Těžké to nebylo vůbec, jenom jsem trochu popustila uzdu sebekontrole a začala si hrát. Na koncertech ráda sleduju, jak písničky působí na různé generace. Batoleti stačí rytmus a zajímavé zvuky, školák se baví vtípky a rodiče vnímají takové to pomrkávání mezi námi, třeba když přirovnám mouchu k důstojné paní z finančáku. Když si pak povídám s lidmi po koncertě, obvykle se shodneme, že i my dospělí jsme jen takové přerostlé děti. Jsme rádi, když se můžeme na chvíli vrátit do toho veselého světa, ve kterém se dá nezřízeně řádit.