotažené album. Kombinace jazzových postupů, elektroniky, ambientních ploch ("Blow Up") a hřejivých vokálů (úžasná "Precious Creature") je neuvěřitelně zábavná a je jedno, jestli si ji pustíte před spaním, k práci, anebo se ponoříte do poslechu a budete si vychutnávat každý tón a každý nástroj. Ať už je "Zorya" konzumovaná jakkoliv, zabaví. A na dlouho. Zapomeňte na českou malost a zaprďenost, protože tohle je odvážná nahrávka, kterou by z fleku mohli vydat britští Ninja Tune. Česká deska roku? Rozhodně! Propracovanější a muzikantsky dotaženější českou nahrávku budete letos těžko hledat.

Adam Eff - Pachuť geniality? (7/10)
Vztah k interpretovi: Nevznikl ani dříve, sorry.

"Zorya" je něco hodně zvláštního. Baví mě ta "minimalistická pestrost", obecně mě fascinují všemožné žánrové, instrumentační i konceptuální konglomeráty. Je to docela zvláštní, ale nemám v tuto chvíli panu Tomáši Dvořákovi vlastně co vytknout. Produkčně, technicky i hudebně to zní na výbornou. To dílo má prostor, dýchá, i zatepe. Ale nemůžu si pomoct, pořád tam něco postrádám. Asi obraz. Buď artový, naqoyqatsiovský, anebo klidně Oskara Fischingera. Bez něj mě "Zorya" subjektivně spíše irituje, než aby mě rozkládala. A myslím, že to je jenom překombinovaností. Neříkám zase, samozřejmě, dortík od pejska a kočičky, ale chybí mi něco jako pevná patina, která mě kdykoliv úplně usadí, něco předá a hlavně které můžu věřit. Věřívám jí většinou u Nica Muhlyho, mimo jiné. To hudební spektrum od glitche, ambientu po pseudo-improvizované-jazzové vyhrávky, ta rozkošná dřeva, piano, trubka, ah. Je tam toho tak fikaně, ale tak nějak přespříliš, že to jednoduše zanudí. Ale možná jenom mě.

Radek Londin - Krásné, ale zase pohádkové... (7/10)
Vztah k interpretovi: "Pocustone" byla ve své době hodně důležitá deska...

"Zorya" začíná impozantně. Piano a miriády malinkých glitchů delikátně rozmístěných v prostoru skladby "Ursa Major" navazují na skvělé Dvořákovy soundtracky ke hrám "Samorost 2" a "Machinarium". Představuje se jako precizní zvukový designér, který přitom oplývá dostatečnou kompoziční i aranžérskou bravurou, aby jeho hudba nepůsobila uměle. Horší je to však s vokálními kusy, respektive s tracky, které se písňově klenou. Působí nesourodě, bez vnitřní dynamiky či náboje - jako laskavé éterické omalovánky, songy natažených hodinových strojků. Dvořák chtěl možná stvořit něco více než soundtrack, ale tvůrčí gravitaci neunikl. Když byl omezen obrazy či scénami, dávalo to smysl. Bez nich si chvílemi neví rady. Deska navíc vykazuje podobnou pohádkovitost, kterou se prezentoval na soundtracích a kterou známe i z projektů, na nichž se podílel jeho parťák Matouš Godík (ten se zde postaral o mastering). Floex příliš snadno zapadá do škatulky "česká malebná elektronika". Kdyby se zde hrálo na přání, prosil bych Floexe jako Dvořáka bez pohádky, bez šlehačky a v duchu molekulární kuchyně!

David Věžník - O tři body míň než před deseti lety (7/10)
Vztah k interpretovi: Tenhle.

Na druhou Floexovu desku jsem čekal tak dlouho, až mě pomalu přestala zajímat. Postupem času bylo totiž čím dál jasnější, že ať už Tomáš dělá cokoliv, jsou jeho priority jinde než v úporném skládání hudby (ano, každý musí mít z čeho žít), a že tak nová nahrávka bude jen taková "mimochodovka". A letos se to potvrdilo. Ač následující věty mohou znít jako zklamání, jsou zapříčiněné jen tím, že "Pocustone" za deset, "Zorya" za sedm. Z Tomášovy tvorby je pořád cítit určitá lehkost, ale o tři body míň než před deseti lety. Pořád je cítit jeho cit pro matematiku (viz jeho experimenty s takty - 5/4 v "Casanova", ty trioly v "Precious Creature", 6/4 ve "Veronica's Dream"...), ale o tři body víc na sílu (ten beat v "Ursa Major" mi přijde úplně mimo rytmus a atmosféru skladby). Floex si pořád vytváří svůj vlastní svět, ale o tři body míň přístupnější. A tak nejsilnější skladbou je z dnešního pohledu archaický "Petr Parléř" (12/4 takt!), ten kousek má vývoj, atmosféru a nadčasový Floexův rukopis. O který na zbytku alba jakoby přišel. O tři body. Ale pořád je "Zorya" dobrou deskou. Takže se pořád těším... třeba dřív než v roce 2021.

Album: Floex - Zorya
Průměrné hodnocení: 8/10
Celkový čas: 52:15
Skladby: Ursa Major, Casanova, Blow Up, Precious Creature (feat. James Rone), Forget-me-not, Veronika's Dream, Perlin Noise, Petr Parléř, Nel Blu (feat. Musetta), Mecholup, Zorya Polunochnaya

Související články

United Islands hlásí nabitý program (Tiskové zprávy)
Floex, Palác Akropolis, Praha, 24.4.2012 (fotogalerie) (Fotogalerie)
Fiordmoss a Floex & Band zahrají v Akropoli (Tiskové zprávy)
Kuedo, Slugabed, MeetFactory, Praha, 17.2.2012 (Naživo)
Kuedo, Slugabed, MeetFactory, Praha, 17.2.2012 (fotogalerie) (Fotogalerie)
Nominace na Ceny Anděl 2011 jsou vyrovnané a bez překvapení (Novinky)
Floex, Musetta, Palác Akropolis, Praha, 31.1.2012 (Naživo)
Floex, Musetta, Palác Akropolis, Praha, 31.1.2012 (fotogalerie) (Fotogalerie)
Pětadvacet nejlepších českých alb roku 2011 (5-1) (Publicistika)
Floex - Jsem noční typ, který se ale nutí být denní (Rozhovory)

Názory

Titulek (Jméno, 24.11.2011 14:12) Reagovat

A jména jako Apparat nebo Jon Hopkins vám něco říkaj? Slabá kopie...
- Re: Titulek (jozka cerny, 24.11.2011 15:33) Reagovat
  
  mne rikaji a necitim z toho zadne plagiatorstvi. v pripade Apparata,ktere album myslis konkretne?
  - Re: Titulek (Jméno, 27.11.2011 20:50) Reagovat
    
    Nemám čas to probírat uplně do detailu, tak např. http://soundcloud.com/floex/08-petr-parl a www.youtube.com/watch?v=SSPA0OuXxp4 . Vůbec z celýho alba Duplex je tam dost pujčenejch věcí. U Floexe neslyšim ani náznak invence a originality...
    - Re: Titulek (mat, 28.11.2011 03:23) Reagovat - e
      
      Muzeme se uricte bavit o vlivech. Nikdo neni v dnesni, ale i ve 10, 20, 100, 500, 1000, 10000 letem horizontu neovlivnen svymi predchudci a soucasniky. Taky nikdo neutece sobe samotnemu a nesmaze svoje zaliby. Ale rikat o tehle desce, ze na ni neni ani naznak invence nebo originality vychazi z ust nekoho kdo budto zavidi nebo propaguje svoji skrytou agendu. Zorya je hodne "floexi" a hodne zurocuje zkusenosti z tech zminenych soundtracku a neni nedotknuta jak Apparatem tak Hopkinsem. Presne tak aby rozsirovala a zapadala do svoji doby. Nikdo nikoho nenuti k narodnim oslavam, ale at se rozhlidnu jak chci daleko, tak na tomto poli nevysla kloudnejsi deska ani nepamatuju a to se nemusim divat jenom po cechach.
- Re: Titulek (Jakub Malar, 24.11.2011 17:13) Reagovat - e
  
  A v případě Jona Hopkinse by mě zajímalo to samé. Kterou nahrávku myslíš konkrétně?

zobrazit všechny názory (16 celkem)

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »