Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Makrorecenze

Makrorecenze "Dlouhohrajících děcek" J.A.R.

07.10.2011 09:28, Redakce

Vycizelovaný zvuk, hravé texty, nadhled, humor, pěvecké i muzikantské umění. To jsou J.A.R. To jsou J.A.R. v podstatě již dlouhá léta. Je to dost, nebo málo? Ustrnutí na místě, nebo vlastní ksicht? A koho to zajímá? Jáři prostě vydali album "Dlouhohrající děcka" a my máme makrorecenzi.

Když vydají nové album J.A.R., můžete si být jistí, že se o tom bude hodně mluvit. Každá nová deska ale staré řeči přináší. Schválně, kolikrát jste v souvislosti s aktuální nahrávkou "Dlouhohrající děcka" slyšeli/četli/viděli něco ve smyslu: "Jáři, nuda, furt to stejný dokola," nebo naopak: "Jáři, super, dobří jako vždycky"? Co to znamená? Že si tahle sebranka mydlí to svoje fonkianz tak, jak chce ona, a komu se to nelíbí, ať si... však vy víte co. Je tak jasné, že kdo má rád "starý dobrý Járy", bude nadšen i z "Děcek", a kdo je rád nemá, toho ani J.A.R., update 2011 nepotěší. Tereza Vavroušková patří evidentně k té první skupině. V hlavní recenzi o kapele mluvila jako o jedné z nejpodceňovanějších skupin v Česku a desce udělila pochvalnou osmičku. "I když album postrádá výraznější hit a jeho dramaturgie je lehce nedotažená, J.A.R. si udrželi svůj brand a štafetu ještě nehodlají předávat," napsala a zpečetila tím celý tento odstavec. A co na to pět dalších zástupců a zástupkyň redakce? Pečetí ho taky, i když spíš z té druhé strany - 66 procent.

Petr Balada - Jsem s vámi, děcka! (8/10)
Vztah ke kapele: ... genitálně postpubertální...

Číst si recenze na tuhle desku je skoro stejně zábavné jako ji poslouchat. Vlastně můžete napsat cokoliv a vždycky nebudete daleko od pravdy. Ať už čtenář kapelu miluje, nebo nenávidí. Je novinka J.A.R. přeceňovaným albem? Bezpochyby. Je jejich další nedoceněnou deskou? Jistě. A teď si do obou otázek dosaďte Holého a Bártu. Následně si stejnou hru zahrajte ohledně textů, hudby, Viktoříka, Klempíře či použité barvy na obalu. Jenom odpovědi nechte vždy ty původní. Důležitou roli hraje v hodnocení i fakt, zda Roman Holý pisatele pustil do svého nahrávacího studia či pozval k sobě na chatu. A přestože (a protože) mě nepustil a nezval, dovolím si napsat, že "Dlouhohrající děcka" patří po hudební stránce k tomu nejlepšímu, co u nás letos vyšlo. Že posun J.A.R. ke klidu nakonec nedopadl tak přesvědčivě jako posun do neklidu u Tata Bojs, je pak vinou textů, které aniž by dospěly, staly se rovnou zastydle infantilní. Čest a sláva náleží výjimce "Nové vize mužů". David Drábek už v tom není sám. Stejně jako desítky recenzentů "Dlouhohrajících děcek". Jsem s vámi, děcka!

Honza Průša - J.A.R. = Nightwork (7/10)
Vztah ke kapele: Slyšel jsem každou desku, něco baví, něco ne. A nejvíc jsem ujížděl hned na "Frtce" v době vydání.

Svěrák s Uhlířem to před lety pojmenovali jako Nové děti, děti-nové, J.A.R. do toho dospěli o poznání dřív a říkají tomu "Dlouhohrající děcka". Ve skutečnosti jde o vypořádání se s tím, že už mají věk seriozních pánů, ale pořád nepřišel ten zlom, na nějž od dětství čekají. Dospělost se nedostavila (existuje vůbec?). A tak se na novém albu odkazuje do vlastního dětství a dospívání (těch reálií, kterým nemůžou dnešní teenageři rozumět, tu je moře: vitacit, umakart, jablka Jonatán, mrkváče, barevný burizóny ale i třeba Helen Fibinger), kýbly milé infantilnosti. Tolik k děckům. A pak je tu to dlouhé hraní. Kapela tak nějak už všechno, co na desce slyšíme, dělala v minulosti. Trošku jinak, přesto podobně a žádné osvícení se nekoná. Nepřekvapuje. A tak, pokud jste do vlaku J.A.R. nasedli někdy v minulosti, povezete se s ním dál. Jestli ne, neposlouchejte to. A když se nakonec zamyslíte, dojde vám, že J.A.R. jsou v podstatě něco podobného jako dnes Nightwork. A to, že si první kapelu poslechnu rád a druhou ne, je jen kontextem doby, v níž jsem žil.

Petr Adámek Sranda, nebo umění? (6/10)
Vztah ke kapele: Zcela lhostejný (bez pejorativního podtextu).

S J.A.R. mám trochu problém. Ne osobní, vždyť Vrtulník mě chtěl před pár měsíci s přátelským úsměvem pozvat na brko (pak mu ovšem došlo, že vlezl do špatného lounge a že mě vlastně vůbec nezná...) a Ota se pár let zpátky v jiném baru (sice neochotně, ale přece) nechal vyfotit na mobil pro moji tehdejší přítelkyni, JARožroutku. Jak říkám, nic osobního. Těmhle "Dlouhohrajícím děckám" zkrátka nerozumím. "Táhni, Štěpánko!", "Bez vokolků"; v tom mám jasno. Posledních cca patnáct let už ale ne. Jestli chtějí být sranda-kapelou (sorry, bylo tady "Superpéro", tak proč "Kosti minulosti"?), ať u toho nehrají tak dobře. A jestli chtějí hrát tak dobře, ať při tom nejsou infantilní. Umění a sranda mi k sobě prostě nesedí. Na druhou stranu ale nemusím rozumět všemu a nakonec musím uznat, že tahle Jednotka je u nás - v tomto ohledu - jediná a stále poměrně originální (otvírák "Zlejch starejch dědků je plnej svět" v rytmu jive, jakýsi etno-funk v "S Hamasem" atd.). Vlastně docela věřím, že pokud se člověk správně naladí, klidně u téhle desky i vyndá svýho ptáka ven.

Kristina Bílá - Jeden poslech nestačí (6/10)
Vztah ke kapele: Velice vstřícný.

Tak ti nevím, Oto. Kdybys nepodal výklad ke každé písni vaší novinky, byla bych nejspíš dost zmatená. Jste jako chameleoni, neustále se proměňujete. Jedna část desky totiž s nadhledem vystihuje to, o co tady na tý planetě běží, a druhá zase poletuje totálně mimo realitu. Ale chápu, že právě to je jedna z vašich výsad. Taky nevím, Dane, jestli je ta vaše infantilita v "Kostech minulosti" ještě zábavná. Takový "Stability" sednou celýmu ksichtu kapely rozhodně líp. "Optimistický toxikoman" je, Michaeli, zase pohodová a trefná záležitost, za což vděčíme tvojí propisce. Jakkoliv ale přemýšlím, uniká mi třeba smysl "Nové vize mužů", i když existuje vysvětlení. Taky by neuškodilo ubrat pár tracků, jelikož mam z celý tý "patnáctistopovky" hlavu v pejru. Není sporu, Romane, že jste všichni vynikající hudebníci. Teď už jde o to, jestli posluchačům "Dlouhohrajících děcek" sedne spojení nových melodií a textů. Vaše místo na scéně je i v opačným případě nezpochybnitelný. Ale já s tím albem ještě chvíli bojovat budu.

Radek Londin - "Lesem se nese skepse" (6/10)
Vztah ke kapele: Nasedl na Maksimig a od té doby letí.

Jáři jsou hardcore kapela pro hardcore fanoušky, jen ten core už je trochu rozměklý, ale pojďme si o tom povídat... Člověk má z nové desky pocit, že doplácí více než kdy dříve na syndrom "si zablbnem", na jakýsi únik do zóny výstředností. Novinka je sice po zvukové stránce tradičně dotažená a ukazuje, že i z provařených postupů se dá pořád navařit slušná šumavská groovy bramboračka, ale jinak je spíše kolekcí tref a omylů. Všechno už jsme od nich slyšeli... a lépe. Texty jsou tentokrát konkrétnější, což bohužel odhaluje, že jde často jen o rýmovánky, vytrácí se tajemství a dada rozměr, kterým naopak útočí v nesmyslně nakupených skitech v závěru alba. Kromě tradiční falické hymny "Kosti minulosti" dojde samozřejmě na stárnutí (jedna z nej věcí "Stability"), robotičnost vrcholového sportu nebo "Eko bio green dia". Bohužel jsou tady i vyloženě intoxikované debility jako "S Hamasem" nebo "Vývoj hňupa", podobné vtípkům z desky "Mein Kampfunk", jen zbavené kouzla funky-mžiku. Zatímco každá nahrávka bártovského období kapely se dala nějak uchopit - třeba předchozí "Armáda špásu" jako sonda temným městským labyrintem - ta nová je zřejmě nejvíce o tom, jak být i v pokročilejším věku radostným toxikomanem... senilita k tomu asi patří.

Album: J.A.R. - Dlouhohrající děcka
Průměrné hodnocení: 6,6/10
Celkový čas: 53:17
Skladby: Zlejch starejch dědků je plnej svět, Stability, Vidět Boha konec světa, Moc not, S Hamasem, Optimistický toxikoman, Credo, Vývoj hňupa, Kosti minulosti, Eko bio green dia, Nové vize mužů, Pokora Hitlera, Mick Hucknall, Generál Lauda, Promiň holka

Související články

J.A.R., Lucerna Music Bar, Praha, 19.4.2012 (Naživo)
J.A.R., Lucerna Music Bar, Praha, 19.4.2012 (fotogalerie) (Fotogalerie)
Pětadvacet nejlepších českých alb roku 2011 (15-11) (Publicistika)
Vybubnováváme: "Je známo datum i místo letošního Open Air Festivalu Trutnov!" (Tiskové zprávy)
J.A.R., Lucerna, Praha, 17.11.2011 (fotogalerie) (Fotogalerie)
Dlouhohrající děcka z J.A.R. divoce rozblikají Lucernu (Tiskové zprávy)
Dlouhohrající děcka z J.A.R. vyrážejí na turné, kde vám propálí kebule (Tiskové zprávy)
Pohled do hitparád IFPI - 39. týden (České hitparády)
Pohled do hitparád IFPI - 38. týden (České hitparády)
Pohled do hitparád IFPI - 37. týden (České hitparády)

Názory

Tesat do kamene (ian69, 09.10.2011 14:02) Reagovat - e

"J.A.R. jsou v podstatě něco podobného jako dnes Nightwork. A to, že si první kapelu poslechnu rád a druhou ne, je jen kontextem doby, v níž jsem žil." O tom přemýšlím dlouho, proč právě Nightwork bych kopal do prdelí a J.A.R. mi přitom nevadí. Autor má bod! A mimochodem, jedna z mála makrorecenzí, kde mě zajímají víc positivní ohlasy!
Děcka (Firll, 09.10.2011 14:41) Reagovat

Děcka nemaj chybu,je to silně návyková věc.

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »