© toxique.cz
Jan 2: A videoart, to jsou zase nejrůznější instalace a LCD panely, na kterých se odehrává nějaký abstraktní nebo konkrétní děj a ten vyvolává nálady. Jde vlastně o vizuální prostředek k vyvolání emocí. Skutečně se bude na pódiu také tančit, jak se píše na stránkách Paláce Akropolis? Klára: Tanec využívali loni Tata Bojs. My sice budeme taky tancovat, ale nebude to zrovna vrcholový balet. Budeme pracovat spíš s prostorem, světlem a projekcemi. Možná by k tomu mohla něco říct scénografka Andrijana Trpković, která na tom s námi spolupracovala a která je tu s námi.
Andrijana: Pro vystoupení jsme chtěli využít celý ten prostor, ne jen samotné pódium. Už samotný příchod do klubu by měl vytvořit nějaký pocit. Chtěli bychom dosáhnout toho, aby se člověk při příchodu necítil jako v Paláci Akropolis.
Jan 2: Ohm Square to takhle propojený mít nebudou. My bychom se chtěli soustředit hlavně na propojení obrazu a zvuku.
Toxique...
…jsou česká pop-progressive kapela, která patří - co do muziky, tak i vzhledově - mezi nejextravagantnější u nás. V jejich čele stojí excentrická zpěvačka Klára Vytisková, zbytek sestavy tvoří čtyři muži: Roman Vícha, Jan Lstibůrek (kteří Kláru doplňovali při tomto rozhovoru) a Patrik Karpentski s Viliamem Barešem. V diskografii mají dvě desky: eponymní debut "Toxique" a loňskou "Outlet People". Muzika Toxique jde ruku v ruce s nevšedním vizuálním provedením, kapela si zakládá na propojení show a hudby jako takové. Sama pětice se považuje za "partu introvertních úchylů" a jejich nejsilnějším hnacím motorem jsou živá vystoupení.Jan 2: Je to strašný, strašný!
Klára: No vidíš, tak já do toho nejdu. (smích). Počkej, Honzo, tebe snad hraní nebavilo? Jan 2: To teda nebavilo. Vždycky jsem to udělal jenom proto, že mě nějakej kamarád oslovil, ale sám bych do toho nikdy nešel. Jít třeba na konkurz, to vůbec.
Klára: Já čtu taky ráda, ale jak hodně cestujeme, není moc prostoru. V dodávce spíš koukáme na filmy. Ale postupně se to snažím dohánět. Hlavně školní léta - "Egypťan Sinuhet", "Jméno růže" atd.
Jan 2: Já taky moc nestíhám, ale za poslední dobu se mi hodně líbila knížka "Bůh chodí po světě vždycky inkognito". Kláro, v médiích ti kvůli tvojí image přezdívali česká Amy Winehouse. Co na to říkáš? Klára: U první desky jsem jako vzory zmiňovala Morcheebu, Gwen Stefani a Amy Winehouse. A právě Amy si z toho média asi nějak vyzobla.
Honza: Jinak jsme ale zásadně bez-idolová kapela.
Jan 2: Jedinej idol Ohm Square je Billy. Billy Idol. (smích) Toxique vyhráli Anděla. Komu konkrétně stojí dnes soška doma? Honza: Anděla má teď u sebe Klára, ale na další sezónu přebíráme štafetu my.
Klára: Já vám ho klidně předám, nehodí se mi k poličce.
Honza: Měli jsme v kapele období, kdy jsme jich chtěli co nejvíc. Jako aby měl každý svého.
© palacakropolis.cz
Roman: Naše ambice jsou, aby lidi chodili na koncerty. Aby zvedli zadky od počítačů a chodili na koncerty! Souhlasíte jako popová skupina s výrokem, že slovo pop je občas vnímáno jako sprosté slovo? Roman: Myslím, že my jsme popová kapela bez toho pejorativního nádechu.
Klára: Pop je sprostý slovo jenom v Česku.
Jan 2: Ty pope! Víš co? Jdi do popu! (smích) Sledujete hudební média? Třeba poslední deska Ohm Square nebyla přijata úplně dobře. Jan 2: To jsem ani nevěděl.
Klára: Tak už to víš. (smích)
Jan 2: Já jsem si hlavně nevšiml, že by ta deska médii vůbec prošla.
Ohm Square...
...fungují od roku 1996 a právě počátek jejich kariéry znamenal doby největší slávy. Jejich první dvě desky "Ohmphonica" a "Scion" patřily k tomu nejdůležitějšímu, co se na domácí elektronické scéně v devadesátých letech urodilo a Ohm Square tou dobou vydatně koncertovali v zahraničí. V letech 1999 a 2000 obdrželi dva Anděly a posluchači Rádia 1 je vyhlásili kapelou desetiletí. V novém miléniu vydali další dvě desky: "Love Classics" a před třemi lety zatím poslední "Taking Shape". Současnou sestavu tvoří zpěvačka Charlie One, Jan Čechtický (Jan 2), a Jan Kleník (Jan 5). Skupina měla blízko také k filmu. Hudebně přispěli např. k filmům "Samotáři" a "Divoké včely", Jan Čechtický si zahrál ve filmech "Anděl Exit", "Šeptej" a "Knoflíkáři", Charlie One v "Tmavomodrém světě".Klára: Já myslím, že každá emoce je v daném okamžiku silná. Těžko ti teď udělám žebříček emocí.
Jan 2: Zkus aspoň top ten!
Klára: Tak jo, do příště si to připravím. To doufám. Ale pojďme dál. O Ohm Square se jeden čas tvrdilo, že jdou s dobou. Máš ten pocit? Jan 2: Neřekl bych, že jdeme s dobou - spíš to cítím tak, že si užívám vymožeností doby. A máš aspoň představu, co by mohlo v muzice frčet za pět let? Řekněme, že dneska eskaluje popularita indie rocku a přichází vlna elektropopu, dubstepu... Jan 2: Mám takovou historku z devadesátých let. Můj kamarád DJ, bylo mu tenkrát asi třicet, měl doma desetiletého syna. A ten brnkal na kytaru. Ptali jsme se ho, proč nehraje z desek jako táta. A on říkal: "Z desek hraje táta, já hraju na kytaru". Tím chci říct, že vždycky musí nastat tahle revolta. Revolta proti hudbě tatíků. Jinak to nejde, pak to není generace. A co poslouchají tvoje děti? Jan 2: Dceru nebudu zmiňovat, té je teprve pět. Ale syn už má docela dobrý vkus. Třeba Pixies nebo KT Tunstall. Když jsme u toho věku, nechybí ti někdy čas devadesátek, doba desek "Scion" a "Ohmphonica", taneční party... Jan 2: Já se zpátky neohlížím. Neměnil bych.