Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Recenze CD

Když matka Země pláče...

08.10.2011 16:30, Dan Hájek

Jihlavská dvojice Tábor radosti se po pěti letech připomenula novým albem "Agartta", na němž pokračuje na své vyšlapané cestě mystéria. Svým způsobem je to virtuální soundtrack k dynamicky měnícímu se bijáku o boji mezi nebem a peklem, pozemský ráj je tu cupován přímočarým pohledem nevšednosti.

8/10

Tábor radosti - Agartta

Vydáno: únor 2011
Celkový čas: 49:49

Skladby: Divinorum, Synchronicita, Tenze, Catastrophobia, Limbo, Agartta, Integrita, Fohat, Veles (Gebrechlichkeit Motiv), Andropoid (Kenji Siratori), Catastrophobia (Ah Cama-Sotz Ritual Mix), TR 1995 (1984 Motiv)

Vydavatel: Aliens

Sám autor těchto odstavců našel paradoxně určitou sounáležitost s "Agarttou", prožil vnitřní boj mezi životem a smrtí a vnímal poblázněný svět skutečností. Sice se následně neponořil do odkazů mayské civilizace nebo do zevrubného odkrývání spojnic románu "1984" George Orwella (s pracovním názvem "Poslední člověk v Evropě"). Tento dystopický epopej, reagující na totalitní režimy (všichni z něj asi známe frázi: "Velký bratr tě sleduje!"), je vstupním rébusem tvorby dua Tábor radosti z Jihlavy. To letos navázalo na desku "Lamat" novou zvukovou výpravou "Agartta", ctíc tradici poselství skrytého v temnotě ambientních vibrací.

Sešlost nápadů je na "Agarttě" pevně utkanou pavoučí sítí, která se na vás nabaluje jako velmi hrubé plátno. Industriální práce s ruchy propletená s načechranými rovinami dark ambientu a dramatičností soundtrackového naturelu par excelence rovná se výsledný exkurz, jehož cílem je odpoutat od reality a vnuknout vám nové myšlenky, případně souznačné rezonance stínohry. Na jednu stranu je to dost typický obraz hudební mozaiky Tábora radosti, přesto znovu a znovu dokáže zaujmout a vtěsnat do vás nemalé množství nekompromisních emocí a recitativů s ponurými texty (přesto s čitelnými odkazy). Mrazivé chvění projíždí skrz naskrz tělem jako bludná víla. Její největší potěšení je vás deptat niterními vpichy do křehkého balastu mysli a nechat vzplát vše, co se dotýká oné hranice posmrtných bran, z nichž není jistota návratu ani pomocí šamanských rituálů.

Jako host se zde objevuje švédská vokalistka Anna-Mari Thim (figuruje v mnoha projektech včetně Arcany, Seventh Harmonic nebo VoidWork). Ta propůjčila hlas kompozicím "Tenze" a "Integrita". Někteří fanoušci však tento element berou jako rušící, svým způsobem nezapadající do dějové hudební struktury. V reálném pohledu je ale opakem, je podáním ruky tajemstvím zakletého anděla z jiného světa. Deska má pouze osm položek, které doplňují čtyři bonusy, mezi nimiž mimo jiné figuruje skvělý remix Ah Cama-Sotz tracku "Catastrophobia" a "TR1995" (utajená skladba z dob počátků Tábora radosti) v symbolicky pojmenovaném motivu "1984"; odhalený a skromný to dotek onoho světla na konci tunelu, jehož teskná klavírní linie je překvapujícím, avšak logickým závěrem.

"Agartta" je pevným udržením integrity v diskografii Tábora radosti. Alchymie zvuků se chvěje po okrajích vnímání, hledajíc nové spojnice. Jen se neleknout plačící matky Země cupované lidským podsvětím. Industriální odlesk nenarušuje celistvost a zmíněné bonusy nepůsobí rušivým dojmem, naopak jsou opodstatněným doplněním mozaiky vnitřního světa ústřední dvojice. A to vše je paradoxně zabaleno do chladného metal boxu...

Související články

V klubu Rock Café vypukne industriální apokalypsa (Novinky)
Různí - Walking In The Rain On The Ostrow Tumski (Recenze CD)
Kladenský Dark:Live:Fest bude patřit elektru (Novinky)

Názory

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »